Kolektivní licenční smlouva: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání
(Kolektivní správa autorských práv)
Řádek 17: Řádek 17:
 
Kolektivní správce působí jako prostředník mezi autorem a uživatelem licence. Autor, případně oprávněná osoba, svěří kolektivnímu správci právo uzavírat licenční smlouvy na jeho díla, ten vykonává potřebné administrativní úkony a autorovi vyplácí honorář. Uživatel licence má jednáním s kolektivním správcem možnost získat současně jedním úkonem licenci na velké množství děl. Dostupností licencí tak tento institut přispívá ke snížení počtu neoprávněných užití autorských práv.
 
Kolektivní správce působí jako prostředník mezi autorem a uživatelem licence. Autor, případně oprávněná osoba, svěří kolektivnímu správci právo uzavírat licenční smlouvy na jeho díla, ten vykonává potřebné administrativní úkony a autorovi vyplácí honorář. Uživatel licence má jednáním s kolektivním správcem možnost získat současně jedním úkonem licenci na velké množství děl. Dostupností licencí tak tento institut přispívá ke snížení počtu neoprávněných užití autorských práv.
  
[[Autorský zákon]] ukládá povinnost kolektivní správy práva na odměnu za:
+
[[Autorský zákon]] (AZ)ukládá povinnost kolektivní správy práva na odměnu za:
 
* užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vyjma osobní potřebu  
 
* užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vyjma osobní potřebu  
 
* užití zvukového záznamu vyjma osobní potřebu  
 
* užití zvukového záznamu vyjma osobní potřebu  

Verze z 30. 7. 2013, 19:46

Autor: Jana Pekárková

Klíčová slova: kolektivní správci, uživatelská licence, knihovna

Synonyma: ---

Související pojmy:

   nadřazené - autorské právo
   podřazené - ---


Kolektivní správa autorských práv

Institut kolektivní správy má počátek ve Francii, kde v roce 1850 vznikl první kolektivní správce. V roce 1882 v Itálii, 1902 v Německu a v roce 1926 v USA. První československý kolektivní správce práv – Ochranný svaz autorský – vznikl v roce 1919.[1]

Kolektivní správce působí jako prostředník mezi autorem a uživatelem licence. Autor, případně oprávněná osoba, svěří kolektivnímu správci právo uzavírat licenční smlouvy na jeho díla, ten vykonává potřebné administrativní úkony a autorovi vyplácí honorář. Uživatel licence má jednáním s kolektivním správcem možnost získat současně jedním úkonem licenci na velké množství děl. Dostupností licencí tak tento institut přispívá ke snížení počtu neoprávněných užití autorských práv.

Autorský zákon (AZ)ukládá povinnost kolektivní správy práva na odměnu za:

  • užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vyjma osobní potřebu
  • užití zvukového záznamu vyjma osobní potřebu
  • zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu
  • zhotovení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu fyzické osoby nebo pro vnitřní potřebu právnické osoby
  • opětovný prodej originálu díla uměleckého
  • půjčování originálu nebo rozmnoženiny vydaného díla.[2]

Kolektivní správu nelze vykonávat v případě databází, dále televizního a rozhlasového vysílání. [3]

Oprávnění k výkonu kolektivní správy uděluje na základě písemné žádosti Ministerstvo kultury ČR. Kolektivní správci jsou právnické osoby hospodařící neziskově, mající zákonnou povinnost vůči nositelům práv, uživatelům a ministerstvu kultury.

Kolektivní licenční smlouva

Jedná se o smlouvu k předmětům duševního vlastnictví. Tento typ smlouvy je uzavírán v oblasti kolektivní správy majetkových práv autorských nebo majetkových práv s autorským právem souvisejících, kterou řeší §§ 95 – 105 zákona č. 121/2000 Sb. (AZ). Upravuje smluvní vztah kolektivního správce autorských práv, jako jejich nositele, a nabyvatele licence, kterým může být podle § 101 odst. 4 autorského zákona pouze právnická osoba, sdružující uživatele licence. Jedná se tzv. o nevýhradní licenci, kdy je autor nadále oprávněn k výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil, jakož i poskytnutí licence třetím osobám.(§ 47 odst. 3 AZ)

Formální náležitosti

Zásadou současné právní úpravy autorského práva je bezformálnost. V případě kolektivních licenčních smluv... musí být vždy uzavřeny písemně

Licenční smlouvy českých knihoven

Na základě kolektivní licenční smlouvy ze dne 2. 1. 2004 s dodatkem ze dne 3. 7. 2006 o půjčování zvukových záznamů, zachycujících autorská díla, umělecké výkony výkonných umělců a jiné zvuky, uzavřené mezi kolektivními správci OSA, DILIA a INTERGRAM a Národní knihovnou ČR mohou knihovny zapsané v evidenci knihoven MK ČR absenčně půjčovat výše uvedené zvukové záznamy. [4]

V souladu s ustanovením autorského zákona o nedivadelním (živém) provozování děl uzavřely agentura DILIA a Národní knihovna ČR 31. 10. 2006 hromadnou smlouvu o veřejném čtení.[5] Za veřejné se nepovažuje čtení, které se uskuteční v rámci spolupráce se školami jako součást vyučování a čtení pro zdravotně postižené osoby.

Licence k tzv. elektronickému dodávání dokumentů, tj. zpřístupňování autorského díla včetně zhotovení rozmnoženiny zveřejněného díla, je řešena smlouvou, kterou uzavřely DILIA Národní knihovna ČR.[6]

Odkazy - kolektivní správci v ČR

DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, vykonávající mj. kolektivní správu pro nositele práv k dílům literárním a vědeckým, audiovizuálním a audiovizuálně užitým,

INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukově obrazových záznamů o. s.

OSA,Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, který zastupuje především autory hudby, textu, hudební nakladatele, ale i osoy oprávněné, tj. dědice autorských práv,

OOA-S, Ochranná organizace autorská -- Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl,

Občanské sdružení Gestor, ochranný svaz autorský,

OAZA, Ochranná asociace zvukařů - autorů.[7]


Poznámky

  1. Nobilisová Zuzana. Zpráva ze semináře Autorský zákon v zemích Evropské unie. Inflow: information journal [online]. 2010, roč. 3, č. 1 [cit. 2013-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/zprava-ze-seminare-autorsky-zakon-v-zemich-evropske-unie>. ISSN 1802-9736.
  2. Česká republika. Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In •Sbírka zákonů, Česká republika. 2000, částka 36/2000 Sb. , č. 121, s. 1658-1685.
  3. ŠULC, Petr a Aleš BARTOŠ. Autorské právo: v otázkách a odpovědích. Praha: Pierot, 2012, s. 55-56. ISBN 9788073532239.
  4. Nové podmínky pro půjčování zvukových záznamů v knihovnách. In: Informace pro knihovny: portál Knihovnického institutu Národní knihovny ČR [online]. 2004 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/ZvukPujcPodm.htm
  5. Veřejná čtení (informace pro knihovny). DILIA divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení [online]. 2012 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.dilia.cz/index.php/component/k2/item/8421-verejna-cteni-informace-pro-knihovny
  6. Elektronické dodávání dokumentů (EDD). DILIA divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení [online]. 2011 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.dilia.cz/index.php/component/k2/item/8418-elektronicke-dodavani-dokumentu-edd
  7. Občanská sdružení oprávněná k výkonu kolektivní správy práv. Ministerstvo kultury [online]. 2007 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=360