Kulturní modely (Dimenze kultury) (Hall, Hofstede)

Obecný popis teorie

Teorií kultury se jako první začali zabývat v roce 1954 sociolog Alex Inkeles a psycholog Daniel Levinson, kteří na základě studia anglicky psané antropologické literatury o národních kulturách navrhli čtyři základní problémy-dimenze, které řeší každá kulturní společnost. Tuto hypotézu později svými výzkumy potvrdil Geert Hofstede. Všechny dimenze identifikoval na základě empirických výzkumů v pobočkách IBM ve čtyřiceti zemích světa, kde objektem výzkumu byli zaměstnanci této firmy. Čtyři základní okruhy pro fungování společnosti rozlišil na:

• Vzdálenost od moci (od malé k velké)
• Kolektivismus vs. individualismus
• Feminitu vs. maskulinitu
• Vyhýbání se nejistotě (od slabého k silnému)

Později byla přidána ještě pátá dimenze kultury:

• Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace v životě

Objevil ji Kanaďan Michael Harris Bond. Hofstedemu zůstala tato dimenze skryta podle jeho vlastních slov kvůli tomu, že důsledky kultury výrazně ovlivňují i mysl samotných výzkumných pracovníků a je tedy možné, že ve vztahu k jiné kultuře může i některý z významných jevů uniknout pozornosti.

Dimenze vzdálenost moci

Hofstede (2007, s. 45) dimenzi vzdálenosti moci definuje jako „rozsah, v němž méně mocní členové institucí a organizací v dané zemi předpokládají a přijímají skutečnost, že moc je rozdělována nerovně“. V kulturách, kde se vyskytuje velká mocenská vzdálenost, jsou nerovnosti považovány za přirozené. Velká vzdálenost vyjadřuje přiznávání privilegií některým skupinám, emoční vzdálenost mezi nadřízenými a podřízenými, nekontrolovanou moc jednotlivců a pevně dané a respektované hranice mezi sociálními vrstvami. V kulturách s nízkou mocenskou vzdáleností je naopak kladen důraz na rovnost. Vyskytuje se zde malá emoční vzdálenost mezi nadřízenými a podřízenými a moc jednotlivců je omezená a kontrolovaná zákony. Na rozdíl od kultur s větší vzdáleností moci, kde je důležité mít dobrý vztah s nadřízenými, kultury s menší vzdáleností mocí se více soustřeďují na osobní kvality, ačkoliv i zde dobré vztahy hrají roli.

Dimenze individualismus versus kolektivismus

Hofstede (2007, s. 66) individualismus definuje jako „stupeň samostatnosti ve společnosti“. Vyjadřuje, v jaké míře lidé jednají jako jednotlivci. V opačném případě jde o kolektivismus, kdy jednotlivci jednají převážně jako členové sociálních skupin a přemýšlejí o sobě více jako o skupině než jako jednotlivci. Dimenzi lze vymezit pomocí charakteristik jejích krajních pólů: individualismus se vyznačuje volnými svazky mezi jedinci, „předpokládá se, že každý se stará sám o sebe a o svou nejbližší rodinu“ (s. 66). Lidé preferují nezávislost na organizaci a osobní naplnění spíše než loajalitu. „Kolektivismus přináleží ke společnostem, ve kterých jsou lidé od narození po celý život integrováni to silných a soudržných skupin“ (s. 66).

Dimenze maskulinita versus feminita

Odpovědi mužů a žen se ve výzkumech lišily například v oblasti pracovních cílů: ženy přikládaly větší váhu dobrým vztahům s nadřízenými a spolupráci s ostatními, kdežto muži přikládali větší význam výdělku a postupu. Definici dimenze lze vyjádřit prostřednictvím vymezení jejích krajních pólů: „Maskulinita se vztahuje na společnosti, ve kterých jsou sociální rodové role jasně odlišeny; feminita se vztahuje na společnosti, ve kterých se sociální rodové role překrývají“ (Hofstede, 2007, s. 97). Mezi maskulinní hodnoty patří zaměření na materiální úspěch a touha po uznání. Od mužů se více očekává soutěživost a průbojnost, od žen mírnější a jemnější chování a orientace na kvalitu života. Ženy v maskulinních kulturách většinou neusilují o vlastní kariéru, ovšem pracují kvůli zajištění živobytí. V kulturách nejblíže femininnímu pólu škály se sociální rodové role překrývají a „jak o mužích, tak i o ženách se přepokládá, že budou nenároční, jemní a orientovaní na kvalitu života“ (Hofstede, 2007, s. 97).

Dimenze vyhýbání se nejistotě

Tuto dimenzi Hofstede (2007) vymezil na základě spojení tří otázek ve svém výzkumu v IBM. Otázky se týkaly 1) stresu při práci, 2) postojů k dodržování předpisů a 3) zájmu setrvání v organizaci po dlouhou dobu. Odpovědi na tyto otázky vyjadřují úroveň úzkosti existující ve vztahu k nejisté budoucnosti. Hofstede (2007, s. 131) definoval dimenzi jako „stupeň, v němž se příslušníci dané kultury cítí ohroženi nejistotou nebo neznámými situacemi“. Vyhýbání se nejistotě se vyznačuje snahou o vytváření a dodržování pravidel, jež zaručují určitou jistotu a předvídatelnost a omezují nejednoznačné porozumění situacím a tedy vzniku stresových situací. V kulturách s nízkým indexem vyhýbání se nejistotě lidé vnímají nejistotu jako součást života, takové situace tedy přijímají klidněji. Pravidla nejsou považována za zásadní pro existenci organizace. V zemích s menší potřebou vyhýbání se nejistotě jsou všechna rizika (známá i neznámá) přijímána „jako součást života“ (Hofstede, 2007, s. 135).

Dimenze dlouhodobé vs. krátkodobé orientace

Dimenze schopnosti a ochoty plánovat vzdálenou budoucnost. Tato dimenze byla nalezena ve srovnání hodnotových orientací obyvatel evropských zemi a Číny, jelikož Evropané většinou tuto dimenzi nepovažují za podstatnou.

Výzkumy používající teorii

Výzkum první

Na výzkumu s názvem Revisiting Hofstede’s Dimensions: Examining the Cultural Convergence of the United Stated and Japan pracovali společně Erich B. Bergiel, Blaise J. Bergiel a John W. Upson, všichni z University of West Georgia. Cílem této studie je zjistit, jak velký vliv měly drastické změny v posledních desetiletích na Hofstedeho kulturní dimenze, konkrétně se věnuje kulturnímu sbližování Spojených států amerických a Japonska.

Dotazník, který byl hlavní výzkumnou metodou, byl doručen studentům středně velkých univerzit v severovýchodní části USA a jižní části Japonska. Celkový počet vyhovujících dotazníků byl 237, z toho 107 zastupovalo studenty z USA a 130 dotazníků zodpověděli studenti z Japonska. Další demografické údaje posílily ekvivalenci tohoto vzorku: 31 % japonských dotazovaných byly ženy, v americkém vzorku bylo 50 % žen; většina respondentů z obou zemí byla ve věku 20 – 24 let; a konečně 33 % dotazovaných v Japonsku absolvovalo nejméně 15 let školní docházky a 34 % amerických respondentů absolvovalo nejméně 16 let školní docházky.

Výzkumným nástrojem byl Hofstedeho Value Survey Model 2008. Jedná se o dotazník s 34 položkami, který umožňuje srovnání kulturních hodnot respondentů z různých zemí. Respondenti uváděli své odpovědi prostřednictvím pětibodového měřítka. Value Survey Model 2008 posuzuje celkem sedm kulturních dimenzí: vzdálenost moci, individualismus – kolektivismus, vyhýbání se nejistotě, maskulinitu – femininitu, dlouhodobou orientaci + dvě další dimenze, které objevil Minkov v roce 2007: shovívavost – omezování, monumentalismus – flexhumita (angl. flexhumity). Výsledek pro každou dimenzi se počítal pomocí Hofstedova vzorce, díky kterému se výsledky většinou pohybují v hodnotě 0 až 100. Dotazník byl poprvé přeložen do japonštiny a po drobných úpravách se oba dotazníky shodovaly.

Nevýhodou tohoto dotazníkového modelu je, že se nedají provést přímá srovnání nových výsledků z obou zemí. Místo toho jsou nová data upravena tak, aby bylo možné srovnat výsledky výzkumů. V případě tohoto výzkumu byla takto upravena data z USA a byla porovnána s původními a novými výsledky z Japonska.

Výsledky studie ukázali konvergenci mezi oběma zeměmi v takové míře, kterou neočekávali ani výzkumníci. Zjistilo se, že zatímco USA byla v době původního výzkumu více individuální, femininní a vzdálenost moci byla menší, v průběhu posledních let se poměr mezi zeměmi obrátil a nyní je v této pozici Japonsko. V dimenzi dlouhodobé orientace byla taktéž zaregistrována konvergence. Zato u dimenze vyhýbání se nejistotě byla zpozorována větší divergence než u původních dat. Poslední dvě dimenze byly zkoumány poprvé a bylo zjištěno, že USA je více shovívavá a monumentalistická než Japonsko. Výzkum tedy ukázal, že s rostoucí globalizací se nutně zvyšuje i vzájemný vliv různých zemí.

Výzkum druhý

Hofstedeho kulturní modely v mnoha studiích zkoumají stav určité společnosti či instituce, možnost použití je však i na vzájemném porovnání dvou zemí. Aplikovat se mohou na dvě úplně odlišné kultury a zkoumat jak moc a především v čem se od sebe tak liší nebo na dvě podobné země (kultury) a tak sledovat nepatrné odchylky mezi nimi. Stejně tak to udělali i autoři Low Sui Pheng a Shi Yuquan v práci s názvem An exploratory study of Hofstede’s cross-cultural dimensions in construction projects, kdy zkoumali kulturní dimenze Singapuru a Číny. Primární potřeba této studie těchto zemí je pracovní, kdy pochopení obou kultur představuje lepší porozumění a do budoucna i spolupráci. Ignorace kulturních rozdílů může znamenat v obchodním odvětví a nejen v něm, velkou chybu. Jako základ je bráno seznámení se se základními zvyky a tradicemi, především je kladen důraz na loajálnost. Singapurská stavební firma si tyto fakta dobře uvědomila a provedla tento výzkum zaměřený na Čínu, která představuje lukrativní stát s širokým spektrem nabídek. Cílem tedy je zefektivnit vzájemnou komunikaci a získat lepší pozici na trhu.

Všechna získaná data pro studii byla získána terénně, jedná se o tak field research část práce. Pro zisk dat se používalo nejdříve dvou forem dotazníků (anglická a čínská). Nejprve vznikla anglická verze a ta se poté přeložila do čínštiny, obsah dotazníků odpovídá firemní problematice a přístupu vedoucích k zaměstnancům a naopak. Korektura jazyka zde hrála důležitou roli, výzkum neměla totiž ovlivnit jazyková bariéra. K práci bylo vybráno 84 respondentů (43 čínských a 41 singapurských), ze dvou stavebních firem, se kterými měli autoři již zkušenost. Podmínkou pro účast na této studii bylo, že musel mít každý terciální vzdělání a zkušenost s webem. Tímto se tedy selektovali jedinci vhodní pro dotazování. V dotaznících byly použity pětistupňové stupnice odpovědí, pouze některé obsahovaly možnosti ano/ne. V některých otázkách došlo ke snížení z pěti na čtyřstupňovou hranici a to především z důvodu vynechání střední hodnoty, která bývá nejčastější volbou. V případě čtyř možností se respondent musí rozhodnout na jednu či druhou stranu. V Číně byly nabídnuty čínské verze dotazníků a v Singapuru naopak ty anglické. Rozdání proběhlo osobně, což mohlo udělat větší dojem pro dotazované. Po vyplnění odpovědí se jejich dotazníky zkontrolovali, aby byly vyplněny správně.

Po té se studie dostala do své desk research části a proběhla analýza získaných dat. Z dotazníků se vypočítaly kulturní modely a tím byly zjištěny i požadované hodnoty. Získané informace zobrazily rozdíly ve vedeních společností, kdy v Číně je práce více kolektivní a spolupracovníci jsou si rovnější a proti tomu v Singapuru se tento vztah opomíjí a podřízení mají pocit nerovnosti s osobami na vyšších místech. Celá tato práce především poskytuje dobrého průvodce pro manažery k analýze kulturních dimenzí v kontextu stavebních projektů.

Výzkum třetí

V roce 1990 Gert Hofstere, Bram Neuijen, Denise Daval Ohayv a Gert Sanders publikovali studii nazvanou Measuring Organizational Cultures: A Qualitative and Quantitative Study Across Twenty Cases, jejíž cílem bylo nalezení jednotek reprezentující organizace z kulturního pohledu. Musely se taktéž určit jednotky vhodné k použití pro porovnání kultur.

Studie se prováděla v letech 1985 - 1986. Vědci rozdělili respondenty do 20 jednotek. Ty se skládaly z 60 - 2.500 zaměstnanců ze soukromých společností sídlících v Dánsku a Nizozemsku. Celý projekt měl 3 fáze. V té první se prováděly hloubkové rozhovory s 9 respondenty za jednotku, které trvaly 2-3 hodiny. Rozhovory byly prováděny 18 vědci z Dánska a Nizozemska, kteří si rozdělili respondenty skládajících se z manažerů, jejich sekretářek a zaměstnanců z jiných profesí. V druhé fázi se podávaly dotazníky obsahující 135 otázek náhodného výběru každé z jednotek. Tím se získalo 1295 dotazníků. 60 otázek bylo získáno z dřívějších studií, zbytek byl na základě rozhovorů. Výsledky rozhovorů se diskutovaly s vedením jednotek (manažery). Ve třetí fázi se použily dotazníky a rozhovory pro sběr dat. Rozhovory byly použity k vytvoření kvalitativního popisu kultury, dotazníky se zaměřovaly na projevy kultury. Ta se projevuje pomocí symbolů, hrdinů, rituálů a hodnot. Hodnoty jsou jádrem kultury, můžou se projevovat v chování, a přenáší se od hrdinů do praktik „prostých“ lidí. Symboly, hrdinové a rituály jsou tzv. praktiky (můžou to být i tradice a zvyky). Praktiky jsou viditelné a dají se pozorovat.

Z rozhovorů a pozorování vyplynuly nečekané rozdíly mezi otázkami týkajících se hodnot a praktik. Tato odchylka může být vysvětlena procesem, jímž se otázky pro respondenty vybírají. Otázky týkajících se hodnot byly vybírány pro jejich potenciál diskriminace mezi státy. Otázky ohledně praktik se selektovaly na základě diskriminace mezi organizacemi. Dále bylo zjištěno, že rozdíly v hodnotách závisí primárně na faktorech typu věk a vzdělání, sekundárně pak na členství v organizaci.

Použitá literatura a zdroje

• BERGIEL, Erich B., Blaise J. BERGIEL a John W. UPSON. Revisiting Hofstede’s Dimensions: Examining the Cultural Convergence of the United States and Japan. American Journal of Management. 2012, Vol. 12, No. 1, pp. 69-79.

• PHENG, Low Sui, YUQUAN Shi. An exploratory study of Hofstede’s cross-cultural dimensions in construction projects. Management Decision. 2002, Vol. 40, No. 1, pp. 7-16, ISSN 0025-1747.

• HOFSTERE, Gert, Bram NEUIJEN, Denise DAVAL OHAYV a Gert SANDERS. Measuring Organizational Cultures: A Qualitative and Quantitative Study Across Twenty Cases. Administrative Science Quarterly. 1990, Vol. 35, No. 2, pp. 286-316.