Informační válka

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Jiří Beran

Klíčová slova: informační válka

Synonyma: ---

Související pojmy: hacking, kyberprostor

nadřazené - válka, internet, počítačová bezpečnost

podřazené - počítačová kriminalita, vědomostní válka, válka velení, řízení a spojů, zpravodajská válka, počítačová válka, psychologická válka, ekonomická válka, politická válka, diplomatická válka

Definice

Termín informační válka je předně v našich poměrech velmi zobecňován a používán nejen neodbornou veřejností při téměř veškerých konfliktech vedených skrze výpočetní techniku. Informační válka se také stala synonymem pro válku elektronickou, která sice pod její definici spadá, ovšem je jen její menší součástí.
Termín informační válka je však poněkud šiřší: „V případě informační války jde o konfrontaci vojenského charakteru, která je realizována s cílem zničit či efektivně ochromit informační infrastrukturu protivníka. Tato válka se vede mezi dvěma či více nepřátelskými stranami, a není omezena na válečný konflikt v podobě vojenského střetnutí mezi státy. Vede se různými prostředky, z nichž některé jsou produktem vysoké technologie a jiné jsou známy a používány tisíce let.[1]


Druhy informační války

Pojem informační válka do sebe obsáhl několik menších, dříve používaných pojmů a stvořil také některé zcela nové. Rozlišujeme tedy válku vědomostí; válku velení, řízení a spojů; elektronickou válka; zpravodajskou válka; počítačovou válku; psychologickou válku; ekonomickou válka a politickou a diplomatická válkou.[2]

Válka velení, řízení a spojů

Jelikož je většina skupin více či méně hierarchicky organizována, jsou údery vedené na velení (zdroj informací), které je původcem informací či je rozesílá, nebo na spoje (informační kanály), které jsou prostředkem toku informací mezi velením a jeho podsložkami.

Zpravodajská válka

Operuje v oblasti získávání a zpracovávání informací, stejně tak se ovšem pokouší zamezit ve stejné činnosti protivníkovi. Moderní vedení zpravodajské války je orientované spíše na pečlivé zpracování informací, než na sběr co největšího množství.

Elektronická válka

Zahrnuje napadání nepřátelských elektronických systémů a bránění svých vlastních. Napadáním zde myslíme buď úplným vyřazením z provozu, převzetí kontroly či poškození takovým způsobem, aby systém fungoval dále, avšak chybným způsobem. Za příklad poslouží například radarové a antiradarové prostředky z druhé světové války. Rovněž pod ní spadá šifrování a dešifrování.

Počítačová válka

V současné době spíše známá pod pojmem kybernetická válka, která tvoří obraz budoucnosti informační války. Jelikož jde o záležitosti budoucnosti, je tento obor spíše o spekulacích, založených na systému dvojí reality, kdy je konflikt veden na frontě reálné a virtuální, kdy jsou obě reality propojené a závislé na svých protipólech. Zničení v realitě jedné by mělo tedy za následek i destrukci v realitě druhé.

Psychologická válka

Jedná se o vedení války, ve kterém je hlavním cílem lidské myšlení. Dříve byla tato forma boje používána jen k přímému ovlivňování, nyní jsou využívány zejména masmedia, která ovlivňují informace tak, jak to vyhovuje dané straně konfliktu. Tato strana ovšem nevede útok jen proti straně druhé, avšak také proti sobě samé, tedy například proti vlastnímu obyvatelstvu, které manipuluje určitým způsobem. Za příklad může posloužit například Válka v Perském zálivu, kdy byli obyvatelé Spojených států zaplaveni podvrhnutými informacemi o podmínkách v Kuvajtu.

Ekonomická válka

Nejaktuálnější a také zcela běžná ve světě, i když využívání jejích nástrojů nelze považovat za válečný akt. Ekonomická válka je založena na ekonomické hodnotě informací, obchodování s nimi a jejich ekonomickém využití.

Historie informační války

Ač se termín informační válka objevuje teprve v sedmdesátých letech minulého století[3], lze jí najít jako nástroj mnoha velkých vojevůdců a válečníků časů dávno minulých. Například už Alexandr Veliký využil silné informační kampaně proti Perské říši, vytvořil vlastní informační sít a také účinně pronikal do informačních sítí nepřítele.
Stejně tak Čingischán, sjednotitel mongolských kmenů, dosáhl svých vítězství i pomocí informačních sítí. Jako mnoho jeho předchůdců vyznával kvalitní průzkum, avšak na rozdíl od nich se získanými informacemi lépe pracoval, a to pomocí dálkové komunikace, kdy významně zdokonalil systém jezdecké pošty pomocí výměnných stanic. Eduard III. za své válečné štěstí ve válce s Francií mohl děkovat účinné vojenské propagandě a manipulaci s veřejným míněním.
Informační válka tedy sahá daleko do dějin lidstva, a ač ještě tenkrát nebyla definována, hluboce se podílela na výsledcích bitev, zásadních pro utváření podoby světa, jak ho známe dnes.


Druhá světová válka

Elektronická válka největšího světového konfliktu se odehrála tisíce metrů nad zemí, tedy ve vzduchu. Mezi lety 1940 až 1945 vzduchem poletovala elektronika v podobě rádií, radarů a dalšího navigačního vybavení, proti kterému pak stály radarové rušičky apod. Historie nám tehdy názorně ukázala, jak důležité je využití informační války v moderním konfliktu.
Elektronickou válku odstartovalo roku 1940 zavedení palubního navigačního systému Knickebein, který využíval signálů z pozemních vysílačů k nočním bombovým útokům. Ještě téhož roku přišlo britská odpověď v podobě elektronické rušičky, která Knickebein vyřadila z provozu díky vysílání na stejné frekvenci.
Technologie se v průběhu války pochopitelně posunovala a zlepšovala, až přišel na řadu další převratný systém, IFF (identification: friend or foe), což byl vysílač Spojenců, identifikující sám sebe pro ostatní letadla na obloze. Systém je v moderní úpravě aktuální i dnes, a to jak ve vojenských zařízeních, tak na internetu. Celý elektronický konflikt tedy vypadal tak, že jedna strana vyvinula nový špičkový radar, na který se druhá strana snažila co nejrychleji odpovědět pomocí ještě účinnější rušičky. Na konci války měly nové technologie životnost jen pouhých několik měsíců, což je trend, jež přežil do našich dnů a s největší pravděpodobností zůstane aktuální ještě dlouho.
Není bez zajímavosti, že v prudce se vyvíjející elektronické válce našly uplatnění i některé starší technologie, jako například proužky potažené hliníkem[4], které – shazované v obrovském množství – zcela oslepily tehdejší špičkové radary. Útok na stejném principu má svou nepopiratelnou účinnost i v dnešním světě.
Po druhé světové válce na základě vyvinutých technologií vznikl navigační systém LORAN, ze kterého se později vyvinulo GPS, polohový družicový systém, prostřednictvím kterého je možno určit umístění s přesností na desítky metrů.


Poznámky

  1. Informační válka: pojem, smysl a pojetí. In: Specialista: military portál [online]. 19. 9. 2005 [cit. 2012-06-11]. Dostupné z: http://magazin.specialista.info/view.php?cisloclanku=2005091901>.
  2. Psychologické operace informační války - perspektivy In: Ministerstvo obrany a Armáda České republiky [online]. c2012 [cit. 2012-06-11]. Dostupný z WWW: <http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=770 >.
  3. BASTL, Martin. Kybernetický terorismus : Studie nekonvenčních forem boje v kontextu soudobého válečnictví. Brno, 2007. 153 s. Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra politologie. Vedoucí dizertační práce prof. PhDr. Maxmilián Strmiska, PhD. Strana 61.
  4. DUNNIGAN, James F. Bojiště zítřka : Tváří v tvář globální hrozbě kybernetického terorismu. Kateřina Došlíková. 1. vyd. Praha : Baronet, 2004. 356 s. ISBN 8072146424. Strana 47.


Použitá literatura

  • JIROVSKÝ, Václav. Kybernetická kriminalita : Nejen o hackingu, crackingu, virech a trojských koních bez tajemství. Martin Kysela; Petra Tesárková. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2007. 288 s. ISBN 978-80-247-1561-2.
  • DUNNIGAN, James F. Bojiště zítřka : Tváří v tvář globální hrozbě kybernetického terorismu. Kateřina Došlíková. 1. vyd. Praha : Baronet, 2004. 356 s. ISBN 8072146424.
  • BASTL, Martin. Kybernetický terorismus : Studie nekonvenčních forem boje v kontextu soudobého válečnictví. Brno, 2007. 153 s. Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra politologie. Vedoucí dizertační práce prof. PhDr. Maxmilián Strmiska, PhD.