Koučování

Z WikiKnihovna
Verze z 16. 8. 2013, 15:27, kterou vytvořil JanaLanova (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Michaela Hortová

Klíčová slova: koučování, koučink, kouč, trénink, vývoj, výcvik, motivace, pozitivní myšlení

Synonyma: koučink (coaching), vedení

Související pojmy:

nadřazené - management, řídící práce, trénink
podřazené – Inner game, metoda GROW, metoda Emočních rovnic, metoda EFT, Model ADAPT

Charakteristiky

Koučink

Většina autorů píšících o koučování se shoduje, že koučem může být vlastně každý; jednotná definice koučinku však dosud neexistuje. Asi nejznámější je ta Timothyho Gallweye z roku 2004, kterou lze zapsat vzorcem: V = P - I (V je výkon, P je potenciál a I interference = bariéry, rušení) Gallwey tvrdí, že koučování „uvolňuje potenciál člověka a umožňuje mu tak maximalizovat jeho výkon.“[1]

Základem koučinku je systematická spolupráce kouče s koučovaným (klientem), mezi nimiž funguje stav podobný přátelství. Kouč s klientem jsou si rovnoprávnými partnery. Smyslem koučinku je vždy dosažení předem stanovených cílů (zlepšení). K tomu se využívá maximální možný potenciál klienta, k jehož uvolnění se používají otázky, rozhovory, rady a motivace.

Kouč

Koučem může být každý, kdo bude chtít. Existují sice různé certifikované vzdělávací kurzy atp. pro kouče, ale to rozhodě není jediný znak kvality, po němž by se klienti měli dívat.

Kvalitní kouč se nejlépe pozná podle jeho úspěchů, je však nasnadě, že každý musí někdy začít a s tímto přístupem by nám dobří koučové brzy vymřeli na stáří. Proto kouče definuje také jeho povaha, schopnost motivovat a jeho přístup k životu.

Správný kouč by měl být pozitivně naladěný, při koučování zůstávat vnímavý, chápavý, pozorný a měl by aktivně naslouchat svým klientům. Protože podstatou jeho práce je přívětivý kontakt s lidmi, měl by mít lidi rád a umět s nimi komunikovat. Protož jeho nástroji jsou především slova, je jistě jedině dobře, když kouč vyniká také v rétorice. Je nežádoucí, aby kouč klientovi nadával nebo mu cokoliv přikazoval - kouč pozoruje klientovo chování a pouze navrhuje změny, které povedou k dosažení cíle (nejsou však povinné).

Dovednosti kouče

Klíčové dovednosti kouče jsou podle S. Dembkowski[2] tyto:

  • Navázání spojení
  • Pozorné naslouchání
  • Kreativní otázky
  • Jasné cíle
  • Zpětná vazba
  • Intuice
  • Účast

Klient

Nejdůležitějším předpokladem klienta je, že chce být koučován, je ochotný s koučem spolupracovat a nebojí se vybočit ze zaběhnuté rutiny. V opačném případě totiž není koučování možné. Klient s koučem se musejí shodnout na způsobu koučování, které však nutně musí narušit zaběhnutý řád klienta, aby mohlo přinést vyžadovanou změnu. Klient musí být k těmto změnám odhodlaný a úkoly, na nichž se s koučem dohodnul by měl plnit. Pokud klienta napadne cokoliv přínosného, je žádoucí, aby se o nápad podělil s koučem, který ho pak pravděpodbně do procesu koučování začlení (půjde-li skutečně o přínos).

Pokud se klient podceňuje či z jiného důvodu rezolutně nesouhlasí se stanovenými cíly / metodami, stanoví se dílčí cíle dosažitelné snáze, snazší metody. Pokud se klient stále odmítá zapojit, je nevyhnutelný konec koučinku. Při stanovování cílů hraje také roli schopnost klienta udržet pozornost - podle ní se volí cíle krátkodobé či dlouhodobé.

Klient nesmí být příliš netrpělivý a chtít všeho dosáhnou "hned". Koučink je proces a k cílům se musí postupně propracovat. Měl by také poskytovat kouči zpětnou vazbu, aby si udělal obrázek o účinnosti svých metod a případně je pro klientovy potřeby upravil.

Typy koučování

Koučink lze rozdělit různě, zde naleznete rozdělení podle koučovaného klienta:

  • Koučink jednotlivce
  • Koučink týmu / skupiny
  • Koučink sebe sama

Asi nejúčinnějšího koučinku se člověku dostane, pokud kombinuje individuální koučink a koučink sebe sama.

Typy otázek

Otázky se používají , aby kouč zjistil více o svém klientovi a jeho cílech, posléze kvůli ověření účinnosti vlastního koučinku.

Základní dělení otázek je na otevřené a uzavřené. U otevřených otázek je požadována víceslovná víceméně kreativní odpověď. Na uzavřené otázky stačí odpovídat "ANO" či "NE" a zjišťují se tak jimi převážně stručná jasná fakta.

Další dělení se zaměřuje na vliv, který otázky na klienty mají:

  • Instruktivní otázky
    • tazatel "podsouvá" dotazovanému své názory na řešení a tím vlastně brzdí jeho kreativitu
    • patří sem i tzv. Manipulativní otázky
  • Konstruktivní otázky
    • otevřené otázky umožňující oběma stranám probrat názory na věc
  • Zjišťovací otázky
    • v případě neznalosti tazatele za účelem dozvědět se něco nového
    • zahrnují i Matoucí otázky, Negativní otázky a Pozitivní otázky
  • Otázky na výjimky
    • ptají se na výjimky z pravidla
  • Otázky na zdroje
    • zjišťují zdroje řešení problémů klienta
  • Kouzelné otázky
    • pracují s představivostí dotazovaných
  • Škálovací otázky
    • tazatel jimi podněcuje dotazovaného k faktickému zhodnocení jeho stavu

Etika kouče

Mezinárodní federace koučů sepsala etický kodex pro své členy. Jeho přesné znění lze nalézt zde.

Tento kodex možná nebude vyhovovat všem koučům. Existují však určitá etická pravidla, jimiž by se měl řídit každý kouč. Jsou to především[3]:

  • a) Nekoučovat nikoho proti jeho vůli
    • Takové koučování by bylo neefektivní až zbytečné a nepřineslo by nic dobrého kouči ani klientovi. Je také možné, že se nevole dostaví až během koučování, pak se proces samozřejmě přeruší.
  • b) Sestavit jasnou dohodu o koučování
    • Měly by být ujasněny cíle, metody a doba, po kterou koučink potrvá atp., aby následně nedošlo k rozepřím.
  • c) "Koučovské tajemství"
    • Stejně jako lékař nesmí bez svolení pacienta nikoho jiného informovat o zdravotním stavu dotyčného, neměl by ani kouč bez předešlé dohody s nikým sdílet informace, které o klientovi během koučování zjistí.
  • d) Osobní odstup
    • Kouč by neměl mít s klientem jiný vztah, než jaký je v rámci koučování běžné. Také by se neměl nechávat ovlivnit osobními či irelevantními emocemi, sympatiemi či antipatiemi ke klientovi. Měl by umět nahlížet na klienta nezaujatě.

Reference

  1. ČIHOUNKOVÁ, Jana. Koučování: moderní metoda vedení a rozvoje lidí : semináře 1-4. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 2011, s. 5 ISBN 978-80-7305-586-8.
  2. DEMBKOWSKI, Sabine, Fiona ELDRIDGE a Ian HUNTER. 7 kroků efektivního koučování. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, xv, 224 s. ISBN 978-80-251-1897-9.
  3. STACKE, Edouard. Koučování pro manažery a firemní týmy. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, s. 82-83 ISBN 80-247-0937-6.

Použitá literatura

  • BIRCH, Paul. Koučování. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, iv, 97 s. ISBN 80-251-0581-4.
  • ČIHOUNKOVÁ, Jana. Koučování: moderní metoda vedení a rozvoje lidí : semináře 1-4. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 2011, 73 s. ISBN 978-80-7305-586-8.
  • DEMBKOWSKI, Sabine, Fiona ELDRIDGE a Ian HUNTER. 7 kroků efektivního koučování. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, xv, 224 s. ISBN 978-80-251-1897-9.
  • ICF: Czexh Republic [online]. 2009 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.coachfederation.cz
  • PARMA, Petr. Umění koučovat: systematické koučování ve firmě, rodině a škole pro kouče i koučované, studenty, odborníky i veřejnost. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2006, 222 s. ISBN 80-86851-34-6.
  • PODANÁ, Radoslava. Koučování pro manažery, aneb, Všichni mají potřebné zdroje pro své cíle. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 109 s. ISBN 978-80-247-4519-0.
  • STACKE, Edouard. Koučování pro manažery a firemní týmy. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 154 s. ISBN 80-247-0937-6.
  • SUCHÝ, Jiří a Pavel NÁHLOVSKÝ. Životní koučování a sebekoučování: klíč k pozitivním změnám a osobní spokojenosti. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 110 s. ISBN 978-80-247-4010-2.

Externí odkazy

  • Registr Koučů ČR - web
  • Základní informace o koučinku - videa
  • Koučink podle D. Landy - video
  • Týmový koučink - video
  • Jak funguje koučink - video
  • Využití koučinku v ČR - článek