Formativní vs. sumativní hodnocení

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Simona Střalková

Klíčová slova: hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

Synonyma:

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

Související pojmy:

nadřazené – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

podřazené – funkce hodnocení

Co je "hodnocení"?

Podle Jana Slavíka (1999)[1] můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako porovnávání „něčeho“ s „něčím“, při kterém rozlišujeme „lepší“ od „horšího“ a vybíráme „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k nápravě či alespoň zlepšení „horšího“. Při hodnocení porovnáváme objekt neboli předmět hodnocení, buď přímo s jiným srovnatelným objektem, anebo s nějakým ideálním vzorem či normou.

Za školní hodnocení budeme považovat všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

Pedagogické hodnocení je chápáno jako systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

Funkce hodnocení

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:[2][3]

poznávací či informativní - žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

konativní či regulativní - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

motivační - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

výchovná - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

diagnostická - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

prognostická (někdy zaměňováno s diagnostickou) - hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

selektivní či diferenciační - hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

Typy hodnocení

Rozdělení dle Jana Slavíka (1999)[4]

1. BEZDĚČNÉ a ZÁMĚRNÉ hodnocení, s tím související HOLISTICKÉ a ANALYTICKÉ hodnocení

bezděčné: patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je holistické (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

záměrné: probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení analytické, protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. SUMATIVNÍ a FORMATIVNÍ hodnocení (viz níže)

3. NORMATIVNÍ a KRITERIÁLNÍ hodnocení

normativní: měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

kriteriální: měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

Formativní vs. sumativní hodnocení

FORMATIVNÍ hodnocení - někdy též průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní (lat. formo odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje hodnotící informaci (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na zlepšování budoucích výkonů. Bývá považováno za pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj školní práce.

Cílem formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o průběžný vliv). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru žáka a bývá chápáno jako pomoc, prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání.


SUMATIVNÍ hodnocení - někdy též finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní (z lat. summa = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech nebo kvalitativně roztřídit posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho cílem tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité škály úspěšnosti či žáka informovat o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem shrnujícího posouzení toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil. "[5] Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo respektovat a tolerovat nejen osobnost žáka, ale především jeho úsilí. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.


Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení

Podle A. Hardinga a J. Cowena (1982)[6] sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice"[7], protože se stalo důležitým faktorem pro rozvoj zejména kompetence k učení (viz klíčové kompetence).

Poznámky

  1. SLAVÍK, Jan. Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.
  2. HAŠA, Marek. Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.
  3. KLUSKA, Petr. Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování). Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.
  4. SLAVÍK, Jan. Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.
  5. SLAVÍK, Jan. Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.
  6. SLAVÍK, Jan. Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.
  7. LOONEY, Janet W. Integrování formativního a sumativního hodnocení, překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.




Použitá literatura

1. HAŠA, Marek. Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KOLÁŘ, Zdeněk; ŠIKULOVÁ, Renata. Hodnocení žáků. 2. doplň. vydání. Praha : Grada, 2009. 200 s. ISBN 978-80-247-2834-6.

3. KLUSKA, Petr. Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování). Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

4. LOONEY, Janet W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: OECD Education Working Papers [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

5. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

6. SLAVÍK, Jan. Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

7. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: Metodický portál [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.