Kyberaktivismus

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Veronika Krausová

Klíčová slova: internet, aktivismus, kampaň

Synonyma: Internet activism, e-activism, net-activism, virtual activism, digital activism

Související pojmy:

nadřazené - počítačové právo
podřazené - hacktivismus


Definice pojmu

Příchod Internetu a jeho další, masivní rozšiřování, způsobilo vznik tzv. internetového aktivismu. Mnoho metod e-aktivismu vzniklo modifikací těch v reálném světě již zaběhnutých, ovšem přizpůsobených elektronickému prostředí. Internet rozšířil organizacím pole působnosti a získávat komunitu příznivců už ne pouze lokálně. Internet je využíván zejména k fundraisingu. Lobbování a organizování akcí. Síť umožňuje okamžitou reakci, jelikož poskytuje nepřetržitý přístup k informacím a dovoluje v reálném čase diskutovat aktuální problém. Síla kyberaktivismu tedy spočívá hlavně v jeho aktuálnosti a interaktivitě. Kyberaktivismus umožňuje vzbudit zájem o celosvětové otázky lidských práv či životního prostředí v globálním měřítku. Internet se stal v rámci aktivismu velmi účinným manipulačním prostředkem, který dovoluje snadno ovlivňovat dané cílové skupiny.[1]

Nástroje e-aktivismu

Metody provozování kybernetických aktivit lze rozdělit na dvě skupiny:
a) Metody, jež vznikly modifikací metod z běžného života a přizpůsobily se kybernetickému prostředí
b) Nové aktivistické metody (např. hactivismus)

Nástroje pak lze ještě dělit na aktivní (např. e-mail) a pasivní (např. webové stránky) a podle jejich provázanosti s reálným prostředím.

Nejvyužívanější nástroje pro kyberaktivismus

Webové stránky – weby slouží jako propagace, vizitka dané společnosti. Stránka by proto měla být s obrázky, interaktivní a obsahovat podpůrné materiály ohledně projektu, který organizace zastupuje.
Blogování – velmi dobrou verzí propagace je samozřejmě online blogging, kdy se mohou k tématu vyjadřovat i jednotlivci. Výhodou je častá změna obsahu a zpětná vazba na sepsané příspěvky.
E-maily – slouží jako nejčastější prostředek komunikace. Mínusem je, že aktivistické maily působí spíše jako spam, na druhou stranu e-mailová komunikace umožňuje zasílat jednotlivci stručné a jasné informace, jež by jej měly zmobilizovat a přiloží odkazy s více fakty o probírané tematice. Dlouhé maily se posílat nehodí, protože neudrží příjemcovu pozornost.
Chaty a Instant Messangery –  instant messangery jsou vhodné pro menší skupinku lidí, například za účelem domluvy, umožňují i posílat soubory a jsou interaktivní a vstřícné k uživatelovým potřebám.
Sociální sítě – samostatnou kapitolou jsou sociální sítě, nejčastěji využívaný Facebook nebo Twitter. Napomáhají vytvářet a udržovat v chodu myšlenku, která spojuje její příznivce, pouze na základě přesvědčení. Na sociálních sítích lze komunikovat s ostatními lidmi a na základě zjištěných poznatků např. vystavět marketingovou kampaň. Příležitostí na sociálních sítích je možné získat i příznivce – propagátora, který by jinak ve skutečném světě byl relativně pasivní.
Online petice – petice jsou v online prostředí velmi oblíbeným typem aktivismu, jde o to, získat co nejvíce podpisů v krátké době. K vytvoření petice lze využít petičních hostingů. Prostřednictvím e-mailu pak lze dále posílat odkaz na petici jako řetězovou zprávu.[2]

Negativní aspekty kyberaktivismu

Kyberaktivismus se dostává často do sporu se zákonem, zejména z etického hlediska. Ke střetu s informační etikou dochází, pokud aktivisté rozešlou spamy, blokují webové stránky a e-mailové schránky, mění obsah webů či si registrují domény s podobným názvem, jako cílová organizace, kterou chtějí případně pošpinit. Používáním takových metod se hacktivismus může lehce stát kyberterorismem, avšak je třeba si uvědomit, že některé cíle aktivistů jsou velmi těžce dosáhnutelné a metody používané k jejich dosažení až příliš drastické.

Poznámky

  1. HOLOUBKOVÁ, Hana. Kyberaktivismus. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií aknihovnictví, 2009. 64 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Miroslav Jurman.
  2. EMERSON, John. An Introduction to Activism on the Internet [online]. January 2005 [cit. 2012-05-22]. Dostupný z WWW: <http://www.backspace.com/action/all.php>.

Použitá literatura

  • EMERSON, John. An Introduction to Activism on the Internet [online]. January 2005 [cit. 2012-05-22]. Dostupný z WWW: <http://www.backspace.com/action/all.php>.
  • HOLOUBKOVÁ, Hana. Kyberaktivismus. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií aknihovnictví, 2009. 64 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Miroslav Jurman.
  • SCHWARTZ, Ed. NetActivism: How Citizens Use the Internet [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupný z: http://oreilly.com/catalog/netactivism/excerpt/
  • Cyberactivism : Online Activism in Theory and Practice. Edited by Martha McCaughey and Michael D. Ayers. New York : Routledge, 2003. vii, 310 s. ISBN 0-415-94320-5.
  • Cyberactivism 101. Futurist. 2001, roč. 35, č. 4, s. 15-15. ISSN 00163317.
  • KRAUSE, Audrie, et al. The Virtual Activist 2.0 : a Training Course. NetAction [online]. [2001], last modified 08/27/2007 [cit. 2009-04-12]. Dostupný z WWW: <http://www.netaction.org/training/v-training.html>.