Krizová komunikace

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Petr Svoboda

Klíčová slova: , krizová komunikace, mediální komunikace, PR agentura, mediální problém, operativní management

Synonyma:--

Související pojmy:

nadřazené - mediální komunikace, sociální komunikace
podřazené - toxické médium


Obsah

Definice

Krizová komunikace s médii je součástí tzv. mediální komunikace. Mediální komunikace je specifická tím, že její aktivity komunikačního rázu jsou prováděny výlučně skrze média.[1] Jedná se o formu komunikace za okolností, které nejsou standardní pro běžné záležitosti fungování firmy, narušují soukromí jedince a mohou vést k různým soukromým i profesním komplikacím. Krizová komunikace je nevyhnutelnou aktivitou, jež je spojena se záležitostmi, které mohou negativně ovlivnit postoj veřejnosti, obecného mínění a tím poškodit dobrou pověst firmy, společnosti nebo jednotlivce. V případě, kdy mediálnímu problému čelí jedinec, ať už jde o politika, celebritu či jinak veřejně exponovanou osobu (mediální problém se však může týkat i kohokoliv jiného), hrozí mu nebezpečí nechtěné publicity, ztráty společenského kreditu a dobrého jména. V případě, že je s podobným problémem spojena právnická osoba, podnikatel či firma, špatná publicita může mít kritický vliv na ekonomické faktory firmy. Může také způsobit odliv klientely, omezení zakázek a s tím související finanční ztráty. Efektivní krizová komunikace je klíčovým nástrojem řešení vzniklé krizové situace. Proto je důležité mít určenou strategii pro komunikaci s médii, aby bylo možné krizi předejít nebo již nastalou situaci efektivně řešit a po odeznění problémové situace vše nastavit tak, aby se problém neopakoval.


Nutnost krizové komunikace

Potřeba mediální krizové komunikace vyvstává z nutnosti řešit mediální problém. Mediálním problémem je zejména nechtěná pozornost sdělovacích prostředků. Subjekt, jež se stane terčem kritiky, nevyžádané pozornosti, nebo dokonce obvinění z nezákonné činnosti, by měl znát zásady správného jednání se sdělovacími prostředky a stanovit strategii, jež povede k odstranění mediálního problému a pokud je to možné i k preventivním opatřením zaměřeným proti opakování dané situace. Řešením problémů s médiální komunikací se zabývají především PR agentury a mediální poradci. Operativní management zastává úlohu koordinace šíření informací uvnitř struktury firmy.


Typy médií ve vztahu ke krizové komunikaci

Rozlišujeme několik druhů médií podle postoje k objektu svého zájmu a objektivity. Ve sdělovacích prostředcích se vyskytují jak média, která mohou mít roli podpůrnou, tak i jiná, která mohou svými názory a postoji spíše ublížit a jsou tedy potenciálně škodlivá. Podle stupně zainteresovanosti a podle postoje, které média zaujímají vůči objektu svého zájmu se dělí na:


Mediální obraz

Mediálním obrazem charakterizujeme způsob, jakým tisk, televize a jiné sdělovací prostředky prezentují firmu. Ne vždy se jedná o zcela objektivní přístup. Drží se zaběhlých schémat a ty doupravují. „Jakmile je mediální obraz jednou ustanoven, existuje přirozená tendence médií jej posilovat, což vede ke stejně přirozenému faktu, že jednou získaný obraz je mimořádně komplikované změnit.“[2] O pozitivní ohlas a dobré fungování komunikace mezi firmou a veřejností se stará PR agentura. Pomocí PR agentury firma sděluje své úmysly (např. formou tiskových konferencí) a pracuje na dobrém jménu firmy.

Mediální problém

Mediálním problémem se rozumí nastalá situace která vyžaduje akutní řešení a vyjádření určitého postoje. Těchto situací může nastat celá řada a lišit se mohou jak v příčině vzniku, tak v závažnosti hrozby, jež pro zainteresovanou osobu či firmu představují. Mediálním problémem může být druh agendy, jež vede k diskreditaci objektu zájmu médií v očích veřejnosti (obvinění z nekalého podnikání, protizákonné činnosti, podezřelých praktik atd.) Jiná situace se může týkat politického činitele, sportovní či jiné celebrity, kde se může jednat zpravidla o podezření z korupce, trestného činu, nebo jen odhalení nežádoucích informací ze soukromí těchto osob. Vznik mediálního problému se datuje okamžikem, kdy je o objektu zájmu médií vydáno nějaké psané či mluvené prohlášení, jež má potencionálně negativní dopad na jeho dobrou pověst. Mediálním problémem se rozumí produkt mediálního zpravodajství, který negativně ovlivňuje povědomí veřejnosti a je spojován s určitou osobou či institucí. Je několik druhů mediálních problémů, které se od sebe liší v mnoha aspektech, společné však mají to, že vyžadují určité řešení a zaujmutí postoje. Druhy mediálních problémů:

Úkoly krizové komunikace

Úkolem je informovat subjekty, jež jsou do krize nějakým způsobem zapojeny:

Cíle krizové komunikace

Cíle fungující krizové komunikace na úrovně firmy se musí stanovit bezprostředně po vzniku mediálního problému. Některé z těchto úkolů nelze jednoduše zařadit pouze do jedné kategorie s ohledem na časový horizont jejich řešení. Je jich několik a rozdělují se podle časového měřítka na krátkodobé cíle, do nichž spadá utišení problému, obnovení prodeje, střednědobého časového horizontu, který se týká: vyřešení problému, obnovení prodeje, obnovení vztahů, očištění jména. Dlouhodobými cíly jsou obnovení důvěry, obnovení vztahů, očištění jména.[5]

Nástroje krizové komunikace

Nástroji přímé krizové komunikace se rozumí určité techniky, jež jsou použity k efektivní komunikaci s médii a s tím souvisejícím řešením mediálního problému. Jedná se o praktiky, které jsou obvyklé pro fungování PR agentur, oddělení a příbuzných složek, jež se komunikaci s médii věnují jako svému primárnímu úkolu. Těmito nástroji jsou:

Poznámky

  1. REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-8926-7, str.102
  2. BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str. 54
  3. BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.112
  4. ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: krizová komunikace. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 91 s. ISBN 80-245-0945-8.
  5. BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.58
  6. BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.67
.

Použitá literatura

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Pracovní prostory
Nástroje