HSTD

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Jana Procházková

Klíčová slova: kniha, knihovna, nepřátelská literatura, noviny, prověřování, rozhlasové vysílání, tajné informace, televize, tisk, závadná literatura

Synonyma: Hlavní správa tiskového dohledu

Související pojmy: cenzura, kontrola, plnomocníci


Hlavní správa tiskového dohledu

"Nosným sloupem ideologické manipulace byla cenzura - Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD). Vznikla v roce 1953 vládní vyhláškou po vzoru moskevské centrály cenzury Glavlitu." [2, s. 94-95] Součástí HSTD bylo IV. Oddělení, které prověřovalo knihovny z hlediska úkolů HSTD a očišťovalo je od závadné literatury. Pověření kontrolovali, jak jsou knihovny od závadné a nepřátelské literatury očišťovány. O závadných knihách podávali pověření a knihovník zprávy oddělení knihoven HSTD.

Funkce

Funkce Glavlitu byla taková, aby se zabránilo publikaci informací, které by mohly ohrozit státní tajemství v knihách, novinách a jiných tiskovinách, stejně jako v rozhlasovém a televizním vysílání. Existoval zvláštní seznam zakázaných informací pro zveřejnění v otevřených zdrojích pro širokou veřejnost. Jednalo se hlavně o “kulturně-politické informace”.

Vznik HSTD

Vedení Komunistické strany se snažilo upevnit moc i díky kontrole informačních, propagačních a agitačních prostředků už od roku 1948. Šlo o delší proces zavádění, na jehož konci měla být kontrola nejen tisku, rádia či filmu, ale též různých výstav, knihoven, reklamních letáků, plakátů, odznaků, nálepek apod. 11.2.1953 vyslovil politický sekretariát ÚV KSČ (nikoliv vláda) předběžný souhlas se zřízením Hlavní správy tisku a publikací.V únoru byl také ke konzultacím přizván pracovník moskevského cenzurního ústředí. V dubnu bylo definitivně rozhodnuto předsednictvem vlády o zřízení HSTD a "22.4.1953 vydala vláda usnesení č. 17/1953 o provedení prověrky knižních sbírek v knihovnách." [3] Tím začala oficiální cenzura (od 1.8.1953), která od této doby provázela nejen knihtisk, ale všechna postupně vznikající média (zpočátku bylo cílem získat kontrolu nad denním tiskem, rozhlasem a ČTK). Hlídány byly skutečnosti, které neměly být v obecném zájmu zveřejňovány. Obecným záměrem byly myšleny zprávy a údaje či skryté útoky, které škodí státu a straně. Výklad však záležel na politickém uvědomění a znalostech dotyčných cenzorů. Dalším vládním usnesením ze září 1953 pak byla převedena do kompetence Ministerstva vnitra (HSTD MV).

Plnomocníci

Úřad se při průběžných konzultacích se sovětskými experty z moskevské centrály Glavlitu postupně formoval bez jakéhokoliv zákonného podkladu. "Z počátečního počtu 96 cenzorů, dle slovníku Ministerstva vnitra "plnomocníků", se jejich stavy postupně zvyšovaly na 270 stálých pracovníků a dalších 250 externistů v okresech z členů tamních aparátů KSČ." [1] "Kvalifikace "plnomocníků" byla katastrofální. Dle dokladu z roku 1963 mělo jen základní školu 34,9 % cenzorů, nižší střední 16,8 %, maturitu mělo 32,9 %, vysokou školu 15,4 %, stranickou 1,6 % a 23,4% cenzorů absolvovalo Univerzitu marxismu-leninismu." [1]

Cenzura

"Pracovnice tehdejší Ústřední lidové knihovny hlavního města Prahy měly zásadní podíl na realizaci třetí, nejkomplexnější fáze cenzury knihoven. Přípravy započaly v polovině roku 1952. Tehdy se začaly objevovat požadavky, aby se prověrka knižních fondů urychlila." [4, s. 56] Ministerstvo informací přijalo nové Směrnice o provádění prověrky knižních sbírek lidových knihoven, s jejichž pomocí měla být zajištěna „odpovídající ideová úroveň“ knižních sbírek tím, že se definitivně odstraní „všechny zbytky literatury politicky závadné, tj. fašistické, protisovětské a jiné reakční literatury, knihy zrádců a literatura braková“. Podle těchto směrnic měly vzniknout prověřovací komise, jejichž členy by byli „politicky i odborně vyspělí občané, tajemníci národních výborů, správci a funkcionáři osvětových besed, knihovníci lidových knihoven, učitelé a profesoři všech stupňů škol“. Celá akce měla dle ministerstva skončit do 31.12.1952. Takový termín byl nereálný. Z primárně politického hlediska k úkolu přistoupili pracovníci Ústavu dějin KSČ. Sestavili první verze Seznamu č. 1 a Seznamu č. 2. Během roku tak vznikly jejich definitivní verze o dvaceti čtyřech stranách. Bylo jasné, že je třeba vytvořit jednotné seznamy zakázané literatury, protože vyřazování knih z knihoven apod. se provádělo také jen na základě odhadu každého cenzora. "První soupis se soustředil na literaturu takzvaně trockistickou a protisovětskou, druhý na literaturu pravicových sociálních demokratů, literaturu legionářskou a literaturu T. G. Masaryka a E. Beneše." [4, s. 57] Rozhodnutí bylo motivováno politicky. Paralelně s touto cenzurou pokračovala i cenzura knihovnická.

Tajné seznamy

Vytvářené seznamy děl i utajovaných skutečností však byly samy o sobě také tajné, takže i redakce musely jen odhadovat, co je zakázáno. Z cenzurovaných věcí si vytvářely přibližné představy a podle toho školily své pracovníky. Problém nebyl jen v neznalosti samotných seznamů, o kterých se stejně vědělo, jen nebyl znám jejich obsah, ale i v tvrdosti názorů soudobých cenzorů. Různí cenzoři měli různé nároky a názory na míru nutnosti zásahu, a navíc se měnilo i politické klima. Redakce tak zkoušely opakovaně různé dříve vyřazené příspěvky, jestli náhodou u jiného cenzora a o rok, dva později neuspějí.

Činnost cenzorů

Cenzoři podávali na Ministerstvo vnitra Denní zprávy, podepsané náčelníkem HSTD MV nebo jeho zástupcem. Posílali obtahy na příslušné oddělení ÚV KSČ s jehož pracovníky některé zásahy předem konzultovali.

Zánik HSTD

V první polovině 60. let se stupňoval tlak kulturních pracovníků, spisovatelů, redaktorů periodik, rozhlasu i televize na zrušení cenzury v zájmu tvůrčí svobody. "HSTD zanikla v roce 1966. Zákonem č. 81/1966 však byla zřízena Ústřední publikační správa a tím cenzura prvně zákonně legalizována." [1]

Použitá literatura

1 CYSAŘOVÁ, Jarmila. Cenzura. Hlavní správa tiskového dohledu. Totalita.cz [online]. 2010 [cit. 2010-06-10]. Dostupné z WWW: <http://www.totalita.cz/vysvetlivky/cenzura_01.php>.

2 CYSAŘOVÁ, Jarmila. Padesát.let televize: dlouhá cesta k nezávislosti. Listy.cz [online]. 2006 [cit. 2010-06-10]. Dostupné z WWW: <http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=033&clanek=030304>.

3 Nezapomente.cz [online]. 2009 [cit. 2010-06-10]. Nezapomente.cz. Dostupné z WWW: <http://www.nezapomente.cz/zobraz/knizni_proverky>.

4 ŠÁMAL, Petr. Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20. století. 1. vyd. Praha: Academia, 2009. 613 s. ISBN 978-80-200-1709-3.