Kyberkriminalita

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Lenka Šatavová

Klíčová slova: počítačová kriminalita, informační a komunikační technologie

Synonyma: cybercrime, počítačová kriminalita, kyberzločin

Související pojmy: informační kriminalita, cyber-crime, kyberzločin

nadřazené - informační a komunikační technologie
podřazené - internetová kriminalita

Definice

Současná doba je charakteristická těsným propojením společnosti a Informačních a komunikačních technologií (ICT). Lidé využívají ICT ve všedním životě i v situacích, kdy by to před několika málo lety bylo nepředstavitelné. Stále těsnější pouto společnosti k ICT však kromě usnadnění života přináší i mnoho problémů, pro které se dokonce musela vytvořit speciální legislativa. Jedním z problémů, které nastaly s rozmachem ICT a jeho masovým využíváním, je kyberkriminalita. Pod slovem kyberkriminalita (v angličtině cybercrime, v češtině se užívají další synonyma jako kyberzločin či počítačová kriminalita) je možné si představit jakoukoli trestnou činnost páchanou za pomoci informačních a komunikačních technologií. Ministerstvo vnitra České republiky definuje kyberkriminalitu jako trestnou činnost, „v níž figuruje určitým způsobem počítač jako souhrn technického a programového vybavení (včetně dat), nebo pouze některá z jeho komponent, případně vetší množství počítačů samostatných nebo propojených do počítačové sítě, a to buď jako předmět zájmu této trestné činnosti (s výjimkou té trestné činnosti, jejímž předmětem jsou popsaná zařízení jako věci movité) nebo jako prostředí (objekt) nebo jako nástroj trestné činnosti“[1]. Samozřejmě záleží na tom, do jaké míry jsou ICT k páchání trestných činů využity. Evropská unie se problémy kyberkriminality samozřejmě zabývá také, a v rámci definice poskytuje obecnější pohled: „počítačová kriminalita je nemorální a neoprávněné jednání, které zahrnuje zneužití údajů získaných prostřednictvím informačních a komunikačních technologií nebo jejich změnu“[1]. V České republice je kyberkriminalita zahrnuta v Trestním zákoníku, zákon č. 40/2009 Sb., na evropské úrovni je pak zpracována v Úmluvě o počítačové kriminalitě, sjednané dne 23. 11. 2001 v Budapešti.

Nejvýznamnější projevy kyberkriminality

Trestnou činnost páchanou za pomoci informačních a komunikačních technologií lze rozdělit do různých kategorií. Níže jsou popsané projevy kyberkriminality dle Michala Jangla, jenž se tématem zabýval ve své diplomové práci na téma Počítačová kriminalita[2].


Trestné činy porušující soukromí

Projevy kyberkriminality porušující soukromí se samozřejmě týkají sběru dat, osobních a jiných citlivých údajů či firemních know how. Obecně vzato se jedná o „získání osobních údajů, dat, či jiných, pro oběť esenciálních hodnot, průnikem do systému oběti za cílem jejich následného využití k poškození napadeného subjektu nebo k prospěchu pachatele, či třetí osoby“[2] . Získaná data mohou být dále zneužita a způsobit tak nemalé škody, například materiální. Do této kategorie spadají také činy šíření pomluvy a nepravdivých informací.


Trestné činy se vztahem k obsahu počítače

Zde se jedná především o šíření pornografie, které zažilo nebývalý rozmach především díky ICT, jež poskytuje možnost anonymity a snadného sdílení a přístupu k informacím – pornografii a dětskou pornografii nevyjímaje. K dalším častým projevům kyberzločinu vztahujícím se k obsahu je šíření extremismu[3]. Internet je ideální platformou pro šíření extremistických názorů, podněcování nenávisti k určitým skupinám obyvatel, minoritám, komunitám či hanobení národa, etnické skupiny nebo přesvědčení.


Trestné činy ekonomické

Pro tuto oblast jsou typické trestné činy neoprávněného přístupu k datům a službám, tzv. hacking, tedy „pronikání do informačních systémů firem, bank, úřadů“[4] , dále padělání, tvorba nebezpečných virů či červů, velmi oblíbené zneužívání platebních a úvěrových karet (následné vykrádání bankovních kont) a v neposlední řadě průmyslová špionáž .


Jednání porušující autorská práva

Známé je sdílení, stahování a zpřístupňování děl a souborů chráněných autorským zákonem (filmy, hudba), cracking počítačových programů i nelegální software. Typické pro tuto činnost jsou P2P sítě či upload servery.


Další projevy kyberkriminality

Běžně se uživatelé setkávají také s projevy kyberkriminality typu phishing, tedy „podvodné e-mailové útoky na uživatele Internetu, jejichž cílem je vylákat důvěrné informace“[5] , běžný je v současné době také pharming, který společnost Microsoft označuje jako „činnost, při které hackeři přesměrovávají internetovou komunikaci z jednoho webu na jiný, stejně vypadající, s cílem oklamat vás tak, abyste zadali své uživatelské jméno a heslo do databáze na jejich falešném webu“[6] . Dále se hovoří o neoprávněném monitorování elektronické komunikace či doménovém pirátství.

Ochrana

Projevy kriminality i s postihy jsou popsány v trestním zákoníku, nejzávažnějšími trestnými činy se zabývají speciální vyšetřovací týmy či oddělení (pornografie), nicméně postihování a dokazování činů kyberkriminality je již z podstaty Internetu často obtížné. Důležitým nástrojem v boji proti kyberzločinům je samozřejmě prevence a osvěta, povědomí o tom, že například nelegální stahování filmů je totožné s krádeží filmů v prodejně. V poslední řadě bych zmínila počítačovou gramotnost jako podstatný prvek podílející se na prevenci a zásadám užívání Informačních a komunikačních technologií.

Použitá literatura

  1. 1,0 1,1 JIROVSKÝ, Václav; HNÍK, Václav; KRULÍK, Oldřich. Základní definice, vzahující se k tématu kybernetických hrozeb. In Ministerstvo vnitra České republiky. Informační kriminalita [online]. Praha : MVČR, 2008 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/bezpecnost/informacni/zakladni_info.pdf>.
  2. 2,0 2,1 JANGL, Michal. Počítačová kriminalita [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 67 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Dostupné z WWW: <https://is.muni.cz/auth/th/81532/pravf_m/DP_pocitacova_kriminalita.pdf?zpet=%2Fauth%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dpo%C4%8D%C3%ADta%C4%8Dov%C3%A1%20kriminalita%26start%3D1>
  3. STEUER, Petr. Počítačová kriminalita [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 52 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Dostupné z WWW: <https://is.muni.cz/auth/th/77077/pravf_b/Bakalarska_prace.pdf?zpet=%2Fauth%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dpo%C4%8D%C3%ADta%C4%8Dov%C3%A1%20kriminalita%26start%3D1>
  4. NĚMEC, Jan. Počítačová kriminalita : byznys za miliardy. Profit.cz [online]. 27. října 2009,[cit. 2011-05-16]. Dostupný z WWW: <http://www.profit.cz/clanek/pocitacova-kriminalita-byznys-za-miliardy.aspx>
  5. HOAX [online]. 2011 [cit. 2011-05-16]. Phishing. Dostupné z WWW: <http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing>
  6. Microsoft [online]. 2011 [cit. 2011-05-16]. Zabezpečení pro domácnosti. Dostupné z WWW: <http://www.microsoft.com/cze/athome/security/privacy/pharming.mspx>