Kolektivní licenční smlouva: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání
(Kolektivní licenční smlouva)
(Kolektivní licenční smlouva)
Řádek 29: Řádek 29:
  
 
== Kolektivní licenční smlouva ==
 
== Kolektivní licenční smlouva ==
Jedná se o smlouvu k předmětům duševního vlastnictví. Tento typ smlouvy je uzavírán výhradně v oblasti kolektivní správy autorských práv, kterou řeší §§ 95 – 105 zákona č. 121/2000 Sb. ([[autorský zákon]]). Upravuje smluvní vztah kolektivního správce autorských práv a nabyvatele licence, kterým může být podle § 101 odst. 4 autorského zákona pouze právnická osoba, sdružující uživatele licence.
+
Jedná se o smlouvu k předmětům duševního vlastnictví. Tento typ smlouvy je uzavírán v oblasti kolektivní správy majetkových práv autorských nebo majetkových práv s autorským právem souvisejících, kterou řeší §§ 95 – 105 zákona č. 121/2000 Sb. ([[autorský zákon]]). Upravuje smluvní vztah kolektivního správce autorských práv, jako jejich nositele, a nabyvatele licence, kterým může být podle § 101 odst. 4 autorského zákona pouze právnická osoba, sdružující uživatele licence.
 +
Jedná se tzv. o nevýhradní licenci, kdy je „autor nadále oprávněn k výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil, jakož i poskytnutí licence třetím osobám.“(§ 47 odst. 3 AZ)
 +
musí být vždy uzavřeny písemně
  
 
== Licenční smlouvy českých knihoven ==
 
== Licenční smlouvy českých knihoven ==

Verze z 30. 7. 2013, 18:36

Autor: Jana Pekárková

Klíčová slova: kolektivní správci, uživateská licence, knihovna

Synonyma: ---

Související pojmy:

   nadřazené - autorské právo
   podřazené - ---


Kolektivní správa autorských práv

Institut kolektivní správy má počátek ve Francii, kde v roce 1850 vznikl první kolektivní správce. V roce 1882 v Itálii, 1902 v Německu a v roce 1926 v USA. První československý kolektivní správce práv – Ochranný svaz autorský – vznikl v roce 1919.[1]

Kolektivní správce působí jako prostředník mezi autorem a uživatelem licence. Autor, případně oprávněná osoba, svěří kolektivnímu správci právo uzavírat licenční smlouvy na jeho díla, ten vykonává potřebné administrativní úkony a autorovi vyplácí honorář. Uživatel licence má jednáním s kolektivním správcem možnost získat současně jedním úkonem licenci na velké množství děl. Smlouvu o kolektivní správě autorských mohou uzavřít i nakladatelé.

Kolektivním správcem je právnická osoba, hospodařící neziskově, sdružující nositele práv. Oprávnění k výkonu kolektivní správy uděluje na základě písemné žádosti Ministerstvo kultury ČR. Kolektivní správci mají zákonnou povinnost vůči nositelům práv, uživatelům a ministerstvu kultury. Povinně jsou kolektivně spravovaná práva na odměnu za:

  • užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vyjma osobní potřebu
  • užití zvukového záznamu vyjma osobní potřebu
  • zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu
  • zhotovení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu fyzické osoby nebo pro vnitřní potřebu právnické osoby
  • opětovný prodej originálu díla uměleckého
  • půjčování originálu nebo rozmnoženiny vydaného díla.[2]

Kolektivní správu nelze vykonávat v případě databází, dále televizního a rozhlasového vysílání. [3]

Kolektivní licenční smlouva

Jedná se o smlouvu k předmětům duševního vlastnictví. Tento typ smlouvy je uzavírán v oblasti kolektivní správy majetkových práv autorských nebo majetkových práv s autorským právem souvisejících, kterou řeší §§ 95 – 105 zákona č. 121/2000 Sb. (autorský zákon). Upravuje smluvní vztah kolektivního správce autorských práv, jako jejich nositele, a nabyvatele licence, kterým může být podle § 101 odst. 4 autorského zákona pouze právnická osoba, sdružující uživatele licence. Jedná se tzv. o nevýhradní licenci, kdy je „autor nadále oprávněn k výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil, jakož i poskytnutí licence třetím osobám.“(§ 47 odst. 3 AZ) musí být vždy uzavřeny písemně

Licenční smlouvy českých knihoven

Na základě kolektivní licenční smlouvy ze dne 2. 1. 2004 s dodatkem ze dne 3. 7. 2006 o půjčování zvukových záznamů, zachycujících autorská díla, umělecké výkony výkonných umělců a jiné zvuky, uzavřené mezi kolektivními správci OSA, DILIA a INTERGRAM a Národní knihovnou ČR mohou knihovny zapsané v evidenci knihoven MK ČR absenčně půjčovat výše uvedené zvukové záznamy. [4]

V souladu s ustanovením autorského zákona o nedivadelním (živém) provozování děl uzavřely agentura DILIA a Národní knihovna ČR 31. 10. 2006 hromadnou smlouvu o veřejném čtení.[5] Za veřejné se nepovažuje čtení, které se uskuteční v rámci spolupráce se školami jako součást vyučování a čtení pro zdravotně postižené osoby.

Licence k tzv. elektronickému dodávání dokumentů, tj. zpřístupňování autorského díla včetně zhotovení rozmnoženiny zveřejněného díla, je řešena smlouvou, kterou uzavřely DILIA Národní knihovna ČR.[6]

Přehled kolektivních správců autorských práv v České republice

DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, vykonávající mj. kolektivní správu pro nositele práv k dílům literárním a vědeckým, audiovizuálním a audiovizuálně užitým,

INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukově obrazových záznamů o. s.

OSA,Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, který zastupuje především autory hudby, textu, hudební nakladatele, ale i osoy oprávněné, tj. dědice autorských práv,

OOA-S, Ochranná organizace autorská -- Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl,

Občanské sdružení Gestor, ochranný svaz autorský,

OAZA, Ochranná asociace zvukařů - autorů.[7]

Další subjekty působící v oblasti ochrany práv k duševnímu vlastnictví

IFPI ČR Mezinárodní federace fonografického průmyslu, Národní skupina České republiky (ČNS IFPI),

ČPU Česká protipirátská unie (dříve Unie videodistributorů),

APKS Asociace provozovatelů kopírovacích služeb.[8]



Poznámky

  1. Nobilisová Zuzana. Zpráva ze semináře Autorský zákon v zemích Evropské unie. Inflow: information journal [online]. 2010, roč. 3, č. 1 [cit. 2013-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/zprava-ze-seminare-autorsky-zakon-v-zemich-evropske-unie>. ISSN 1802-9736.
  2. § 96 autorského zákona
  3. ŠULC, Petr a Aleš BARTOŠ. Autorské právo: v otázkách a odpovědích. Praha: Pierot, 2012, s. 55-56. ISBN 9788073532239.
  4. Nové podmínky pro půjčování zvukových záznamů v knihovnách. In: Informace pro knihovny: portál Knihovnického institutu Národní knihovny ČR [online]. 2004 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/ZvukPujcPodm.htm
  5. Veřejná čtení (informace pro knihovny). DILIA divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení [online]. 2012 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.dilia.cz/index.php/component/k2/item/8421-verejna-cteni-informace-pro-knihovny
  6. Elektronické dodávání dokumentů (EDD). DILIA divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení [online]. 2011 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.dilia.cz/index.php/component/k2/item/8418-elektronicke-dodavani-dokumentu-edd
  7. Občanská sdružení oprávněná k výkonu kolektivní správy práv. Ministerstvo kultury [online]. 2007 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=360
  8. ŠULC, Petr a Aleš BARTOŠ. Autorské právo: v otázkách a odpovědích. Praha: Pierot, 2012, s. 52-53. ISBN 9788073532239.