Konstruktivismus: Porovnání verzí
(Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | + | == Úvod == | |
− | |||
+ | <br>Konstruktivismus je vzdělávácí teorie, která se vyvinula na počátku 20. století a na rozdíl od předcházejících teorií, což jsou kognitivismus a behaviorismus, přijímá skutečnost, že mozek se dynamicky mění. Na konstruktivismus navazuje [[konektivismus]].<br> | ||
+ | |||
+ | |||
+ | == Historie == | ||
− | |||
<br>Konstruktivismus ovlivnilo velké množství lidí z nejrůznějších oborů. Například známý sovětský psycholog Lev Semjonovič Vygotskij (1896-1934), který je považován za zakladatele tzv. kulturně – historické psychologie. V jeho klíčové práci Myšlení a řeč se promítá důraz, který kladl na znaky, jazyk a kulturu při formování vědomí a myšlení.<br> | <br>Konstruktivismus ovlivnilo velké množství lidí z nejrůznějších oborů. Například známý sovětský psycholog Lev Semjonovič Vygotskij (1896-1934), který je považován za zakladatele tzv. kulturně – historické psychologie. V jeho klíčové práci Myšlení a řeč se promítá důraz, který kladl na znaky, jazyk a kulturu při formování vědomí a myšlení.<br> | ||
− | Předcházející teorie učení | + | '''Předcházející teorie učení:''' |
* kognitivismus - funguje na principu strukturovaného programovatelného poznávání, k výuce využívá plánovaní a stanovování cílů, učení se zpaměti, procvičování a zkoušení | * kognitivismus - funguje na principu strukturovaného programovatelného poznávání, k výuce využívá plánovaní a stanovování cílů, učení se zpaměti, procvičování a zkoušení | ||
− | * behaviorismus - zabývá se jen vnějším chování žáka, k výuce ho motivuje za pomoci metody cukru a biče | + | * [[behaviorismus]] - zabývá se jen vnějším chování žáka, k výuce ho motivuje za pomoci metody cukru a biče |
+ | |||
+ | == Konstruktivismus == | ||
− | |||
<br>Konstruktivismus obecně představuje ''„široký proud teorií ve vědách o chování a sociálních vědách, zdůrazňující jak aktivní úlohu subjektu a význam jeho vnitřních předpokladů v pedagogických a psychologických procesech, tak důležitost jeho interakce s prostředím a společností. V tomto smyslu je také interakční teorií překonávající jednostrannost empirismu'' (Empirismus je gnozeologický směr ve filozofii a psychologii, který za jediný zdroj poznání pokládá smyslové zkušenosti. Jeho protikladem je racionalismus.) ''a nativismu'' (Podle nativismu jsou určité pojmy a představy člověka vrozené.). ''V didaktice je jedním z dominantních soudobých paradigmat, dělících se do několika proudů“''.<ref name="PRŮCHA">PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., a MAREŠ, J. ''Pedagogický slovník.'' Praha: Portál, 2001</ref><br> | <br>Konstruktivismus obecně představuje ''„široký proud teorií ve vědách o chování a sociálních vědách, zdůrazňující jak aktivní úlohu subjektu a význam jeho vnitřních předpokladů v pedagogických a psychologických procesech, tak důležitost jeho interakce s prostředím a společností. V tomto smyslu je také interakční teorií překonávající jednostrannost empirismu'' (Empirismus je gnozeologický směr ve filozofii a psychologii, který za jediný zdroj poznání pokládá smyslové zkušenosti. Jeho protikladem je racionalismus.) ''a nativismu'' (Podle nativismu jsou určité pojmy a představy člověka vrozené.). ''V didaktice je jedním z dominantních soudobých paradigmat, dělících se do několika proudů“''.<ref name="PRŮCHA">PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., a MAREŠ, J. ''Pedagogický slovník.'' Praha: Portál, 2001</ref><br> | ||
Řádek 27: | Řádek 30: | ||
− | Proudy utvořené v rámci konstruktivismu | + | '''Proudy utvořené v rámci konstruktivismu:''' |
* Konstruktivismus, který se zaměřuje na přeměnu dosavadních poznatků. Za nejdůležitější je považováno stimulování složitějších myšlenkových operací a podtrhuje nutnost rozvoje operačního myšlení. | * Konstruktivismus, který se zaměřuje na přeměnu dosavadních poznatků. Za nejdůležitější je považováno stimulování složitějších myšlenkových operací a podtrhuje nutnost rozvoje operačního myšlení. | ||
Řádek 40: | Řádek 43: | ||
− | Podle studie Konstruktivismus a jeho aplikace v integrovaném pojetí přirodovědného vzdělávání jsou hlavní východiska konstruktivismu tato:<br> | + | Podle studie: Konstruktivismus a jeho aplikace v integrovaném pojetí přirodovědného vzdělávání, jsou '''hlavní východiska konstruktivismu''' tato:<br> |
* Znalosti jsou učícím se jedincem konstruovány aktivně. Učení není pasivní činnost.<br> | * Znalosti jsou učícím se jedincem konstruovány aktivně. Učení není pasivní činnost.<br> | ||
Řádek 47: | Řádek 50: | ||
* Učení je řídící proces, který umožňuje lidem porozumět světu. Z konstruktivistického pohledu ekvilibrace navozuje stabilitu a vnitřní soudržnost svého systému poznatků.Nové informace mohou podléhat asimilaci , tzn. zahrnou se nové poznatky do existujícího schématu, nebo pokud jsou v rozporu se zkušenostmi či původními koncepty dochází k akomodaci, tzn. vytvoří se nové schéma v souladu s novými informacemi.<br> | * Učení je řídící proces, který umožňuje lidem porozumět světu. Z konstruktivistického pohledu ekvilibrace navozuje stabilitu a vnitřní soudržnost svého systému poznatků.Nové informace mohou podléhat asimilaci , tzn. zahrnou se nové poznatky do existujícího schématu, nebo pokud jsou v rozporu se zkušenostmi či původními koncepty dochází k akomodaci, tzn. vytvoří se nové schéma v souladu s novými informacemi.<br> | ||
* Poznání slouží k uspořádání zkušenostního světa, nikoli objektivní reality. Pravda je životaschopná, tzn. podléhá adaptaci člověka ke světu a pomáhá mu v tomto světě přežít, nikoli zákonitě platná. Cílem učení je vést k uspořádání, pochopení vlastního zkušenostního světa.<br> | * Poznání slouží k uspořádání zkušenostního světa, nikoli objektivní reality. Pravda je životaschopná, tzn. podléhá adaptaci člověka ke světu a pomáhá mu v tomto světě přežít, nikoli zákonitě platná. Cílem učení je vést k uspořádání, pochopení vlastního zkušenostního světa.<br> | ||
− | * Realita představuje interpretaci. Informace jsou vstřebávány člověkem a pronikají k němu skrze vlastní interpretaci nikoli jako nedotknutá „pravda o světě“. Tu si člověk vytváří, sám v sobě konstruuje.<br> | + | * Realita představuje interpretaci. [[Informace]] jsou vstřebávány člověkem a pronikají k němu skrze vlastní interpretaci nikoli jako nedotknutá „pravda o světě“. Tu si člověk vytváří, sám v sobě konstruuje.<br> |
* Učení je sociálně kontextová aktivita, rozvíjená v podnětném prostředí. K rekonstrukci vlastního poznání a k objevení vlastních schémat může dojít za podpory ostatních.<br> | * Učení je sociálně kontextová aktivita, rozvíjená v podnětném prostředí. K rekonstrukci vlastního poznání a k objevení vlastních schémat může dojít za podpory ostatních.<br> | ||
* Jazyk hraje v procesu učení podstatnou roli. Myšlení se odehrává v komunikaci. Konstruktivisté zdůrazňují úlohu jazyka jako nástroje, který umožňuje vytvoření spojení mezi tím, co jsme se v minulosti naučili a tím, co je výsledkem učení, tedy samotný proces konstrukce, který vyúsťuje v individuální poznání.<br> | * Jazyk hraje v procesu učení podstatnou roli. Myšlení se odehrává v komunikaci. Konstruktivisté zdůrazňují úlohu jazyka jako nástroje, který umožňuje vytvoření spojení mezi tím, co jsme se v minulosti naučili a tím, co je výsledkem učení, tedy samotný proces konstrukce, který vyúsťuje v individuální poznání.<br> | ||
− | * Motivace je klíčovým faktorem učení. Odměny a tresty jsou považovány za vnějšímotivační prostředky, stěžejním motivačním zdrojem je pro konstruktivisty spíše vnitřní (individuální) potřeba porozumění světu a vlastního poznání.<ref name="NEZVALOVÁ">NEZVALOVÁ, Danuše a HBÁČKOV Karla. Konstruktivismus a jeho aplikace v integrovaném pojetí přírodovědného vzdělávání: úvodní studie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, Přirodovědecká fakulta, 2006, s. 68-69. Kapitola 6 Řízené vyučování versus autoregulace učení. ISBN 80-244-1258-6. Dostupné z: http://www.science.upol.cz/uvodni_studie.pdf</ref> | + | * [[Motivace]] je klíčovým faktorem učení. Odměny a tresty jsou považovány za vnějšímotivační prostředky, stěžejním motivačním zdrojem je pro konstruktivisty spíše vnitřní (individuální) potřeba porozumění světu a vlastního poznání.<ref name="NEZVALOVÁ">NEZVALOVÁ, Danuše a HBÁČKOV Karla. Konstruktivismus a jeho aplikace v integrovaném pojetí přírodovědného vzdělávání: úvodní studie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, Přirodovědecká fakulta, 2006, s. 68-69. Kapitola 6 Řízené vyučování versus autoregulace učení. ISBN 80-244-1258-6. Dostupné z: http://www.science.upol.cz/uvodni_studie.pdf</ref> |
+ | == Konstruktivistická výuka == | ||
− | |||
− | <br>Výuka podle pojetí konstruktivismu používá shodné výukové strategie, které cílí na aktivizaci studentových poznávacích procesů, směřují k samostatnosti, představivosti nebo logickému myšlení. Mezi výukové metody můžeme zahrnout například diskuzi, brainstorming, didaktické hry, projektovou výuku, kritické myšlení, skupinovou a kooperativní výuku atd.<ref name="MAŇÁK">MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5</ref | + | <br>Výuka podle pojetí konstruktivismu používá shodné výukové strategie, které cílí na aktivizaci studentových poznávacích procesů, směřují k samostatnosti, představivosti nebo logickému myšlení. Mezi výukové metody můžeme zahrnout například diskuzi, [[brainstorming]], didaktické hry, projektovou výuku, [[kritické myšlení]], skupinovou a kooperativní výuku atd.<ref name="MAŇÁK">MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5</ref> |
− | Fáze konstruktivistické výuky | + | <br>'''Fáze konstruktivistické výuky:''' |
* konstrukce naivních prekonceptů – utváří se od dětství, postupně když se dítě seznamuje se světem | * konstrukce naivních prekonceptů – utváří se od dětství, postupně když se dítě seznamuje se světem | ||
Řádek 72: | Řádek 75: | ||
* Uvědomění si významu informace – student pracuje s novou informací, propojuje ji s tím co už věděl | * Uvědomění si významu informace – student pracuje s novou informací, propojuje ji s tím co už věděl | ||
− | * Reflexe – student reflektuje proces učení, kterým právě prošel, přemýšlí nad tím co nového se naučil a jak efektivní učení bylo<ref name="KOŠŤÁLOVÁ">KOŠŤÁLOVÁ, Hana a HAUSENBLAS, Ondřej. Co je | + | * Reflexe – student reflektuje proces učení, kterým právě prošel, přemýšlí nad tím co nového se naučil a jak efektivní učení bylo<ref name="KOŠŤÁLOVÁ">KOŠŤÁLOVÁ, Hana a HAUSENBLAS, Ondřej. Co je E–U–R. Kriticke Mysleni. cz. 2001-1-23 [cit. 2013-05-24]. Dostupné z: http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty24_eur</ref> |
− | |||
Řádek 87: | Řádek 89: | ||
− | + | ||
+ | == Kritika == | ||
+ | |||
<br>I přesto, že pedagogický konstruktivismus je populární, existují proti němu kritiky, které především upozorňují na malou efektivitu získávání komplexního systému vědomostí při užití konstruktivistického přístupu. Z toho vyvstává otázka, jestli by se nahrazení tradičních přístupů nepromítlo na vzdělávacích výsledcích studentů. Proto se zvažuje kombinace těchto odlišných pojetí výuky.<ref name="PECINA">PECINA, Pavel a Lucie ZORMANOVÁ. Metody a formy aktivní práce žáků v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-4834-8.</ref><br> | <br>I přesto, že pedagogický konstruktivismus je populární, existují proti němu kritiky, které především upozorňují na malou efektivitu získávání komplexního systému vědomostí při užití konstruktivistického přístupu. Z toho vyvstává otázka, jestli by se nahrazení tradičních přístupů nepromítlo na vzdělávacích výsledcích studentů. Proto se zvažuje kombinace těchto odlišných pojetí výuky.<ref name="PECINA">PECINA, Pavel a Lucie ZORMANOVÁ. Metody a formy aktivní práce žáků v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-4834-8.</ref><br> | ||
− | + | ||
+ | == Použitá literatura == | ||
+ | |||
<references/> | <references/> |
Aktuální verze z 21. 5. 2013, 17:49
Úvod
Konstruktivismus je vzdělávácí teorie, která se vyvinula na počátku 20. století a na rozdíl od předcházejících teorií, což jsou kognitivismus a behaviorismus, přijímá skutečnost, že mozek se dynamicky mění. Na konstruktivismus navazuje konektivismus.
Historie
Konstruktivismus ovlivnilo velké množství lidí z nejrůznějších oborů. Například známý sovětský psycholog Lev Semjonovič Vygotskij (1896-1934), který je považován za zakladatele tzv. kulturně – historické psychologie. V jeho klíčové práci Myšlení a řeč se promítá důraz, který kladl na znaky, jazyk a kulturu při formování vědomí a myšlení.
Předcházející teorie učení:
- kognitivismus - funguje na principu strukturovaného programovatelného poznávání, k výuce využívá plánovaní a stanovování cílů, učení se zpaměti, procvičování a zkoušení
- behaviorismus - zabývá se jen vnějším chování žáka, k výuce ho motivuje za pomoci metody cukru a biče
Konstruktivismus
Konstruktivismus obecně představuje „široký proud teorií ve vědách o chování a sociálních vědách, zdůrazňující jak aktivní úlohu subjektu a význam jeho vnitřních předpokladů v pedagogických a psychologických procesech, tak důležitost jeho interakce s prostředím a společností. V tomto smyslu je také interakční teorií překonávající jednostrannost empirismu (Empirismus je gnozeologický směr ve filozofii a psychologii, který za jediný zdroj poznání pokládá smyslové zkušenosti. Jeho protikladem je racionalismus.) a nativismu (Podle nativismu jsou určité pojmy a představy člověka vrozené.). V didaktice je jedním z dominantních soudobých paradigmat, dělících se do několika proudů“.[1]
Klíčová snaha teorie konstruktivismu je překonat transmisivní vyučování (předávání hotových poznatků, opak konstruktivního vyučování) a vyzdvihnout proces konstruování poznatků učícím se subjektem. To, že žák umí odříkat látku nebo spočítat příklad podle konstruktivismu není dostačující. Je potřeba, aby žák učivu skutečně porozuměl a dokázal naučené použít v praxi. [2] Práce s prekoncepty je podstatný znak pedagogického konstruktivismu, již získaná představa studenta může ovlivňovat porozumění dalším informacím. Proces učení je podmíněn úrovní studentových schopností, jeho dosavadními poznatky a znalostmi a samozřejmě i samotným procesem učení. Dítě si postupně tvoří vlastní obraz světa - naivní prekoncept, ten pak porovnává s novými poznatky, které můžou být v rozporu s prekonceptem, ty které do prekonceptu zařadí, přijme a pochopí, ty které nezařadí, nepochopí. [2]
Pro konstruktivismus je tedy charakteristické, že nahlíží na učení jako na aktivní, záměrný a sociální proces utváření významu z podaných informací a navozených zkušeností. Každým studentem jsou podané informace a zkušenosti vstřebány rozdílně podle charakteristiky jeho poznávacích procesů a zároveň jsou ovlivněny jeho názory, očekáváním nebo emocemi, které vychází ze studentových předchozích zkušeností.[3]
Proudy utvořené v rámci konstruktivismu:
- Konstruktivismus, který se zaměřuje na přeměnu dosavadních poznatků. Za nejdůležitější je považováno stimulování složitějších myšlenkových operací a podtrhuje nutnost rozvoje operačního myšlení.
- Konstruktivismus jako autokonstrukce znamená, že student si učením vytváří vlastní identitu, kterou se snaží pochopit a najít si své postavení ve společnosti.
- Konstruktivismus jako zkušenost. Na základě poznatku, že znalosti studentů představují sociální konstrukty, které se liší podle toho, jak lidé zpracují informace, k nimž mohou mít různé názory. Tento směr se snaží studenty naučit, že „poznání je výsledkem činností konkrétních lidí a že se pojetí různých lidí liší“.[4]
- Konstruktivismus jako sociální aktivismus. Tento směr je svými myšlenkami radikální, podle jeho pojetí škola slouží k rekonstrukci společnosti.
- Konstruktivismus jako „epistemologická pozice, která vyhrocuje myšlenku o sociální podmíněnosti poznatkových systémů ve skepsi k možnosti poznání světa vůbec“.[4]
Podle studie: Konstruktivismus a jeho aplikace v integrovaném pojetí přirodovědného vzdělávání, jsou hlavní východiska konstruktivismu tato:
- Znalosti jsou učícím se jedincem konstruovány aktivně. Učení není pasivní činnost.
- Učení může být jak individuální tak sociální záležitostí.
- Učení je procesem autoregulačním. Každý jedinec se učí odlišným způsobem jednak podle vnitřních dispozic a také s ohledem na vnější faktory.
- Učení je řídící proces, který umožňuje lidem porozumět světu. Z konstruktivistického pohledu ekvilibrace navozuje stabilitu a vnitřní soudržnost svého systému poznatků.Nové informace mohou podléhat asimilaci , tzn. zahrnou se nové poznatky do existujícího schématu, nebo pokud jsou v rozporu se zkušenostmi či původními koncepty dochází k akomodaci, tzn. vytvoří se nové schéma v souladu s novými informacemi.
- Poznání slouží k uspořádání zkušenostního světa, nikoli objektivní reality. Pravda je životaschopná, tzn. podléhá adaptaci člověka ke světu a pomáhá mu v tomto světě přežít, nikoli zákonitě platná. Cílem učení je vést k uspořádání, pochopení vlastního zkušenostního světa.
- Realita představuje interpretaci. Informace jsou vstřebávány člověkem a pronikají k němu skrze vlastní interpretaci nikoli jako nedotknutá „pravda o světě“. Tu si člověk vytváří, sám v sobě konstruuje.
- Učení je sociálně kontextová aktivita, rozvíjená v podnětném prostředí. K rekonstrukci vlastního poznání a k objevení vlastních schémat může dojít za podpory ostatních.
- Jazyk hraje v procesu učení podstatnou roli. Myšlení se odehrává v komunikaci. Konstruktivisté zdůrazňují úlohu jazyka jako nástroje, který umožňuje vytvoření spojení mezi tím, co jsme se v minulosti naučili a tím, co je výsledkem učení, tedy samotný proces konstrukce, který vyúsťuje v individuální poznání.
- Motivace je klíčovým faktorem učení. Odměny a tresty jsou považovány za vnějšímotivační prostředky, stěžejním motivačním zdrojem je pro konstruktivisty spíše vnitřní (individuální) potřeba porozumění světu a vlastního poznání.[5]
Konstruktivistická výuka
Výuka podle pojetí konstruktivismu používá shodné výukové strategie, které cílí na aktivizaci studentových poznávacích procesů, směřují k samostatnosti, představivosti nebo logickému myšlení. Mezi výukové metody můžeme zahrnout například diskuzi, brainstorming, didaktické hry, projektovou výuku, kritické myšlení, skupinovou a kooperativní výuku atd.[6]
Fáze konstruktivistické výuky:
- konstrukce naivních prekonceptů – utváří se od dětství, postupně když se dítě seznamuje se světem
- ověření použitelnosti naivních prekonceptů – v konkrétní situaci si člověk vyzkouší, jestli jeho naivní prekoncept platí nebo ne
- potvrzení nebo rekonstrukce prekonceptů – pokud člověk při ověřování prekonceptu zjistí, že tento neplatí a dokáže skutenčost přijmout, dochází k rekonstrukci prekonceptu[2]
Jednou z metod výuky, která je postavena na konstruktivismu je například metoda E-U-R. Jedná se o třífázový model učení, který se snaží napodobit způsob jakým se lidé učí přitozeně. E-U-R jsou první písmena slov, která popisují celý model, evokace, uvědomění si významu informací a reflexe.
- Evokace – student přemýšlí co už o tématu ví, co si o něm myslí, ptá se co by vědět chtěl, uspořádává své dosavadní poznatky, tento proces by měl vzbudit vnitří motivaci studenta pro získání znalosti
- Uvědomění si významu informace – student pracuje s novou informací, propojuje ji s tím co už věděl
- Reflexe – student reflektuje proces učení, kterým právě prošel, přemýšlí nad tím co nového se naučil a jak efektivní učení bylo[7]
Motivace k učení
Jak už bylo řečeno výše, lidé jsou motivování důvěrou ve vlastní schopnosti, ne svou informační potřebou ani trestem (jako je tomu u behaviorismu).[8] Tento způsob motivace podporuje zadávání úkolů, které jsou pro studenta výzvou, ale ne nepřekonatelným problémem (tato myšlenka pocházející od Lva Vygotského).
Role vyučujícího
Učitel je v teorii konstruktivismu spíše zprostředkovatelem - facilitátorem, který studentovi pomáhá pochopit látku, na rozdíl od předchozích teorií učení, kde učitel předává již hotové poznatky, zde by si měl žák zjišťovat a zkoušet věci sám. Pomocí pokládání vhodných otázek, podpory a komunikace zprostředkovatel pomáhá k utvoření vlastního porozumění vyučované látce.[2]
Kritika
I přesto, že pedagogický konstruktivismus je populární, existují proti němu kritiky, které především upozorňují na malou efektivitu získávání komplexního systému vědomostí při užití konstruktivistického přístupu. Z toho vyvstává otázka, jestli by se nahrazení tradičních přístupů nepromítlo na vzdělávacích výsledcích studentů. Proto se zvažuje kombinace těchto odlišných pojetí výuky.[3]
Použitá literatura
- ↑ PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., a MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 Pedagogický konstruktivismus [online]. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z:
http://www.hluchak.cz/ssp/4_programy_konstruktivismus.html Chybná citace: Neplatná značka
<ref>
; název „Pedagogický“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>
; název „Pedagogický“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ 3,0 3,1 PECINA, Pavel a Lucie ZORMANOVÁ. Metody a formy aktivní práce žáků v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-4834-8.
- ↑ 4,0 4,1 ZORMANOVÁ, Lucie. Výukové metody v pedagogice: tradiční a inovativní metody, transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky, klasifikace výukových metod. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 11. ISBN 978-80-247-4100-0.
- ↑ NEZVALOVÁ, Danuše a HBÁČKOV Karla. Konstruktivismus a jeho aplikace v integrovaném pojetí přírodovědného vzdělávání: úvodní studie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, Přirodovědecká fakulta, 2006, s. 68-69. Kapitola 6 Řízené vyučování versus autoregulace učení. ISBN 80-244-1258-6. Dostupné z: http://www.science.upol.cz/uvodni_studie.pdf
- ↑ MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5
- ↑ KOŠŤÁLOVÁ, Hana a HAUSENBLAS, Ondřej. Co je E–U–R. Kriticke Mysleni. cz. 2001-1-23 [cit. 2013-05-24]. Dostupné z: http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty24_eur
- ↑ MURPHY, Elizabeth. Constructivism: from philosophy to practice. 1997 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://eric.ed.gov/PDFS/ED444966.pdf