KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/teorie v ISK

Z WikiKnihovna
< KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví
Verze z 22. 2. 2012, 14:13, kterou vytvořil Michal Klajban (diskuse | příspěvky) (1 revizi: Import stránek z jmenného prostoru Kisk z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/). Bez historie!)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Teorie ISK pro zpracování v rámci 1. úkolu

Ke každé kategorii se hlásí skupinka o 3-5 lidech. Hlásit se lze do 29. září 2011 do 12:00.

Zipfův princip nejmenšího úsilí

Josef Moravec, Myroslava Kutsyn, Martina Skohoutilová, Dagmar Šiková

Princip nejmenšího úsilí

Teorie vytváření smyslu (Brenda Dervin)

Kadaníková, Hruška, Haladová, Weissbergerová, Svobodová

Teorie vytváření smyslu

Anomální stav znalosti (Anomalous States of Knowledge, Nicholas Belkin)

Michaela Blažejová, Dominika Frömelová, Marie Packová, Marie Škardová

Historie

S teorií anomálního stavu vědění přišel profesor Nicholas J. Belkin v roce 1977 v rámci explicitní komunikační analýzy základního problému informační vědy, jímž je efektivní sdělování požadovaných informací mezi tvůrcem a příjemcem informace. [1] "N. Belkin významně přispěl svými teoretickými a praktickými výzkumy k rozvoji informační vědy. Profesor Belkin zdůrazňuje, že je důležité pochopit lidské chování při vyhledávání a využívání informací a informačních systémů. V této oblasti přichází s novými myšlenkami a konstrukčními teoriemi, navrhuje a provádí experimenty a vytváří funkční prototypy. Jeho výzkum byl nápomocný při vytváření kognitivního hlediska na informační vyhledávání a způsobil posun od systémového přístupu ke kognitivnímu pohledu na informační vědu. Mezi jeho teoretickými pracemi je to právě teorie o "anomálním stavu poznání" (Anomalous State of Knowledge – ASK), která vysvětluje, proč a jak lidé vyhledávají a využívají informace. Článek Ask for information retrieval, ve kterém zveřejnil výsledky svých experimentů, vyšel v roce 1982 v časopise Journal of Documentation [2] , kde se stal nejcitovanějším článkem." [3]

Anomalous States of Knowledge (ASK)

"Svět rozprostírající se okolo nás přináší neustále množství podnětů,s nimiž se mysl potřebuje vypořádat. Je-li situace nová, vhodnou odpověď na ni se pokoušíme předně odvodit od schémat, jež nosíme ve své paměti. Jestliže nemáme uspokojivou nebo vůbec žádnou odpověď k dispozici, vzniká informační potřeba. Belkin píše o „anomálním stavu poznání“, přičemž:„Informační potřeba není ve skutečnosti sama potřebou, ale spíše prostředkem k uspokojení mnohem základnější potřeby, typicky (...) vyřešení problému.“ Anomální stav poznání vzniká tehdy, jestliže člověk rozpozná, že jeho vlastní stav vědění není adekvátní k vyřešení problému a nabude dojmu, že získání více informací o povaze problému nebo jeho okolnostech je správný postup vedoucí k jeho řešení. V některých případech člověk přesně ví, které informace jsou mu zapotřebí, ačkoliv mnohem obvyklejší je situace, kdy tuto vědomost postrádá. Jestliže máme povědomí o problému příliš slabé, představy o něm jsou zamlžené a neurčité. Kognitivní systém se pokouší vztáhnout situaci ke stávající znalosti, avšak nenachází uspokojivý návod, podle kterého by tak mohl učinit. Tedy, jestliže je původní znalost slabá, porozumění a uchopení problému vyžaduje více soustředění, myšlení a slepého odhadování, což je provázeno nejistotou. Na počátku se snažíme zformulovat znalost, kterou však nemáme a teprve později, až získáme více znalostí o problému a zkušeností plynoucích ze snahy o jeho rozřešení, původní pocity bezmoci a ztracení se promění v sebejistotu a spokojenost."[4]

“Non-specifiability of need”

Centrem Belkinova tvrzení je pojem “non-specifiability of need” (nespecifikovaná potřeba). [5]

Nespicifikované potřeby lze rozdělit na dvě složky: kognitivní a jazykové. V kognitivní složce na jednom konci spektra uživatel přesně ví, co je nezbytné pro uspokojení jeho informační potřeby. Například student studuje genetiku a potřebuje schéma lidské DNA pro svou práci. Na druhém konci pak je osoba, která neumí vyjádřit své potřeby vůbec, nebo pouze nejasně. Příkladem může být člověk, který právě dostal svůj první počítač a neumí odeslat e-mail. Ví, že má informační problém a ví, že potřebuje informace, aby mohl problém vyřešit, ale protože nemá potřebnou znalost počítačů, není schopen určit, co může jeho problém vyřešit. Jazyková složka souvisí s formulováním informační potřeby do dotazu pro systém IR. Zde hlavní problém vzniká proto, že uživatel neví, jak správně vytvořit dotaz.Například student střední školy má napsat práci o etice klonování lidí. Ví, že potřebuje informace o konkrétním tématu, ale nemůže najít to, co hledá v případě, že v dotazu zadává slova, která neodpovídají slovům v textu.[6]

Teorie ASK v informačním vyhledávání (IR)

Ve svém modelu ASK Belkin nastiňuje pro IR rámec, který je zaměřen na systém komunikace. Tvrdí, že IR systémy pomáhají lidem prostřednictvím znalostí, které sděluje "člověk člověku". Příkladem je osoba vyhledávající informace, které poskytla jiná osoba (obvykle ve formě textu) pomocí bibliografické databáze nebo vyhledávače k vyhledání informací. Model ASK zpochybňuje konstrukci tradičních IR systémů, "typy IR systémů používaných v současnosti jsou založené na principu nejlepší shody a nevyhovují současně situaci IR "(Belkin, 1980). Informační potřeba vzniká z poznání anomálie v uživatelově stavu znalostí o určitém tématu nebo situaci a z toho, že uživatel je schopen specifikovat, co potřebuje k vyřešení anomálního stavu. Pro účely IR je vhodnější pokusit se popsat ASK, než se ptát uživatele na specifikaci jeho potřeby pro zadání do systémů vyhledávání. [6] [2]

Podle Belkina současné IR systémy založené na přesné shodě jsou ze své podstaty vadné ve svém designu, tím, že závisí na přesné specifikaci informační potřeby. V reálném životě však uživatelé nejsou schopni přesně specifikovat svůj problém, a proto systémy IR selhávají. "Při navrhování nových IR systémů je třeba hledat principy, které berou více v úvahu realitu IR. Dynamika reálného života IR znamená, že informační systémy by měly být vysoce interaktivní a iterativní. " [6] [2]

Kombinací ASK s Oddyho koncepcí vyhledávání informací bez formulace dotazu, představili Belkin, Oddy a Brooks v roce 1982 obecný návrh IR systému, založeném na ASK, a jeho metody vyhledávání a reprezentace ASK. Systém byl konstruován na základě výzkumů asociativní paměti v kognitivní psychologii. Technika vyvolala tzv. "problémová hlášení" ze strany uživatelů, používala se analýza vzdálenosti a společného výskytu slov tohoto textu pro vytvoření pojmových grafů, které byly chápány jako vyjádření ASK. Stejná technika byla použita v textech dokumentu. Později Belkin a Kwasnik použili tuto základní reprezentační techniku ​k vylepšení metod pro klasifikaci ASK v závislosti na jejich strukturální charakteristice způsobem, který naznačuje různé techniky vyhledávání podle různých struktur.

Belkin [5] poukázal, že v rámci ASK hypotéz a jejich důsledků pro informační účely vyhledávání (IR), je vhodné požádat osobu, aby určila, co je požadováno pro řešení ASK. ASK by měla být zastoupena ve způsobech, které jsou vhodné pro reprezentování toho, co člověk nezná. Normální IR vyhledávací model by měl být nahrazen jinými technikami, v závislosti na druhu ASK. Belkin pracoval na těchto myšlenkách, kterými se stanovují obecné ASK hypotézy a navrhnul, jak by to mohlo být prováděno v systémech IR. [1]

Kognitivní komunikační systém pro vyhledávání informací

Soubor:Kognitivni komunikacni system pro vyhledavani informaci.jpg


V tomto systému se tvůrce (autor) rozhodl pro komunikaci z nějakého důvodu a pro určité publikum. To co generátor ví o tématu upravuje podle svého přesvědčení, záměrů, hodnot a znalostí o cílové skupině a kontextu komunikace. Tento pozměněný stav znalostí, informací, se dále mění podle jazykových a pragmatických pravidel, aby se staly textem nebo tím, co je fyzicky sdělováno. V situaci IR je tento text obecně chápán jako fyzický záznam, který se stává součástí textu systému IR.

Na druhém konci systému, si uživatel uvědomuje, že jeho stav znalostí je ve vztahu k problému anomální. Toto poznání, uznání ASK, dále vede k jazykové a pragmatické úpravě dotazu, který položí IR systému. Tento systém funguje na popud příjemce v tom smyslu, že uživatel s vědomím ASK, použije IR systém k jeho vyřešení. Navíc, jak vyplývá z členění šipek na obrázku, uživatel vyhodnocuje informace získané ze systému a vzniká tak pozměněná ASK. Úspěch komunikace závisí na rozsahu, v jakém může být anomálie vhodně řešena na základě poskytnutých informací. Proto je tento systém také řízen příjemcem a je v zásadě opakující se. [5]

Kognitivní hledisko

Hlavní myšlenkou teorie ASK je kognitivní hledisko na informační vyhledávání. To bylo stručně vysvětleno de Mey (1977, s. XVII): "Ústředním bodem kognitivního pohledu je, že jakékoliv zpracování informací, ať perceptuální nebo symbolické, je zprostředkováno systémem kategorií nebo konceptů, které jsou modelem světa pro nástroj zpracovávající informace”.

Hypotéza ASK zapadá do kognitivního hlediska tak, že systém komunikace je chápán jako interakce mezi různými stavy znalostí, zejména mezi ASK a informací, ASK změněnou přijetím informace a obecnou koncepcí znalosti s ohledem na téma, cíl a problematické situace. Tento komunikační systém je dynamický v tom, že jakákoliv taková interakce, na základě svých možností úpravy uživatelského obrazu, vede k dalším různým ASK, a tím možná o něco blíž k řešení problémové situace. [1]


Zdroje:

  1. 1,0 1,1 1,2 ERDELEZ, Sandra, FISHER, Karen E., MCKECHNIE, Lynne (E. F.). Theories of information behaviour [online]. 2nd. ed. USA: ASIST, 2006 [cit. 2011-10-12]. Dostupné z WWW: http://books.google.com/books?id=ll6qzqhIj8wC&printsec=frontcover&dq=Theories+of+information+behavior&hl=cs&ei=H5-VTsqFJsT_-gaDxKWeCA&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=1&ved=0CCwQ6AEwAA#v=onepage&q&f=false. ISBN 1-57387-230-X.
  2. 2,0 2,1 2,2 BELKIN, N. J., ODDY, R. N., BROOKS, H. M. ASK for Information Retrieval: Part I. Background and Theory. The Journal of Documentation[online], 1982, vol.38, no. (2), p. 61-71.[cit. 2011-10-11].Dostupný z WWW:http://comminfo.rutgers.edu/~belkin/articles/Belkin%20ASK%20p1.pdf
  3. CHROMÁ, Veronika ; PACKOVÁ, Marie. Kisk [online]. 2011 [cit. 2011-10-11]. Nicholas J. Belkin. Dostupné z WWW: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Nicholas_J._Belkin
  4. UHRÍN, Tibor. Dopad informačního přetížení na informační chování člověka[online]. Brno: Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2009. 65s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Michal Lorenz. Dostupný z WWW:https://is.muni.cz/auth/th/179593/ff_b/bakalarska_prace.pdf?info=1;zpet=%2Fauth%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dbelkin%26start%3D1
  5. 5,0 5,1 5,2 BELKIN, N. J. Anomalous States of Knowledge as a Basis for Information Retrieval. The Canadian Journal of Information Science[online].1980, vol. 5, p. 133-143.[cit. 2011-10-11].Dostupné z WWW: http://comminfo.rutgers.edu/~tefko/Courses/612/Articles/BelkinAnomolous.pdf
  6. 6,0 6,1 6,2 KEENAN, Teressa M. Teressa Keenan's Portfolio [online]. 2007 [cit. 2011-10-13]. Information behavior models comparison. Dostupné z WWW: <http://rioghail.com/portfolio%20for%20graduation/pdf_files/modelcomparasionpaper.pdf

Berrypicking (M. J. Bates)

Vypracovali: Monika Macháčková, Eva Ogrocká, Ludmila Osičková, Lukáš Rožnovský, Sylva Šimůnková

Berrypicking je technika vyhledávání informací, jejíž autorkou je Marcia J. Bates. Poprvé se vyhledávacími technikami začala zabývat v 70. a 80. letech, kdy vznikla celá řada nových online systémů a bylo třeba větší sofistikovanosti ve vyhledávacích procesech. Batesová psala o taktice vyhledávání informací a publikovala první kapitolu o vyhledávacích technikách v Annual Review of Information Science and Technology.

Historie[1]

Potřeba vyhledávat upozornila na důležité otázky v hledání informací (information seeking - IS), a také ve výzkumu informačního vyhledávání (infromation retrieval - IR). Navzdory jasnému spojení mezi výzkumem v těchto dvou oblastech, nespolupracovali jejich výzkumní pracovníci tak, jak bylo žádoucí. Na jedné straně výzkum v hledání informací (IS) představil komplex faktorů podílejících se na lidském úsilí při vyhledávání informací, a na druhé straně, se výzkum informačního vyhledávání (IR) zaměřil na testování a zlepšování vyhledávacích algoritmů na počítači. V prostředí informačního vyhledávání nebylo neobvyklé pracovat se standardně vymyšlenými dotazy a standardizovat hodnocení relevance těchto dotazů, často bez skutečného uživatele a bez skutečných vyhledávacích dotazů.

Další výzkum v informačním vyhledávání byl téměř úplně organizován kolem jediného dotazu. To znamená, že se předpokládalo jedno využití informačního systému, aby bylo možné položit jednu otázku. Univerzálním modelem pro hledání informací ve výzkumu informačního vyhledávání byl případ, kdy by uživatel zadal dotaz do informačního systému, systém by odpověděl na otázku a uživatel by mohl upravit formulaci dotazu, aby získal relevantnější odpověď ze systému. Nebo sám systém by mohl změnit zadání na základě uživatelova předchozího zájmu v dřívějším vyhledávání (tzv. relevantní zpětná vazba), a potom, když by byla nalezena nejlepší formulace, hledající by vytiskl relevantní záznamy (obvykle ve formě bibliografických citací), a odešel by. Jedna otázka, jedno použití.

V 80. letech však čím dál více výzkumů zjišťovalo a ukazovalo, jak lidé skutečně vyhledávají informace. Zejména bylo publikováno více prací o chování sociologů a humanitních vědců při hledání informací. Jednou a dost (One-stop) model v online vyhledávání se zdál nedostatečně vyhovující na pozvolnější a komplexnější sběr informací spojený s těmito dvěma obory. Kromě toho, na konci sedmdesátých a v průběhu let byl svět online vyhledávání ovládán databázemi výrobců jako Dialog a Lexis-Nexis. Soubor myšlení v oblasti výzkumu i praxe byl v té době z velké části organizován kolem myšlenky na vyškoleného knihovníka-zprostředkovatele, který získá všechno během jednoho hledání a pomocí jednoho vyhledávacího jazyka. Idea vyhledávání různých typů informací během jednoho vyhledávání na počítači a v mnoha různých zdrojích (nejen v bibliografických nebo fulltextových databázích) byla stále v pozadí a nezaobírali se jí ani vědci ani praktici.

Rozvoj online katalogů v 80. letech nicméně s touto myšlenkou zatřásl. Zaprvé, online katalogy byly navrženy pro koncového uživatele, ne knihovníka, prakticky se tedy nedalo očekávat žádné kvalifikované školení. Zadruhé, kombinace různých typů databází a rozhraní začala být reálně možná až na konci 80. let, kdy v knihovnách zaváděli do katalogů další databáze někdy s velmi různými rozhraními.


Berrypicking[1]

Při vymýšlení metody čerpala Batesová z veškerého tohoto vývoje a tvrdí, že skutečné vyhledávání informací nemusí vždy fungovat na základě jednoho dotazu či jedinou předpokládanou cestou. Kromě toho s rozvojem složitějších počítačových systémů, které dříve ještě neexistovaly, bychom měli být nyní schopni vytvářet systémy podle toho, jak lidé skutečně vyhledávají. Ve článku nazvaném ,,The design of browsing and berrypicking techniques for online search interface“ (Bates, 1989) popsala model vyhledávání – berrypicking, a navrhla řadu konstrukčních prvků, které by uživatel online systémů mohl chtít, aby dosáhl cílů vyhledávání.

Model berrypicking se od tradičního informačního vyhledávání liší ve 4 bodech:

1. Přirozenost dotazu. Podle Bates se reálné dotazy mění a vyvíjí v průběhu hledání, konkrétně lidé:

By měli začít pouze jedním bodem z širšího tématu nebo jen jedním relevantním odkazem a měli by se pohybovat v různých zdrojích. Každá nová část informace, která je zjištěna jim dá nový podnět a směr, kterým se ubírat a v důsledku toho novou koncepci dotazu. V každé fázi jsou (nejen) upravovány vyhledávací výrazy s cílem získat lepší shodu k dotazu. Spíš dotaz sám (stejně jako použité vyhledávací termíny) je postupně řazen k části nebo k celku.(Bates 1989, p.409-410)

2. Přirozenost celkového vyhledávacího procesu. Batesová říká:

V každé fázi, pokaždé s jiným pojetím dotazu, může uživatel zjistit užitečné informace a odkazy. Jinými slovy, dotaz není správně zodpovězen jen jedním konečným nastavením, ale množstvím jednotlivých odkazů a částí informací, v každé fázi neustále měněného vyhledávání.(Bates 1989, p.410)

Batesová nazývá tuto bit-at-a-time metodu vyhledávání berrypicking, jako anologii ke sběru borůvek v lese, který prováděla dříve, když žila ve Washingtonu.

3. Rozsah použitých vyhledávacích technik. Batesová uvedla, že obvyklý model vyhledávání v databázích podle předmětu, který v té době a oblasti dominoval myšlení, byl pouze jednou z mnoha technik, které lidé mohli používat online, a používali offline. Kromě vyhledávání podle předmětu v bibliografických databázích lidé také používali poznámky pod čarou (posunuté do závěrečné části textu spolu s vysvětlivkami), vyhledávání podle citací (v přední části textu pomocí citačních indexů), seriálovou literaturu (identifikace ústředního periodika z oblasti zájmu a kontrola obsahové stránky), oblast skenování (procházení materiálů spojených s jinými již nalezenými), či hledání autora (hledání dalších prací autora). Techniky zde nejsou ničím limitovány.

4. Oblast hledání. Postup při vyhledávání popsaný výše znamenal, že lidé hledali v jiných zdrojích, než na které se zaměřuje výzkum v informační vědě - na mnoha jiných místech mimo bibliografické databáze. Vyhledávající se při berrypicking hledání pohybuje od zdroje ke zdroji.

V průběhu celého procesu hodnocení získávání informací v rámci klasického modelu je dotaz považován za jedno jednorázové pojetí problému. I když je tento předpoklad vhodný pro zjednodušení výzkumu IR systémů, v reálném životě často takto vyhledávání nefunguje. Ve skutečnosti uživatelé začínají hledání pouze s jedním prvkem z širšího tématu, či pouze jedním relevantním odkazem a pohybují se skrze různé zdroje. Každý nový údaj, se kterým se setkají, jim dá nové podněty a směřuje je k zadání nového dotazu, vedoucího k lepším výsledkům. Tento způsob vyhledávání je označován pojmem „evolving search“. Navíc každý takovýto dílčí výsledek umožňuje uživateli najít užitečné informace. Jejich vyhledávání tak není uskutečněno zodpovězením jediného vyhledávacího dotazu, ale výběrem informací z řady odpovědí. Tento způsob „vyzobávání“ informací M. J. Bates označuje jako „berrypicking“. Tento termín je používán jako analogie ke sběru borůvek v lese. Bobule jsou roztroušeny po keřících, nenacházejí se v trsech a je třeba je sbírat jednu po druhé.[2] Následující obrázek ilustruje princip strategie „berrypicking“.

Model of Berrypicking, Evolving Search - by M. J. Bates, 1989, dostupné z: www.gseis.ucla.edu/faculty/bates/berrypicking.html



Where should the person stop and the information search interface start? (Marcia J. BATES)

Ve svém článku „Where should the person stop and the information search interface start?[3] se Bates zabývala mj. myšlenkou, do jaké míry člověk potřebuje kontrolu nad tím, co vyhledává. Mnoho uživatelů informačních systémů na jednu stranu vítá rychlost automatického vyhledávání, ale tito lidé přitom stále kontrolují a řídí vlastní kroky. Vyhledávání tedy nepřenechávají výhradně systému, ale udržují si nad ním určitou moc. Přesto bylo cílem většiny teorií a experimentů v oblasti informačních systémů a rozhraní navrhnout takové systémy, ve kterých by se uživatel téměř vůbec nezapojoval do vyhledávacího procesu. Chyběly sofistikované systémy, jež by byly v lepším souladu s aktuálními preferencemi mnoha uživatelů.

Koncem 80. let probíhalo mnoho debat, jež se zaobíraly uživateli vs. vyhledávacími systémy, anebo také mírou aktivit (tzn., jaké množství a jaké druhy aktivit by měl být uživatel schopen provádět najednou přímo v systému). Tyto dimenze byly analyzovány, prezentovány a diskutovány. Nový teoretický a technologický rozvoj přinesl uživatelům zdokonalené vyhledávání, které má probíhat automaticky, často ve více či méně přirozeném jazykovém rozhraní. Avšak určitá část procesu vyhledávání informací stále nebyla plně automatická, a to z důvodu, že se dosud nepřišlo na to, jak tuto určitou část automatizovat.

Některé systémy byly navrženy tak, aby pomohly uživatelům s jejich vyhledáváním, ale výzkum stále směřoval k „ideálnímu“ systému, který by přijímal požadavky v přirozeném jazyce, zaměřil se na vyhledání potřebných informací v databázi, a poté předal uživateli ten nejlepší, reprezentativní soubor dokumentů nebo informací.

Uživatel měl k dispozici informace a reagoval, když byl vyzván, ale systém byl stále ten, který řídil rychlost a směr hledání. Bylo potřeba vytvořit efektivní systémy, ve kterých se všechno dělá pro potřeby uživatele.

Mnozí lidé požadují možnost vlastního vyhledávání, tedy vyhledávání, které si mohou sami řídit. Od automatických systémů vyhledávání požadují jen určité věci. Chtějí mít právě pocit kontroly nad vyhledáváním; chtějí vědět, co se děje při vyhledávání a jaké informace jsou do vyhledávání zahrnuty, jaké odmítnuty a proč. Bates udává příklad s řadícími pákami a kamerami s ručním nastavením. Je po nich, jakožto po automatizovaných formách technologie, silná poptávka. Tito „automatizovaní pomocníci“ zpříjemňují svým majitelům život, ale ti je nenechávají zcela bez kontroly. Tedy: je příjemné využít určitý benefit automatizovaného, ale přitom je potřeba zachovat si část „uživatelské moci“. Nejde o to automatizovat vše, co se systému vyhledávání informací týká. Ale je důležité ujasnit si, které věci automatizovány budou a které ne. Bates si v článku pokládá otázku: Jaké funkce bychom měli pro systém vytvořit a jaké vlastnosti bychom měli umožnit vyhledávačům? Úkolem systému je pomoci uživateli dosáhnout jeho cíle prostřednictvím systému, ne naopak.

Docela užitečné by, podle Bates, mohlo být např. to, že by pro vysokoškolské studenty mohla existovat řada společných strategií vyhledávání, která by poukazovala na to, jak určitou strategii provést. Částečný seznam strategií, který by mohl být uveden v on-line katalogu dané univerzity pod „nápovědou“, kde by se zobrazilo: Jste-li student, vyberte jednu z těchto strategií. Systém poté zobrazí univerzální seznam kroků, které mohou být pro studenta v určité konkrétní situaci produktivní.

Lidé mají různé sociální, emocionální i intelektuální potřeby. Věci, které korespondují s jejich prostředím, a to i stroje, mají tendenci být začleněny do lidského sociálního světa a hrát roli určenou lidem, ačkoli to není prvoplánově zamýšlené. Kontrola nástrojů a výkonných strojů se může dotknout palčivé otázky osobní moci a svobody. Bates uvádí příklad ze Spojených států, kde naučit se řídit a získat řidičský průkaz znamená určitý rituál. Schopnost řídit motorová vozidla značí přechod ke svobodě, mobilitě... a možnost vzít zodpovědnost do svých rukou. Je to současně známka dospělosti. Proto nejspíš není náhodou, že mnozí občané jsou odolní vůči využívání městské hromadné dopravy, a to i v případě, že se jedná o levnější záležitost.

Počítače se stále více stávají samozřejmou osobní pomůckou. Avšak zkušenosti ukazují, že uživatelé často dávají přednost možnosti řídit a zpracovávat si věci po svém. Ve snaze o pohodlí uživatelů díky plně automatizované úrovni vyhledávačů informací mohou tyto nástroje nevědomky okrádat lidi o svobodu volby, kterou si lidé chtějí zachovat. Článek vyšel začátkem 90. let a k tomu je zapotřebí přihlížet. Technologie mezitím prošly dynamickým vývojem, který se výrazně projevil i u různých typů vyhledávačů. Jedno však zůstalo – snaha člověka udržet si vědomí kontroly nad systémem.

Information search tactics (Marcia J. BATES)

V článku „Information search tactics[4] si Bates všímá nejprve toho, že víme málo o schopnostech lidí, kteří mají zkušenosti s vyhledáváním. Pokouší se načrtnout různé taktiky vyhledávání, které se uplatní hlavně při komplexnějším hledání. Nejprve uvádí, že o tomto tématu bylo dosud publikováno docela malé množství literatury, a že i to málo se zaměřuje spíše na strategie než na taktiku.

Dle Bates existují čtyři modely vyhledávacích strategií: idealizing(ideální vzorce vyhledávání založené na matematice apod.); representing(pro vědecké účely-popis, vysvětlení atd. informačního chování); teaching(umožní učit se vyhledávat); facilitating(pomáhá vyhledávat efektivněji). V článku se vychází z modelu facilitating a částečně i teaching.

Za strategii považuje celistvé vyhledávání, zatímco taktika dle ní určuje krátkodobé cíle. Taktika vyhledávání je krokem, který posune hledání dopředu. Strategie vyhledávání může být chápána dvojím způsobem. Buď se uplatní ve vyhledávání samotném a jde o plán celého vyhledávání, nebo může být studijním oborem a jde o studium teorií, principů a praxe vytváření a užívání vyhledávacích strategií a taktik.

Jejím úmyslem je zkoumat taktiky, které budou pravděpodobně efektivní a úspěšné. Rozlišuje čtyři skupiny těchto taktik: monitoring (udržet hledání ve správné stopě a úspěšnosti); file structure(objevení cesty až ke kýženému zdroji, informaci); search formulation (formulování a přeformulování dotazu); term (výběr a revize specifických podmínek vyhledávání).

Monitoring tactics

Check (podívat se na původní požadavek a srovnat se současným stavem, zda jsou stejné); Weigh (zjistit v nějakém bodě hledání, jestli je postup přínosný a má vůbec cenu); Pattern (často se opakující požadavek vytvoří vzorec hledání; je nutné ověřit, jestli je možné ten vzorec teď znovu použít); Correct(dávat si pozor na formální chyby v tématu (hláskové apod.)-mohou být už u zadavatele nebo vzniknout v průběhu vyhledávání); Record (zaznamenat cesty, kterými jsme šli, chtěli jít nebo nedokončili).

File structure tactics

Bibble (neudělal naše vyhledávání už někdo dříve?);Select(rozložit na menší části a ty pak řešit samostatně); Survey (v každém bodě rozhodování zjistit všechny možnosti); Cut (vybrat cestu, která pokryje co největší část hledaného); Stretch (pokusit se užít zdroj jiným způsobem než ke kterému je určený); Scaffold (vytvořit jakousi pomocnou cestu, která nemusí mít se samotným problémem nic společného); Cleave (užít binárního vyhledávání při hledání v uspořádaném souboru (podívám se doprostřed a vyberu půlku, kde by mělo hledané být atd.)).

Search formulation tactics

Specify (užití co nejvíce specifických podmínek); Exhaust (obsáhnout v dotazu všechny hledané elementy); Reduce (minimalizovat počet hledaných elementů); Paralell (učinit formulaci širší (synonyma, paralelní podmínky); užije se operátor OR.) Pinpoint (omezit paralelní podmínky a vytvořit co nejvíc výstižnou);Block (odmítnout elementy formulace dle určitých podmínek; operátor NOT).

Term tactics

Super (přesunout se k podmínce, která je v hierarchii výše); Sub (přesunout se k podmínce, která je v hierarchii níže); Relate (přesun k související podmínce); Neighbor (hledání přídavných podmínek v sousedství); Trace (prozkoumání už získaných informací pro nalezení dalších podmínek pro další vyhledávání); Vary (nahrazení jedné z podmínek variantou); Fix (užití jiné předpony, přípony apod.); Rearrange (přeházení slov v podmínce, aby stále dávala smysl); Contrary (hledat přesně opačnou věc); Respell (hledat pod jiným hláskovým skladem (nemusí to být správně)); Respace (zkusit varianty v rozložení).

Tyto různé taktiky vznikly jako reakce na vyhledávání, které skončilo s příliš mnoho nebo s příliš málo výsledky. S rostoucí zkušeností se mhou objevit taktiky další nebo může dojít k vývoji stávajících.

Ke konci si všímá toho, že např. taktika weigh by v knihovnictví byla založena na dlouhodobé studii, ale v lidské mysli se tohle děje v několika vteřinách(na základě nějakých pravidel, která se zdají jednoduchá, ale je přínosné se pokusit o jejich zkoumání). A třeba taktiky survey a weigh by mohly vyřešit problém s tím, kdy ve vyhledávání přestat.


Idea Tactics (Marcia J. BATES)

Ve svém dalším článku[5]nabízí Bates jiné taktiky. Mají pomoci vytvořit nové myšlenky a řešení problémů při informačním vyhledávání a měly by usnadnit myšlení toho, kdo vyhledává a umožnit mu vytvářet kreativní procesy ve vyhledávání. Některé taktiky pro vyhledávání informací se dají užít i jako idea tactics. Někdy vyhledáváme víceméně mechanicky, ale čas od času je to složitější a my se při vyhledávání zasekneme a je třeba se nad tím zamyslet a v tom okamžiku přicházejí na scénu idea tactics. Jsou určeny pro ty, kteří nutně potřebují novou myšlenku a ne pro ty, kterým hlavou víří spousta myšlenek, a oni neví, kterou si vybrat.
Tyto taktiky jsou části facilitation modelu(viz Information search tactics) a mohou být užitečné i v teaching, případně representation modelu. Nejsou univerzálně použitelné, ale je možné tvrdit, že je tu velká šance, že mohou pomoci.
Nová myšlenka je často blokována mentálními vzorci daného člověka. Je třeba se vymanit ze struktury problému, která se nám utvořila v mysli a tím otevřít cestu novému řešení. Můžeme zkusit vytvořit myšlenku nebo zlomit ten vzorec (dva způsoby-my si ten vzorec uvědomíme a potom ho prolomíme nebo prostě náhodně vybereme část mysli a tu změníme)-prostě a jednoduše jde o změnu perspektivy. Při řešení problémů je pro lidskou mysle často důležitá lokace věcí – člověk často využije to, že si zapamatuje místa, na kterých se věci nacházejí, a to pak užije při řešení problému.

Idea tactics

Think (zastavit vyhledávání a prostě se nad ním zamyslet); Brainstrom (vytvořit více myšlenek a kriticky je zhodnotit dokud nezformujeme jednu; důležité je žádnou neodmítnout předčasně); Meditate (rozum a intuice pracují společně na řešení problému); Consult(někoho se zeptat); Rescue (plyne z mnoha neúspěšných hledání a jde o to neopustit postup předčasně a zkoušet ho i na dalších cestách); Wander (procházet zdroj a všímat si všeho na co odkazuje a co se nám dostane do zorného pole); Catch (udržet se na neproduktivní cestě a uvědomit si, že lepší je změna přístupu než cesty; uvědomit si nutnost změny); Break (prolomit zažité vzorce, které plynou z často se opakujících otázek); Breach (důležitý pojem search domain(oblast ve které probíhá hledání)-ono to hledané ale může být i mimo tuto doménu; je nutné překročit hranice nebo zvážit jejich změnu); Reframe (často v průběhu vyhledávání; jde o změnu rámce reference(kontext ve kterém se vyhledávající pohybuje a klade otázky) po konzultaci se zadavatelem; víceméně asi způsob, kdy se položí otázka na něco jiného než co chceme vědět a z odpovědi vyplyne odpověď na tu otázku, co jsme nepoložili); Notice (všímat si stop, které pomůžou změnit náhled na povahu otázky); Jolt (zkusit nějaký nový, i třeba zcela bláznivý přístup k řešení; zcela převrátit pohled na věc); Change (změnit chování při hledání); Focus (zkusit se podívat na věc trošku zúženěji); Dilate (zkusit se na to podívat naopak z širšího hlediska); Skip (přejít z hledání jedné části problému na jinou nebo se na ni podívat z jiného úhlu pohledu); Stop-(přestat se tím zabývat a odpočinout si u jiné činnosti).

Studium idea tactics

Vytvoření myšlenky

Je třeba se zamyslet nad několika otázkami (pokud se ukáže, že intuice a rozum tvoří podstatný základ pro rozlišení chování při vyhledávání, musí se to vzít v úvahu při tvoření reprezentačního modelu?; Operují tyto dva mody s rozdílnou efektivitou a aplikují se na různé otázky?). Je nutné tyto dva mody pochopit, což pomůže i při učení.

Prolomení vzorců

Bude nutné zkoumat i taktiky prolomení vzorců, z idea tactics se jako takové ukázalo být Change, Break a Breach

Lokace

Organizace informací a jejích získávání je víceméně fyzickou aktivitou a vše má své místo, princip lokace se uplatňuje i v mysli. Je to tedy důležitá věc a měla by se zkoumat.

Testování taktik

Taktiky bude nutné zkoumat, např. jestli lidem pomohou hledat lépe, tedy zda budou vyhledávat rychleji a efektivněji. Ve facilitation modelu jde jen o testování právě tohoto (kdy a jestli to užili, by mělo zajímat representation model). Při testování máme možnost pozorovat chování při vyhledávání, ale je problém, jak z toho poznat, že tu taktiku užili (mohou se chovat podobně, ale nemusí vůbec taktiku užít a vůbec o ní třeba neví). Máme také druhou možnost, a to zeptat se jich, zda ji užili, ale tu jsou zase obtíže-zkresleno tím, že vědí, že jsou zkoumání nebo nemusí být schopni popsat, co se dělo v jejich mysli nebo nejsou schopni přesně formulovat myšlenky. Je možné si jako testovací skupiny vybrat jednat zkušené knihovníky nebo také začínající studenty. Ovšem testování těchto skupin skrývá jistá rizika- např. zkušení knihovníci mohou mít už zažité vzorce vyhledávání, které nebudou nijak korespondovat se zkoumanými taktikami. Je dost faktorů, které oslabují kontrast mezi testovanou a kontrolní skupinou a je třeba se zaměřit na eliminaci těchto faktorů.


Separating the knowledge layers: Cognitive analysis of search knowledge through hierarchical goal decompositions (Suresh K. BHAVNANI, Marcia J. BATES)

Oddělení vrstev znalostí: Kognitivní analýza hledání pomocí hierarchického rozkladu cíle[6]

Hierarchický rozklad cíle (Hierarchical goal decompositions) se ukázal jako užitečná metoda k dosažení znalosti požadované uživatelem k provádění úkolů v celé řadě aplikací, např. CAD systémy (automatizované zpracování). Tato metoda analýzy postupně rozloží daný úkol na horní vrstvu – vrstva úkolu a spodní vrstvu – vrstva úhozů na klávesnici. Analýza umožňuje podrobnou prohlídku znalostí potřebných k výkonu funkcí v každé vrstvě. Tento článek ukazuje, jak lze metodu hierarchického rozkladu použít k přesnějšímu pochopení znalostí, které jsou nutné při vyhledávání informací. Body analýzy: 1) kritické strategie ve střední vrstvě znalostí, 2) proč je osvojení tohoto poznání obtížné pro běžného uživatele.

Hierarchický rozklad cíle využívá skutečnosti, že cíle mohou být popsány na různých úrovních podrobnosti, podle toho, co analyzujeme. Charakteristickým znakem této metody je, že odděluje vrstvy znalostí na různých úrovních abstrakce, odhaluje úkoly na vysoké úrovni strategie, i aktuální činnosti potřebné k dokončení úkolu.

Nejprve popíšeme kroky pro efektivní strategii pro provedení dané úlohy CAD (computer-aided drafting – automatizované zpracování). I přes dlouholeté zkušenosti s používáním CAD systémů je obtížné si tyto strategie osvojit. Hierarchický rozklad cíle úlohy CAD nabízí vysvětlení. Potom ukážeme, jak lze stejnou metodu analýzy využít ke studiu úkolů v oblasti vyhledávání informací na webu.

Analýza strategie CAD

Vezměme si za úkol vypracovat tři stejná klenutá okna v systému CAD. Jeden způsob, jak úkol splnit, je namalovat tři stejné obloučky, pak všechny svislé čáry a na závěr je spojit vodorovnými čarami. Tento způsob může být nazýván Sequence-by-Operation (sled, série operací). Alternativním způsobem, jak udělat stejný úkol, je zpracovat všechny prvky prvního okna. Skupinu, souhrn těchto prvků pak opakujeme, děláme kopie. Tento způsob můžeme nazvat Detail-Aggregate-Manipulate (manipulace se souborem detailů). Obě tyto metody umožňují uživateli dokončení úkolu. Takovéto metody byly nazvány „strategiemi“ (Bhavnani & John, 2000, Siegler, a Jenkins, 1989). Sequence-by-Operation a Detail-Aggregate-Manipulate jsou hlavní příklady strategií, které mohou být použity v komplexních počítačových systémech.
Zásadní rozdíl mezi výše zmíněnými strategiemi je, že Detail-Aggregate-Manipulate využívá opakování výkonu počítače pomocí souhrnu příkazů. Aby bylo možné využít tuto možnost, musí uživatel dokončit nákresy všech prvků prvního okna ještě před jejich složením a kopírováním. Seskupením prvků ještě před aplikací operace uživatel využije opakovací (iterativní) výkon počítače, protože počítač provádí opakování všech prvků ve skupině. Oproti tomu Sequence-by-Operation nevyužívá tuto možnost, uživatel provádí opakování tím, že kreslí jednotlivé prvky.
Několik studií ukázalo, že pomocí strategií typu Detail-Aggregate-Manipulate se ušetří čas a sníží počet chyb, ale uživatelé si často i po mnoha letech neosvojí používání příkazů v aplikaci. Abychom pochopili, proč je obtížné osvojit si strategie typu Detail-Aggregate-Manipulate, potřebujeme přesněji určit, co je jejím základem. Jednou z možností je použít metodu hierarchického rozkladu cíle.

Hierarchický rozklad cíle v úloze CAD

Znalosti potřebné k provedení tří oken lze rozložit na čtyři vrstvy znalostí: 1) vrstva úkolu – popisuje úkoly prováděné uživatelem, 2) střední vrstva – rozkládá úkol podle různých druhů příkazů poskytovaných systémem, 3) příkazová vrstva – rozkládá všechny etapy ve střední vrstvě na konkrétní příkazy, 4) vrstva úhozů na klávesnici – upřesňuje činnosti potřebné k provedení příkazů.

Dva typy znalostí jsou potřeba v každé vrstvě rozkladu: 1) deklarativní znalosti – znalosti faktů a vztahů, 2) procedurální znalosti – poznatky z kroků potřebných pro výběr a provedení různých metod.

Střední vrstva znalostí obsahuje tři kroky strategie Detail-Aggregate-Manipulate. Toto rozložení je závislé na deklarativních a procedurálních prvcích znalostí. Například uživatel musí mít deklarativní znalosti o existenci různých druhů příkazů, jako jsou příkazy k seskupení, kopírování. Kromě toho musí mít i procedurální znalosti o tom, jak se tyto třídy příkazů řadí k dokončení úkolu. U úkolu s okny nejprve musíme dokončit všechny prvky prvního okna, potom následuje jejich seskupení a pak kopírování pro vytvoření dalších dvou oken.

Vrstva příkazů obsahuje poznatky o tom, jak rozložit každý z uzlů ve střední vrstvě na uzly reprezentující použití specifických příkazů. I tato vrstva vyžaduje deklarativní znalosti (znalost existence specifických příkazů CAD) i procedurální znalosti (výběr mezi různými typy příkazů).
Uzly ve vrstvě příkazů jsou dále rozloženy na uzly ve vrstvě úhozů na klávesnici. Tyto uzly představují akce uživatele – kliknutí myší, úhoz na klávesnici. Zde je také potřeba deklarativní znalost – kde jsou příkazy umístěny, i procedurální znalost o provedení těchto příkazů.

Z analýzy poznatků v různých vrstvách rozkladu vyplývá, že obsahují kvalitativně různé druhy znalostí. Toto vedlo k testovatelné hypotéze, že je obtížné osvojit si strategie ve střední vrstvě znalostí pouze znalostmi příkazů. Tyto strategie se proto musíme explicitně učit.
Metoda hierarchického rozkladu vede k pochopení, proč jsou důležitější strategie než spontánní znalosti.

Analýza vyhledávací strategie

Hodnotu hierarchického rozkladu ilustrujeme na základě analýzy chování knihovníka, který vyhledával zdravotnické informace na webu (studie Bhavnani, 2001, 2002).
Byl zadán úkol: Urči tři kategorie lidí, kteří by měli nebo neměli dostat očkování proti chřipce a proč. Odborník navštívil 3 spolehlivé zdravotnické zdoje a našel 9 kategorií lidí během 7 minut. Běžný uživatel se stejným úkolem zadal do Google „kdo má a nemá dostat očkování proti chřipce“. Během 20 minut použil 5 různých dotazů, navštívli 13 míst a dva mrtvé odkazy, žádný z nich nebyla stránka s vysoce kvalitní zdravotní péčí. Uživatel se spoléhal na Google a úkol splnil z roztroušených informací z nespolehlivých lokalit v trojnásobném čase. Abychom porozuměli proč tomu tak je, přestože uživatel měl zkušenosti s vyhledáváním, provedli jsme hierarchický rozklad úlohy a analyzovali znalosti složek v každé vrstvě rozkladu.

Hierarchický rozklad úkolu „očkování“

Jako v předchozím úkolu, i tento lze rozložit na střední vrstvu, vrstvu příkazů (vrstvu zdroje) a vrstvu úhozů do klávesnice. Vrstva znalostí obsahuje důležité strategie používané zdravotnickými odborníky. Chce-li uživatel použít tuto strategii, musí znát rozdíl mezi spolehlivými stránkami zdravotní péče – sponzorované vládou a vysokými školami, a nespolehlivými místy, jako jsou osobní stránky. Uživatel musí také znát pořadí deklarativních znalostí – nejprve hledat na spolehlivém místě, vybrat spolehlivé zdroje, ověřit je pomocí farmaceutického zdroje.

Vrstva zdroje obsahuje znalosti nutné pro vyhledávání v rámci konkrétní webové stránky. Tato znalost zahrnuje poznatky o specifických místech a o postupu vyhledávání.
Vrstva úhozů na klávesnici – interakce s počítačem, např. zadání URL adresy.
Metoda hierarchického rozkladu ukazuje obtížnost získávání znalostí ve střední vrstvě znalostí. Strategie, které používají odborníci, neobjevíme sami od sebe, musíme se je explicitně učit. Obtížnost osvojení si startegie ve střední vrstvě znalostí je obecný jev vyskytující se u počítačových aplikací od autorských aplikací po informační systémy na webu. Metoda hierarchického rozkladu vysvětluje, proč k tomuto problému dochází.

Diskuze a důsledky pro další výzkum
Cílem tohoto příspěvku bylo představit metodu, která je vhodná jako základ pro testování a výzkum kognitivních aspektů vyhledávání informací. V tomto článku se ukázalo, že rozložení přístupu může být účinně uplatňováno na analýzu strategií i vyhledávání informací. Použití této metody k analýze vyhledávací strategie má několik výhod, které by měly urychlit výzkum na toto téma. Je důležité si uvědomit, že čtyři úrovně hierarchického rozkladu jsou kvalitativně odlišné, každá představuje samostatný a zvláštní aspekt lidského kognitivního zpracování dané činnosti. Na základě analýzy vyhledávání pomocí těchto úrovní budeme moci lépe porozumět sporným bodům v učení, ve vyhledávání a ve specifických typech vzdělávání. Rozlišení deklarativních a procedurálních znalostí na všech úrovních umožňuje mnohem přesnější analýzu hledání.

Pomocí tohoto pohledu na vyhledávání informací jsme schopni studovat: 1) fáze strategie rozvoje, přímočarost a síla strategie se postupně zlepšuje, 2) obecné rozdíly mezi odborníky na vyhledávání a běžnými uživateli, 3) druhy strategií, které je obzvláště těžké nebo snadné vytvořit, 4) jak se lidé pohybují od zadání úkolu k formulování strategie a k výběru a užití zdrojů, 5) optimální úroveň obecné strategie pro různé druhy informačních potřeb.


Zdroje:

  1. 1,0 1,1 Sanda Erdelez, Karen E. Fisher, Lynne McKechnie. Theories of information behaviour [online]. 2. USA : ASIST, 2006 [cit. 2011-10-12]. Dostupné z WWW: <http://books.google.com/books?id=ll6qzqhIj8wC&printsec=frontcover&dq=Theories+of+information+behavior&hl=cs&ei=H5-VTsqFJsT_-gaDxKWeCA&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=1&ved=0CCwQ6AEwAA#v=onepage&q&f=false>. ISBN 1-57387-230-X.
  2. Bates, M. J. (1989). The design of browning and berrypicking techniques for the online search interface. Online Review, 15(5), 407-424. Dostupné také z www: http://comminfo.rutgers.edu/~tefko/Courses/e530/Readings/Bates_Berrypicking.pdf>.
  3. BATES, Marcia. Where should the person stop and the information search interface start?. Information Processing & Management . 1990, 26, 5, s. 575-591. Dostupný také z WWW: <http://comminfo.rutgers.edu/~muresan/IR/Docs/Articles/ipmBates1990.pdf>.
  4. BATES, Marcia. Information search tactics. Journal of the American society for infomation science. 1979, 30, 4, s. 205-214. Dostupný z WWW: < http://ehis.ebscohost.com/eds/detail?vid=3&hid=1&sid=bf8e54ab-4924-4ca5-8319-766380c9ddfd%40sessionmgr15&bdata=JnNpdGU9ZWRzLWxpdmU%3d#db=bth&AN=17236092>.
  5. BATES, Marcia. Idea tactics. Journal of the American society for infomation science. 1979, 30, 5, s. 280-289. Dostupný také z WWW: < http://ehis.ebscohost.com/eds/detail?vid=3&hid=115&sid=bf8e54ab-4924-4ca5-8319-766380c9ddfd%40sessionmgr15&bdata=JnNpdGU9ZWRzLWxpdmU%3d#db=bth&AN=17236974.
  6. BHAVNANI, S., BATES, M.: Separating the knowledge layers: Cognitive analysis of search knowledge through hierarchical goal decompositions. Proceedings of the 64th Annual Meeting of the American Society for Information Science & Technology, 39, 204-2013, 2002. Dostupný také z WWW: <http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/meet.1450390122/full>

Life in the Round (Elfreda Chatman)

Filip Kocián, Jakub Forman, Dalibor Bláha


Teorie "Života v kole" od Elfredy Chatman vznikla z jejího studia sociálního světa vězeňkyň. "Život v kole", vyžaduje veřejnou formu života, ve které jsou určité věci implicitně pochopené. Její členové jsou považovány za "insidery", kteří jsou velmi lhostejní k událostem ve vnějším světě, protože na ně májí pouze velmi malý vliv. Hodnotu mají naopak jen malé informace, které mohou být využity v jejich malém světě. Sociální role a skupinové standarty jsou vytvářeny a potvrzovány pouze vnitřními členy. Autorka tvrdí, že existují kvalifikace pro to, co představuje "život v kole". Tvrdí, že je to svět, ve kterém insideři určují limity, jako jsou hranice, sociální normy i používaný jazyk. Život v kole probíhá pod přísným zkoumání jiných, a je to život, který je obecně rutinní a předvídatelný, takže hledání informací mimo tento malý svět je zbytečné a nežádoucí.[1]

"Život v kole" je žití bez přijatelného stupně sbližování a nepřesnosti. Je to život, ve kterém hraje roli vysoká tolerance k nejasnostem, ale je to také žití ve světě, ve kterém je většina jevů samozřejmostí. Všechny události jsou považovány za přiměřené a poněkud předvídatelné. Je to svět ve kterém většina věcí zapadá do přirozeného řádu.[2]

Hlavní pojmy, které autorka použila jako základ pro výsledky výzkumu jsou „malý svět“, „společenské normy“, „pohled na svět“ a „sociální typy“. „Malý svět“, je svět, ve kterém účastníky tohoto světa sbližují jejich společné názory a obavy z okolního světa. Většina materiálních i intelektuálních zdrojů jsou přitom velmi snadno dostupné. V tomto světe, existuje kolektivní povědomí o tom, kteří členové jsou důležití a kteří nikoliv, které myšlenky jsou klíčové a které naopak zbytečné. V ideálním případě je to jakási komunita lidí, která společně přemýšlí a uvažuje. „Společenské normy“ jsou vzory (kodexy) chování, které se tu vyskytují. Díky těmto kodexům chování funguje v malém světě fungující řád, a tyto kodexy zajišťují funkčnost tohoto světa . „Pohled na svět“ je mentální obraz (kognitivní mapa) , která interpretuje okolní svět. Například drogově závislá vězenkyně, která zpočátku pohrdá ostatními vězni, po čase pochopí, že je možné se asimilovat mezi ostatní a tím změní svůj dosavadní pohled na svět a změní svoje vědomí, což ji například může pomoci i z drogové závislosti . „Sociální typy“ jsou skupiny lidí ,jež se svými rysy a svým chováním liší od běžných členů. Identifikací sociálních typů pak můžeme lépe předvídat jejich chování.[2]


Výsledky výzkumu: 1) pro "život v kole" je nezbytný malý svět pojmů, protože vytváří další "insidery", kteří v tomto prostředí vytvářejí hranice pro chování. 2) Sociální normy veřejného chování se podrobují veřejné kontrole. Odehrává se to ve veřejné sféře, kde se považuje úsilí pro zisk informací za vhodné nebo ne. 3) Výsledkem stanovení vhodného chování je vytvoření nového pohledu na svět. Tento pohled zahrnuje jazyk, hodnoty, smysl, symboly a kontext, který drží pohled na svět v časové hranici. 4) Pro většinu z nás, je pohled na svět brán jako "život v kole". Život je pro nás samozřejmostí, to znamená dostatečnou předvídatelnost problémů - pokud nevzniká kritický problém, není zde žádný důvod pro hledání informací. Lidé, kteří "žijí v kole" nebudou informace nikdy hledat za hranicemi svého světa. 5) Lidé, kteří "žijí v kole" nebudou získávat informace za hranicemi jejich světa. 6) Jednotlivci překročí hranice pouze pokud: - Informace je vnímána jako kritická - kolektiv očekává, že se jich informace týká - že "život v kole" již nemá budoucnost [3]


Použité zdroje:

  1. CHATMAN, Elfreda A. (1999). A theory of life in the round. Journal of the American Society for Information Science. 50(3), 207-217.
  2. 2,0 2,1 FULTON, C. An Ordinary Life in the Round : Elfreda Annmary Chatman. LIBRARIES & THE CULTURAL RECORD [online]. 2010-01-01, 45, 2, [cit. 2011-10-13]. s. 238-259. Převzato z kolekce Arts & Humanities Citation Index. Dostupný z WWW: <http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=edswah&an=000277746400005>. ISSN 19324855.
  3. CHATMAN, Elfreda A. (1991). Life in a small world: Application of gratification theory to information-seeking behavior. Journal of the American Society for Information Science. 42(6), 438-449.

Informační chudoba (Elfreda Chatman)

Vypracovaly: Eva Šteinigerová, Michaela Matoušková, Kateřina Kopecká, Marie Štouračová, Eva Durnová

Klíčová slova: informace, přístup k Internetu, informační propast, informační zdroje

Synonyma: information poverty, information poor, information have-nots

Související pojmy: informační propast, information gap, digital gap, digital divide


Teorie informační chudoby

Autorkou teorie informační chudoby je Elfreda A. Chatman, svou teorii poprvé zveřejnila v periodiku Journal of the American Society for Information Science v březnu roku 1996. [1]

K jejímu vzniku vedly výzkumy zaměřené na informační potřeby a chování u sociálně znevýhodněných osob. Když se podíváme na publikace Chatmanové během let 1983 - 1996,[2] můžeme si všimnout, že věnovala zvláštní pozornost různým zvykům a trendům, které vytvářejí informační bariéry. Své články často končila promluvou do duší knihoven a knihovníků, nabádala je, aby měli na vědomí sociální bariéry, které mohou určitým skupinám lidí bránit v přístupu k informacím.

Ve svých raných publikacích spojuje informační chudobu s chudobou ekonomickou, čili ekonomické faktory jako chudoba, vyúsťují v informační chudobu. Svou definici informační chudoby „převzala“ z knihy The Information Poor in America.[3] V této knize je informační chudoba definována jako „information void,“[3] čili něco jako „informační prázdnota.“ Po dalším studiu Chatmanová přestala předpokládat, že informační chudoba je závislá na chudobě ekonomické, a začala se více zaměřovat na sociální postoje a normy.

Používala různé etnografické metody ke zkoumání menších sociálně znevýhodněných společenství a populací, které si sama vybrala. Během těchto výzkumů, které Chatman prováděla s pomocí různých teorií a koncepčních rámců, vyšly najevo čtyři systémové anomálie, později označené jako pojmy[4], klíčové koncepce (podle Hersberger)[1]. Jsou jimi tajnost (secrecy), klamání (deception), riskování (risk-taking) a situační relevance (situation relevance).

Předně je však pro pochopení celé následující teorie důležité rozlišení členů společnosti na dvě základní skupiny. První z nich, takzvaní insiders - lidé uvnitř, jsou jedinci, kteří žijí podle obvyklých společenských norem, jejich znalosti utváří jejich společná perspektiva, ať již sociální, kulturní či náboženská. Druhou skupinu tvoří takzvaní outsiders (lidé zvenčí, outsideři), jejichž chování se odchyluje od běžně očekávaného standardu. Mezi těmito skupinami existuje informační bariéra, její odůvodnění tkví v myšlence, že pouze ti, kteří jsou součástí dané skupiny, mohou porozumět jejím problémům. To ovlivňuje i přístup obou skupin k informacím a jejich využití. První dvě koncepce, tajnost a klamání, hrají roli právě v omezení přístupu k informacím dané skupiny.

Pojem tajnost má při uplatnění v teorii informační chudoby význam spíše ochranný, tj. záměrně bránit přístupu k jisté unikátní či osobní informaci cizím narušitelem a chránit tak členy skupiny. Druhý pojem - klamání - rozvádí Chatman jako "záměrný pokus o předstírání", jde tedy o podávání falešných a matoucích informací s cílem skrýt pravou realitu a zabránit cizímu vědomému průniku do oblasti osobních informací. Výsledkem klamání pro oponenta je falešný pocit zisku užitečné informace. Obě dvě koncepce se zkoumají v širším rámci, uvnitř tzv. sociologie znalostí, stejně tak jako je v ní umístěno i výše zmíněné rozdělení společnosti či komunity.

Teorie o tzv. insiders a outsiders občas bývá v sociologickém a antropologickém výzkumu nahrazována pojmy emický a etický přístup, které se používají jako označení přístupu k určité kultuře - chápání kultury zevnitř, z pozice jejího člena je přístup emický, zatímco chápání a popis kultury zvenčí, z pozice kultury výzkumníka je označován jako etický. [5] Těmito přístupy se ve svém článku pro ASIST Bulletin z roku 2004 zabývala Pamela E. Sandstrom. Podle Sandstromové je rozdělení společnosti na skupinu insiders a outsiders nedostačující a informační vědci by měli ve svém výzkumu informačního chování rozlišovat mezi emickými a etickými zdroji dat, přičemž by se měli snažit používat oba typy zdrojů a vzájemně je kombinovat pro lepší porozumění lidskému chování. [6]

Každé sdílení informací mezi skupina s sebou přináší jisté nebezpečí. Riskování, třetí z koncepcí, je tedy všudypřítomné, přesto ale k jisté výměně dochází. Klíčovými faktory, které ovlivňuje předání informace, jsou důvěra a zisk. Informační chudoba je živena tím, že se lidé snaží "zoufale skrývat pravou povahu informační potřeby, kterou zažívají". Důvod vidí Chatman v příliš vysoké ceně, jež by jim sdílení přineslo, a v nedostatečném důvěrném propojení mezi nimi a ostatními. Posledním pojmem je situační relevance, autorka jej spojuje s užitečností informace na jednotlivce v dané situaci a dělí relevanci do tří úrovní. První stupeň jsou obecné informace, které se například často vyměňují v běžné mezilidské konverzaci. Druhou úroveň tvoří informace, týkající se osobních potřeb - jako příklad je možno uvést radu lékaře. Nejvyšší stupeň relevance zahrnuje nejosobnější informace, které se v komunikaci často zatajují pro svou vlivnost.

Propojením teorie indukce i dedukce a vlastních zkušeností odvodila Chatman ze čtyř zmíněných pojmů šest tvrzení týkajících se chování outsiderů při vyhledávání informací a vznikající informační chudoby. Tato tvrzení vytváří teoretický rámec pro stav, který Chatman označuje jako ochuzený (informační) svět života outsiderů. Zde tedy jsou:

  1. Lidé, kteří jsou označeni za informačně chudé, vnímají svou situaci tak, že nemají žádný zdroj, jenž by jim mohl pomoci.
  2. Informační chudoba je částečně spojena s rozdělením společnosti do tříd.
  3. Informační chudoba je determinována sebe ochraňujícím chováním, které se používá jako reakce na společenské normy.
  4. Tajnost i klamání jsou sebe ochraňující mechanismy vznikající kvůli pocitu nedůvěry v zájem nebo schopnosti ostatních poskytovat užitečné informace.
  5. K rozhodnutí riskovat a prozradit své pravé problémy často ani nedojde kvůli pocitu, že negativní následky převýší výhody.
  6. Nové znalosti budou selektivně předávány do informačního světa chudých lidí. Okolnost, která ovlivňuje tento proces, je relevance dané informace pro každodenní problémy a starosti.

Během kvalitativních výzkumů v různých skupinách lidí (např. mezi uklízečkami) se koncepce i tvrzení víceméně potvrdily - z výsledků vyplývá, že lidé nechtějí sdělovat osobní informace ze strachu z nepříjemností, které by mohly následovat po jejich zveřejnění, nebo byli tazatelé přesvědčeni, že jejich starosti nikoho nezajímají. Obecně mezi nimi panuje nedůvěra k nadřízeným, avšak i mezi sobě rovnými. Klamání používají proto, aby ve svém okolí vzbudili dojem, že mají srovnatelné schopnosti (např. i co se týče financí) jako ostatní.[4]


Problematika sociálních vazeb

Informační chudoba také velmi souvisí se sociálními vazbami. Problematice sociálních vazeb se věnoval Mark Granovetter[7], jenž dělí vazby na silné a slabé. Silné vazby má jedinec se svými blízkými přáteli či příbuzenstvem (spíše řídké vazby o nízkém počtu) a slabé vazby jsou tvořeny pouze lidmi, s nimiž se nějakým způsobem jedinec zná, ale nemá s nimi vřelý vztah (u některých lidí spletitá hustá síť). Slabé vazby Granovetter hodnotí jako člověku velice přínosné, protože právě díky nim mívá člověk nejčastěji přístup k novým informacím. Problém informační chudoby nastává, když si člověk buduje především vazby silné a slabým vazbám nevěnuje pozornost. Přichází tím totiž o důležité poznatky a novinky ze vzdálenějších částí sociálního systému a je omezen pouze na zprávy a pohledy osob jemu nejbližších, kteří často mají podobné informace jako jedinec sám. Tím dochází k izolaci od nejnovějších nápadů a trendů, ale i k znevýhodněnémnu postavení na trhu práce.

Tvoření různých (téměř) uzavřených skupin bez slabších vazeb má za následek, že se žádné impulsy nedostanou do vnějšího prostředí skupiny, k ostatním lidem, kteří by o to měli třeba zájem - tím zůstává hodně lidí informačně nedotčených a novinky se šíří pomalu. Slabé vazby jsou tedy životně důležité pro integraci do moderní společnosti.

Dle výzkumu Granovettera si méně vzdělaní a chudší lidé více zakládaji právě na oněch silných vazbách, které jim ale většinou neposkytnou nějaký zvlášť podstatný informační přínos, a také to je důvod, proč se neustále "topí" v začarovaném kruhu nejen informační chudoby. Naopak lidé vzdělanější považují slabé vazby za velmi přínosné a to se také odráží na jejich kariéře - disponují užitečnou sítí kontaktů z různých sfér.


Informační chudoba v pojetí Johna Feathera

Informační chudobou se také zabývá současný profesor na University of Loughborough, John Feather, ve své knize The information society: a study of continuity and change. Feather vychází z pojetí informace jako komodity („Information is a commodity which is bought and sold.[8]). Ohniskem jeho zájmu jsou především příčiny vzniku fenoménu informační chudoby.

Elementárním problémem je hodnota informace. Tento pojem je těžce definovatelný a nemůže být jednoduše kvantifikován. Hodnota nabývá různých rozměrů nejen mezi uživateli, avšak již u konkrétního jednoho uživatele, který je ovlivněn kontextem. Pokud bychom chtěli vyjádřit míru hodnoty informace z ekonomického hlediska, pak ty by to byla částka, kterou je uživatel za požadovanou informaci ochoten a schopen zaplatit. Odborníci se shodují, že hodnotu přikládá informaci spíše její uživatel než producent, což je zcela protikladné k běžnému vytvoření ceny informace v praxi. Feather zároveň upozorňuje, že výše zmíněnou definici bychom neměli generalizovat. Důvodem je jho rozlišení třech typů informace, a to:

  • informace, které by měly zůstat veřejným zbožím (např. ve zdravotnictví)
  • informace, které by měly být poskytovány zdarma jako forma reklamy (např. jízdní řády)
  • privátní informace, které mají být prodávány a kupovány

Feather v souvislosti s tímto případem hovoří o rozhodující a mnohostranné roli státu, jenž je tvůrcem, vlastníkem a ochráncem informace zároveň. Dále podle Feathera musíme rozlišovat mezi absencí informací samých o sobě a nedostatkem informací ve smyslu jejich přístupnosti. Nicméně obě tyto varianty vyvolávají znevýhodnění (jednotlivce, organizace, státu), jehož následkem je zmiňovaný fenomén informační chudoby. V případě nedostatku informací z hlediska jejich přístupu rozlišuje Feather za pomoci konkrétních příkladů ekonomickou a politickou kontrolu přístupu. „The relationship between information and development appears to be close.[9], píše Feather. Jako příklad uvádí situaci v Koreji, Japonsku a Singapuru, v zemích, kde je vysoká úroveň informačních technologií.

Druhá forma informační chudoby se projevovala ve východní Evropě před rokem 1989. Ačkoliv byly dostupné prostředky umožňující přístup k informacím, jejich využití bylo regulováno politickým, v tomto případě totalitním, dohledem. V návaznosti na rozvoj informačních technologií se vyjadřuje k současnému stavu informační propasti takto: „(...) the gap between information wealth and information poverty is widening rather than narrowing as the information infrastructure in the industrialized countries leaps even further ahead of that elsewhere.[10]


Výzkum Julie Hersberger

The value of propositions to theory constructions lies in their ability to be tested, thereby strengthening or weakening the theory.[11], vysvětluje Chatman. Tyto teze vyžila Julie Hersberger coby analytický rámec pro svůj výzkum, pojmenovaný „Are the economically poor information poor?“

V úvodní kapitole výstupného dokumentu je předloženo několik základních informací o současném stavu bezdomovectví ve Spojených státech za účelem poskytnou potřebné souvislosti k analýze dopadu informační propasti. V druhé kapitole nás Hersberger seznámí s literaturou týkající se informační propasti. Následuje studie metodiky, analýza dat a samozřejmě výsledky výzkumu.

Východiskem pro Hersberger byla situace ve Spojených státech první poloviny 90. let, kde nárůst užívání Internetu vyvolal sociální znepokojení ohledně možné podoby důsledků přístupu k Internetu, zvláště pak možnost rozdělení společnosti na information-haves a information have-nots, známá jako informační propast. Vzhledem k tomu, že jsou information have-nots velmi často chápáni jako ti ekonomicky slabší, oslovila 25 rodičů „bezdomovců“, žijících v azylových domech v Indianopolis, Seattlu a Greensboro.

Hersberger podnikla kvalitativní výzkum na základě těchto otázek:

  1. What information needs and which information sources are homeless parents pursuing in everyday life?
  2. Does a lack of Internet access result in homeless families being „information poor“ in terms of their everyday life information seeking?
  3. Do homeless parents perceive themselves to be „information poor“ because they lack access to digital information?[12]:

Údaje a poznámky získané z rozhovorů a pozorováním byly analyzovány za pomoci výše zmíněného Chatmanina rámce.

Žádný z respondentů neodpověděl, že by se cítil informačně chudý. Všichni si myslí, že mají přístup k mnoha informacím, někteří se dokonce cítí přehlceni informacemi, které jim poskytují azylové domy. Všichni z dotazovaných odpověděli, vyjma trojice žijících v azylovém domě v Seattlu, že absence přístupu k internetu sice negativně ovlivňuje úspěšnost při vyhledávání informací, ovšem minimálním způsobem. Tři obyvatelé azylu v Seattlu používají Internet v místní veřejné knihovně k získání informací o zdraví, zaměstnání, prakticky všeho potřebného. Tři respondenti ze zbývajících 22 používají internet jako volnočasovou aktivitu (hudba, film). Ostatní čerpají informace z interakce s pracovníky místních institucí. Někteří z uživatelů internetu vyjádřili své obavy nad důvěryhodností internetu jako informačního zdroje. Na závěr Hersberger uvádí rozhořčení jednoho z obyvatel azylu nad prováděným výzkumem: „I'm so tired of people thinking just because we're poor we ain't got nothing. I know lots of stuff. I ask people lots of questions all the time. Just 'cause I don't have much money don't mean much—I got a lot of love for my kids and that's all that matters. (Monique, field notes).[13]

Výsledky, ke kterým došla, rozdělila do dvou tematických okruhů, první Informační potřeby a informační zdroje a druhý Informační chudoba.


Zdroje:

  1. 1,0 1,1 HERSBERGER, Julia. Chatman's Information Poverty. In: Fisher, Karen E. Theories of information behavior. Medford, NJ: Information Today, Inc. 2005. 75-78. ISBN 157387230X.
  2. THOMPSON, K. M. (2009). Remembering elfreda chatman: A champion of theory development in library and information science education. Journal of Education for Library and Information Science, 50(2), 119-119-126. Dostupné z <http://search.proquest.com/docview/203227045?accountid=16531>
  3. 3,0 3,1 CHILDERS, Thomas; POST, Joyce A. The Information Poor in America. Metuchen, NJ: Scarecrow Press, 1975 (s.33) Dostupné z: <http://idea.library.drexel.edu/bitstream/1860/736/1/The_Information_Poor_In_America1.pdf>
  4. 4,0 4,1 CHATMAN, Elfreda A. Impoverished Life-World of Outsiders. In: Journal of the American Society for Information Science. [online]. New York: John Wiley & Sons, Inc. 1996. 47 (3), 193-206 [cit. 3. 10. 2011]. ISSN 1532-2890. <http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/%28SICI%291097-4571%28199603%2947:3%3C193::AID-ASI3%3E3.0.CO;2-T/pdf>
  5. KOKAISL, Petr. Základy antropologie. Vyd. 1. Praha : Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2007. 184 s. ISBN 978-80-213-1722-2.
  6. SANDSTROM, Pamela E. Anthopological Approaches to Information Systems and Behavior. Bulletin of the American Society for Information Science and Technology. 2004, vol. 30, 3, s. 12-16. ISSN 1931-6550.
  7. GRANOVETTER, M. S. The strength of weak ties: A network theory revisited. Sociological Theory. 1983, 1. s. 201-233.
  8. FEATHER, John. The information society: a study of continuity and change. 5. vyd. London: Facet Publishing, 2008. 218 s. 978-1-85604-636-7. s. 109.
  9. FEATHER, John. The information society: a study of continuity and change. 5. vyd. London: Facet Publishing, 2008. 218 s. 978-1-85604-636-7. s. 113.
  10. FEATHER, John. The information society: a study of continuity and change. 5. vyd. London: Facet Publishing, 2008. 218 s. 978-1-85604-636-7. s. 123.
  11. Theories of information behavior / edited by Karen E. Fisher, Sanda Erdelez and Lynne (E.F.) McKechnie. Medford: Information Today, 2005. xxii, 431 s. 1-57387-230-X. str. 77.
  12. HERSBERGER, J. A. (2002-2003). Are the economically poor information poor? Does the digital divide affect the homeless and access to information? Canadian Journal of Information and Library Science, 27(3) September, 44-63. s. 2. [cit. 13. 10. 2011]. Dostupné z <http://libres.uncg.edu/ir/uncg/f/J_Hersberger_Are_2002-03.pdf>
  13. HERSBERGER, J. A. (2002-2003). Are the economically poor information poor? Does the digital divide affect the homeless and access to information? Canadian Journal of Information and Library Science, 27(3) September, 44-63. s. 11. [cit. 13. 10. 2011]. Dostupné z <http://libres.uncg.edu/ir/uncg/f/J_Hersberger_Are_2002-03.pdf>

Kognitivní autorita (Patrick Wilson)

(Sylvie Dyčková, Soňa Príborská, Michal Denár, Michaela Bočánová) Zpracované heslo na KISK Wiki

Dilema kolektivní akce

(Lucie Górecká, Lucie Bělejová, Edita Hečová, Dominika Babáková, Jana Otevřelová)


Pojem „Dilema kolektivní akce“ označuje situaci, kdy různí lidé profitují z určité akce či určitého zdroje. Přičemž zájmy každého účastníka jsou individuální a neztotožňují se s cílem celé skupiny. Toto chování může být sice uvážlivé a opodstatněné pro jednotlivce, ovšem může dojít k situacím, kdy ve výsledku není prospěšné pro nikoho. Tento pojem je vysvětlován v mnoha vědních oborech a zasahuje do politologie, sociologie, ekonomie etc.

Průkopníky jsou : Von Neumann a Morgenstern ( 1944 ) , Olson ( 1965 ), Hardin ( 1968 )

Dále : Rabin ( 1993 ), Yamagishi ( 1986 ), Maynard Smith ( 1998 ), Gintis ( 2000 ).

Pro informační chování jsou relevantní především tyto dva problémy : Tragédie obecní pastviny a Problém černého pasažéra.

Tragédie obecní pastviny : (Tragedy of commons) Situace, kdy individuální využívání společného zdroje degraduje kvalitu tohoto zdroje pro všechny. Zejména u velkých zdrojů uživatelé necítí žádný dopad na jejich vlastní jednání, tím pádem nemají žádný impuls k omezení jejich vlastní spotřeby. Uživatelé se spíše snažit vytěžit maximum pro svůj osobní užitek, v konečném důsledku však může dojít k vyčerpání zdroje , tedy snížení užitku všech jednitlivců.

Problém černého pasažéra : (Free-rider problem) Je situace, která nastává, když uživatel využívá společné zdroje, aniž by sám přispíval k jeho vytvoření nebo udržení. Přirovnání „Černý pasažér“ vychází z příkladu, kdy cestující jezdí na černo, aniž by si koupil jízdenku. Pokud by to udělal každý, systém brzy nebude mít peníze na to, aby dál fungoval. Tento příklad se dá dobře aplikovat i ve využívání internetu - pokud se uživatel pouze "poveze", aniž by sám utvářel obsah, brzy dojde k vyčerpání.

Oba problémy mohou být modelovány pomocí interaktivních her, kdy nejznámějším modelem je „Vězňovo dilema“.

Miliony lidí se denně vzájemně ovlivňují v online prostoru a vytvářejí tak vědomostní a sociální kapitál a mají schopnost přetvářet vzájemnou interakci na veřejné zboží. Novinky, blogy, wiki, IM a chaty jsou socio-technické systémy, které podporují kolektivní akci a pomáhají vytvářet veřejné zboží.

Modely dilema kolektivní práce vedou k příbližení se pochopení sociálních systémů. Tato perspektiva poukazuje k řadě technologií a možných sociálních aplikací s hlubokým důsledkem na společnost. Změny v povaze kolektivní akce dosahují jádra struktury sociálního světa. Modely zvýrazňují body konfliktu a formulují možnosti pro populaci, která uspěla v obcházení překážek kolektivní akce.


Social dilemmas and internet congestion:[1]

Prudký růst Internetu vedl k potřebě vytvořit celoplošně pokrytou síť, ke které se mohou uživatelé kdykoliv a kdekoliv přihlásit, procházet WWW(World Wide Web), posílat zprávy, sdílet soubory a vyhledávat informace, na základě zadaných kritérií(k roku 1997 na internetu existuje přes 80 milionů stránek, při čemž pouze polovina je indexovaná). Jak tento růst nabídl obrovské možnosti v přůstupu k informacím, proměnu ekonomiky a světové spolupráce a komunikace, tak zároveň odhalil, že ani Internet není imunní proti problémům, které potkají každé veřejné zboží. Uživatelé internetu se potýkají se sociálním problémem, známým jako „tragedy of commons“.Českým ekvivalentem je „Tragédie obecní pastviny“. Internet je veřejným zdrojem a jeho uživatelé nejsou zpoplatňováni, tudíž jim připadá přirozené jej čerpat ve velkém. V situaci, kdy je jeden zdroj využívan několika jedinci(uživateli), kteří se snaží maximalizovat užitek ve svůj vlastní prospěch ovšem může dojít k degradaci a vyčerpání zdroje.


Incorporating Fairness into Game Theory and Economics [2]

Teorii spravedlnosti vymyslel Matthev Rabin. Přesahuje standartní předpoklady modelu chování, racionality a vlastního zájmu a začleňuje zde spravedlnost. Rabin zjistil, že lidé jsou ochotni obětovat svůj materiální blahobyt pro druhé. Snaha o poskytnutí veřejných statků bez donucení, je archetypální příklad, ve kterém odchylky z čistěvlastního zájmu mohou být prospěšné pro společnost. To bylo studováno psychology jako prostředek pro testování  existence altruismu a spolupráce. Důkazy těchzo experimentů jsou, že lidé spolupracují ve větší míře než naznačuje čistě jejich zájem. Experimnety také naznačují, že samotné příspěvky jsou v důsledku čistý altruismus, kde se lidé snaží bezpodmínečně pomáhat druhým. Ochota pomoci je závislá na chování druhých. Další experiment říká, že lidé jsou ochotni obětovat svůj materiální blahobyt aby potrestali ty kruté. Tato teorie byla prozkoumána v „ultimatum game“. Mezi dva lidi (navrhovatele a rozhodovatele) rozdělíme pevnpu částku X podle následujících pravidel. Navrhovatel nabízí nějaké divize. Pokud rozhodovatel řekne ano, rozdělí peníze podle navrhovatele. Pokud rozhodovatel řekne ne, nikdo nedostane nic. Navrhovatel nikdy nenabídne více jak cent a rozhodovatel by měl přijmout alespoň cent. Přesto experimenty dokazují něo jiného. Data ukazují, že rozhodovatel je ochoten potrestat nespravedlivé nabídky a odmítat je a navrhovatelé mají sklon k spravedlivým nabídkám. Oba dva motivy mají vliv na náklady na materál. Ty se rapidně zmenší

Fairness in Games: Some Evidence: Geanakoplos John, DavidPearce, a Ennio Stacchetti (dále GPS) rámcově změnili konvenční teorii her. Přínosy závisí na hráčově víře a akci. Mnoho standartních technik a výsledků ukazují že jsou užitečné analogie v těchto „psychologických hrách“. V rozvíjejícím se modelu spravedlnosti Matthew Rabin rozšířil přístup o další krok, který ukáže jak je důležitý pro začlenění do psychologie v oblasti ekonomického výzkumu. „Psychologické hry“ pocházejí z „materiálních her“. GPS Poskytují techniky pro analýzu hry, která již zahrnuje emoce. Rabin vytvořil model, který lze použít obecně a je možné přímé srovnání s ekonomickou analýzou.

The social cost of cheap pseudonyms [3]

Problémem, který může způsobit porušování společenské normy pro spolupráci a reputaci, může být získání „levných pseudonymů“, což se stává celkem častým případem v celé řadě interakcí na internetu. To představuje příležitost k tomu chovat se bez následků za „neetické“ využívání zdrojů, způsobené neplacením za nabízené služby. Do značné míry se může spolupráce znovu objevit, a to prostřednictvím úmluvy, v níž by nově příchozí uživatelé platili poplatky např. za špatné zacházení, které by poškozovalo „hráče“, kteří si vytvořili pozitivní pověst. Odstranění neúčinnosti by se dalo dosáhnout tím, že by se nově příchozím zamítala anonymita, avšak tento způsob není zcela praktický ani žádoucí u nejrůznějších transakcí. Možností by tedy bylo využití vstupních poplatků, které by umožnilo poskytnout nováčkům důvěryhodnost a zároveň by vylučovalo nežádoucí hráče. Další možností by bylo použití obsahu zdarma, avšak nepoužívat pseudonymy a vyvinout mechanismus, který by fungoval na základě šifrování, což by mohlo být použito v elektronických transakcích. Na internetu má člověk na výběr mezi změnou identity nebo udržením trvalé identity. Problém také je, že se lidé mohou zbavit negativní zpětné vazby. Řešení by mohlo být již zmíněné zavedení poplatků nebo alespoň zavedení poplatků pro nováčky, do té doby, než by se ověřila jejich důvěryhodnost. Na internetu jsou pozitivní pověsti cenné a negativní pověsti se málo udrží. Přírodní úmluvou je nedůvěra nebo dokonce „týrání“ nováčků. Ideální je vytvořit prostředí, ve kterém by byl nově příchozí důvěryhodný, dokud by se neprokázal opak.

Tragedy of Commons:[4] Situace, kdy individuální využívání společného zdroje degraduje kvalitu tohoto zdroje pro všechny. Zejména u velkých zdrojů uživatelé necítí žádný dopad na jejich vlastní jednání, tím pádem nemají žádný impuls k omezení jejich vlastní spotřeby. Uživatelé se spíše snažit vytěžit maximum pro svůj osobní užitek, v konečném důsledku však může dojít k vyčerpání zdroje , tedy snížení užitku všech jednotlivců. Na začátku práce se Hardin zmiňuje o problémech, které nelze řešit technickými prostředky. Řešení těchto technických problémů vyžaduje pouze změnu v technice, nikoli ve společnosti. Naopak „netechnické“ problémy se takto řešit nedají. Hardin se domnívá, že příčinou těchto „netechnických“ problémů můžeme spojit s růstem lidské populace. Aby poukázal na důležitost těchto "netechnických" problémů, Hardin popisuje omezení v dostupnosti energie (a materiálových zdrojů). Tato omezení dává do vztahu s "kvalitou života", přičemž celý vztah charakterizuje takto: maximalizace populace sebou nutně přináší maximalizaci v užívání zdrojů na aktivity, které souvisí s přežitím populace (a obráceně). Důsledek podle Hardina je ten, že dlouhodobě neexistuje předvídatelné technické řešení, které by řešilo růst lidské populace a také zároveň zvyšovalo úrovně životních standardů, neboť zdroje na naší planetě jsou omezené.[5] Z tohoto důvodu se Hardin snaží najít v dalších částech své práce netechnické řešení. Jako příklad si vybral pastvinu, kterou sdílejí pastevci. Tragédie pastviny se vyvíjí tímto způsobem. Každý racionálně uvažující pastevec, chce zvýšit svůj výnos, a proto do stáda přidává další a další zvířata, kdykoliv to jde, protože čím větší stádo, tím větší výnosy. Užitek má jednu pozitivní a jednu negativní složku: Pozitivní složka je závislá na přírůstku jednoho zvířete. Od té doby pastevec obdrží veškeré výnosy z prodeje dalších zvířat Negativní pro pastevce, protože když přidají další zvíře do stáda, mohou tím poškodit pastvinu, tudíž náklady za toto poškození se rozdělí mezi všechny zúčastněné pastýře. pastviny sdílené všemi pastevci dohromady. Racionální pastevec dojde k závěru, že jediná rozumná cesta pro něj, jak zvýšit své výnosy je přidání dalšího zvířete do stáda, protože o náklady se pak dělí všichni pastevci dohromady. Avšak tímto neustálým přidáváním zvířat může dojít ke znečištění pastviny. Racionální pastýř však zjistí, že jeho podíl na nákladech na vypouštění odpadů do pastvin je nižší než náklady na čištění opadů před jejich uvolněním, a tak pořád vesele přidává další a další zvířata. Hardin uvádí jako možná řešení „netechnických“ problémů pokuty za znečišťování nebo regulace. Dalším možným řešením je regulace porodnosti, protože lidská populace exponencionálně roste, ale přírodní zdroje jsou omezené.

The logic of collective action (1965) : Mancur Olson[6]

Velké a malé skupiny:

U velkých skupin je méně pravděpodobné že dosáhnou svého cíle (naopak je to u skupin menších). Ve velkých skupinách se členům dostává menší podíl z kolektivního blaha. To má za následek, že členové při práci nepřispívají plným dílem. Jeden člen velké skupiny nemá takřka žádnou šanci zajistit společné benefity sám, je třeba, aby se zapojili ostatní členové a pokryli náklady jednotlivých úkonů. Je zapotřebí oligopolního vedení několika členů, jinak by skupina mohla mít agresivní jednání. Složitější je i financování – u velkých skupin je třeba se uchylovat k sankcím, aby se udržela loajalita členů. K přilákání nových členů do velké skupiny je třeba využít tzv. „nekolektivního“ blaha.

U malých skupin jsou náklady organizace menší a výnosy pro každého člena větší. Na druhou stranu fungování není ideální – rozdělování blaha a břemen je nepoměrné. Blaho je zajišťováno dobrovolnou, racionální akcí jednoho nebo dvou členů. Předpokládá se, že v tomto případě výnos převyšuje náklady.

Tři druhy skupin dle Olsona:

1. Privileged group – členové skupiny mají větší užitek z veřejného blaha, než kdyby se tohoto pokoušeli dosáhnout jednostranně

2. Latent group – každý člen této skupiny může odmítnout přispívat k veřejnému blahu, aniž by došlo k poklesu zásob

3. Intermediate group – pokud člen odmítne přispívat, způsobí pokles dodávky blaha nebo dojde ke zvýšení nákladů ostatních dárců

Problémy ve velkých skupinách:

1. Každý člen skupiny má nižší podíl veřejného blaha.

2. Je méně pravděpodobné, že výhody některých k poskytování dobra převýší náklady.

3. Organizační náklady rostou úměrně s velikostí skupiny.



Použité zdroje:

  1. HUBERMAN, Bernardo A.; LUKOSE, Rajan M. Social dilemmas and internet congestion. Science [online]. 1997-06-25, 277, [cit. 2011-10-13]. Dostupný z WWW: <http://www.cs.utexas.edu/users/browne/CS395Tf2002/Papers/SocialProblemsInternetCongestion.pdf>.
  2. RABIN,Matthew.Incorporating Fairness into Game Theory and Economics.The American Economic Review[online].Dec.1993 [cit.2011-10-13].Dostupný z:<http://www.jstor.org/stable/2117561>
  3. FRIEDMAN, E.; RESNICK, P. The social cost of cheap pseudonyms. Journal of economics and management strategy, 2001. s. 173-199 [cit.2011-10-13]. Dostupný z:<http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.31.7456&rep=rep1&type=pdf>
  4. Hardin, Garrett. Tragedy of Commons. Science [online]. 1968-12-13, 277, [cit. 2011-10-13]. Dostupný z WWW: <http://www.sciencemag.org/content/162/3859/1243.full>.
  5. Tragédie obecní pastviny. Wikipedia [online]. 1. 10. 2011, [cit. 2011-10-13]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die_obecn%C3%AD_pastviny#Esej_Garreta_Hardina>.
  6. OLSON, Mancur. The logic of collective action : public goods and the theory of groups. Cambridge, Mass. : Harvard University Press, 1971. 186 s. [cit. 2011-10-13].ISBN 0674537513


Teorie Flow (Mihaly Csikszentmihalyi)

(Monika Krejčová, Václav Ovčačík, Miroslava Brázdová)


Teorie Flow (flow - plynutí) se zabývá stavem, které člověk zažívá když je zaujat nějakou činností. Popsal ji v 70. letech minulého století Mihaly Csikszentmihalyi, původem maďarský psycholog žijící v Americe. Pokoušel se příjít na to, co dělá člověka šťastným a došel k závěru, že nezáleží na materiálním zajištění člověka, na jeho zdraví ani talentu, ale na tom, jakým způsobem vnímá a interpretuje události svého života. Štěští podle něj není výsledkem působení okolí, ale našeho vlastního vědomí. Pokud budeme schopni ovládat své vědomí a vnitřní zkušenosti, sami se můžeme naučit cítit se šťastně.[1]


Flow je vlastně duševní stav, při kterém jsme zapojeni do aktivity tak, že to vypadá, že nezáleží na ničem jiném, věnujeme se jí všemi svými smysly, zapomínáme na jídlo, spánek. Při Flow máme velmi příjemný pocit naplnění. Tento stav nastává, když se dobrovolně snažíme dosáhnout něčeho náročného a hodnotného u čeho uplatňujeme své schopnosti a zkušenosti a co nás dále rozvíjí. Flow může prožívat například chirurg při operaci, horolezec při náročném výstupu či hudebník hrající složitou skladbu.[1]


Rychlost dosažení pocitu Flow je různá v závislosti na aktivitě, kterou vykonáváme. Když začínáme plnit nový úkol, ke kterému nemáme žádné zkušenosti a dovednosti, dosáhneme Flow poměrně rychle (pokud jsme zároveň motivovaní do jeho plnění). Pokud jsme málo motivovaní a máme málo zkušeností, Flow pravděpodobně nedosáhneme. Tím jak bude růst naše schopnost plnit úkol, budeme muset zvyšovat usílí, abychom si udrželi pocit Flow. Podmínky pro Flow totiž nastávají ve chvíli, kdy existuje rovnováha mezi úrovní výzvy a našimi dovednostmi. Pokud je výzva pro nás příliš náročná, Flow nenastává, člověk se spíše dostavá do stavu úzkosti. Pokud je naopak výzva příliš lehká a naše dovednosti jsou větší, můžeme se začít nudit.


Podle Csikszentmihalye je opak stavu plynutí – teorie Flow stav psychické entropie. Ten nastává ve chvíli, kdy dostaneme novou informaci, která změní zkutečnost tak, že dojde ke konfliktu znemožňujícímu naše plány. Tento stav nazýváme různě, podle toho jak ho prožíváme: strach, vztek, úzkost, závist. V důsledku této situace pak nejsme schopni se soustředit na aktuální úkol a nedokážeme dosáhnout plynutí.[2]


Csikszentmihalyi definoval devět podmínek, které musí nastat, abychom se dostali do stavu Flow:

  1. jasné cíle
  2. okamžitá odezva
  3. rovnováha mezi úrovní výzvy a osobní dovedností
  4. slučování aktivnosti a povědomí
  5. zaměřená koncentrace na úkol
  6. pocit potencionální kontroly
  7. ztráta nesmělosti
  8. změněné vnímání času
  9. samovolná či sebeodměňující zkušenost[3]

Podmínky můžeme dělit do tří fází – na souvislosti, zkušenosti a vlivy. Fáze souvislostí zahrnuje vnímání jasného cíle, zpětnou vazbu a odpovídající dovednosti a výzvy. Tyto podmínky musí nastat, aby mohlo Flow vzniknout. Druhá fáze – zkušenosti, zahrnuje spojení činnosti a povědomí, soustředění a smysl pro případnou kontrolu – toto vnímáme, když jsme dosáhli Flow. Poslední fáze - vlivy, zahrnuje ztrátu ostýchavosti, ztrátu pojmu o čase a zkušenost. To jsou naše individuální vnitřní zkušenosti, které si uvědomujeme po ukončení stavu Flow.[4]


Flow můžeme změřit pomocí speciálně metody zvané Experience Samplig Method (ESM – metoda pro vzorkování zkušeností). Při ní zkoumaní lidé nosí pager a při každém pípnutí (asi 8x za den v různých intervalech) zapisují, jak se cítí a co si myslí. Czikszentmihalyi vystavěl teorii Flow na studiu těchto materiálů, posbíraných po celé zemi.[1]


Použití teorie Flow:

Využívá se v nejrůznějších oborech. Například ve školách pro obohacení učebních praktik a vyvinutí efektivní výuky. Pro vývoj služeb atraktivních pro zákazníky, pro vývoj a design systémů.


Csikszentmihalyi dokonce říká, že k rozvoji dochází právě kvůli Flow:

"Jsou tři hlavní cesty, ve kterých byl technologický pokrok ovlivněn požitkem. Za prvé, vynálezci a kutilové milují to, co dělají a nepřestávají pracovat, i když okolnosti hrají proti nim. Za druhé, mnoho vynálezů jako auta nebo osobní počítače uspělo díky tomu, že otevřeli cestu k novým příjemným zkušenostem. Konečně, třetím důvodem pro rozvoj technologie je to, že nás zbavuje dřiny a dává nepřímo příslib zlepšení kvality zkušeností v budoucnu."[3]


Flow a web:

Chen, Wigand a Nilan se ve své práci Optimal experince of Web activities zabývají teorií Flow ve webovém prostředí. Zde musí mít fáze souvislosti jasný cíl, aby se osoba zvládla ponořit do Flow. Činnost musí být také prováděna podle přesných pravidel a musí poskytovat informace o tom, jaký je současný stav úkolu (zpětná vazby). Pokud tyto předpoklady neexistují, uživatel s webovou činností pravděpodobně nesplyne. Dále je potřeba zpojit již existující webové dovednosti uživatele, zároveň by měla být činnost pro uživatele výzvou. Výsledky jejich výzkumu ukázaly, že nejčastěji je pocit Flow na webu spojen s komunikací, integrací a informačním vyhledáváním. Flow obvykle nenastávalo, když byla výzva spojena s hardware, nebo softwarem. Nejčastěji se Flow projevovalo jako inspirované zapojení a ztráta sebekontroly.[4]


Použitá literatura:

  1. 1,0 1,1 1,2 NAUMER, Charles. Flow Theory. In: FISHER, Karen E. - ERDELEZ, Sandra. - MCKECHNIE, Lynne. Theories of Information behavior. 2. print. United States of America: ASIST, 2006. 153-157 p. ISBN 1-57387-230-X.
  2. CSIKSZENTMIHALYI, Mihaly. O štěstí a smyslu života: Můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu? Přeložila Eva HAUSEROVÁ. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. 60 s. Psychologie P, sv. 6. ISBN 80-7106-139-5.
  3. 3,0 3,1 CSIKSZENTMIHALYI, Mihaly. The Evolving self: a psychology for the third millennium. 1. ed. United States of America: Harper Collins Publishers, 1993. ISBN 0-06-016677-0.
  4. 4,0 4,1 CHEN H. - WIGAND R. T. - NILAN M. S. Optimal experience of Web activities. Computers in Human Behavior. Volume 15, Issue 5, 1 September 1999, 585-608 p. ISSN 0747-5632.


Pětifázový proces vyhledávání informací (Information Search Process Karol Kuhlthau)

(Blanka Justová, Barbora Ondrušová, Eva Popelková, Drahomír Hájek)

Jedná se o model vyhledávání, který klade důraz na konstruktivistický přístup k učení – důležité je "aktivní budování znalostí, nikoli jen přenos faktů od učitele ke studentovi." Svoje uplatnění nachází zejména u informačních pracovníků ve školních knihovnách, kde pomáhá zlepšovat informační služby. Autorka tohoto konceptu Carol Kuhlthau čerpala z myšlenek George Kellyho, který tvrdí, že "osobní pocity ovlivňují vytváření nových konstruktů" (jak člověk vnímá svět) a "v průběhu konstrukce člověk prochází řadou fází doprovázených pocity nejistoty a zmatení".[1] Při vytváření této teorie byly aplikovány kvalitativní i kvantitativní metody. Byla použita data z hledání i rozhovory; hledání probíhalo v knihovnách a informačních systémech. Prvních výzkumů v 80. letech v USA se účastnili studenti střední školy.[2] Ti měli za úkol vypracovat během jednoho roku dva odborné texty. Jejich chování vykazovalo rysy známé již z Kellyho prací. Následné výzkumy provedené na dalších studentech i na uživatelích z řad veřejnosti potvrdily a zdokonalily tento model.[1] Proces vyhledávání informací obsahuje 6 fází, do kterých jsou zahrnuty pozitivní i negativní pocity, uvažování a činnosti studentů v průběhu vyhledávání. V každé fázi ISP hrají roli také dva postoje či rozpoložení. Z ISP dále vycházejí pojmy "zóny zásahu" a "úrovně zprostředkování", které radí informačním pracovníkům, jak mají postupovat v různých fázích procesu. Poslední rovinou je uplatnění poznatků z ISP v praxi a problémy s tím spojené.[1] Kuhlthau konstatuje, že ačkoli jsou fáze stanoveny postupně, ISP je iterativní (pravidelně se opakující) proces, ve kterém se jednotlivé fáze slučují a prolínají.[3]

I. 6 fází ISP [1],[2]

1) Zahájení - je zadáno téma, otázka či výzkumný projekt. Dochází k uvědomění si nedostatku znalostí. Běžně se objevují obavy a pocity nejistoty. Je nutné uznat potřebu informací.

2) Výběr - je zvolen přístup k tématu. Účastníci výzkumu zažívají zmatenost, nedostatek sebevědomí ve vyjadřování, poté optimismus. Jsou připraveni k hledání. Hlavním úkolem je identifikovat a vybrat obecné téma. Myšlenky se soustředí na budoucí téma podle požadovaných kritérií, osobních zájmů, dostupných informací.

3) Průzkum - v této fázi se střetávají rozporné a neslučitené informace. Nejistota, obavy a zmatek vzrůstají. Úkolem je zjistit informace o hlavním tématu - osobní porozumění.

4) Formulace - nejdůležitější fáze procesu, rozvíjí se zaměření a osobní pohled na základě předešlého zkoumání, v případě úspěchu vzrůstá sebejistota a optimismus. Pocit nejistoty se snižuje, sebevědomí roste.

5) Shromažďování - sběr informací, prohlubuje se zájem a účast v projektu. Interakce mezi uživatelem a informačním systémem funguje nejefektivněji. Myšlenky se soustředí na definování, rozšíření a na podrobné vyhledávání dostupných zdrojů.

6) Prezentace - dokončení vyhledávání a příprava na využití výsledků. Nové chápání umožňuje vysvětlit vědomosti ostatním a nějakým způsobem je využít. Dostavuje se pocit uvolnění a úspěšného dokončení úkolu, v opačném případě zklamání a neuspokojení.

II. Rozpoložení a postoj

Podle výzkumu, který C. Kuhlthau provedla se studenty, závisí úspěšný průběh úkolu na správném rozpoložení účastníků. Na počátku výzkumu by měli zaujmout postoj označovaný jako “invitational”. Důležitá je otevřenost vůči tématu a jeho možnostem. V průběhu hledání by pak měli získat postoj nazývaný “indicative”. Ten umožňuje “rozhodnout se pro zaměření a soustředit se na shromažďování informací spojených s tímto zaměřením.” Tento postoj také podmiňuje ukončení projektu a výsledné využití informace. Pokud nedojde k osvojení patřičného postoje, je na učiteli nebo informačním paracovníkovi, aby zasáhl a nasměroval studenty žádoucím způsobem.[1]

III. Zóny zásahu a úrovně zprostředkování

Zóny zásahu označují 5 fází, kdy student potřebuje pomoc informačního pracovníka. Úrovně zprostředkování pak určují funkci informačního pracovníka a odpovídají zónám zásahu. V první zóně student nepotřebuje pomoc informačního pracovníka, ale využívá jeho znalostí jako organizátora. V druhé zóně chce poradit, kde najde určitý dokument z jeho fyzického umístění. Informační pracovník hraje roli lokátora. Ve třetí zóně informační pracovník jako instruktor radí, jak najít specifický typ zdroje. V zóně č. 4 tutor spolupracuje s třídním učitelem. Je vyžadována série pokynů v rámci specifického úkolu. V páté a nejdůležitější zóně je informační pracovník v roli poradce aktivně zapojen v oblasti vzdělávání a interpretace informací.[1]

IV. ISP v praxi

Při aplikování procesního přístupu se objevuje řada překážek, které brání jeho provádění: “nedostatek času studentů, špatné hospodaření s časem ze strany informačních pracovníků a učitelů v rámci rozvoje týmového přístupu k vyučování, nejasné vymezení funkcí informačního pracovníka a učitele či zadané úkoly, pro které se nehodí procesní přístup.” Naopak k úspěšnému zavedení je třeba: “konstruktivistický přístup k učení, vyučování za základě silné týmové spolupráce a schopnost učitelských týmů navrhnout a provést výzkumné aktivity, které se studenti učí”.[1]

Model of the Information Search Process

Na model ISP podle Kuhlthau navázalo při svých výzkumech více odborníků z oboru knihovní a informační vědy. Mezi ně patří např. Jacek Gwizdka a Irene Lopatovska, kteří se ve svém výzkumu zaměřili na roli subjektivních faktorů (míra spokojenosti, důvěra ve výsledky vyhledávání, pocity ztracené během vyhledávání, vědomosti a zájem o hledané téma, odhadované potíže dané úlohy) v ISP. Výsledkem jejich výzkumu relací mezi subjektivními a objektivními faktory v ISP bylo např. potvrzení již existujících vztahů nastolených předchozími výzkumy (včetně Kuhlthau), ale např. i korelace vyšší míry spokojenosti před a během hledání s lepšími pocity po vyhledávání, nebo korelace mezi horšími výsledky hledání a menší spokojeností, čímž naznačuje, že se oplatí cítit “pain” během hledání “gain” kvalitních výstupů.[4]

Carol Collier Kuhlthau (1937) Je profesorkou knihovnictví a informačních věd na Rutgers University Ředitelkou Centra pro mezinárodní stipendium ve školních knihovnách (CISSL). Známá díky svému průkopnickému výzkumu informačního procesu vyhledávání - modelu ISP, který výrazně ovlivnil přístup k informacím a rešeršnímu výzkumu nastíněním komplexnosti chování ve vyhledávacím procesu a uživatelskou potřebou hledávání více informací. [3] Získala řadu ocenění: Svaz knihovníků a informačních věd vzdělávání (ALISE), cena za významný přínos v oblasti informační vědy a knihovnictví školství, knihovníků a informačníchTechnologie asociace (Lita) Kilgour výzkum Cenu Americké asociace knihoven (ALA), Shera Award za vynikající výzkum, Asociace vysokoškolských a vědeckých knihoven (ACRL) Dudley Cenu Americké asociace knihovníků školních knihoven (AASL), vynikající služby, Sdružení pro vzdělávací Komunikace a technologie (AECT) Cenu za významný přínos v oboru školní knihovny médií přes Vydavatelství a vyučování.[5]


Poznámky

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 SHANNON, Donna. Kuhlthau’s Information Search Process. School Library Monthly [online]. Oct 2002, vol. 19, iss. 2, s. 19-23 [cit. 2011-10-13]. ISSN 08899371. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/237131282?accountid=16531.
  2. 2,0 2,1 GENUIS, Shelagh K. Kuhlthau’s Classic Research on the Information Search Process (ISP) Provides Evidence for Information Seeking as a Constructivist Process. Evidence Based Library and Information Practice [online]. 2007, Vol 2, No 4, [cit. 2011-10-13]. s. 401-411. Dostupný z WWW: < http://ejournals.library.ualberta.ca/index.php/EBLIP/article/view/609>.
  3. 3,0 3,1 Theories of information behavior. Medford, N.J. : Published for the American Society for Information Science and Technology by Information Today, c2005. xxii, 431 p (ASIST monograph series) ISBN 157387230X.
  4. GWIZDKA, Jacek; LOPATOVSKA, Irene. The Role of Subjective Factors in the Information Search Process. JOURNAL OF THE AMERICAN SOCIETY FOR INFORMATION SCIENCE AND TECHNOLOGY [online]. 2009, 60, 12, [cit. 2011-10-13]. s. 2452-2464. Dostupný z WWW: <http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=edswsc&an=000272257800006>. ISSN 15322882.
  5. KUHLTHAU, Carol. Information Search Process. Carol Collier Kuhlthau [online]. 2007, 1, [cit. 2011-10-13]. Dostupný z WWW: <http://comminfo.rutgers.edu/~kuhlthau/information_search_process.htm>.

Institucionální etnografie (Dorothy Smith)

(Veronika Krausová, Andrea Szászová, Veronika Chromá, Daniela Králová)

Institucionální etnografie (dále IE) je metoda, která umožňuje zkoumat sociální vztahy ovlivňující každodenní život lidí. Je to metoda, která spojuje teorii s praxí. Původně byl tento pojem uveden jako „sociologie pro ženy“ kanadskou sociální teoretičkou Dorothy E. Smith. Metoda IE je v současné době využívána výzkumníky v oblasti společenských věd, vzdělávání, sociálních služeb či politiky výzkumu. Jedná se o etnografickou metodu, která se více zajímá o politicko-ekonomické souvislosti, než většina jiných kvalitativních přístupů.

IE je prezentována jako výzkumná strategie, která vyplývá z rozsáhlých průzkumů problematiky každodenního světa. Pojetí každodenního světa jako problematiky zahrnuje podle Smithové kritický odklon od pojmů a postupů tradičních sociologií. Zastává se alternativní sociologie, která začíná z pohledu aktéra v každodenním životě. Známé sociologie každodenního života se zabývají místním prostředím a sociálním světem, ale neumožňují zkoumat, jak jsou spletené do širších forem společenského uspořádání. Naproti tomu, IE zkoumá jak jsou tyto scény z každodenního života tvarovány formami sociálního uspořádání, které nemůže být plně pochopené v rámci těchto scén. Mezi hlavní úkoly IE patří popisování koordinujících aktivit v každodenním světě, objevování, jak ideologické popisy definují tyto činnosti ve vztahu k institucionálním imperativům a zkoumání širších sociálních vztahů, ve kterých jsou místní stránky činnosti zapuštěny. IE začíná v aktuálních lidských životech, zaměřuje se na vyšetřování, které vychází z toho, jak se účastní nebo jsou napojeny na institucionální vztahy. Problematika vysvětluje návrh výzkumu a zjišťuje, že uspořádává směr vyšetřování z pohledu těch, jejichž zkušenosti jsou výchozím bodem. Metodou výzkumu jsou rozhovory a pozorování.[1]


Feministická sociologie[2]

Z feministického pohledu Dorothy Smith žijí ženy v intelektuálním, kulturním a politickém světě, při jehož tvoření však byly prakticky jejich názory vynechány. Tedy, že dnešní svět byl stvořen muži a pro muže, ženy jsou zde ponechány jako nepodstatná část. Při psaní této kritiky vymyslela alternativu standartní sociologie. Klasická sociologie je systematicky vyvíjené povědomí o společnosti a sociálních vztazích. Zavedená a uznávaná sociologie, která se rozvíjela několik desítek let v Severní Americe, se dívá na společnost, společenské vztahy a lidské životy, jako bychom stáli mimo ně, ignorující konkrétní části a místa našeho každodenního života. Neposuzuje objektivnost na základě její způsobilosti, ale na její specifické schopnosti vyloučit přítomnost a zkušenost konkrétních subjektivit. Podle D. Smith tam ale právě tyto konkrétní věci hrají roli.

Sociologie pro ženy neznamená sociologii výhradně pro ženy. Znamená to sociologii, která se zabývá společností a sociálními vztahy z pohledu žen, které se nacházejí raději „mimo“, než ve vládnoucích vztazích (relations of ruling). Sociologie pro ženy sleduje formující se povědomí žen o podtextu gendru v převládajících vztazích a přichází se strategií dotazování (inquiry), kterou Smith nazývá „problematika každodenního světa“ – uspořádání dotazu, které začíná tím, kde ženy ve skutečnosti jsou a vyslovuje problém, jak naše každodenní světy spojit do vztahů, které nejsou zcela odhalitelné v každodenním světě.


Problematika každodenního života

Podle Smith není každodenní život problematický z hlediska existence (obtížný, matoucí, těžký), ale dělá z něho sociologický pojem (soubor problemů, záležitostí a otázek, které vytvařejí pole možného pátraní). Práce Smith upozorňuje jak na opomíjené rysy, jak jsou každodenní činnosti koordinovány, tak vyzývá k výzkumným strategiím vhodým pro porozumění tomu, jak jsou tyto činnosti vázány na dominantní formy sociálního uspořádání.[3]

Problematika“ je v IE technický pojem. Problematika v IE není problém, kterému je třeba porozumět. Není to ani výzkumná klíčová otázka. Podle Smith, je pojem „problematika“ používán „aby upozornil na otázky, které zatím nemusí být položené nebo jako skládačku, která ještě neexistuje ve své formě, ale je skrytá v realitě zkušenostního světa“.[4]


Dominantní vztahy ("ruling relations")

Smith identifikuje pojem „ruling“ jako vedení, který zahrnuje právo, obchod, vládu, finanční management, profesní organizace a vzdělávací instituce, kde se navzájem prolínají všechny části moci. Způsob vedení, který se stal dominantním, zahrnuje přepisy jednotlivých aktualit našich životů do abstraktní, generalizované formy. Základní formy vedení jsou utvářeny spíše jako předmět organizace či vzájemné dohody, než pouhého jednotlivce.


Zdroje

  1. SMITH, Dorothy E. Institutional ethnography: a sociology for people. Lanham: AltaMira Press, 2005. The gender lens series. ISBN 0-7591-0502-2. Dostupné také z: http://books.google.cz/books?id=RKXILlvkd04C&lpg=PP1&dq=institutional%20ethnography&pg=PP1#v=onepage&q&f=false
  2. SMITH, Dorothy E. The everyday world as problematic : a feminist sociology. Boston: Northeastern University Press, 1987. Northeastern series in feminist theory. ISBN 1-55553-015-X. Dostupné také z: http://books.google.cz/books?id=CXZlZAy7IWIC&lpg=PP1&dq=The%20everyday%20world%20as%20problematic%3A%20a%20feminist%20sociology&pg=PP1#v=onepage&q&f=false
  3. GRAHAME, Peter R. Ethnography, Institutions, and the Problematic of the Everyday World. Human Studies [online]. 1998-10-01, 21, 4, [cit. 2011-10-14]. s. 347-360. ISSN 01638548. Dostupný také z http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=edsjae&an=10.2307.20011212
  4. CAMPBELL, Marie L. a Frances GREGOR. Mapping social relations: a primer in doing institutional ethnography. Canada: Universtiy of Toronto Press, 2002. ISBN 1442601191. http://books.google.cz/books?id=x0qDMShmaYcC&lpg=PP1&dq=Mapping%20social%20relations%3A%20a%20primer%20in%20doing%20institutional%20ethnography&pg=PP1#v=onepage&q&f=false

Kognitivní model vyhledávání informací (Peter Ingwersen)

(Jitka Šiborová, Veronika Svobodová, Lenka Svobodová, Lea Mentlíková)

Za kognitivní paradigmata se v informační vědě považují přístupy inspirované kognitivní psychologií (tzn. studiem vnímání, učení, pamatování a přemýšlení o informaci) a kognitivní vědou (, která se snaží procesy kognitivní psychologie pochopit – hlavně proces myšlení, učení a rozhodování).[1] V informační vědě se tento přístup začal formulovat asi v polovině 80. let 20. století. Poprvé bylo toto hledisko představeno v roce 1977 Marcem De Meyem na multidisciplinárním semináři Workshop on Cognitive Viewpoint v Gentu.[2] V posledních letech je za nejvýznamnějšího zastánce tohoto přístupu považován Peter Ingwersen.

Základní pojmy

Existuje mnoho oblastí lidských informačních aktivit, Thomas D. Wilson je rozděluje do tří skupin:

  • informační chování
  • chování při hledání informací
  • chování při vyhledávání informací. [3]

Informační chování (information behaviour) Je to chování člověka, systému či organismu ve vztahu k informačním zdrojům, kanálům a informacím (Steinerová, 2005). Informační chování zahrnuje aktivní i pasivní hledání a použití informací. Při aktivním (záměrném, vědomém) hledání informací s okolím komunikujeme se záměrem získat informaci, a při pasivním (nezáměrném) přijímáme informace bez konkrétního záměru nějakou informaci získat.

Chování při hledání informací (information seeking behaviour) Je to účelné hledání informací, které vzniká jako následek potřeby splnit určitý úkol. V průběhu hledání může jedinec vstupovat v interakci s manuálními informačními systémy (např. noviny či knihovna) nebo počítačovými systémy (vyhledávací systémy) (Škrna, 2001).

Chování při vyhledávání informací (information searching/ retrieval behaviour) Je to podúroveň chování jedince při hledání informací během interakce s nejrůznějšími informačními systémy. Obsahuje všechny interakce se systémem, ať na úrovni interakce člověka s počítače (např. použití myši a kliknutí na odkaz) nebo na intelektuální úrovni (např. osvojení booleovské vyhledávací strategie nebo určení kritérií pro rozhodování, která ze dvou knih sousedících na polici knihovny je nejužitečnější (Škrna, 2001).

Vyhledávání informací můžeme popsat jako činnost, jejímž cílem je identifikace relevantních dokumentů nebo informací v informačních zdrojích (např. plnotextové nebo bibliografické databáze), probíhá obvykle na základě konkrétního požadavku uživatele, za pomoci dotazovacích a selekčních jazyků (Pilecká, 2006).

Kognitivní modely Při kognitivním přístupu se jednotlivci nezkoumají jako celek ale jako individa a to v širších okolnostech a kontextech.

Kontextem jsou všechny osobnostní, kognitivní, situační (podmínky a okolí, náklady) a systémové (funkčnost systému, možnosti interakci) faktory, které ovlivňují chování uživatele při hledání informací. Nejdůležitější složkou kontextu je však kognitivní stav uživatele. Ten v každém okamžiku odráží vnímání a myšlení jedince, což se projevuje v jeho chování. (Škrna, 2001)

Kognitivní modely (vyhledávacích aktivit nebo informačních systémů) lze obecně definovat jako modely znázorňující vliv a vztahy znalostních struktur, zúčastněných v přenosu informací a interakci při vyhledávání, nebo které jsou začleněny do vyhledávacích systémů nebo prostředků /zprostředkovatelů. (Ingwersen, 1992)

Modely pro informační hledání

Model Carol C. Kuhlthau

Model procesu hledání informací (ISP) byl vytvořen na základě sérií studií uživatelského hledání informací v různých situacích. Tento model je rozdělen do šesti úrovní, které popisují kognitivní stránku uživatele (myšlenkové pochody), emoce a fyzické zapojení do vyhledávání:

  1. Zahájení
  2. Rozpoznání potřeby najít informace
  3. Výběr a identifikace odpovídajícího tématu nebo přístupu k problému
  4. Průzkum relevantních informací k tématu
  5. Formulace specifičtějšího tématu
  6. Sbírání relevantních informací
  7. Prezentace a vyhodnocení nalezených výsledků

Během těchto fází dochází ke střídání různých pocitů. Nejistotu, zmatek, obavy, střídá optimismus, sebejistota, prohlubování zájmu. Tento model byl obecně testován a ověřován v rozmanitém digitálním prostředí.

Saracevicův model

V tomto modelu je interakce zobrazena jako souhra mezi odlišnými úrovněmi uživatele a úrovněmi systému. Uživatelské úrovně jsou: kognitivní, citová a situační. Systémové úrovně jsou: technika, zařízení a obsah.

Na kognitivní úrovni, interakce probíhá mezi kognitivními strukturami uživatelů a textů. Na citové úrovni, na sebe vzájemně působí a jedné straně uživatelé a na druhé straně uživatelský záměr, víra a motivace. Na situační úrovni mezi sebou vzájemně působí uživatelé a úkoly nebo problémy, které vedly ke hledání informací.

Výše zmíněné systémové úrovně představují hardware, software a informační zdroje. Interakce, která vzniká mezi uživatelem a systémy pro vyhledávání, probíhá skrze rozhraní na povrchové úrovni pomocí vyhledávání, procházení, navigování, organizování, prohlížení výsledků vyhledávání, poskytování zpětné vazby a dalších aktivit. Interakce nemusí probíhat pouze na povrchové úrovni, ale také se může vyskytovat v hlubších úrovních, což může vést ke změnám na povrchové úrovni. Složitost a dynamičnost interakce procesu vyžaduje změny a přizpůsobivost uživatele i systému. Hlavní přínos modelu je identifikace jednotlivých odlišných úrovní interakce mezi uživatelem a systémem, a jejich spolupráce.

Vakkariho model

Vakkariho teorie o procesu vyhledávání informací založeném na úkolu, považuje proces vyhledávání informací (ISP) jako část procesu plnění úkolu (TPP). Tato teorie vychází ze série studií, které zkoumaly studentské procesy hledání informací v psaných výzkumných návrzích k jejich hlavním pracím. Tento model znázorňuje, jak proces plnění úkolu v konkrétní fázi procesu hledání informací ovlivňuje hledání informací, aplikované strategie, vybrané termíny, užití operátorů, hodnocení relevance rozhodnutí, získané a použité dokumenty. Tato teorie ukazuje, jaký dopad mají úkoly na proces vyhledávání.

Kognitivní model vyhledávání informací podle Ingwersena

Zastánci kognitivního pohledu věří, že psychologické studium lidského zpracování informací může tvořit základ informačních studií. Mezi jeho hlavní představitele, jak už bylo řečeno v úvodu, se řadí dánský informační vědec Peter Ingwersen.

Jeho model kognitivní komunikace („cognitive comunication model“) representuje kognitivní přístup k vyhledávání informací, jehož jádrem je tvrzení, že zpracování informací lidmi zahrnuje nejen vnímání informací, ale i transformaci informací do znalostní (kognitivní) struktury jedince.

Tento model se pak promítá do dalšího Ingwersenova modelu nazvaného ZPROSTŘEDKOVATEL (MEDIATOR). Zprostředkovatel tvoří automatizovaného prostředníka, který vytváří profil uživatele a zároveň profil vyhledávacích systémů. V souvislosti s tímto modelem se uvádí pojem tzv. polyreprezentace (polyreprezentation), což je paralelní vícenásobné vyjádření kognitivních struktur. Polyreprezentace řeší, jak vyjádřit kognitivní struktury na straně systému i uživatele, protože proces vyhledávání informací podle Ingwersena ovlivňují současně kognitivní struktury všech činitelů procesu vyhledávání. Jak uživatel, tak i zprostředkovatel, autor textu, indexátor a tvůrce vyhledávacího systému promítají svoji kognitivní strukturu do jeho jednotlivých částí. Při vyhledávání pak dochází k interakci těchto jednotlivých struktur.

Pro Informační vědu je velmi důležité, abychom v rámci daných podmínek co nejvíce pochopili vnitřní procesy člověka. Teprve potom budeme schopni vytvořit takový systém, který bude lidem vyhovovat nejen po uživateské stránce, ale zároveň je dovede k osvojení žádaných znalostí.


Poznámky

  1. TDKIV – Česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy (báze KTD) [online]. 2002. Praha : Národní knihovna České republiky, Odbor knihovnictví, c2002– [cit. 2011-10-12]. Dostupné z WWW: <http://sux.cz/d9ba>.
  2. INGWERSEN, Peter. Information Retrieval Interaction. ©1992, 2002 London : Taylor Graham, 1992. X, 246 s. ISBN 0-947568-54-9. [cit. 2011-10-12]. Dostupné také z WWW: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.14.8280&rep=rep1&type=pdf>
  3. Hierarchii jednotlivých informačních aktivit můžete vidět na Wilsonově modelu na stránkách <http://knihovna.nkp.cz/Nkkr0201/0201007.html>

Literatura

  • STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie: Pohľady informačnej vedy. 1. vyd. Bratislava: Centrum VTI SR, 2005. 189 s. ISBN 80-85165-90-2.
  • ŠKRNA, Jindřich. Interaktivní vyhledávání informací. Národní knihovna, knihovnická revue [online] , 2002, roč. 13, č. 1, [cit. 2011-10-12]. ISSN 1214-0678. Dostupné z http://knihovna.nkp.cz/Nkkr0201/0201007.html
  • PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací. Praha, 2006. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.
  • INGWERSEN, Peter. Information Retrieval Interaction. London: Taylor Graham, 1992, 246 s. ISBN 0-947568-54-9.
  • XIE, I. Information searching and search models. In: BATES, M. J. et al. Encyclopedia of library and information science. 3. vyd. Hardcover: CRC Press, ISBN: 9780849397127

Fenomén obavy z knihovny (Constance Mellon)

Zpracovaly : Jana Lánová, Denisa Šnédarová, Iveta Jansová, Martina Sochorová


Historie

Teorii vytvořila Constance Mellon a vysvětlila ji v článku Library anxiety: A grounded theory and its development, který byl publikován v roce 1986 v časopise College & research libraries.[1]

Mellonová pracovala na dvouletém projektu s akademickými knihovníky a Anglickou kompoziční fakultou. Projekt měl za cíl integrovat knihovní výzkumné dovednosti s výukou kompozice. V části studie byly studenti dotazováni na své vyhledávací procesy při plnění školních povinností. Místo povídání o jejich problémech při hledání informací, Mellonová zjistila, že studenti mluví o svých pocitech o knihovně. Hovořili o pocitech ztracenosti, strachu zeptat se personálu knihovny nebo neschopnosti najít cestu do knihovny. Mellon tyto sesbírané pocity nepohody nazvala „obava z knihovny“.[1] Dalším krokem bylo strach z knihoven kvantifikovat.[2]


Popis

Je to konkrétní situace, negativní pocity nebo emocionální založení, která nastává, když se student nachází v prostředí knihovny.[3] Obava z knihovny tak oddaluje začátek nebo prodlužuje samotné vyhledávání informací a tím brání rozvoji jejich schopnosti pracovat s knihovními zdroji.[3] Studenti s vysokou mírou úzkosti z knihovny mají sklony při kontaktu s knihovnou zapojovat negativní myšlení během samotného vyhledávání informace. Kuhlthau identifikovala šest fází, během kterých by se úroveň úzkosti mohla zvyšovat:

  • Zahájení úkolu
  • Výběr tématu
  • Prvotní výzkum
  • Zaměření formulace
  • Shromažďování informací
  • Hledání závěrů[3]

Studenti s obavami z knihoven představují typ obavy, který se projevuje jako vědomí bezmocnosti, když je při začátku informačního vyhledávání potřeba využít knihovnu. Tato bezmoc nastává jako neschopnost orientovat se v knihovně a pocity méněcennosti , když srovnávají své vědomosti o knihovně s těmi ostatních studentů. Studenti s touto poruchou nebyli schopni najít materiály, které potřebovali v knihovně. Zdráhali se také zeptat knihovnického personálu , což by možná mohlo rozptýlit jejich obavu a zlepšit jejich znalosti strachu z objevení na neadekvátní.

Přestože tato zjištění nebyla pro knihovníky nová, fakulta si tento problém neuvědomovala. Při definování a pojmenování tohoto problému studentů jako obava z knihovny to fakultě vysvětlila jako něco podobného jako studentská obava z matematiky nebo ze zkoušek..[1] Mellonová předpokládala, že užitím metod podobných těm pro úspěšné odstranění ostatních studentských obav, klesne i obava z knihovny. Pro doplnění své teorie požadovala provedení kvalitativního výzkumu, který by umožnil hlubší vhled. Když je tento použit, používají se vlastní slova účastníků výzkumu o jejich informačním chování a vzniká tak opravdovější obraz jejich chování.

Mellonová primárně studovala současné studenty, poté se zaměřila i na absolventy, u kterých se podobný problém našel také.[1] I mnozí studenti doktorandského studia vyjadřovali potíže s procesy vyhledávání v knihovně, což naznačuje, že i oni mají problém se adaptovat na prostředí knihoven.[3]

Ve veřejných knihovnách má informační chování imigrantů a příslušníků minorit stejné všeobecné symptomy.[1]


Stupnice obavy z knihovny

Jednou z prvních, kdo otestoval teorii Mellonové, byla Sharon Bostic ve své disertační práci [4]. Při jejím výzkumu bylo objeveno 5 hlavních faktorů, které ovlivňují obavy z knihovny.[5]

Následující výzkumy týkající se obav z knihovny se spíše zakládaly na práci Bostickové než na originální studii Mellonové.[5] Mnoho vysokoškolských studentů a absolventů vysokých škol při užívání nebo při přemýšlení o navštívení knihovny zažívá jednu nebo více z následujících dimenzí obavy z knihovny:[4]

  • Bariéry s personálem – knihovníci působí nepřístupně, nahánějí obavy a vypadají zaměstnaně, takže by neměli čas asistovat při využití knihovny.
  • Citové bariéry – pramení z pocitu neschopnosti použít služeb knihovny.
  • Pohodlí knihovny – pocity, jak bezpečně, vítaně a neohroženě se studenti v knihovně cítí.
  • Znalosti knihovny – jak povědomě se cítí studenti v knihovně.
  • Mechanické překážky – znamenají pocity, které se vyvinou při používání technických prostředků knihovny (tiskárny, kopírky). Právě tyto překážky tvoří větší část obav.


Další využití

Zatímco tato teorie pokračuje v trendu stát se užitečnou teorií pro vysvětlení části informačního chování, v době svého vzniku teorie pokládala za střed informačního vyhledávání knihovnu. Doba však pokročila, proto byla vyvinuta nová, Multidimensionální stupnice obavy z knihovny. Ta opravila omezení původní stupnice. Rozšířila se tak na typy informačního chování, na kterých by mohla být použita. Například pohlaví, dávání přednosti online zdrojům, a použití mimouniverzitních východisek, které byly připojeny k původní škále. Obě jsou užitečné doplňky pro studie o informačním chování.[1]

Kdyby se podařilo aktualizovat teorii o obavě z knihovny dalšími faktory jako pohlaví, používání online zdrojů atd. Mohla by být teorie aplikována v situacích mimo knihovnu, například na informační chování na pracovišti. Podle výsledků výzkumů informačního chování na pracovištích by se jevil jako přínos adaptace některých elementů z fenoménu obavy z knihovny do této teorie.[1]

Mellonová svou teorií potvrdila to, co knihovníci již věděli o ohromné spleti obav a záležitostí, které studenty odvádějí od efektivního zapojení do vědeckých knihoven. Vysvětlila a poukázala na problém fakultám a školám, které by mohly pomoci studentům úspěšně překonat jejich obavu. Participativní metody výzkumu jako aktivní výzkum, který může zahrnout knihovníky, fakultu a studenty, pomůže integrovat výzkum a praxi. Což vede k vytváření praktických řešení, které mohou redukovat tyto specifické obavy.[1]

Obava z knihovny zůstává silnou teorií, které pomáhá vysvětlit informační chování nejen studentů, nýbrž také imigrantů, absolventů, kteří jsou ztraceni v nepřátelském informačním světě.[1]


Zdroje

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 KATOPOL, Patricia. Library anxiety. In: FISHER, Karen E.; ENDELEZ, Sanda; MCKECHNIE, Lynne. Theories of information behavior. New Jersey : Information today, 2005. s. 235-239. ISBN 1-57387-230-X.
  2. BOSTICK, Sharon Lee, Ph.D. The development and validation of the Library Anxiety Scale. Michigan, 1992, [cit. 2011-10-11]. Dostupné z http://proquest.umi.com/pqdlink?did=745976561&Fmt=7&clientId%20=79356&RQT=309&VName=PQD. Disertační práce. Wayne State University.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 ONWUEGBUZIE, Anthony J.; JIAO, Qun G. I’ll go to the library later: The relationship between academic procrastination and library anxiety. College & Research Libraries. Chicago: Association of College and Research Libraries, 2000, roč. 61, č. 1, s. 45-54. ISSN 0010-0870.
  4. 4,0 4,1 ONVUEGBUZIE, Anthony J., JIAO, Qun G. Perfectionism and Library Anixiety among graduate students. The Journal of Academic Librarianship. 1998, roč. 24, č. 5, s. 365 – 371. [cit. 2011-10-11]. ISSN 00991333. Dostupné z http://web.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/ehost/detail?vid=9&hid=14&sid=267c1c40-9087-458b-a9da-a97fa4815c59%40sessionmgr14&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=1314509.
  5. 5,0 5,1 BAILEY, Edgar. Constance Mellon Demonstrated That College Freshmen Are Afraid of Academic Libraries. Evidence Based Library and Information Practice [online]. 2008, roč. 3, č. 3, s. 94 – 97. [cit. 2011-10-11]. ISSN 1715-720X. Dostupné z http://ejournals.library.ualberta.ca/index.php/EBLIP/article/view/1760.

Teorie radikální změny (E.T. Dresang)

(Michal Klajban, Ester Březinová, Michaela Kočová, Martin Mašek)

Teorie radikální změny byla vytvořena v 90. letech 20. století. Její autorkou je Eliza T. Dresangová, profesorka knihovní vědy na Washingtonské univerzitě.[1]

Vznik teorie podnítila potřeba objasnit změny, kterými prochází informační chování, potřeby a literatura mladých lidí na prahu „digitálního věku“.[2] Teorie vychází z předpokladu, že tyto změny lze dost dobře objasnit za pomoci tří principů (principles), které podle Dresangové utváří základní charakteristiku digitálního věku:

  • Interaktivita (Interactivity) – odkazuje k interaktivnější povaze nejen digitálních zdrojů, ale i klasických informačních zdrojů, jakými jsou tištěné knihy
  • Konektivita (Connectivity) – tzn. hlubší prolínání fiktivního a reálného světa
  • Přístup (Access) – princip charakteristický odstraněním přístupových bariér k informacím

Klíčové na těchto principech je, že se promítají nejen do věcí a událostí, které se pojí čistě k digitálnímu věku (internetu, e-bookům, …), ale promítají se i do všeho ostatního kolem nás, co je od digitálních technologií zdánlivě odproštěno.[2] Když Dresangová aplikovala tyto principy na literaturu pro mládež, dospěla k závěru, že jsou zde jasně patrné tři typy (types; Dresangová důsledně rozlišuje mezi typy a principy) změn:

1) Změna forem a formátů (Forms and Formats) – nové grafické zpracování knih, nové formáty knihy (e-book, …)

Tento typ je zaměřen na kognitivní aspekty informačního chování mládeže, spojeného s vyhledáváním. Měnící se formy a formáty v dětské literatuře podporují způsob, jakým děti myslí a učí se. Charakteristika prvního typu:

  • získání informací prostřednictvím různých mediálních zdrojů
  • multitasking
  • vytvoření vlastní definované cesty

2) Změna perspektiv (Perspectives) – příběh se odehrává ve více rovinách a lze na něj pohlížet z odlišných pozic různě; do příběhu jsou zapojovány dosud nevídané hlasy (mladík mluví sám k sobě atd.)

Druhý typ se zaměřuje na inforamce o identitě mladých lidí, vznik a hodnotu jednání během informační činnosti. Tento typ vysvětluje, jak digitální věk mladých lidí, kteří vyjadřují své názory, prokazuje jejich identitu vytváření informací. Charakteristika tohoto typu:

  • vyjádření svých názorů
  • prokázání totožnosti vytvářením informací
  • nahlížení na informace z různých pohledů

3) Změna hranic (Boundaries) – charakteristickým znakem jsou příběhy bez konce nebo ovlivnění děje někým nebo něčím neznámým

Poslední typ zahrnuje sociální povahu chování, vysvětluje měnící se povahu přístupu k inforamcím v digitálním věku. Charakteristika třetího typu:

  • získání okamžitého přístupu k informacím
  • hledání, sdílení a vytváření informací[3][4][5]

Tyto změny se ve větší míře začaly objevovat počátkem 90. let, tedy na prahu tzv. digitálního věku.[3] Neobjevují se přitom u veškeré literatury pro mládež, ale jen u některé, zejména té stvořené v digitálním věku. Nemusí se ani objevovat najednou, knihy často vykazují jen jednu či dvě změny.[6] Zmíněné principy mohou být aplikovatelné i na jiné fenomény, jako je např. informační chování mládeže digitálního věku. Konečným cílem teorie je podat uspokojující vysvětlení změn, které nastaly v informačních chování mládeže a jejich literatuře.[2]

Teorie radikální změny byla použita k identifikaci tří způsobů, ve kterých se informační chování mladých lidí mění v digitálním věku:

  • Jak přemýšlí, učí se, dávají, přijímají a vytváří informace
  • Jak vnímají sami sebe a ostatní
  • Jak přistupují k informacím[5]

Teorie se v podstatě snaží vysvětlit změny, kterými prochází pojetí informace u mládeže v souvislosti se změnami, kterými prochází společnost. Jestliže prochází velkými změnami společnost, nutně se to odráží i v práci spisovatelů a následně i u jejich čtenářů, v tomto konkrétním případě dětí a mládeže. Autoři knihy Theories of Information Behavior považují za jednu z nejsilnějších stránek teorie radikální změny její všestrannost a aplikovatelnost na různé společenské fenomény, naopak slabou stránku vidí v její relativně malé rozšířenosti, a to zejména v oblastech, kde by mohla být užitečná.[7]

Poznámky

  1. Information School University of Washington, Faculty Profile: Eliza Dresang [online]. 2011, 11, [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://webserv.ischool.uw.edu/directory/faculty/detail.aspx?id=8024
  2. 2,0 2,1 2,2 DRESANG, Eliza. Radical Change Theory, Postmodernism, and Conetemporary Picturebooks. In: SIPE, Lawrence a PANTALEO, Sylvia, eds. Postmodern picturebooks: play, parody, and self-referentiality. New York: Routledge, 2008, s. 41.
  3. 3,0 3,1 Interview: Eliza Dresang. BWI Title Tales [online]. 2011, 11, [cit. 2011-10-11]. Dostupné z: http://bwibooks.com/articles/eliza-dresang.php
  4. DRESANG, Eliza. Radical Change Revisited: Dynamic Digital Age Books for Youth. In: Contemporary Issues in Technology and Teacher Education, č. 8, roč. 8. Dostupné z: http://www.citejournal.org/vol8/iss3/seminal/article2.cfm
  5. 5,0 5,1 DRESANG, Eliza. Radical Change Theory, Youth information behavior, and School Libraries. Library Trends, 58(1), 26-50. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/220466124/1325F959ECC9A40988/1?accountid=16531
  6. NODELMAN, Perry. The hidden adult: defining children's literature. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2008, s. 277.
  7. Kolektiv autorů. Radical Change. In: FISHER, Karen E., ERDELEZ, Sanda a MCKECHNIE, Lynne, eds Theories of Information Behavior. New Jersey: Information Today, 2006, s. 301.

Sociálně-konstruktivistický pohled na informační praxe (Tuominen, Talja, Savolainen)

(Petra Buráňová)

Alternativní úkol

Vyhledání a zpracování příkladů čtenářských výzkumů pro http://ctenarstvi.knihovna.cz/vyzkumy-tenastvi. Ke každé kategorii vyhledejte alespoň 5 výzkumů (u zahraničních výzkumů 10) a krátce popište jejich závěry.

české výzkumy

Jan Kotačka; Jonáš Kopp; Barbora Pitašová; Dagmar Chládková


Jak čtou české děti?

zpracoval: Jan Kotačka

Dostupné z: http://www.gac.cz/userfiles/File/nase_prace_vystupy/GAC_cten_jak_ctou_ceske_deti.pdf

Výzkum zpracovala firma Gabal, Analysis & Consulting. Jedná se o empiricko-sociologický výzkum zaměřený na vznik a podporu dětského čtenářství v rodinném a dětském prostředí. Výzkum byl realizován v období od 1. do 15. prosince roku 2002 na reprezentativním vzorku 1 092 dětí ve věku od 10 do 14 let. V celé ČR bylo využito 214 výběrových míst. Výzkum byl prováděn kvalitativní metodou, u dětí doma, na základě vyplňování standardizovaného dotazníku tváří v tvář. Část dotazníku byla dokonce určena pro jednoho z rodičů dítěte. Probíhal s důrazem na okruhy témat:

- čtenářské zájmy a návyky dětí

- volnočasové aktivity, které tvoří kontext dětského čtení

- pozice školy a rodiny ve vytváření čtenářských zájmů a návyků

- kniha v multimediálním dětském světě

- role knihoven v podpoře dětského čtenářství

Čtenáři a čtení v České republice (2007)

zpracoval: Jan Kotačka

Prezentace výsledků: http://www.ucl.cas.cz/images/stories/tiskove_zpravy/Cteni-prezen-tiskovka_07.pdf

Vydaná publikace: TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme? Obyvatelé České republika jejich vztah ke knize (2007). 1.vydání, Brno: Host, 2008. 207s. ISBN 978807292701

Na organizaci a financování výzkumu se podílely Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, Národní knihovna ČR a Ministerstvo kultury ČR, statistické šetření provedla společnost DEMA, a. s. Jedná se o první reprezentativní statistický výzkum současného čtenářství a čtení v dějinách ČR. Výzkum probíhal v období od 25. května do 16. června roku 2007 na reprezentativním vzorku 1 551-ti respondentů, přičemž minimální věk respondenta byl 15 let. Povaha výzkumu byla kvantitativní. Výzkum se zaměřil na témata:


- průzkum českých čtenářů a jejich čtenářské kultury

- vztah ke čtení

- čtení a volného času

- způsoby získávání četby (nakupování, půjčování)

- profilace čtenářů podle intenzity čtení

- čtenářské preference, vlivy a očekávání

Čtenáři a čtení v České republice (2010)

zpracoval: Jan Kotačka

Prezentace výsledků: http://www.ucl.cas.cz/images/stories/tiskove_zpravy/Tiskovka_CTENARI_zari_2010.pdf

Vydaná publikace: TRÁVNÍČEK, Jiří. Čtenáři a internauti. Obyvatelé České republiky jejich vzah ke čtení (2010). 1.vydání, Brno: Host, 2011. 192 s. ISBN 9788072945153

Na organizaci a financování výzkumu se podílely Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, Národní knihovna ČR a Ministerstvo kultury ČR, praktickou část provedla společnost DEMA, a. s. Jedná se o druhý reprezentativní statistický výzkum současného čtenářství a čtení v dějinách ČR.

Sběr dat se uskutečnil od 1. do 30. června roku 2010 na vzorku 1 550-ti respondentů. Metoda sběru dat byla provedena standardizovaným rozhovorem tváří v tvář s náhodně oslovenými občany ČR staršími 15 let opět kvantitativní formou. Cílem opakovaných statistických šetření, organizovaných podle jednotné metodiky srovnatelné s dalšími státy vyspělého světa, bylo zjistit vývojové trendy v oblasti čtenářství a čtení. Hlavním tématem, mimo srovnání s výzkumem z roku 2007, bylo čtení beletrie a vztah mezi čtením a internetem.

Výzkum čtenářství žáků základních škol (2009)

zpracovala: Barbora Pitašová

Autorkou výzkumu je Bc. Hana Mašová, která jej zpracovala jako praktickou část své bakalářské práce na katedře české literatury - Pedagogická fakulta MU. Cílem tohoto výzkumu bylo zmapovat oblast čtenářství žáků druhého stupně základních škol. Respondenty výzkumu byli žáci 7. a 8. ročníku. Výzkumu se zúčastnilo celkem 281 dětí. Sběr dat se konal koncem roku 2008 a to formou dotazníku.

Autorka si na začátku výzkumu stanovila tři hypotézy:

– Žáci s lepším prospěchem mají větší zájem o četbu.

– Dívky čtou více než chlapci.

- Žáci, kteří dostávají od učitelů ve škole doporučenou četbu, čtou více než ti, kteří ji nedostávají.

Všechny uvedené hypotézy se potvrdili. Další závěry, které z výzkumu vyplívají, jsou ve větší míře pro čtenářství pozitivní. Například čtení je žáky bráno jako činnost, která je baví. Výzkum dále ukázal, že oblíbenými žánry jsou dobrodružná literatura, fantasy a dívčí romány. Výsledky tohoto výzkumu jsou srovnatelné s ostatními výzkumy na obdobné téma uvedené v první teoretické části práce.

Bibliografický záznam: MAŠOVÁ, Hana. Výzkum čtenářství základních škol: Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra české literatury, 2009; Vedoucí práce: Mgr. Jitka Zítková, Ph.D.

Odkaz: http://is.muni.cz/th/185751

Průzkum v oblasti elektronických čteček knih ve školství (2011)

Zpracovala: Barbora Pitašová

Výzkum je součástí bakalářské práce s názvem Metodický kurz práce s elektronickou čtečkou knih. Autorem je Bc. Rubena Madara, který je absolventem Pedagogické fakulty MU. Hlavní tématem zpracování tohoto výzkumu je postoj žáků a učitelů k využití elektronických čteček ve školní výuce a rozdílnost názorů mezi žáky a učiteli. Celkový počet respondentů byl 153 osob – 115 žáků a 38 učitelů, kteří navštěvují nebo pracují na střední odborné škole, středním odborném učilišti či gymnáziu v Jihomoravském kraji. Výzkum probíhal formou dotazníku.

Výsledky výzkumu ukázali, že většina žáků zaujímá otevřený a vstřícný postoj k využití elektronických čteček a elektronických učebních materiálů jako součást výuky. Žáci se také přiklání k názoru, že elektronické čtečky mají potenciál k rychlejší aktualizaci informací, než je tomu u klasických učebnic, které považují za zastaralé. Oproti tomu učitelé zastávají konzervativnější názory a upřednostňují papírové učebnice.

Bibliografický záznam: MARADA, Ruben. Metodický kurz práce s elektronickou čtečkou knih: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra didaktických technologií, 2011 Vedoucí práce PaeDr. Pavel Konupčík.

Odkaz: http://is.muni.cz/th/322660/pedf_b/BC_prace_text_Ruben_Marada_lyvujqly.pdf

Aplikace terapie pohádkou v prostředí českých knihoven (2009)

zpracovala: Barbora Pitašová

Výzkum je součástí magisterské práce, jejíž autorkou je Lucie Poskierová. Cílem výzkumu je zmapovat zda-li a jakým způsobem, je v knihovnách aplikována terapie formou práce s pohádkami. Autorka si stanovila tyto tři hypotézy: - Využití pohádek s dětským čtenářem je v knihovnách dostatečná. - Možnosti této metody nejsou v knihovnách plně využívány. - Autorka předpokládá, že většina pracovníků v knihovnách není s touto metodou obeznámena.

Sběr dat byl proveden formou dotazníku, který obsahoval 15 otázek. Celkový počet respondentů byl 48 knihovníků, kteří jsou členy sdružení Klubko Severní Moravy. Výsledky výzkumu ukázali, že praktické využité této formy terapie není běžnou praxí. Práce s pohádkami se využívá především jako doprovodný materiál při jiných činnostech (např. soutěže, hry) – první hypotéza byla potvrzena. Druhá hypotéza byla potvrzena pouze částečně – terapie je v knihovnách využívána, ale pouze v menším měřítku a běžně formou biblioterapie či arteterapie. Potenciál terapie není tedy plně využit. Třetí hypotéza se také potvrdila pouze částečně – knihovníci nemají dostatečné znalosti o terapii pohádkou. Z odpovědí respondentů se dalo vyvodit, že o problematiku mají zájem (snaha o poskytnutí co nejvíce informací), ale možnosti vzdělávání jsou omezené.

Bibliografický záznam: POSKIEROVÁ, Lucie. Uplatnění biblioterapie v českých a v zahraničních knihovnách se zaměřením na pohádkoterapii. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2009. Vedoucí diplomové práce Mgr. Barbora Koneszová.

Odkaz: http://is.muni.cz/th/260005/ff_m/Diplomova_prace.pdf

Výzkum zaměřený na přístup knihoven k projektům na podporu četby (2010)

Zpracovala: Barbora Pitašová

Výzkum je součásti magisterské práce Projekt Čte(Sy)Rád – Čtenářův Systematický Rádce, jejíž autorkou je Mgr. Bc. Veronika Kordasová. Hlavním cílem výzkumu je zjistit, jaký postoj knihovny zaujímají k doporučování četby a zejména k databázi Čte(Sy)Rád. Sběr dat byl prováděn pomocí dotazníku. Osloveno bylo 280 veřejných knihoven, z jichž se 120 stalo respondenty výzkumu. Celkem autorka stanovila 15 hypotéz, z nichž se většina potvrdila. Například hypotéza č. 4 – Doporučené knihy jsou vybírány na základě subjektivního hodnocení, než na základě projektů na doporučování četby. Dále hypotéza č. 10 byla vyvrácena – Knihovny sledují sekci „Aktuality nejen ze světa knih“ na stránkách projektu Čte(Sy)Rád spíše výjimečně. Výzkum ukázal, že nejčastější formou doporučování knih je ústní sdělení na požádání čtenáře, poté jsou nejčastěji využívány webové stránky knihovny. Tato doporučení jsou aktualizována nejčastěji jednou do měsíce. Projekt Čte(Sy)Rád je využíván pouze 39 knihovnami, i když je s ním obeznámeno 69 knihoven.

Bibliografický záznam: KORDASOVÁ, Veronika. Projekt ČTE(SY)RÁD. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. 142 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Petr Škyřík.

Odkaz: http://is.muni.cz/th/150894/ff_m/MAGISTERSKA_PRACE_ISK3.pdf

Výzkum čtenářství pubescentů (2008)

Zpracovala: Barbora Pitašová

Výzkum je součástí diplomové práce, jejíž autorkou je Eva Kolínková. Tématem výzkumu bylo prozkoumání návyků a zájmu v oblasti čtenářství u žáků devátých tříd základních škol v Brně a okolí. Výzkumu se zúčastnilo 197 dětí, které navštěvují šest různých základních škol. Sběr dat byl uskutečněn formou dotazníku, který zkoumal tři různé oblasti četby žáků: - Postavení četby mezi ostatními aktivitami ve volném čase. - Obsah vyučovacích hodin literatury. - Úroveň literárních dovedností.

Samotnému výzkumu předcházel předvýzkum, který sloužil pro ověření srozumitelnosti daných otázek. Výsledky ukazují, že většina dětí čte méně než jednou za měsíc a jako oblíbenou volnočasovou aktivitu má čtení pouze 9% z dotazovaných. Mezi žáky převládá četba časopisů a novin oproti čtení knih. Důležité je zjištění, že žáci čtou publikace, které čtou jejich rodiče. Tématika četby se liší pohlavím žáka – chlapci zajímá převážně fantasy, dívky zase knihy specializované pro dospívající dívky. Při výběru publikací upřednostňují žáci svůj vlastní vkus před názory ostatních. Nejoblíbenější náplní literární výchovy je čtení a společné aktivity. Znalosti v oblasti literatury byli v celkovém výsledku vyrovnané.

Bibliografický záznam: KOLÍNKOVÁ, Eva. Výzkum čtenářství pubescentů. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra české literatury, 2008. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jitka Zítková, Ph.D.

Odkaz: http://is.muni.cz/th/55580/pedf_m/Diplomova_prace.pdf

Jak navštěvujeme a využíváme knihovny (2010)

zpracovala: Dagmar Chládková

Na výzkumu se podíleli Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, Národní knihovna ČR a Ministerstvo kultury ČR. Praktickou část výzkumu zajišťovala společnost DEMA, a. s.

výzkum: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2011-roc-63/03-2011/nad-druhym-reprezentativnim-vyzkumem-ctenaru-a-cteni-v-cr-82-870.htm

V rámci výzkumu, který probíhal zároveň s výzkumem Čtenáři a čtení v České republice v roce 2010, se dělal i výzkum, který se zaměřuje na to, jak čtenáři využívají knihovny, jak jsou spokojeni s nabídkou knih a služeb v knihovnách, jak často knihovny navštěvují a které služby v knihovnách využívají. Výsledky výzkumu ukázaly, že oproti minulým rokům přibylo dospělých čtenářů, ale přibyl i počet lidí, kteří knihovnu nikdy nenavštívili. Ukázal, že v mužské populaci velice klesl zájem o využívání služeb knihoven a nebo do knihovny nechodí. Zároveň v něm i čtenáři ohodnotili snahu přizpůsobit se aktuálním potřebám.

Čtení a internet (2010)

zpracovala: Dagmar Chládková

Na výzkumu se podíleli Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, Národní knihovna ČR a Ministerstvo kultury ČR. Praktickou část výzkumu zajišťovala společnost DEMA, a. s.

Vydaná publikace: TRÁVNÍČEK, Jiří. Čtenáři a internauti. Obyvatelé České republiky jejich vzah ke čtení (2010). 1.vydání, Brno: Host, 2011. 192 s.

Z výzkumu vyplývá, že internet a čtení knih proti sobě neválčí, naopak, čtenáři knih se mnohem lépe orientují na internetu, vyhledávají cíleněji. Internetoví uživatelé z velké části nesouhlasí s knihami pouze v elektronické podobě. Čtenáři a nečtenáři stráví na internetu podobně dlouhou dobu. Čtenář častý navštěvuje internet více, než nečtenář.

odkaz: http://skip.nkp.cz/KeStazeni/Tyden10/Tiskovka_PruzkumCR_2010.pdf

Četba a čtenáři v Praze (2010)

zpracoval: Jonáš Kopp

Zpracovala agentura DEMA pro Národní knihovnu ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR. Sběr dat probíhal pomocí dotazníků v průběhu měsíců června a července, velikost pražského vzorku byla 600 respondentů. Analýzu výsledků pražské části průzkumu provedla společnost Sociores – sociologické služby.

Z výsledků výzkumu mimo jiné vyplývá, že:

  • 73% Pražanů přečte za měsíc minimálně jednu knihu
  • 69% navštěvuje nebo někdy navštěvovalo knihovnu
  • 50% alespoň jednou týdně vezme do ruky knihu

odkazy: http://skip.nkp.cz/KeStazeni/Tyden10/Tiskovka_PruzkumPraha_2010.pdf , http://skip.nkp.cz/KeStazeni/Tyden10/TZ_cetba_v_praze.doc

Odhad čtenosti tisku (2006-současnost)

zpracoval: Jonáš Kopp

Výzkum "Media projekt" je na našem územízaveden od roku 2006 a dotazníky jsou vyplňovány elektronickou cestou. Statistický vzorek je ve věkovém rozpětí 12-79 let. Výzkum realizují společnosti společnosti GfK Praha a MEDIAN, jeho zadavateli jsou Unie vydavatelů a Asociace komunikačních agentur (AKA), metodickým koordinátorem je Sdružení komunikačních a mediálních agentur v ČR (SKMO). Výzkum prováděn vždy po dvou po sobě následujících kvartálech.

Výzkumy mimo jiné ukazují, že nejčtěnějším deníkem je:

  1. Blesk (Ringier Axel Springer CZ a.s)
  2. Mladá fronta DNES (MAFRA, a. s.)
  3. Právo (Borgis).


odkaz: http://www.uvdt.cz/Default.aspx?section=30&server=1&article=103

zahraniční výzkumy (celkem 8 lidí)

Josef Kos

Národní výzkum čtení a čtenářství dospělých Jihoafričanů (2006)

(National Survey into the Reading and Book Reading Behaviour of Adult South Africans)

zpracoval: Josef Kos

Kvantitativní výzkum, zadaný a financovaný jihoafrickým Ministerstvem umění a kultury ve spolupráci s Clusterovou komisí tiskařského průmyslu (PICC), provedla formou osobních rozhovrů společnost TNSResearch Surveys na náhodném vzorku 1997 Jihoafričanů starších 16 let, váženém podle pohlaví a bydliště. Cílem bylo porozumění čtenářskému a nákupnímu chování Jihoafričanů napříč knižními typy a přístupovými kanály (včetně knihoven), mimo pracovní a studijní potřeby a v kontextu jiných volnočasových aktivit, dále pak odhalení vlivů motivujících či naopak odrazujících od čtení.

Respondenti byli segmentováni mj. na základě pohlaví, rasy, velikosti bydliště, životní úrovně či věku, zkoumán byl např. poměr hodin trávených volnočasovými aktivitami, vztah ke čtenářství, média využitá za poslední týden, frekvence četby, počet knih v domácnosti, oblíbené žánry, výpujčky nebo útrata za knihy.

Výzkumem bylo zjištěno, že např.:

  • dvě třetiny dotazovaných četly za poslední měsíc pro potěšení
  • ženy preferují beletrii, muži literaturu faktu
  • pouze 69% těch, kteří si pro knihy chodí do knihovny, má vlastní průkazku (nejsou vázané na osobu a půjčují se navzájem)
  • hlavním požadavkem na knihovny je rozšíření a aktualizace fondu

Závěrečná zpráva: http://www.sabookcouncil.co.za/pdf/ManagementSummaryNationalReadingSurvey2007.pdf

Čtení a nákup knih pro potěšení (2005)

(Reading and Buying Books for Pleasure)

zpracoval: Josef Kos

Pro Ministerstvo kanadského dědictví zpracovala výzkum společnost Créatec + na základě telefonického dotazování u náhodného vzorku 1963 Kanaďanů ve věku od 16 let, neproporcionálně rozdělených územně, navíc s dodatečnými vzorky anglicky hovořící menšiny v Quebeku (199 respondentů) a frankofonní menšiny ve zbytku oblastí (265 respondentů).

Cílem bylo podrobně zmapovat návyky kanaďanů v souvislosti se čtením a nákupem knih pro potěšení a aktualizovat poznatky výzkumu z roku 1991. Zkoumáno bylo čtenářské chování, oblíbené žánry, čtenářské dovednosti, postoj ke čtení, vstup mezi čtenáře, využívání veřejných knihoven, čtení s ohledem na Internet, nákupní chování a četba kanadských autorů.

Některé závěry výzkumu:

  • 70% rodičů dětí nad 6 měsíců jim čte každý den
  • francouzsky mluvící menšina byla proti většině daleko vzácněji vedena ke čtení rodiči
  • nárust obliby Internetu nebyl na úkor čtenářství, dokonce ani u nejmladší generace
  • nejoblíbenějším žánrem je akční román - kromě náboženské literatury v Quebeku a fantastiky u mladých mužů

Závěrečná zpráva: http://dsp-psd.pwgsc.gc.ca/Collection/CH44-61-2005E.pdf

Četba v ohrožení: Výzkum čtení v Americe (2002)

(Reading At Risk: A Survey of Literary Reading in America)

zpracovala: Pavla Otrasová

Agentura Census Bureau uskutečnila výzkum Reading At Risk na žádost společnosti National Endowment for the Arts v roce 2002. Tento výzkum zkoumal podíl osob nad 18 let, které se zúčastnily představení, navštívily muzeum, divadelní představení, nebo četly knihu. Průzkumný vzorek činil více než 17. 000 osob, což umožnilo segmentovat dotazované podle rasy, věku, regionu, vzdělání a majetnosti.

Výzkum přichází s informace o dospělých a jejich zájmem o čtení, psaní, poslech a jiné volnočasové aktivity. Respondenti byli dotázani, zda-li během posledních 12-cti měsíců prováděli některou z výše uvedených činnosti (nikoliv pro práci či školu). Výsledky byly poté porovnány s podobnými výzkumy z let 1982 a 1992.

Některé klíčové výsledky výzkumu:

  • Od roku 1992 poklesl počet čtoucích dospělých Američanů o 7,3%
  • Čtení knih pokleslo o celých 14%, čtení jiné literatury pouze o 7%
  • Jedna ze tří amerických žen čte literaturu
  • Počet čtenářů klesá ve všech věkových kategoriích

Závěrečná zpráva: http://www.nea.gov/pub/readingatrisk.pdf

Národní výzkum čtení, kupování a půjčování knih (2001)

(National survey of reading, buying and borrowing book)

zpracovala: Pavla Otrasová

Tento výzkum je součástí kampaňě Book Alive pořádané federální vládou a Australským výborem pro umění. Book Alive je čtyřletý projekt na podporu hodnoty knih, čtení, gramotnosti (zejména dětské gramotnosti) a také podporu australských autorů.

Telefonický výzkum prováděla na základě objednávky firma A.C. Nielsen Company. Cílem výzkumu bylo informovat tvůrce kampaně Books Alive o výsledcích jejich práce a zároveň provést čtyři oddělené výzkumy:

  • 1.výzkum – přehled posledních australských výzkumů o čtení a nákupních vzorcích
  • 2.výzkum – kvalitativní výzkum na základě rozhovorů s knihkupci, nakladateli a členy Books Alive referenční skupiny
  • 3.výzkum – kvalitativní výzkum mezi spotřebiteli určený k výzkumu užití, nákupu a půjčení knih pro volný čas
  • 4.výzkum – národní telefonický průzkum zkoumající a stanovující vzory čtení, nákupů a půjček

Závěrečná zpráva: http://love2read2012.wikispaces.com/file/view/National_Survey_Reading.pdf

Číst nebo nečíst? (2007)

(National Endowment for the Arts: To Read or Not To Read)

zpracoval: Lukáš Prorok

V roce 2007 uveřejnila americká agentura National Endowment for the Arts (NEA) výzkum, který shromažďuje statistické údaje více než 40studií. Výzkum je zaměřen na všechny věkové kategorie a různé úrovně vzdělání. Zabývá se všemi druhy čtení, včetně beletrie, literatury faktu a žánrů v různých formátech, jako jsou knihy, časopisy, noviny a on-line čtení. To Read or Not To Read je unikátní díky tomu, že uvádí do spojitosti čtenářské návyky spolu s dalším chováním a souvisejícími výsledky, včetně akademického úspěchu, zaměstnanosti a zapojení komunity.

Hlavní závěry výzkumu:

  • Čtení v Američanů má sestupnou tendenci (mezi 17letými se procento ne-čtenářů, za posledních 20 let více než zdvojnásobilo)
  • Pokles čtení má občanské, sociální a ekonomické důsledky
  • Američané hůře rozumí čtenému textu

Závěrečná zpráva: http://www.nea.gov/research/toread.pdf

mezinárodní výzkumy

PIRLS - Progress in International Reading Literacy

PIRLS představuje mezinárodní výzkum čtenářské gramotnosti. PIRLS zajišťuje přísný mezinárodní průzkum, který porovnává čtení a postoje k čtení. Výzkum probíhál na 9-letých a 10-letých dětí v 41 zemích na vzorku více jak 200 000 dětí. Je to jediná mezinárodní studie která poskytuje informace o základních čtenářských návycích u 9ti 10ti letých dětí. Průzkum shromažďuje informace např. postoje a návyky čtenáře, ale také o čtení pro děti, a zda a co si čtou pro potěšení.

První průzkum PIRLS proběhl v roce 2001 a druhý byl v roce 2006. Zpráva z druhého průzkumu poskytuje informace o čtenářských dovedností dětí v Anglii, ve srovnání se svými vrstevníky na mezinárodní úrovni. Druhý průzkum také obsahuje informace o změnách čtenářských návyků proti prvnímu průzkumu.


Readers and Reading: the National Report for England 2006

Výzkum Čtenáři a četba národní zpráva pro Anglii za rok 2006. Zpráva předkládá stav čtenářství v Anglii za rok 2006. Ze zprávy např. vyplývá čemu dává cílová skupina dětí přednost při čtení. Jaký druh literatury v závislosti na pohlaví a data porovnává v přehledných grafech s daty z ostatních zemí. Ukazuje též relativní rozdíly ve výkonu porozumění psanému textu a tyto data srovnává s ostatnimi státy i rozdíly mezi pohlavím. Průzkum také vypovídá o trendech malých čtenářů zda zájem klesá či stoupá a data porovnává mezi státy. Zda čtou knihy podle nějakých trendů jak pravidelně čtou. Porovnává zda čtou pro zábavu nebo jen pro školní povinnosti a jaké jsou v těchto datech rozdíly u pohlaví. Jaké mají jiné preference TV, PC. Kolik hodin traví před televizorem. Jak používají internet kolik času hrají hry. Vyhodnocuje vlivy učitele na čtení, jak vede žaky k četbě a zda používá nějaké pomůcky. Průzkum názorně představuje malého anglického čtenáře jeho návyky a preference vlivy společnosti a školy a konfrontuje získaná data s jinými zeměmi a s předchozí studií z roku 2001.

Závěrečná zpráva http://www.nfer.ac.uk/nfer/publications/PRN01/PRN01.pdf

Zpracoval: Michal Pavlů

Mezinárodní průzkum čtení (2002)

(International Reading Survey: presentation of findings; Briony Train, Member, IFLA Reading Section Standing Committee)

zpracoval: Lukáš Prorok

Tento mezinárodní výzkum je zaměřený na rozsah poskytování služeb ve veřejných knihovnách. Nejedná se o výzkum velkého rozsahu co se dotazů týče, ale prováděl se v osmnácti zemích včetně České republiky.

Projekt si vzal za úkol prozkoumat jaký dopad má na čtenáře a zaměstnance knihoven, o rok dříve navržená, strategie čtenářství.

Klíčové oblasti výzkumu jsou:

  • Strategie rozvoje čtenářství
  • Partnerství na podporu čtenářství
  • Aktivity knihovníků pro čtenáře
  • Dovednosti knihovníků a vzdělávací potřeby

Závěrečná zpráva: http://archive.ifla.org/VII/s33/project/irs.pdf

Alternativní úkol 2: Aplikace teorií