Kvantitativní výzkum

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Radka Vybíralová

Klíčová slova: výzkum, zkoumání, studie, reprezentativnost

Synonyma: ---

Související pojmy: kvalitativní výzkum

nadřazené - empirický výzkum, sociologický výzkum
podřazené - ---


Charakteristika

„Kvantitativní přístup, stručně vzato, předpokládá, že fenomény sociálního světa (různé jeho aspekty, objekty, procesy ad.), které činí předmětem zkoumání, jsou svým způsobem měřitelné, či minimálně nějak tříditelné, uspořádatelné. Informace o nich, získávané v jisté kvantifikovatelné a co nejvíce formálně porovnatelné podobě. Pak je analyzuje statistickými metodami se záměrem ověřit platnost představ o výskytu nějakých charakteristik, také o jejich vztazích k dalším objektům a jejich vlastnostem apod.“[4, s. 40]

Přičemž samotným základem kvantitativního šetření není pouze popis proměnných, ale i vztahy mezi nimi. Poznání jejich vztahů a rozložení vede ke stanovení otázek a cílů, které zkoumanou problematiku pomohou otevřít. „To je důležitý bod obecné výzkumné strategie. Nejdříve se podíváme na vztah dvou proměnných a pak se věnujeme vysvětlení tohoto vztahu – to je výborná a základní strategie pro vytváření teorie v kvantitativním výzkumu.“[3, s. 35]

Strategie výzkumu

Vědecký výzkum je systematická činnost, ke které je potřeba přesné plánování, kvalitní přípravná etapa a posléze samotný postup, což vyžaduje profesionální přístup ze strany výzkumného týmu. Podstatné je rovněž zvážit ekonomickou stránku i zajištění kontrolních mechanismů, které ověří hodnotu získaných výsledků.[3, 4]

Struktura výzkumu

Příprava

V této fázi je zapotřebí výzkumný problém rozebrat a ujasnit se zadavatelem, určit pojmy a definice, které budou hlavní náplní. U daného problému je nutné provést dekompozici námětu, definici pojmů, relevantnost proměnných a analýzu měřitelnosti. Posléze si vymezit samotný cíl výzkumu. Tím však samotná příprava nekončí.

Vybrané pojmy je třeba změnit do zkoumatelné podoby. „Těmto údajům, tj. vlastnostem (proměnným) objektů, se při kvantitativním zkoumání říká znaky. Proces převodu pojmů na zkoumatelné ukazatele (překlad zkoumaného problému z jazyka teorie do jazyka výzkumu) se nazývá operacionalizace.“[4, s. 51] Každý znak by se měl vyznačovat rozlišitelností (nejméně dvě hodnoty), úplností (jednotlivá podoba vlastnosti disponuje konkrétní variantou) a jednoznačností (dvě různorodé varianty se neshodují s jednou podobou vlastnosti).[4]

Se samotnou operacionalizací a tvorbou znaků je propojena i formulace hypotéz. „Hypotéza je domněnka, podmíněně pravdivý výrok o vztahu mezi dvěma či více jevy, o existenci nějakého faktu, fenoménu, procesu ad. a jejich příčinách, o jejich změnách atd. V empirickém výzkumu musí vycházet ze znalostí o problému, jinak řečeno z vytváření konceptuálního rámce zkoumání. Svou formulací předjímá určitý stav (vztah mezi znaky apod.), který je možné zjišťovat a zkoumat, empiricky ověřovat.“[4, s. 60] Stylizace hypotéz napovídá, zda a jak lze výzkum uskutečnit. Hypotézy se dělí na vstupní (základní, obecné úvahy), pracovní (konkretizují vstupní) a nakonec statistické (zpřesňují pracovní hypotézy).[1]

Kvalita požadovaného výsledku může být dosažena pomocí hodnotících hledisek, které jsou:

• Platnost (validita) – je možno prokázat trvalost získaných výsledků (u kvantitativního přístupu spíše nižší)

• Spolehlivost (reliabilita) – lze označit stálost odpovědi (u kvantitativního přístupu spíše vyšší)

• Zobecnitelnost (reprezentativa) – vyzkoumané jevy se dají aplikovat i na ostatní objekty, které bezprostředně nebyly zkoumány[3, 4]

„Celá etapa přípravy řešení jakéhokoli výzkumného úkolu končí, resp. má končit zpracováním významného materiálu – projektu výzkumné akce. (…) Projekt je totiž klíčovým odborným a současně také právním či pracovněprávním dokumentem dohody mezi zadavatelem a řešitelem o základních parametrech zkoumání zadaného výzkumného úkolu.“[4, s. 71]

Skládá se ze tří částí:

• Teoretická (stručné obeznámení s vymezením tématu, přes stanovení proměnných znaků, vytvoření hypotéz až po cíle výzkumu)

• Metodologická (charakteristika objektů zkoumání, výzkumný přístup, sběr dat, postupy vyhodnocování dat)

• Realizační (kompetence jednotlivých členů v týmu)

Důležitým krokem v přípravném stupni se musí stát výběr souboru:

• Základní soubor (určit, definovat soubor objektů, z nichž se pak uskuteční výběr)

• Výběrový soubor (výsledky uskutečněné na tomto souboru, by měly být převeditelné na soubor základní)[4]


Realizace

Volba techniky sběru dat je rozhodující pro konečný výsledek výzkumu.

„Vědecké pozorování je definováno jako technika sběru informací založená na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímatelných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., které jsou objektem zkoumání.“[4, s. 94]

Odlišnou možností je dotazování. Bývá do ní zapojeno vždy určité množství osob, které nazýváme respondenty. Otázky jsou předem stanoveny, rovněž jejich přesné znění i varianty odpovědí, jedná se tedy o standardizovanou formu. Nezbytné je dbát na kladení a řazení otázek, přičemž důležitým předpokladem je jejich srozumitelnost a jednoznačnost. Nejprve je vhodné začít otázkami jednoduššími, poté přejít k náročnějším a zásadním. V další fázi již mohou být kladeny otázky snazší, přesto důležité a v závěru volnější a již ne tolik významné.

• Dotazování lze provádět v podobě mluveného slova (rozhovor).

• Písemný způsob dotazování je dotazník a v kvantitativním zkoumání má podobu spíše uzavřených, nemnoho polouzavřených a jen výjimečně otevřených, tedy volných otázek.[2, 3]

Studium dokumentů je rovněž jedna z technik, s jejíž pomocí lze uskutečnit sběr dat, následně analyzovat nejen práce současné, ale i ty staršího data.

Mezi kvantitativní techniky je možno také zařadit experiment. Podstatou experimentu je aktivní manipulace s určitou charakteristikou (znakem) a sledování, jak se tento zásah projeví na jiné charakteristice (znaku).[1, 4]


Vyhodnocení

Data při jejich vyhodnocování procházejí nejprve kódováním. „Kódování kvantitativních, tj. standardizovaných dat probíhá tak, že jednotlivým variantám/kategoriím každého znaku jsou přiřazovány symboly, obvykle číselné.“[4, s. 153]

V dalším kroku, třídění 1. stupně, se určuje počet výskytu jeho jednotlivých možností. Data se udávají jak v podobě číselné (absolutní četnost), tak i procentech (relativní četnost) Svou roli však sehrává i rozložení jednotlivých proměnných (Modus, Medián, Aritmetický průměr).[1, 4]

Před tříděním 2. stupně je nutno provést úpravu znaků. V tomto kroku lze znaky případně upravit (transformace či rekategorizace znaků). „Třídění 2. stupně vlastně představuje porovnávání rozložení určitého znaku v jednotlivých podsouborech, které jsou v rámci zkoumaného souboru vytvářeny variantami dalšího znaku.“[4, s. 161]

Závěrečnou zprávou je možno celý projekt uzavřít v několika krocích. Teoretická část seznamuje se zadáním, cíli, vztahy mezi proměnnými, znaky a jejich indikátory, hypotézami. Závěr je věnován rozvaze o zajištění validity a reliability.

Metodologická část představuje objekty zkoumání, výzkumný přístup, sběr dat a konečně postupy jejich vyhodnocení. Realizační část obsahuje představení výzkumného týmu.

Další částí závěrečné zprávy je prezentace výsledků, kde seznamuje se samotnými výsledky výzkumu jak slovně, tak pomocí tabulek či grafů.

Konečně poslední částí je interpretace dat, zakončená rozpravou a doporučeními.[4]

Použitá literatura

[1] CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu : základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. 265 s. Dostupné z WWW: <http://books.google.cz/books?id=Xyc3Hj0klEcC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false>. ISBN 978-80-247-1369-4.

[2] Marketing journal.cz : zajímavosti moderního marketingu [online]. 2004-2009, publikováno 27.4.2009 [cit. 2010-12-02]. Metody sběru dat v kvantitativním výzkumu. Dostupné z WWW: <http://www.m-journal.cz/cs/marketingovy-vyzkum/metody-sberu-dat-v-kvantitativnim-vyzkumu__s390x5140.html>. ISSN 1803-957X.

[3] PUNCH, Keith F. Základy kvantitativního šetření. 1. vyd. Praha : Portál, 2008. 150 s. ISBN 978-80-7367-381-9.

[4] REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.