Kolektivní paměť

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Tereza Honsová

Klíčová slova: selekce, interpretace

Synonyma: sociální paměť, historická paměť

Související pojmy:

nadřazené: kolektivní identita

podřazené: kolektivní trauma, kolektivní amnézie, historie vítězů



Charakteristika

Kolektivní paměť je důležitým činitelem ve formování kolektivní identity. Sociální skupina, ve které se jedinec nachází, určuje:

1) co je hodné zapamatování

2) interpretaci zapamatovaného [1]


Kolektivní paměť je tedy procesem selekce a interpretace, který vytváří "skupinovou rekonstrukcí minulosti" [2], která zprostředkovává události viděné perspektivou určité sociální skupiny. Jednotlivé historické události tak můžou být vykládány různými způsoby, a to v závislosti na generaci [3], příslušnosti k sociální třídě, náboženskému či politickému přesvědčení atd.

Kolektivní paměť, jakožto subjektivní paměť deformovaná zájmy a preferencemi sociální skupiny, se někdy staví do protikladu k historii, jakožto objektivně popisované minulosti. V současnosti se však prosazuje pohled na historika, který je součástí určité sociální skupiny (mnich, politik, univerzitní profesor), která má vliv na selekci témat a na jejich interpretaci. V tomto pohledu se tedy rozdíl mezi historií a kolektivní pamětí stírá.[4]


Dílčí aspekty kolektivní paměti

Součástí kolektivní paměti, resp. jejím součinitelem, je kolektivní amnézie. Selekcí toho, co je hodné pamatování, dochází zárověň k selekci témat a událostí, které jsou hodny zapomnění. Kolektivní zapomínání může probíhat jak podvědomě, tak i, zvláště v případě totalitních společností, cíleně a řízeně. [5] V kontextu české kolektivní paměti by do kolektivního zapomínání patřily například okolnosti odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce.

Kolektivní paměť tvoří také kolektivní traumata, tedy zásadní traumatické události, se kterými se musí vyrovnat všechny další generace. Mezi klasická kolektivní traumata, která působí na kolektivní identitu jak "pronásledovaných", tak i "pronásledovatelů", patří otroctví, nacismus a holokaust, komunismus.[6]

V souvislosti s kolektivní pamětí, a to zvláště v interpretaci válečných nebo ideologických konfliktů, se hovoří také o "historii psané vítězi", tedy o událostech interpretovaných pouze z perspektivy vítězné strany.[7]




Vývoj teorie kolektivní paměti

Nejvýznamnějším teoretikem principu kolektivní paměti je francouzský sociolog a antropolog Maurice Halbwachs. Halbwachs ve své knize On Collective Memory (1993) popisuje kolektivní paměť v rámci rodiny, náboženské skupiny a sociální třídy. [8] Patří mezi teoretiky, kteří kladou kolektivní paměť do kontrastu k psané historii. Velký význam přikládá propojení zapamatovaných představ s prostorem, tedy s kulisami, ve kterých jsou představy utvářeny. Na Maurice Halbwachse navazuje Pierre Nora, který popisuje kolektivní paměť jako "to, co z minulosti zbývá v žitém čase skupin, nebo to, co tyto skupiny z minulosti udělají." [9]


Historie kolektivní paměti

Francouzský historik Jacquess Le Goff klade největší rozmach kolektivní paměti do 19. století, kdy vzniká mnoho interpretací původu jednotlivých národů skrze společný mýtus, a to často za účelem legitimizace vzniku národního státu. Tuto národní kolektivní paměť pak mají podporovat i nově budované památníky, muzea, galerie a veřejné připomínání památných událostí. Rozvoj kolektivní paměti je také podpořen rozvojem fotografie a jejím propojením s novou historickou metodou - oral history. [10]




V současnosti probíhá na území České republiky několik projektů, které využívají právě oral history k zaznamenání vybraných témat hodných zapamatování, a to i takových témat, která dříve podléhala kolektivní amnézii. Dochází tak k cílevědomé selekci témat, která považuje současná česká společnost za důležitá a závažná, proto se provádí záznamy rozhovorů a vzpomínek pamětníků, spojují se s fotografickým i kinematografickým materiálem a dochází k jejich začlenění do historického kontextu. Propojuje se zde tímto způsobem tématická selekce se snahou o historicky kritický přístup. [11]




Zdroje:


[1] BURKE, Petr. Variety kulturních dějin. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006,ISBN 80-7325-081-0, s. 50-51.

[2] BURKE, Petr. Variety kulturních dějin. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006,ISBN 80-7325-081-0, s. 51.

[3] GIESEN, Bernhard. V různém čase, v různém rytmu a s rozdílnou pamětí., Sociální studia 1-2/2007, s. 67-78.

[4] BURKE, Petr. Variety kulturních dějin. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006,ISBN 80-7325-081-0, s. 52.

[5] Tamt. s. 63-66.

[6] MARADA, Radim. Paměť, trauma, generace., Sociální studia 1-2/2007, s. 79-95.

[7] K historii psané vítězi v souvislosti s 2. světovou válkou a norimberskými procesy viz DAVIES, Norman. Evropa. Dějiny jednoho kontinentu. Praha: Academia, 2005, ISBN 80-7260-138-5., s. 1060-1065.

[8] HALBWACHS, Maurice. On Collecive Memory. Chicago: University of Chicago Press, 1992, ISBN 0226115968.

[9] LE GOFF, Jacques. Paměť a dějiny. Praha: Argo, 2007, ISBN 978-80-7203-862-6., s. 108.

[10] LE GOFF, Jacques. Paměť a dějiny. Praha: Argo, 2007, ISBN 978-80-7203-862-6., s. 102-109.

[11] Například projekt Zapomenutí hrdinové pod záštitou Ústavu paměti národa - http://www.zapomenutihrdinove.cz/.