Kybernáboženství

Z WikiKnihovna
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Autor: Adriana Petríkovičová

Klíčová slova: náboženství, internet, kyberprostor

Synonyma: víra, náboženství na internetu

Související pojmy:

nadřazené: náboženství on-line, on-line náboženství
podřazené prezentace a identifikace, interaktivní náboženství

Úvod

Nástup nových médii ve společnostech zasáhl i různé formy náboženství. Tak jako se kdysi musely vyrovnat s vynálezem knihtisku, dnes mají k dispozici internet jako komunikační a interaktivní médium. Příslušníci církví a různých náboženských skupin si uvědomují význam internetu pro širokou veřejnost. Právě internet může být prvním setkáním člověka s náboženstvím a může podporovat a ovlivňovat již vzniklou nebo vznikající identitu člověka. Digitální věk nabízí virtuální uctívaní, cyber-modlitby, sdílenou komunikaci pro všechny hlavní světová náboženství, pohanská náboženství a nová náboženská hnutí[1]. Náboženství dnes využívá velký potenciál možností, jenž internet nabízí a nezůstává jen ve zvěřejňování informací pro věřící. V kyberprostoru fungují různá náboženská hnutí a kulty. Dnes je možné zúčastnit se náboženských aktivit ve virtuálním světě Second Life. Je možné také vstupovat a angažovat se v různých virtuálních komunitách.

Charakteristiky

Kybernáboženství se odehrává v kyberprostoru, tj. v určitém pomyslném komunikačním prostoru. „Náboženství na internetu pokrývá širší škála pramenů než jen materiály vystavené na webech jednotlivců či náboženských skupin: jsou tu také moderované i nemoderované diskuse včetně rozsáhlých archivů starších diskusních příspěvků (obvykle dostupné na WWW), soukromé i hromadné e-maily a SMS, je tu bezplatný software, je tu interaktivní komunikace přes ICQ, internetové telefonování atd“ [2]. S kyberprostorem souvisí dlouhá řada nejrůznějších náboženských aktivit. Od začátku studií vztahů mezi vírou a kyberprostorem, které byly zahájeny v polovině r. 1990, existovalo mnoho konceptů a postojů, které téma kybernáboženství definovaly.

Typologie

Existence církví resp. různých forem nábožensví na internetu představuje různou míru interaktivity, kterou jednotlivé webové stránky poskytují svým uživatelům. T. Hojsgaard vytvořil tři analytické dimenze: zprostředkování, obsah a organizaci, podle kterých lze určit stupeň kybernáboženství. Christopher Helland [3] rozlišuje náboženství na – náboženství on-line, které slouží k prezentaci a sledování webové stránky obsahující informace o systému dané víry, pravidla, předpisy, bez možnosti aktivní účasti uživatele. A on-linové náboženství, jako interaktivní, otevřené prostředí kde se mohou účastníci aktivně zapojit – vyjadřovat se k tématům, přispívat do diskuse, provádět on-line motlitby, obřady a rituály. Anastacia Karaflogka [4] rozlišuje náboženství na náboženství v kyberprostoru a náboženství na kybeprostoru. Dle ní náboženství v kyberprostoru odkazuje na jednotlivce, náboženské organizace nebo církve, které v reálu, v tzv. offline světě, existovat nemohou. Jde tedy o náboženství které je vytvořeno a existuje výhradně jen v kybernetickém prostoru, ve virtuální realitě. Hranici mezi náboženstvím on-line a on-line náboženstvím nelze přesně vymezit, obě sféry se překrývají a vzájemně ovlivňují. L. Martínková [5] dělí využití kyberprostoru v náboženském životě na:

1. náboženskou komunikaci
2. náboženskou praxi

Vymezení pojetí kyberprostoru uživateli:

1. jako nástroje
a) ke komunikaci
b) k provádění rituálů
2. jako prostoru

Dělení využití kyberprostoru v náboženském životě věřících jednotlivců a skupin:

1. využití pro komunikaci (externí a interní ve vztahu k náboženské komunitě)
2. využití pro organizaci a sebe-organizaci (organizace života náboženské skupiny a organizace náboženského života jednotlivce)
3. využití pro prezentaci, event. identifikaci a sebe-prezentaci, event. sebe-identifikaci (prezentace a distribuce myšlenek celé náboženské skupiny a jednotlivců, identifikace náboženských skupin a jednotlivých věřících vůči okolí i sobě)
4. využití pro realizaci a sebe-realizaci náboženských potřeb (skupin a jednotlivců)

Použité zdroje

  1. HØJSGAARD, Morten T.; WARBURG, Margit. Religion and cyberspace. 1st pub. London : Routledge, 2005. 207 s. ISBN 0-415-35767-5 .
  2. ZBÍRAL, David . David Zbíral : religionistika [online]. 2006 [cit. 2010-06-03]. Náboženství a internet. Dostupné z WWW: <http://www.david-zbiral.cz/nabinternet.htm>.
  3. Helland, Christopher. 2002 „Surfing for Salvation“ Religion 32: 293-300.
  4. Karaflogka, Anastasia. 2002 „Religious Discourse and Cyberspace“, Religion 32: 284-286.
  5. MARTÍNKOVÁ, Libuše. Kyberprostor jako náboženský prostor. Brno : L. Marek, 2007. 128 s. ISBN 978-80-87127-06-3.
  6. ŠINDELÁŘ, Pavel. Náboženství v kyberprostoru. Přednáška 4.3. 2010 v Bloku expertů. Dostupné z:http://www.inflow.cz/jarni-souhrn-bloku-expertu-v-rezii-inhd