Kreativita

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Lenka Fatková

Klíčová slova: tvůrčí proces, tvořivý jedinec, faktory kreativity, tvorba, tvůrčí činnost

Synonyma: tvořivost

Související pojmy:

nadřazené - -

podřazené - sociální faktory kreativity, psychologické faktory kreativity, biologické faktory kreativity


Definice

Je těžké jednoznačně stanovit, co je to kreativita neboli tvořivost. Proto také existuje velké množství různých definic tohoto termínu. Jednu definici nabízí Marie Königová: „Slovo kreativita je z latinského základu „creare“ – tvořím. Je to schopnost nalézat nová řešení, nové postupy. Obecně řečeno – je to schopnost produkovat novum. Kreativitu můţeme dělit podle oborů na tvořivost vědeckou, technickou, uměleckou, reprodukční a sociální.“[2] Jiří Pokorný zase uvádí: „Kreativita je oním krokem v myšlení, kdy překonáváme bariéry tradičního přístupu a myšlení v řešení problémů. Kreativita je opakem šablonovité, stereotypní činnosti opakující se setrvačností, opakem tradičního myšlení a rigidního využívání v minulosti ověřených postupů.“[3]

Podle Petra Žáka můžeme kreativitu v souhrnu chápat jako:[7]

1. Schopnost

a) představit si nebo vymyslet něco nového přičemž se nejedná o stvoření něčeho z ničeho

b) tvořit nápady, řešení, myšlenky, díla, a to za použití kombinace, změny, replikace existujících nápadů

2. Postoj jednotlivce, který charakterizuje

a) souhlas, přijetí změny a novinky

b) ochota hrát si s nápady a myšlenkami

c) flexibilita v pohledu na věc

3. Proces charakterizovaný:

a) tvrdou prací

b) kontinuální myšlenkovou činností na generování řešení

c) prostorem pro improvizaci

d) řádem

"I když existuje tolik blíže vymezených definic tvořivosti, kolik je lidí, kteří o ní přemýšlejí, většina badatelů z oblasti tvořivosti by ji široce definovala jako proces vytváření něčeho, co je jak originální, tak hodnotné."[4]

Tvořivý jedinec

Mnoho autorů se ve svých pracích zabývá faktory, které způsobují, že je některý člověk kreativní a některý ne. Na zjištění, co kreativitu nejvíce ovlivňuje je kladen velký důraz. Nicméně poznání původu tvůrčího působení dost ztěžuje fakt, že je jen těžko uchopitelné. "Od nejranějších dob až do renesance se obecně věřilo, že všechny vítané novinky přišly na popud bohů nebo Boha (v závislosti na náboženské orientaci tvořivého jedince). Někdy během renesance začal tento pohled ustupovat myšlence, podle níž je tvořivost záležitostí zděděných genů."[1] S příchodem dvacátého století se více začalo řešit, do jaké míry se na kreativitě podílí povaha a osobnost člověka a do jaké míry výchova. V současné době je nejspíše nejvíce uznávaná biologicko-psychosociální teorie. "Dá se říci, že na kreativitě (tvořivosti) jako základní lidské schopnosti se podílejí faktory psychologické, biologické a sociální."[6] Každá tvůrčí činnost tedy vyplývá ze složité interakce mezi těmito faktory.

Dacey a Lennon stanovili pět hlavních zdrojů kreativních schopností, jejichž soubor tvoří nový model kreativního procesu. Tento model ukazuje současné snahy o psychologický, biologický a sociální pohled na kreativitu. Zdroje, které společně nejvíce přispívají k pravděpodobnému výskytu kreativity jsou:[1]

- biologické znaky (mikroneurony, hormony, IQ, určující geny, dominantní hemisféra, koordinace mezi hemisférami),

- rysy osobnosti (například tolerance vůči dvojznačnosti, ochota riskovat, prodleva uspokojení),

- poznávací rysy (například vzdálené asociace, laterální myšlení),

- makrospolečenské okolnosti (jako jsou vztahy s rodinou a přáteli a druh bydlení),

- makrospolečenské podmínky (obec a práce, vzdělávací, náboženské, etnické, právní, ekonomické a politické prostředí).

Robert Sternberg uvádí, že šance pro vyjádření tvořivosti také ovlivňuje historický kontext, obor a sociální pole. Navíc dodává: "Konvenční moudrost naznačuje, že vysoce tvůrčí osoby se vyznačují také kreativními životními styly, které jsou charakteristické flexibilitou, nestereotypním chováním a nepřizpůsobivými postoji či přístupy."[4]

Tvůrčí proces

Jiří Pokorný rozděluje tvůrčí proces na devět základních etap:[3]

1. Tvůrčí nabuzení (iniciace)

2. Vymezení problému (orientace)

3. Informační příprava řešení (preparace)

4. Zrání tvůrčí myšlenky (inkubace)

5. Nalezení řešení (iluminace)

6. Ověření nosnosti tvůrčího nápadu (verifikace)

7. Propracování tvůrčího nápadu (elaborace)

8. Uskutečnění nápadu v praxi (realizace)

9. Vyhodnocení tvůrčího procesu (evaluace)

Produkt tvorby

Samotný výsledný produkt tvůrčí činnosti je pro posuzování kreativity zásadní. Bez tohoto produktu bychom nemohli odhalit, že se jedná o kreativního jedince. Výsledky tvůrčí činnosti se posuzují podle toho, do jaké míry jsou originální, výstižné, platné či přesvědčivé. Klade se důraz na novost, důmyslnost, výstižnost, odlišnost od průměru a akceptovatelnost. Ve spojení s akceptovatelností je také důležitý časový aspekt. Určitý produkt tvořivého jedince může být jinak ceněný v různých historických obdobích či kulturách. [5]

Použité zdroje

1. Dacey, J. S., Lennon, K. H.: Kreativita. Praha: Grada Publishing, 2000. ISBN 80-7169-903-9

2. Königová, M.: Tvořivost. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1652-7

3. POKORNÝ, Jiří. Myslet kreativně. Vyd. 1. Brno : Cerm, 2004. 124 s. ISBN 8072043242.

4. STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 638 s. ISBN 80-7178-376-5.

5. VAŠKOVÁ, Lucia. Kreativita u divadelných hercov (Overenie grafologickej metódy). Brno, 2008. 106 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.

6. ŽÁK, Jaroslav. Kreativita a možnosti využití konceptuální tvorby ve výuce estetické výchovy výtvarné na osmiletém gymnáziu. Brno, 2010. 170 s. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.

7. ŽÁK, Petr. Kreativita a její rozvoj. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2004. 315 s. ISBN 8025104575.