Kauza Napster

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Filip Kocián

Datum: 30.5.2012

Klíčová slova: Napster, kauza Napster

Synonyma: sdílení hudby, peer to peer

Kauza Napster

Na přelomu tisíciletí byl Napster nejznámnější a především nejpoužívanější program, pomocí kterého si uživatelé mohli opatřit hudební mp3 soubory napříč všemi žánry. S Napsterem skončilo prohledávání na webových fórech, kde byla většina odkazů nefunkčních. Ani FTP servery již nebyly tak hojně využívány, protože narozdíl od Napsteru vyžadovaly také něco uploadovat. Stal se naprostým fenoméném mezi uživateli internetu, kteří z jakéhokoliv důvodu chtěli zdarma mp3 soubory s hudbou. Tato popularita rozpoutala také vlnu soudních sporů.

Peer to peer

Dříve spolu uživatelé internetu vždy komunikovali přes nějaký server. Peer to peer (dále P2P) sítě přinesly možnost jak komunikovat přímo mezi sebou bez účasti třetí strany. Tato komunikace zahrnuje také vzájemné sdílení souborů, které si uživatelé vyměňují přímo mezi sebou. Ani jeden z uživatelů není nadřazen tomu druhému(z angl. peer - rovný, přímý).

Hlavním definičním znakem sítě P2P je fakt, že všichni účastníci navzájem sdílejí vlastní hardwarové zdroje. Tyto sdílené zdroje jsou nezbytné pro funkčnost služby a dostupnost. Výhodou oproti klasické komunikaci klient-server-klient, je fakt, že s rostoucím počtem uživatelů se zvětšuje přenosová rychlost souborů.[1]

Jak Napster fungoval

První krok pro používání Napsteru bylo stáhnout si program a nainstalovat ho. Program si posléze sám vytvořil na disku prostor, který sloužil pouze jako úložiště hudebních souborů. Tento prostor na disku byl díky programu přístupný vždy, pokud byl uživatel připojen k internetu. Bez ohledu na vědomí uživatele. Tímto se uživatel stal zároveň serverem, který poskytuje data ostatním uživatelům. Program tato úložistě na disku indexoval a tím umožnil rychlé vyhledávání hudebních souborů. Např. uživatel ve Francii hledal konkrétní nahrávku. Zadal dotaz do Napsteru a byl spojen s uživatelem z Číny, který tuto nahrávku vlastnil. Napster se stal největším poskytovalem hudby na světě. I když na hranici a v mnoha případech také za hranicí zákona. Nahrávky však byly uloženy u miliónů uživatelů po celém světě. Postihnout koncové uživatele, kteří hudbu pouze měli na disku bylo prakticky nemožné.

Soudní kauza

Nejznámnější soudní kauzou byl spor Napsteru a asociací amerických nahrávacích společností (RIAA). Žalující strana vinila Napster z poskytnutí služby uživatelům, která umožňuje šířit hudební nahrávky nelegální cestou. Podstatou sporu bylo umožňení uživatelům ze strany Napsteru se této nelegální činnosti dopoušťet. Napster se hájil tím, že pouze umožňuje sdílení hudby na základě P2P sítě, je ovšem věcí uživatelů, jaký obsah sdílí. U soudu vystupovala obhajoba Napsteru s verzí, že Naster byl vyvinut pro nezávislé umělce, kteří nemají možnost být zastupováni nahrávacími studii. A Napster je pro ně volbou k rozšíření podvědomí o jejich tvorbě. V praxi drtivě převládalo nezákonné sdílení autorsky chráněných souborů.

Odvolací soud zkonstatoval, že Napster porušoval a nabádal k porušování autorských práv a přikázal, aby zakázal možnost výměny dat (v tomto případě konkrétně nahrávek), ke kterým se vztahují autorská práva. Ve výroku nebylo, a samozřejmě ani nemohlo být, definováno, jak má být tento krok realizován. Tento krok leží na bedrech společnosti Bertelsmann, která Napster vlastní.[2]

Použité zdroje

Poznámky

  1. RYŠÁNEK, Ondřej. Právní aspekty peer-to-peer sítí. Brno, 2006 / 2007. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/77044/pravf_m/Pravni_aspekty_peer-to-peer_siti_-_fin.pdf. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce JUDr. Radim Polčák.
  2. Soud s Napsterem: Napster odsouzen! Co bude dál?. In: 1. pcrevue.cz [online]. 2001, 5. únorn 2001 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.1pcrevue.cz/ak0284.htm