Informační etika

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Eva Tesařová Mátlová

Klíčová slova: etika, informace, tvůrce, uživatel

Synonyma: etika médií

Související pojmy:

nadřazené - etika, morálka
podřazené - informace,citování, cenzura



Charakteristika

Informační etika vychází z obecných principů etiky. Jestliže na etiku nahlížíme jako na soubor mravních norem[1], pak informační etika je mravnost ve vztahu k informacím, a týká se všech, kteří s informacemi přichází do styku.

Výstižné je shrnutí Karla Janoše[2]:

„Informační etiku definujeme jako oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření,transformaci, ukládání, vyhledávání, využívání

a organizaci informací.“

Informační etiku rozlišujeme podle úrovně kontaktu s informací[3]:

  • etiku tvůrců (autor, editor)
  • etiku uživatelů (čtenář)


Informační etika se uplatňuje především při těchto činnostech: žurnalistika, knihovnictví, publikační činnost, informatika. Šířeji se dotýká také učitelství, politiky, atd.[4]

 

Co zahrnuje informační etika

Zde předkládám seznam nejčastějších provinění proti etickému kodexu informační etiky dle K. Janoše:

  • z pozice tvůrce: zveřejnění klamavých informací, špatné nebo chybějící citování, zbytečné publikování pro zvýšení prestiže
  • z pozice zprostředkovatele: nesprávně poskytnuté informace, časová prodleva, nedodržování pravidel pravopisu, nerespektování autorského práva, cenzura,
  • z pozice uživatele: nevyužití získaných informací (např. u vedoucích pracovníků)


Dva přístupy informační etiky

  • mikroetický - individuální chování, vlastní praxe (užití citací)
  • makroetický - úroveň společenská a globální (cenzura ve společnosti)

 

Vývoj informační etiky

Ačkoli pojem informační etika nejmenoval, za prvního, který se dotknul tohoto oboru považujeme Normana Wienera, označovaného za otce kybernetiky. Teprve v roce 1988 použili nezávisle na sobě koncept informační etiky Rafael Capurro v Německu (Informationsethik) a Robert Hauptman v USA (informationethics)[5]. V České republice  teprve v roce 1990 začala být etika vnímána a vyšla Informační charta. Následně v roce 1991 byla přijata Listina základních práv a svobod[6].

Kodifikace

Etické kodexy definující informační etiku najdeme zpracovány v mnoha materiálech. Jejich obsah se může měnit vlivem změny ve společnosti jak v obecně etických hodnotách, tak i v nástrojích, které používá (např. rozvoj internetu a technologií). Pravidla se vyskytují na třech úrovních: právní norma, mezinárodní úmluva nebo profesní kodexy.


Příklady kodexů:

  • Všeobecná deklarace lidských práv (výběr článků dle R.Capurra[7]):
    • čl. 1. Respekt k lidské důstojnosti
    • čl. 1., 2., 3., 6. Diskrétnost
    • čl. 2., 7. Rovnost příležitostí¨
    • čl. 3., 12. Ochrana osobních údajů
    • čl. 19 Právo na svobodu přesvědčení a projevu
    • čl. 27. Právo podílet se na kulturním životě společnosti
    • čl. 27. Právo na ochranu morálních a materiálních zájmů, které se týkají jeho vědecké, literární nebo umělecké tvorby
  • Kodex dobrých mravů pro psaní vědeckých publikací
  • Americký kodex knihovníka

Poznámky

  1. Slovník cizích slov. Praha: Encyklopedický dům, 1998. 366 s. ISBN 80-901647-8-1.
  2. JANOŠ, Karel. Informační etika. Praha: Univerzita Karlova, 1993. 134 s.
  3. STEINEROVÁ, Jela. Informačná etika v súvislostiach informačnej ekológie. Knihovna [online]. 2014, vol. 25, issue 1, s. 23-35 [cit. 2014-12-20]. Dostupné z: http:http://knihovna.nkp.cz/knihovna141/141023.htm
  4. ČINČERA, Jan. Informační etika: Sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. 81 s. ISBN 80-210-2981-1.
  5. Winners. Business Information Review [online]. 2009-05-21, vol. 26, issue 2, s. 79-80 [cit. 2014-12-25]. DOI: 10.1177/0266382109104408. Dostupné z: http://bir.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0266382109104408
  6. ČACKÁ, Markéta. Informační etika. 2011. [cit. 2014-12-25]. Dostupný z WWW: <http://www.phil. muni.cz/~cacka/infetik.html
  7. CAPURRO, Rafael. Ethics and Information in the Digital Age. In: Libraries in the digital age [online]. Dubrovnik, Croatia, 2001 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://www.ffzg.unizg.hr/infoz/lida/lida2001/present.htm

Použitá literatura

  • CAPURRO, Raffael. Moral Issues in Information Science. Journal of Information Science. 1985, Vol. 11,  No. 3, str. 113 – 123.
  • ČACKÁ, Markéta. Informační etika. 2011. [cit. 2014-12-25]. Dostupný z WWW: <http://www.phil. muni.cz/~cacka/infetik.html
  • ČINČERA, Jan. Informační etika: Sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. 81 s. ISBN 80-210-2981-1.
  • Hauptman, Robert. Ethics and librarianship. Jefferson: McFarland, 2002. 151 s. ISBN 0-7864-1306-9.
  • ICIE :: International Center for Info Ethics [online]. Karlsruhe: Zentrum fur Kunst und Medientechnologie, 2001 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://icie.zkm.de/
  • JANKOVSKÝ, Jiří. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha : Triton, 2003. 223 s. ISBN 80-7254-329-6.
  • JANOŠ, Karel. Informační etika. Praha: Univerzita Karlova, 1993. 134 s.
  • Sklenák, Vilém a kol. Data, informace, znalosti a Internet. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2001. xvii, 507 s. C.H. Beck pro praxi. ISBN 80-7179-409-0.
  • Všeobecná deklarace lidských práv. Praha: Společnost pro lidská práva, 1968. [8] s.