Inkunábule
Autor: Alena Sedláčková
Klíčová slova: inkunábule, prvotisky, první knihy, paleotyp
Synonyma: prvotisky
Úvodem
„Mezi nejúčinějsí, nejtrvalejší a nejstarší prostředky sdělovati lidské myšlenky a city náleží kniha. Jest jak po stránce obsahové, tak i jako výrobek výrazem své doby a svého prostředí; jest plodem těch, kdo byli v těchto směrech jejími původci. Působí i tehdy, kdy již její autoři a výrobci nežijí. Jest měřítkem kulturní vyspělosti svých původců i národů, k nimž náleželi. Jest přínosem jednotlivců i národů ke kultuře veškerého lidstva. Je to nezbytná pomůcka všech badatelů a nejpůsobivější trvalý nástroj ovlivňovati masu v určitém směru.“ [1]
Charakteristika
Inkunabule = původně slovo pochází z latiny, u nás ho roku 1840 přeložil V. Hanka jako prvotisk. Původní latinský název lze nacházet v tištěných knihách až do roku 1499, ale ve smyslu slova, který používáme dnes, se poprvé objevuje r. 1653 v Paříži, když ho použije jesuita Philippe Labbé v knize „Nova bibliotheca librorum manuscriptorum“. [2] Samotné slovo překladem znamená „v kolébce“, tedy incunabule = tisk v kolébce, prvotisk, německy Wiegendruck či inkunabeln, ang. a franc. incunables.
Definice
Inkunábule neboli prvotisk je speciální kategorie starých tisků, která zahrnuje jednotlivé deskotiskové blokové knihy a artefakty vyrobené pomocí pohyblivých liter, tedy díla prvních knihtiskařských umění z doby nejpozději do konce roku 1500.
Definice dle TDKIV [3]: "Tištěná kniha vyrobená pomocí pohyblivých liter v období od vynálezu knihtisku do roku 1500 včetně. Zpočátku se projevovala snaha napodobit písmem, výzdobou a úpravou dobovou rukopisnou knihu."
Historie
Světovou časovou hranici poprvé stanovil r. 1643 luteránský bohoslovec Johannes Saubert, knihovník městské knihovny v Norymberku. U nás to byl již zmíněný Václav Hanka, který roku 1853 stanovil hranici českých prvotisků na rok 1526, tedy nastoupení Habsburků na český trůn. Jeho názor ovšem pro nedostatek pádných důkazů nebyl přijat. V současné době je oficiálně přijat rok 1500. První česká inkunábule pochází z r. 1468 a jej jí známá Kronika Trojánská. [4]
V období kdy vznikali prvotisky, byl trh zvyklý na klasickou psanou knihu, proto se nejstarší knihtiskaři a sazeči snažili tomuto trendu
nebo raději řekněme zvyku přiblížit. Tiskaři spíše než by využili pohyblivé litery, ryly bloky se samotnými stranami, které pak tiskli. Také se drželi základních druhů písem, kterých bylo šest. Tedy antikva, bastarda, gotikoantikva, rotunda, švabach a textura. Dále pak vznikaly příbuzná písma (přes 4 000) jako např. v Čechách tzv. „česká bastarda“. [5]
15. století znamená pro svět počátek zesvětšťování a zlidovění knih. Zhruba 50% prvotisků souviselo s teologií a náboženskou výchovou, 30% jsou tištěné díla antických autorů a světská literatura, 10% jsou právnické spisy a 10% díla naukové povahy. Jako nejvydávanější autor se označuje Aelius Donatus, jehož školní texty jsou dochovány v cca 400 úplných či částečných edicích. Po něm následují autoři jako Cicero, Vergilius a Aristoteles. Mezi typy knih, které se vydávaly nejčastěji, se řadí hodinky (cca 400 vydání), minuce ,misál (cca 300 vydání) a poté Bible (130 kompletních vydání, z nichž bylo 99 latinsky, 15 německy, 12 italsky, 2 francouzky, česky a 1 katalánsky).[6]
== Ukázka == Další ukázky prvotisků
Voit v Encyklopedii knihy uvádí, že druhé vydání nejmodernějšího souborného světového katalogu The illustated incunabula short – title catalouge on CD-Rom z roku 1998, eviduje přes 26 550 bibliografických jednotek prvotisků. D8le se předpokládá, že při průměrném nákladu prvotisků 300 kusů, je na světě okolo 8 milionů exemplářů. Do dnes se ovšem mezi sběrateli a institucionálních knižních fondech dochovala pouhá pětina, což činní zhruba 500 000 svazků.
Součást knihovědy, která studuje a popisuje prvotisky, se nazývá inkunábulistika.
Použitá literatura
[1]TOBOLKA, Zděnek. Kniha její vznik, vývoj a rozbor. 1. Vyd. Praha:Orbis. 1949. s 11. [2]tamtéž str. 134 [3]TDKIV. [online] c2005. [citovaný 17.6.2010] Dostupný z www: <http://sigma.nkp.cz/F/2Y5XU6XHTQ8LSIVX25FSIG33N1EELX2RVKK3K2JCQN5DL5MRBV-29432?func=find-b&find_code=WTR&request=prvotisk&adjacent=N&x=38&y=7>. [4]TOBOLKA, Zděnek. Kniha její vznik, vývoj a rozbor. 1. Vyd. Praha:Orbis. 1949. s 134. [5]VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzní obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. Století. 1. vyd. Praha : Libri. 2006. s. 723. ISBN: 80-7277-312-7. [6]tamtéž str. 724
Doporučená literatura k rozšíření tématu
BOLDAN, Kamil. Záhada kroniky trojánské: počátky českého knihtisku. 1.vyd. Praha: Nádorní knihovna ČR. 2010, 66 s.
DAVIES, Martin. Incunabula: studies in fifteenth – century printed books. 1 st. Publ. London: British Library. 1999, 650 s.
HEJNOVÁ, M., HŮLEK, J., UHLÍŘ, Z. , Ve znamení nové doby: první dvě století tištěné knihy v Čechách. Praha: Národní knihovna ČR. 2000, 130 s.
HOŘEC, Jaromír. Počátky české knihy. Praha: Votobia. 2003, 158 s.
Náhled dalších druhů prvotisků
Wikimedi Commons [online] 2010. [citovaný 17.6.2010] Dostupný z www: <http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Incunabula>.
