Konkurenceschopnost

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Michaela Kuchařová

Klíčová slova: konkurenceschopnost, konkurenční výhoda, firma, trh, úspěch

Synonyma:  competitive ability

Související pojmy: 

nadřazené - podnikání, management
podřazené - konkurenční výhoda, faktory konkurenceschopnosti


Vymezení pojmu

Konkurenceschopnost je schopnost prosadit se v určitém oboru v porovnání s ostatními. Pojem konkurenceschopnost je obvykle spojován s podnikáním. Pro snazší pochopení konkurenceschopnosti je tedy vhodné ilustrovat tuto problematiku na úrovni firmy. Úspěch firmy úzce souvisí s konkurenceschopností, přesto však to, že je firma úspěšná, ještě nutně neznamená, že je konkurenceschopná. Úspěch firmy ovlivňuje celá řada faktorů, z nichž konkurenceschopnost je jen jedním z nich. „Konkurence schopnost je významným faktorem posilujícím schopnost firmy dosahovat úspěchu tvořená konkurenčními výhodami. Je-li dostatečná, pak umožňuje firmě konkurovat.“[1] Zdrojem konkurenceschopnosti je konkurenční výhoda.

Konkurenční výhoda

Konkurenční výhoda je základem výkonnosti podniku na trhu, kde existuje konkurence. Pro identifikaci konkurenční výhody je vždy třeba srovnat nejméně dva aktéry v určitém tržním kontextu. „Jejím základem jsou právě rozdílné konkurenční charakteristiky sledovaných subjektů, kdy tyto rozdíly vedou k tomu, že nějaký subjekt má následně v něčem konkurenční výhodu oproti jinému subjektu.“[2] Konkurenční výhody můžeme rozdělit na několik druhů. Jedním ze základních dělení je strukturální a funkční. Mimo zřejmé konkurenční výhody lze využít i tzv. pseudokonkurenčních výhod. Ty se sice přímo nepodílí na konkurenceschopnosti, ale úspěch firmy mohou také pozitivně ovlivnit. Pro nalezení a využití konkurenčních výhod je zcela klíčovým prvkem management.

Rozdělení konkurenčních výhod [3]

1) Strukturální - jsou nezbytným předpokladem pro konkurenceschopnost. Jedná se o dílčí výhody, které vyplývají například z vlastnictví majetku či technologie, nebo z vlastnictví zdrojů (např. přírodních), případně z již dříve dosaženého úspěchu a v neposlední řadě také ve výhodě finanční představující například nízké náklady.

2) Funkční - nejedná se již o dílčí výhody. Obvykle jsou tedy souborem různých faktorů a jsou zpravidla úzce spjaty s fungováním firmy. Jedná se tedy nejčastěji o schopnosti lidí, respektive schopnosti firmy jako celku. Na rozdíl od strukturálních se nejedná o neměnné výhody, nýbrž o výhody, které jsou obvykle managementem cíleně rozvíjeny. A právě v tomto ohledu se firma může výrazně odlišit od konkurence, tedy ovlivnit svou konkurenceschopnost.

3) Kromě výše zmíněných druhů výhod existují i další, které nespadají do předchozích kategorií, přesto mohou do konkurenceschopnosti významně zasáhnout. K těm nejvyužívanějším patří například dotační programy, různé způsoby ochrany trhu, případně spolupráce se silnějšími partnery nebo i čistě náhodný úspěch.

Mezinárodní pojetí konkurenceschopnosti

Vlivem procesů globalizace je v několika posledních dekádách konkurenceschopnosti věnovaná čím dál větší pozornost. Důvodem jsou rostoucí nároky na veškeré ekonomické aktivity. Z oblasti konkurenceschopnosti jednotlivých firem se tak dostáváme k větším celkům. Dochází k provázání například jednotlivých oborů podnikání či různých regionů (okres, stát, společenství států, kontinent). Česká republika představuje součást takového celku v rámci Evropské unie. V rámci tohoto provázání se již v podstatě nejedná o dosažení výhod u jednotlivých produktů či služeb, „ale o plynulý proces postupného růstu.“[4]

„Mezinárodní konkurenceschopnost je schopnost země vytvářet srovnatelně více bohatství než ostatní země. Tato schopnost není jen výsledkem produktivity a ekonomické efektivnosti, nýbrž širokého spektra politických, sociálních, kulturních a vzdělanostních faktorů.“[5] Konkurenceschopnost jednotlivých subjektů, ať už se jedná o jednotlivé firmy či společenství států, je časově proměnná. Výkonnost řady ekonomicky vyspělých zemí významným způsobem poklesla, naopak řada rozvojových zemí se může pochlubit značným hospodářským růstem. Z tohoto vývoje je patrné, že se mění faktory ovlivňující konkurenceschopnost. K těmto faktorům patří pracovní síla, zásoba kapitálu a produktivita.

Poznámky

  1. ZICH, Robert. Strategický management. Podnikatelská fakulta VUT, Brno, 2007. Dostupné z: http://vzdelavani.esf-fp.cz/results/results_02/edumat_rep/STM/STM_Pkon.pdf
  2. SLANÝ, Antonín a kol. Konkurence schopnost české ekonomiky. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 19. ISBN 80-210-4157-9
  3. ZICH, Robert. Strategický management. Podnikatelská fakulta VUT, Brno, 2007. Dostupné z: http://vzdelavani.esf-fp.cz/results/results_02/edumat_rep/STM/STM_Pkon.pdf
  4. PLCHOVÁ, Božena. Konkurenceschopnost v mezinárodním prostředí. s. 3. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=328.pdf
  5. PLCHOVÁ, Božena. Konkurenceschopnost v mezinárodním prostředí. (In Globální ročenka konkurenceschopnosti, in Klavačová, 2002.), s. 5. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=328.pdf


Zdroje