Friedrich Wilhelm Ostwald: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | '''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plo<span style="font-size: small;"></span>dným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny. | |
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
= Život = | = Život = | ||
| − | Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty[[File: | + | Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]. |
== Studium a výzkum == | == Studium a výzkum == | ||
| − | Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru[[File: | + | Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/> Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br/> Pro získání magisterského titulu v roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v Dorpatu jako ''Privatdozent'' (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti). |
== Postgraduální výzkum<br/> == | == Postgraduální výzkum<br/> == | ||
| − | V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde v roce 1887 publikoval ''Lehrbuch'' ''der allegemeinen Chemie'' (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu ''Principien der Chemie'' (Zásady chemie).<br/> Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….<br/>Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis ''Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre'' (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[[File: | + | V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde v roce 1887 publikoval ''Lehrbuch'' ''der allegemeinen Chemie'' (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu ''Principien der Chemie'' (Zásady chemie).<br/> Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….<br/>Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis ''Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre'' (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]]. Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt. |
<div><br/> | <div><br/> | ||
---- | ---- | ||
<div id="ftn1"> | <div id="ftn1"> | ||
| − | [[File: | + | [[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]] [http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false] |
</div><div id="ftn2"> | </div><div id="ftn2"> | ||
| − | [[File: | + | [[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]] [http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false] |
</div><div id="ftn3"> | </div><div id="ftn3"> | ||
| − | [[File: | + | [[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766. |
</div><div id="ftn4"> | </div><div id="ftn4"> | ||
| − | [[File: | + | [[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] [http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false] |
</div><div id="ftn5"> | </div><div id="ftn5"> | ||
| − | [[File: | + | [[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0. |
</div><div id="ftn6"> | </div><div id="ftn6"> | ||
| − | [[File: | + | [[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]][http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false] |
</div></div> | </div></div> | ||
Verze z 12. 5. 2013, 15:44
Friedrich Wilhelm Ostwald (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.
Život
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty[1].
Studium a výzkum
Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru[2]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[3] V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.
Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[4] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí.[5] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.
Pro získání magisterského titulu v roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v Dorpatu jako Privatdozent (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).
Postgraduální výzkum
V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde v roce 1887 publikoval Lehrbuch der allegemeinen Chemie (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu Principien der Chemie (Zásady chemie).
Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….
Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[6]. Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt.
[1] http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false
[2] http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false
[3] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.
[4] http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
[5] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.
