Lékařství

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

Charakteristika

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel."[1] "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů."[2]

Vznik lékařství

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší Univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.[2]

Právo a lékařství

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy, v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.[3]

Lidové lékařství

Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.[4]

Vývoj lékařských oborů

Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie a gynekologie. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické.[1]„V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“[1]

Použitá literatura

  1. 1,0 1,1 1,2 Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.>
  2. 2,0 2,1 MATOUŠEK, Miloslav. Přehled dějinného vývoje lékařství. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.>
  3. ŠTĚPÁN, Jaromír. Právo a moderní lékařství. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3>
  4. ČIŽMÁŘ, Josef. Lidové lékařství v Československu. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.>


Externí zdroje

  • GORDON, Richard. Podivuhodné dějiny lékařství. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
  • JAROLÍNEK, Jan. Úvod do studia lékařství: Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.