Hermeneutika

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Hermeneutika

Autor: Dagmar Šiková

Klíčová slova: porozumění textu, interpretace, hermeneutika

Synonyma: porozumění textu

Související pojmy:

nadřazené – filozofie
podřazené – hermeneutický kruh, výklad textu


Definice

Slovo hermeneutika pochází z řečtiny – hermeneutiké, od slova hermeneuein, což znamená vysvětlovat, objasňovat, překládat, vyjadřovat jinými slovy. Své kořeny má ve jméně boha Herma, vynálezce písma a řeči, který tlumočil lidem boží poselství. Hermeneutika je tedy určitou teorií interpretace a porozumění textů, ale také jiných vizuálních nebo kulturních předmětů.


Historie

Původně byla hermeneutika chápána jako umění výkladu. Hermeneutika vznikla ve starověké Alexandrii při korigování a vydávání starších textů, zejména filosofických a náboženských. Umění výkladu věnovali značnou pozornost stoikové, kteří se věnovali výkladu mýtů prostřednictvím alegorie. Termín hermenéu se objevuje u prvních interpretů Homérovy Iliady a Odysseise, kteří se snažili vyložit jejich údajný skrytý smysl.

Ve středověku se tehdejší myslitelé věnovali prakticky pouze výkladu Bible. Órigenés našel klíč k výkladu Písma v Šalamounově výroku, podle kterého člověk musí napsat Písmo „třikrát“, aby mohl podat svědectví o jeho pravdě. Tím chtěl naznačit, že Bible nemá jen jeden jediný výklad, ale nalézá se v něm tělesný, duchovní a duševní smysl. V pozdějším středověku byly tyto tři vrstvy Bible rozšířeny na čtyři. Augustin z Dácie to vyjádřil následujícím veršem: litera gesta docet, quid credas allegoria, moralit quid agas, quo tendas anagogia (doslovný smysl učí, co se událo; alegorický, co máš věřit, morální, co máš činit a analogický, k čemu spěješ.) [1] Hermeneutika měla velký význam v období reformace, kdy se snažila o pochopení Bible vlastní interpretací textu a odmítala výklad často zkreslený katolickou církevní tradicí.

Na přelomu 18. a 19. století se německý filosof Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher pokusil jednostranné zaměření hermeneutiky na výklad antických děl nebo náboženských textů změnit. Současně formuloval základní hermeneutický princip interpretace – hermeneutický kruh. Hermeneutický kruh znamená, že každý dílčí poznatek může být pochopen pouze je-li dán do souvislostí celku, ale celku lze porozumět teprve pochopením dílčích souvislostí. Schleiermacher šel ještě dál, a jako další předpoklad pro správné pochopení textu, označil schopnost interpreta přemístit se do duševního života autora zkoumaného díla. Hlavním představitelem hermeneutiky 20. století je Hans-Georg Gadamer. Obzvláště jeho spis Warheit und Metode. Gadamer označuje jako základ lidské zkušenosti otevřenost k tázání. Abychom porozuměli druhému člověku, musíme nejprve porozumět tomu, nač se sami chceme tázat.

Smysl textu

Smysl textu je vždy ovlivněn nejen autorem, ale současně i tím, kdo s textem pracuje. Každý výklad je již předem ovlivněn předsudky a podmínkami, neexistuje porozumění, které by dosáhlo „čisté“ pravdy. Celé naše poznání je ovlivněno „předrozuměním“ (Vorverstandnis). Jako příklad bývá často uváděn překlad z cizího jazyka – aby byl překlad dobrý, musí překladatel porozumět původnímu textu stejně dobře – nebo i lépe než autor.


Významy hermeneutiky

Pojem hermeneutika se během své historie vyvíjel, a získal tak několik relativně diferencovaných významů. Může být vykládán jako:

  1. umění významové interpretace textů
  2. proces, jehož pomocí lze zjistit hledisko, které podmiňuje postoj mluvčího k předmětu rozhovoru
  3. nauka o předpokladech a fenomenologii rozumění
  4. metoda rozumění – hermeneutický kruh
  5. teorie zdůvodňování procesu rozumění
  6. filosofická metoda rozumění lidskému bytí a bytí vůbec jakožto základ všeho poznání.[2]

Uplatnění

Hermeneutika se uplatňuje v právní vědě, při výkladu uměleckých děl nebo historických událostí v sociologii a nebo při vývoji informačních technologií.


Představitelé

Karl Otto Apel
Emilio Betti
Wilhelm Dilthey
Johann Gustav Droysen
Hans-Georg Gadamer
Jean Girondin
Martin Heidegger
Friedrich Schleiermacher


Poznámky

  1. GRONDIN, Jean Úvod do hermeneutiky. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 1997. 247 s. ISBN 80-86005-43-7. S. 50
  2. HROCH, Jaroslav Filosofická hermeneutika v dějinách a v současnosti. 2.vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 204 s. ISBN 80-86251-18-7. S. 12.

Použitá literatura

BLECHA, Ivan. Filosofický slovník. 2. opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s. ISBN 8071820644.
GRONDIN, Jean. Úvod do hermeneutiky. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 1997. 247 s. ISBN 80-86005-43-7.
HROCH, Jaroslav. Filosofická hermeneutika v dějinách a v současnosti. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 204 s. ISBN 80-86251-18-7.
Katedra filmových studií. Hermeneutika. [citováno 03.05.2011]. Dostupné z: http://film.ff.cuni.cz/rozcestnik/metodika/hermeneutika.pdf