Logika

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Klára Kopecká

Klíčová slova: logika, argumentace, myšlení, filozofie

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - věda

podřazené - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání

Vymezení a charakteristiky

Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z hlediska psychologických aspektů opomíjí.[1]Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. A právě odvození důsledku z premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce.

Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. "Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.[2]

Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v tom, že je vzorem pro výstavbu vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií.[1]

Logické vyplývání

Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A1, A2,..., An / B, kde A1, ... An reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.

K objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).

Obecný poznatek logiky je, že z každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některáx jsou yx a y nahradíme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“.[2]

Členění

Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.  S extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“. Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky.[1]

 

Poznámky

  1. 1,0 1,1 1,2 ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8 Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „LALS“ použit vícekrát s různým obsahem
  2. 2,0 2,1 WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10 Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „ZUPP“ použit vícekrát s různým obsahem

Použitá literatura

BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. Logika. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.

BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. Co je logika. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.

ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. Logika: Terminologický a výkladový slovník. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.

ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.

WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.