Kulturologie

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Kateřina Šťastná

Klíčová slova: antropologie, kultura, věda, změny

Synonyma: věda o kultuře, teorie kultury

Související pojmy:

nadřazené: antropologie
podřazené: kultura

Charakteristiky

Kulturologii můžeme považovat za jednu z antropologických disciplín, tudíž se zaměřuje na člověka a jeho výtvory. Samo slovo kultura vzniklo z latinského pojmu colere, které obecně znamená zušlechťování nebo pěstování, vztahovalo se však k zemědělství. Jako metafora vzdělávání a vylepšování lidského ducha (v platonském smysl) bylo toto slovo použito poprvé Cicerem. Později získal pojem širší význam: znamená všechny produkty, které lidská společnost vytváří, ale v některých smyslech i společnost samu. Zahrnuje tedy vše, co nebylo stvořeno přírodními procesy.Definování pojmu však přináší různé komplikace, jelikož neoznačuje přesně vymezenou jednotku objektivně poznatelného světa, jedná se tak o pojem víceméně pohyblivý. "K záplavě způsobů, jimiž se v kulturálních studiích o kultuře mluvilo, patří pojetí kultury jako celého způsobu života; jazyka; výsledků reprezentací; nástroje; praktiky; artefaktů; prostorového uspořádání moci; hieararchie 'vysokého' a 'nízkého'; masové nebo populární kultury."[1] Kulturologie se však zabývá studiem kultury z hlediska sociálního, ekonomického, politického i historického, a to jak synchronními (porovnávání současně existujících společenství) tak diachronními (vývoj společnosti z historického hlediska) metodami.[2]


Vznik a vývoj kulturologie

Na počátku kulturologie samotné stojí zcela filozofické nebo antropologické pojetí. Johann Gottfried Herder i Wilhelm von Humboldt kulturu vemezují jako nástroj lidské adaptace na přírodní prostředí.[3] Sám pojem kultorologie (rus. kultorologia, ang. culturology) ale pochází z ruského prostředí přelomu 19. a 20. století a spojuje se se jmény Michaila Bachtina, Alexeie Loseva, Sergeje Averintseva a dalších. Během Stalismu podléhalo studium a veškerý kulturní výzkum učení o rovnosti proletářské třídy v rámci marxistické teorie. Na významu jakožto věda o lidských kulturách jako integrálních systémech a jejich vlivu na lidské chování nabyla až v rámci propojení se zápaními kulturálními studii.[4] Ta mohou být chápána jako interdisciplinární pole zkoumání, které se zabývá vštěpováním kultury a významových map, bere si tak postupy sémiotiky (např. strukturalismu).[5], od kulturologie jako takové se však liší idealistickým až filozofickým přístupem k výzkumu. Pojem "kulturologie" v americkém pojetí je pak přejat od antropologa Leslieho Whita, který ji definuje jako vědu, která zkoumá kulturu v rámci kulturních systémů. Dle Maria Bunge kulturologie doplňuje jiné socuální vědy, jako antropologii, ekonomiku a socioligii, v diachronním smyslu též historii.[6]

Diskuze v kulturologii

Kromě mnoha generalizací (např. že každá společnost má své jedince zabývající se kulturní produkcí, či že ve stratifikované společnosti platí pravidla vůdčí třídy, aj.) se představitelé této disciplíny značně rozdělují a to v otázkách idealismu, nebo materialismu a internalismu, či externalismu. Zatímco idealisticko-materialistické otázky jsou čistě filozofické, druhá sada se odklání k filozofickým předpokladům a následkům. Tradičnější pohled na kulturu je však idealisticko-internalistický. Kultura a historie myšlenek je podle něj čistě záležitostí smýšlení autorů a vykladačů bez souvislosti se skutečnou sociální souvislostí. Dávají důraz na samotné myšlení, intelektuální procesy a vlivy, které dopomohly k jejich zrodu. Internalistický přístup ke kultuře pak znamená vyloučení vnějších vlivů při zrodu myšlenek (např. žádné spojení mezi Galileiho tezemi a jeho zaměstnání v benátské armádě). Externalismus pak propojuje jakékoli souvislosti, tedy jakékoli myšlenky vznikají v kontextu své vlastní společnosti (Zeitgeist).[7]

Použité zdroje

BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Vyd. 1. Překlad Irena Reifová, Kateřina Gillárová, Michal Pospíšil. Praha: Portál, 2006, 206 s. ISBN 80-736-7099-2.

BUDIL, Ivo T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Vyd. 4. Praha: Triton, 2003, 487 s. ISBN 80-725-4321-0.

BUNGE, Mario. Social science under debate: a philosophical perspective. Reprinted in paperback. Toronto: University of Toronto Press, 1999, 487 s. ISBN 08-020-8357-9.

Definition. CULTUROLOGY PRESS INC. Culturology.com [online]. © 2010 [cit. 2013-06-04]. Dostupné z: http://www.culturology.com/definition/

Reference

  1. BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Vyd. 1. Překlad Irena Reifová, Kateřina Gillárová, Michal Pospíšil. Praha: Portál, 2006, s. 95.
  2. BUNGE, Mario. Social science under debate: a philosophical perspective. Reprinted in paperback. Toronto: University of Toronto Press, 1999, s. 220.
  3. BUDIL, Ivo T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Vyd. 4. Praha: Triton, 2003, s. 11.
  4. Definition. CULTUROLOGY PRESS INC. Culturology.com [online]. © 2010 [cit. 2013-06-04]. Dostupné z: http://www.culturology.com/definition/
  5. BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Vyd. 1. Překlad Irena Reifová, Kateřina Gillárová, Michal Pospíšil. Praha: Portál, 2006, s. 98-99.
  6. Definition. CULTUROLOGY PRESS INC. Culturology.com [online]. © 2010 [cit. 2013-06-04]. Dostupné z: http://www.culturology.com/definition/
  7. BUNGE, Mario. Social science under debate: a philosophical perspective. Reprinted in paperback. Toronto: University of Toronto Press, 1999, s. 220–225.