GSM

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Milan Spisar

Klíčová slova: mobilní technologie, mobilní síť

Synonyma: --

Související pojmy:

nadřazené - mobilní technologie, hlasové služby, telefonování
podřazené - SIM, roaming


Charakteristiky

Global System for Mobile Communication. Světově nejpoužívanější systém mobilní komunikace (pro představu je na webových stránkách Global system for mobile association [1] počitadlo připojení k síti GSM a 3GSM). Patří do druhé generace bezdrátových mobilních technologií.

Generace „G“

Nultou generaci mobilních technologií „0G“používaly radiotelefony v automobilech. Systém 1G pracoval na principu analogového přenosu (NMT – Evropa a Asie, AMPS – Amerika), později byl nahrazen technologií 2G, založené na principu multiplexového kódování TDMA nebo CDMA. GSM používá princip TDMA. Roku 1997 se k tomuto standardu přidává i GPRS (General Packet Radio Service), neoficiálně též nazývaný jako sít 2,5 generace. Třetí generace (3G) mobilních technologií umožňuje přenášet hlas (telefonní hovor) i data. Hlavním lákadlem této generace je možnost tzv. videohovoru, který však doposud, s výjimkou Japonska, nedosáhl výraznější masové obliby. V současné době se výzkum a vývoj přesunuje do systému čtvrté generace mobilních technologií (4G).

Historie

Zkratka však původně znamená Groupe Spécial Mobile, což je také název pro skupinu, založenou roku 1982 a zaštítěnou institutem CEPT, která se na popud evropských operátorů a telekomů zabývala standardizací celoevropského mobilního komunikačního standardu. V té době jí předsedal Thomas Haug, dnes označovaný za otce GSM. Frekvenčním spektrum vyhrazené pro budoucí GSM je 900 MHz.

Roku 1985 byly sestaveny požadavky na systém evropské mobilní sítě:

• Možnost implementace ve všech zúčastněných zemích
• Bezpečný a kvalitní přenos lidské řeči
• Možnost propojení s ISDN
• Nízká cena vybavení a služeb
• Kompatibilita s dřívějšími systémy
• Podpora mezinárodního roamingu
• Efektivní použitelnost do budoucna

Roku 1990 vzniká specifikace „Phase 1“, která je postupně implementována do praxe. Ke službám jako hlasové, faxové/datové , SMS, roaming, blokování hovorů a SIM karta, byla postupně implementována specifikace „Phase 2“, která nabízela např. konferenční hovory, identifikace volaného a volajícího. Poslední specifikací byla „Phase 2+“.

Struktura sítě GSM

Sítě GSM jsou tvořeny buňkami o průměrné velikosti 1-3 km, v závislosti na hustotě osídlení se tato hodnota může zmenšit až na průměr okolo 500 metrů. Tuto síť můžeme dále rozdělit na tři subsystémy:

1.Subsystém základnových stanic „BSS“ (Base Station Subsystem):
Skládá se ze základových stanic, tzv. BTS (Base Trasciever Station), umístěných v buňkách. Zajišťují rádiový přenos s jednotlivými mobilními stanicemi-telefony. Každá tato základová stanice obsluhuje pouze jednu buňku. BTS obsahuje řídící jednotku - BSC (Base Station Controler), která zajišťuje její provoz a také se stará o tzv. handover (předávání telefonního hovoru mezi jednotlivými buňkami).
2.Síťový a spínací subsystém „NSS“ (Network and Switching Subsystem):
Nss má především spínací funkci, plní v podstatě tutéž funkci jako spojovna u pevných linek. Řídí komunikaci účastníků GSM sítě, ale i účastníků externích telekomunikačních sítí.
Podsystémy NSS:
•MSC (Mobile Services Switching Center) – Mobilní spínací ústředna – funguje jako klasická ústředna, dále kontroluje příchozí hovory, odchozí hovory a datové systémy.
•HLR (Home Location Register) – Domovský lokalizační registr – shromažďuje údaje o registrovaných účastnících .
•VLR (Vision Location Register) – Návštěvnický lokalizační registr – dočasná aktuální informace o účastnících pohybujících se v okolí příslušné MSC.
•AUC (Authentication Center) – Autentizační centrum – zde se ověřuje identita účastníka
•EIR (Equipment Identity Register) – Registr mobilních stanic – obsahuje identifikační čísla mobilní stanic (IMEI).
3.Operační a podpůrný subsystém „OSS“ (Operation and Support Subsystem):
Hlavním úkolem OSS je řízení provozu sítě a provádění údržby hardwarových částí BSS a NSS. Dále sleduje registraci účastníků a monitoruje mobilní stanice.
Podsystémy OSS:
•OMC (Operations And Maintenance Centre) – Provozní a servisní centrum
•NMC (Network Management Centre) – Centrum managementu sítě
•ADC (Administrative Centre) – Administrativní centrum

Použitá literatura

  1. PROKOPEC, Jan; HANUŠ, Stanislav. Systémy mobilních komunikací. Brno : Vysoké učení technické v Brně, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Ústav radioelektroniky , 2008. 134 s. ISBN 978-80-214-3791-3.
  2. HANUŠ, Stanislav. Bezdrátové a mobilní komunikace. 1. vydání. Vysoké učení technické v Brně, 2003. ISBN 80–214–1833–8.
  3. MACURA, Jaroslav. Využití mobilní komerce v podniku. Brno, 2010. 80 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/th/100074/esf_m/diplomova_prace_100074.pdf?zpet=/vyhledavani/%3Fsearch%3DGSM%26start%3D1>.
  4. GSM World : Home of the GSM Association [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Dostupné z WWW: <http://www.gsmworld.com/>.
  5. ZANDL, Patrick. Mobil.cz [online]. 2002 [cit. 2010-11-29]. Historické pozadí GSM - vznik standardu GSM. Dostupné z WWW: <http://www.volny.cz/ok1dub/mobily/17_Historicke_pozadi_GSM_vznik_standardu_GSM.htm>.
  6. RICHTR, Tomáš. Technologie pro mobilní komunikaci [online]. 2002 [cit. 2010-11-29]. Historie systému GSM. Dostupné z WWW: <http://tomas.richtr.cz/mobil/index.htm>.
  7. Systém základnových stanic. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2005, last modified on 2010 [cit. 2010-11-29]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Syst%C3%A9m_z%C3%A1kladnov%C3%BDch_stanic>.
  8. GSM. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2005, last modified on 2007 [cit. 2010-11-29]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/GSM>.
  9. POSPÍŠIL, Aleš. Mobilmania.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Asociace GSM posvětila standardizaci „vestavěné SIM“. Dostupné z WWW: <http://www.mobilmania.cz/default.aspx?article=1314956>.