Libri Prohibiti

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Monika Janků

Klíčová slova: exilová literatura, samizdatová literatura, Jiří Gruntorád

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené: knihovna
podřazené:


Charakteristika

Libri prohibiti je významná česká knihovna ojedinělého druhu. Jejím cílem je shromaždovat a zpřístupňovat široké veřejnosti co nejúplnější a nejkvalitnější sbírku knih, časopisů a dalších materiálů, které byly vytvořeny českým exilem, i veškerou dostupnou produkci domácí opozice. Jde o neziskovou soukromou a nezávislou organizaci se sídlem v hlavním městě Praze na Senovážném náměstí.

Historie

Na základě potřeby soustředit na jednom místě "zakázané knihy", tj. produkci exilových a samizdatových vydavatelů, se v roce 1989 zrodila myšlenka vytvořit instituci k tomu určenou. Za tímto účelem vznikla za podpory Charty 77, tehdejšího prezidenta Václava Havla a dalších kulturně významných představitelů 22. října následujícího roku knihovna s názvem Libri prohibiti. Oficiálním zakladatelem se stal vydavatel a knihovník Jiří Gruntorád. Jiří Gruntorád byl v období 1970 – 1990 zaměstnán jako průvodčí, dřevorubec, zedník, přidavač, skladový dělník a topič. Později v letech 1990 - 1999 jako sekretář Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, dokumentarista v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Roku 1978 se stal vedoucím nezávislé samizdatové edice Popelnice, kde vyšlo na 130 titulů. Tuto činnost ukončil roku 1989, v průběhu byl však dvakrát vězněn. Po Sametové revoluci se u Jířího Gruntoráda nashromáždilo velké množství exilových, samizdatových a jiných zajímavých publikací. Jeho cílem bylo zpřístupnit je široké veřejnosti, o což se pokoušel prostřednictvím veřejných knihoven. Tam však ještě většinou vládlo konzervativní vedení, které o takové dokumenty nejevilo zájem. Nezbývalo, než založit vlastní knihovnu. Po osobní konzultaci s tehdejším primátorem Jaroslavem Kořánem byly za tímto účelem vyhrazeny v bývalém Národním výboru pro Prahu-západ v Podskalské ulic tři kanceláře, ačkoli knihovna ještě nebyla právním subjektem. A tak byla 22. října roku 1990 slavnostně otevřena knihovna, kde bylo asi 2000 samizdatových i exilových knížek a pár set časopisů. Základem knihovny byly archivní exempláře samizdatové edice Popelnice a další publikace získané koupí nebo výměnou v době normalizace.

Jelikož pro další chod knihovny, bylo nezbytné obstarat právní subjektivitu, bylo 24. dubna 1991 zaregistrováno na Ministerstvu vnitra ČR občanské sdružení s názvem Společnost Libri prohibiti, které je dnes oficiálním zřizovatelem této knihovny. Jeho hlavním cílem je dokonalý chod knihovny a rozšiřování sbírek. Mezi zakládajícími členy sdružení bychom našli například Václava Havla, Ludvíka Vaculíka, Ivan Klímu a spoustu dalších významných osobností nejen z kulturního a universitního prostředí. Dnes má toto sdružení 177 členů. Jsou to zejména spisovatelé, literární vědci, samizdatoví a exiloví vydavatelé, publicisté a přátelé knihovny. Předsedou výboru Společnosti Libri prohibiti byl od roku 2000 Radim Palouš (1990 – 1994 rektor UK). Nyní tuto funkci plní Ivan M. Havel. Dalšími členy jsou Jiří Gruntorád, který je zároveň jednatelem, a Michal Holeček, jeden ze zakládajících členů společnosti.

Z vymezených prostor byla knihovna v únoru 1992 vypuzena komunisty působícími ve stejné budově. Přestěhovala se do lépe vyhovujících prostor na Senovážném náměstí, kde sídlí dodnes.

"V prosinci roku 2007 předal Václav Jehlička Jiřímu Gruntorádovi Cenu Ministerstva kultury za přínos k rozvoji české kultury za rok 2007 a to za projekt „Knihovna Libri prohibiti“, kterou založil a více než 16 let ji velmi obětavě a kompetentně řídí." [5]

Knihovní fondy

Libri prohibiti představuje v ČR ojedinělou sbírku, která dnes obsahuje asi 29 200 knihovních jednotek a na 2 560 titulů periodik. "Hlavní náplní fondu jsou samizdaty a exilové publikace z let 1948-89, avšak najdeme zde i knihy a časopisy vydané ve Velké Británii a Spojených státech v době I. světové války, i starší krajanské publikace předválečné a malou kolekci legionářských tisků z I. světové války. Knihovna nabízí i některé tituly ze samizdatové a exilové produkce slovenské, polské, východoněmecké, ukrajinské a ruské." [1] Obsahuje též nosiče zvukových a obrazových záznamů. Knihovna vlastní mnoho zcela unikátních materiálů, které nejsou dostupné jinde v ČR, ani ve světě. Díky tomu má tato instituce zcela nezastupitelný význam pro informovanost v mnoha oborech.


"Sbírky rozšiřujeme nákupy, výměnou, trvalými zápůjčkami a dary příznivců z domova i ze zahraničí. Z cenných unikátů a materiálů zapůjčených pořizujeme kopie, ve stále větší míře i elektronické, které pak poskytujeme zájemcům k prezenčnímu studiu." [5]


Knihovní fond je rozdělen do těchto částí:

1) České samizdatové monografie a časopisy

2) České exilové monografie a časopisy

3) Monografie a časopisy 1. a 2. odboje

4) Cizí samizdatové monografie a časopisy

5) Cizí exilové monografie a časopisy

6) Cizojazyčné monografie a časopisy (tematicky vázané se zaměřením knihovny)

7) Krajanské monografie (vydávané krajany především v Rakousku, USA a bývalé Jugoslávii)

8) Česká a Slovenská domácí periodika od 60. let do současnosti (výběr periodik obsahově souvisejících se zaměřením knihovny)

9) Dokumentace a archiv (dokumenty o porušování lidských a občanských práv, petice, dopisy, příležitostné texty atd.)

10) Příruční knihovna – tematická a sekundární literatura (dokumenty o samizdatové a exilové literatuře, katalogy, bibliografické soupisy, slovníky, diplomové práce)

11) Audiovizuální oddělení (nahrávky nekonformní hudby, videodokumenty, amatérské filmy, zvukové záznamy podzemních přednášek a seminářů)


Služby a činnost knihovny

Všechny fondy knihovny jsou přístupné k prezenčnímu studiu. Vybrané publikace lze zapůjčit absenčně proti složené kauci. Knihovna poskytuje konzultace a počítačové rešerše, kopíruje celé publikace nebo jejich části. Dále pořádá ve svých prostorách nepravidelné akce, jako jsou například výstavy, oslavy narozenin významných osobností a podobně. Libri prohibiti nejen přispěla ke zrodu mnoha publikací, ale také sama publikuje, spolupracovala na produkci mnoha dokumentárních filmů a poskytuje podklady k rozhlasovému vysílání. V neposlední řadě je pořadatelem mnoha příležitostných výstav po ČR a své vzácné dokumenty často zapůjčuje na výstavy také do zahraničí.


Použitá literatura

1. HANŽL, Dalibor. Libri prohibiti. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví, 2005. 70 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Petr Škyřík

2. BAUER, Jan. Libri prohibit: seznam zakázaných knih v Čechách od roku 1989: černá kniha České demokracie. 1. vydání. Praha: Otakar II., 2000. 101s. ISBN 80-86355-77-2

3. GRUNTORAD, Jiří. Katalog knih českého exilu 1948 - 1994: Libri prohibiti. Praha: Primus, 1995. 394s. ISBN 8085625555

4. MACHÁČEK, Jan. Jiří Gruntorád: Pořád bojujeme o přežití. Hospodářské noviny [Online]. 2004-6-28 [cit. 2010-4-12]. Dostupné z: [<http://vikend.ihned.cz/c1-14822540-jiri-gruntorad-porad-bojujeme-o-preziti>]

5. Libri prohibiti: zpráva za rok 2009 [Online]. Praha: Libri prohibiti, 2010. 19s. Dostupné z [<http://libpro.cts.cuni.cz/>]