Hardwarová čtečka

Z WikiKnihovna
Verze z 19. 5. 2013, 23:10, kterou vytvořil Hodicová (diskuse | příspěvky) (E-ink a další vývoj)
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Lenka Hodicová

Klíčová slova: hardwarová čtečka, e-čtečka, e-kniha, e-ink

Synonyma: e-čtečka

Související pojmy:
nadřazené – e-kniha
podřazené – hardware

Úvod

Hardwarová čtečka je zařízení sloužící ke čtení elektronických knih. E-knihy existovaly dříve než e-čtečky, text byl zobrazován pomocí počítače. Koneckonců, i dnes není e-čtečka jediné zařízení, které člověk může využívat ke čtení elektronických knih. Některé formáty e-knih lze zobrazit kromě počítače také na tabletech nebo mobilních telefonech. Nicméně čtečky elektronických knih v podobě, jak je vnímáme dnes vznikly ho v roce 1998[1].

První e-čtečky

Prvními hardwarovými čtečkami byly Rocket eBook a SoftBook Reader. Měly podobu malého příručního zařízení a obě používaly dotykový LCD display. Navíc kromě čtení také umožňovaly vpisování poznámek nebo fulltextové vyhledávání. Obsah do e-čteček mohl uživatel kupovat a stahovat z webových stránek společností. Čtečka Rocket eBook ale neměla přímé připojení na Internet, bylo třeba použít kabel k připojení k PC a do čtečky přetáhnout již předem stažené e-knihy. Výrobce navíc neumožňoval převádění vlastních vytvořených souborů.
SoftBook Reader bylo možné připojit na internet, i když opět přes kabel. Čtenář tedy stáhl koupenou elektronickou knihu přímo do čtečky. Navíc nabízela některé noviny v elektronické formě, které se po připojení na internet samy stahovaly. Narozdíl od Rocket eBook umožňovala import vlastních dokumentů.
Další čtečky pracovaly na stejném principu, měla LCD display a podobala se i designem. Vzhledem k vysoké ceně se příliš neuchytily.

E-ink a další vývoj

Malou revoluci ve vývoji elektronických knih znamenal vynález e-inku (elektronického inkoustu). Jedná se o pružný, papíru podobný elektronický display podložený tenkou vrstvou plastu. Display je složen z tekutiny obsahující černé a bílé částečky, které pak pomocí napětí vykreslovaly obraz[2].
Tento typ displaye byl šetrnější k lidským očím, poskytoval stálý obraz a hlavně měl nižší energetickou spotřebu. Čtečky tak potřebovaly menší baterie, což se projevilo na hmotnosti. Díky e-inku došlo kromě snížení hmotnosti také k výraznému snížení ceny. E-ink je dnes využíván ve všech typech e-čteček.
Poprvé byl použit v roce 2004[3] ve čtečce firmy Sony Librié EBR-1000EP. Tato čtečka umožňovala také přehrávání audio souborů. Nicméně nový typ displaye potřeboval čas k načtení textu a Sony nedokázal poskytnout dostatek knih a tiskovin k uspokojení spotřebitele, naví první dva roky po uvedení na trhu byl k dostání pouze v Japonsku. Proto tato čtečka také nezaznamenala velký úspěch.
První úspěch zaznamenala její nástupkyně PRS-500, ačkoliv neobsahovala některé funkce, které měly například Rocket eBook či SoftBook Reader. Za úspěchem stál kromě e-inku a nízké hmotnosti také fakt, že spolu s uvedením čtečky vzniklo nové online knihkupectví s dostatečným počtem knižních titulů.

Hardwarové čtečky dnes

Zdroje

  1. SHIRATUDDIN, Norshuhada, Monica LANDONI, Forbes GIBB a Shahizan HASSAN. E-Book Technology and Its Potential Applications in Distance Education. [online]. 2003 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://journals.tdl.org/jodi/index.php/jodi/article/viewArticle/90/89
  2. POKORNÝ, Antonín. Čtečku nebo knihu?. In: FOBEROVÁ, Libuše. Kniha ve 21. století [online]. 2012 [cit. 2013-05-19]. Str. 81. Dostupné z: http://k21.fpf.slu.cz/wp-content/uploads/2012/09/Sborn%C3%ADk-K21-2012.pdf
  3. POKORNÝ, Lukáš. Pohled na historii e-readerů s důrazem na jejich funkce. [online]. 2012 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/pohled-na-historii-ereaderu-s-durazem-na-jejich-funkce-0