Informační společnost

Z WikiKnihovna
Verze z 20. 2. 2012, 13:29, kterou vytvořil Michal Klajban (diskuse | příspěvky) (20 revizí: IMPORT H-L: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Stránky předmětu VIKBA29 - Učící se společnost a role knihovníka v ní


Informační společnost (globální výchova) - Shrnutí přednášky

Co je informační společnost?

  • Informační společnost je společnost, která se opírá o shromažďování, využívání a šíření informací.
  • Společnost je charakteristická pojmem informace, což jeví samotný název.
  • Název se poprvé objevil v 70. letech minulého století, ovšem neznamená to, že by se s příchodem informačních technologií celá společnost změnila na informační.
  • Není jasně stanoveno, jaká kritéria musí stát, slupina lidí či celá společnost splňovat pro to, aby byly informační. Je však zřejmé, že abychom označili společnost lidí za informační, musí být tito lidé informačně gramotní.
Pojem informační společnost se poprvé objevil v Norově-Mincově zprávě francouzské vlády v roce 1975.

Rysy informační společnosti

  • Ze zpracování informací se stává významná ekonomická aktivita, která vytváří zcela nové příležitosti a činnosti, které podstatně ovlivňují charakter společnosti.
  • Tradiční hierarchické byrokratické struktury začaly být nahrazovány efektivněji fungujícími strukturami "adhokratickými", které dokáží pružněji reagovat na změnu prostředí, v němž pracují.
  • Ekonomika je vázaná také na nehmotné produkty, mění se hodnota nabízených produktů a služeb - roli přebírají znalosti a hodnota duševního vlastnictví.

Rizika

  • Jako každá změna, tak informační společnost, přináší rizika, která se mohou stát velice zásadním problémem celé společnosti, celého světa.
  • Hlavním rizikem je rozdělování společnosti na informačně bohaté a informačně chudé, tzn. informačně bohatý člověk má především přístup ke vzdělávání a moderním informačním a komunikačním technologiím – to je velký problém států třetího světa.


Evropská unie se snaží rizikům vyvarovat, a proto si stanovila cíle, které definují hlavně tato kritéria:

  • podniky a občané musí mít přístup k levné komunikační infrastruktuře na světové úrovni a k široké škále služeb;
  • každý občan musí mít dovednosti potřebné k životu a práci v informační společnosti;
  • přístup k celoživotnímu vzdělávání je základem evropského sociálního modelu.

Vysvětlení neznámých pojmů:

  • Adhokratický - Nepřítomnost hiearchie, nebyrokratická siťová organizace. Kreativní struktura vytvořená pro dosažení určité cíle, resp. s časově omezenou existencí. Charakteristickým znakem jsou volné, neformální vazby, převaha horizontálních vztahů nad vertikálními. Vzájemná kooperace více či méně nahrazuje řízení. Tato forma je již běžná např. v konzultačních společnostech nebo výzkumných univerzitách
  • Síťová ekonomika - Síťová ekonomika[1] je označení pro nynější globální vazby mezi ekonomickými subjekty, charakteristické výrazným propojením. Hlavní roli v nové éře hraje spojení čehokoliv s čímkoliv do obrovské pavučiny sítí různých úrovní vztahů, kde se sdílejí zdroje a aktivity, rozšiřují trhy a snižují rizikové náklady. Toto propojení je umožněno explozivním rozvojem informatiky a komunikační techniky. Díky síťovému propojení mohu být firmy nyní provázány se subjekty svého zájmu těsněji než kdykoliv v minulosti. Vzhledem k tomu jsou firmy nuceny přehodnotit a přetvořit základní procesy a modely podnikání. Síťová ekonomika má mnoho částí a úrovní, které se vzájemně prolínají.

Reflexe procesu vlastního učení

1) Co jsme se naučili?

  • a) o tématu (shrnutí obsahu toho, co jste k tématu zjistili a zpracovali pro ostatní tak, aby pokud možno mohli z materiálu čerpat při přípravě na státnice)
  • Pojem informační společnost se váže k pojmu informace, je to společnost, která se ve stále větší míře opírá o shromažďování, využívání a šíření informací. Tento pojem nemá jednotnou, stanovenou definici, každý z nás tento pojem chápe jinak.
  • V této společnosti hrají důležitou roli znalosti, vědění, počítačová gramotnost a především přístup k informacím. Poprvé byl tento pojem použit v 80. letech.
  • V oblasti vzdělávání jsou komputerizace a formování informační společnosti spojeny především s elektronickým vzděláváním neboli učením (e-learning).
  • V informační společnosti je vzdělání především nácvikem celoživotního zapojení do informačních toků, což bude stále důležitější podmínka aktivního a spokojeného života.
  • Co se týká mezilidské komunikace v informační společnosti, jsou zde lepší možnosti spolupráce na dálku a usnadnění setkávání lidí
  • Důsledky nových IT v sociální oblasti se projevují změnami ve všech oblastech života, mj. ve vzdělávání, ve správě a v zaměstnanosti
  • Jedním z důsledků je dálkové zaměstnání, které přináší řadu výhod, ale i nevýhod. Např. se snižují náklady, narůstá produktivita práce, pro zaměstnance to znamená flexibilní pracovní dobu, úsporu času atd. Dále také možnost integrace postižených a lidí z hůře dostupných míst do pracovního procesu. Ale na druhou stranu zaměstnavatel musí řešit změnu stylu řízení, pracovník musí počítat s problémy vyplývajícími z takovéto izolace v domácím prostředí – chybí kontakt s lidmi i s vedením. Z tohoto bodu vyplývá určitá nejistota práce.




b) o přípravě přednášky (jak na to?)

  • přednášku je dobré rozdělit na více částí, vytvořit si osnovu i s časovým rozvrhem
  • rozdělit si role – kdo bude přednášet, kdo hledat informace o tématu a zpracovávat je do určité podoby
  • rešeršéři by měli vzájemně spolupracovat, informovat se na čem pracují a zda se nějaké nalezené informace nehodí ostatním do jejich části
  • je dobré si přednášku předem vyzkoušet i s projektorem

2) Jak měla přednáška ideálně vypadat?

  • přednáška měla být o něco delší (asi 10 min)
  • diskuze mohla být více rozvedená


3) Co se nám podařilo, co se nám nepodařilo a proč?

  • nepodařilo se nám rozproudit diskuzi mezi posluchači tak, jak jsme si představovali, protože všichni byli podobného názoru, a tak nedošlo ke konfrontaci


4) Co bychom podruhé udělali jinak?

  • více bychom se připravili na diskuzi
  • vysvětlili bychom neznámé pojmy, které by se objevily v textu


5) Co byste poradili těm, kteří budou tuto přednášku dělat za rok? Na co se mají soustředit a čím se nezatěžovat, jak to udělat co nejlépe?

  • přednášku připravovat zavčas (2– 3týdny) – kvůli hledání zdrojů
  • je lepší, aby přednášelo méně lidí (3 – 4), ostatní se mohou starat o organizační záležitosti
  • k otázkám do publika je lepší vymyslet příklady
  • v diskuzi se připravit na to, že nikdo nebude chtít sám od sebe odpovídat, tak bude potřeba někoho vyvolat nebo se s někým předem domluvit, aby odpovídal => je pravděpodobnost, že se někdo přidá
  • přednášku si předem vyzkoušet i na projektoru, a zároveň měřit čas
  • je dobré zapojit do diskuze i učitele – řekne odborný názor na problematiku
  • do přednášky přidat i hry (týmové, logické...), otázky, či jinou aktivitu, která by posluchače zaujala, tím se stane přednáška zajímavější, různorodější a není monotónní
  • je lepší mít přednášku kratší než delší, a pokud jste ve zpoždění nenápadně a v klidu ji zkrátit
  • připravit se na to, že selže technika – připravte si alternativní řešení – např. ke zvukovému záznamu mít i tištěnou podobu
  • přednášející by si měli zpracované materiály projít, vyzkoušet přednést a případně přizpůsobit vlastnímu projevu
  • používat spíše kratší věty a snažit se neříkat slova jako tak, takže, prostě, vlastně, …
  • snažte se nepohupovat, být narovnaný/á, neházet rukama…