Globalizace

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Lukáš Prorok

Klíčová slova: globalizace

Synonyma:

Související pojmy: deteritorializace, westernizace, Antiglobalizace, Globální vesnice, Konzumerismus, Amerikanizace

nadřazené -

podřazené -

Fakta

Globalizace je pojem, který nelze zcela jednoznačně definovat. „…na definici si netroufá ani renomovaná Encyclopaedia Britannica, ani další příručky,…“[1] Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, IMF), definuje globalizaci „…jako rostoucí ekonomickou vzájemnou závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií.“[2]IMF však touto definicí zasahuje pouze ekonomickou stránku věci. Globalizace je spontánní, neřízený proces, který zasahuje všechny obory lidské činnosti. Podstatou globalizace je informovanost společnosti a rychlost, s jakou dokáží činitelé globalizace operovat. Dopady globalizace nejsou vždy stejného charakteru, stejně jako síla globalizačního procesu. V místech, která jsou hustěji propojena informační sítí a jsou podporována vyspělejší technologií, je síla globalizace zdaleka vyšší, rychlejší. „Dokladem jsou finanční centra a jejich umístění v technologicky nejvyspělejších částech planety.“[3] Dokonalejší technologie umožňuje výměnu vyššího množství informací v kratším časovém horizontu, což způsobuje další nárůst globalizačního procesu.

Hlavní aktéři globalizace

Nadnárodní společnosti- Změny tržních obchodních podmínek na mezinárodním poli umožnily národním či mezinárodním společnostem, aby se stávaly stále více nezávislejšími na zájmech zemí, z nichž původně vzešly. Tyto organizace si konkurují a soupeří o podíl na světových trzích. „V roce 1990 existovalo 500 největších NNS, které vyráběly asi třetinu globálně produkovaného zboží a poskytovaných služeb. V té době kontrolovaly tyto společnosti většinu světového obchodu s mědí, železnou rudou, bauxitem, dřevem, jutou, bavlnou, čajem, kakaem a kávou.“[4]

Nejvyspělejší průmyslové státy a jejich uskupení – Jedná se hlavně o Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, IMF) Světová banka (World Bank, WB) a Světová obchodní organizace (World Trade Organization, WTO).

Mezinárodní organizace - Jedná se hlavně o Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, IMF) Světová banka (World Bank, WB) a Světová obchodní organizace (World Trade Organization, WTO).

Pozitiva a negativa globalizace[5]

Klady globalizace:

  • Růst objemu globálně obchodovaného zboží.
  • Rychlost a komplexnost přímých investičních toků (přímých investic).
  • Ekonomický růst některých původně rozvojových zemí a povzbuzení rozvoje dalších zemí.
  • Růst spotřeby.
  • Vznik homogenní střední třídy odborných elit v Asii a v Latinské Americe
  • V oblasti politické organizace vznikají nové útvary nadnárodního charakteru nebo se posiluje význam útvarů starších (Evropská unie, NAFTA), ale také charakteru jen regionálního či subregionálního (euroregiony).
  • Vzniká kultura tzv. druhé moderny nebo také “translokální kultura“, která působením masmédií je otevřena navenek, vlivům působících globálně, na rozdíl od kultury“první moderny“ (národní, národně dostředivé), která byla do sebe uzavřená.


Zápory globalizace:

  • V ekonomické oblasti je to právě nekontrolovatelný transfer finančního kapitálu, který je několikanásobně vyšší než objem obchodovaného zboží. To představuje riziko ekonomických kolapsů, k nimž také několikrát došlo.
  • Roste nerovnost v přístupu k celkovému společenskému růstu. Získávají ti , kdo mají lepší předpoklady k růstu.
  • Třebaže globálně spotřeba roste, mimo spotřební explozi zůstává 20% nejchudších světa.
  • Globálně se 20% světové populace v zemích s největšími příjmy podílí na 86% celkových výdajů na spotřebu, naopak nejchudších 20% populace se podílí na těchto výdajích pouhým 1,3%.
  • Roste nebo neklesá nezaměstnanost v rozvinutých průmyslových zemích.
  • Globalizace oslabuje roli národního státu.
  • Země s méně přísnými požadavky na ochranu životního prostředí a s výraznými zásobami přírodních zdrojů jsou cílem aktivit * Kulturní invaze, prostředkovaná procesy globalizace, vede k růstu kulturních antagonismů, zejména v důsledku migrace, nezaměstnanosti a destrukce životního prostředí.
  • Mimo jiné vlivem médií a informačních technologií vzniká technologicky prostředkované druhé prostředí, které působí na formování sociálních vztahů.


Václav Mezřický vypovídá o nejistém postoji k odpovědi na otázku „pro“ a „proti“ globalizaci „...globalizace představuje nejednoznačnou výzvu, která v sobě nese nejistá pozitiva a jistá rizika.“[6]

Poznámky

  1. EHL, Martin. Globalizace pro a proti. Vyd. 1. Praha : Academia, 2001. 185 s. ISBN 80-200-0897-7.
  2. MEZŘICKÝ, Václav. Globalizace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. 147 s. ISBN 80-7178-748-5.
  3. EHL, Martin. Globalizace pro a proti. Vyd. 1. Praha : Academia, 2001. 185 s. ISBN 80-200-0897-7.
  4. MEZŘICKÝ, Václav. Globalizace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. 147 s. ISBN 80-7178-748-5.
  5. MEZŘICKÝ, Václav. Globalizace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. 147 s. ISBN 80-7178-748-5.
  6. MEZŘICKÝ, Václav. Globalizace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. 147 s. ISBN 80-7178-748-5.


Použitá literatura

MEZŘICKÝ, Václav. Globalizace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. 147 s. ISBN 80-7178-748-5.

NORBERG, Johan; URBANOVÁ, Tereza. Globalizace. 1. vyd. Praha : Alfa Publishing, 2006. 203 s. ISBN 80-86851-32-X.

EHL, Martin. Globalizace pro a proti. Vyd. 1. Praha : Academia, 2001. 185 s. ISBN 80-200-0897-7.

FRIEDMAN, Thomas L; VEIS, Jaroslav; KOUBSKÝ, Petr. Svět je plochý : stručné dějiny jedenadvacátého století. Vyd. 1. Praha : Academia, 2007. 559 s. ISBN 978-80-200-1530-3.