Feminismus

Z WikiKnihovna
Verze z 6. 2. 2012, 11:14, kterou vytvořil Michal Klajban (diskuse | příspěvky) (30 revizí: IMPORT D-F: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Autor: Lucie Kořistková

Klíčová slova: hnutí žen, hnutí za ženská práva, feministky, ideologie

Synonyma: ---

Související pojmy: lidská práva, hnutí za lidská práva,

nadřazené: ideologie

podřazené: práva

Charakteristika

"Feminismus je název pro komplex ideologií, sociálních teorií a politických hnutí, jejichž cílem je výzkum a potírání jevů, které lze považovat za projevy a součást utlačování žen, jako sociální skupiny."[1] Slovo feminismus pochází z latiny; femina = žena. Feminismus se rozvíjel až od 18. století, do té doby byl znám spíše pod názvem ženské hnutí. Cílem feminismu bylo zlepšit životní podmínky pro ženy a také zavést ženská práva pod kategorii lidských práv. Jednalo se tedy především o volební právo, právo na vzdělání, majetek a právo na ochranu před násilím. Dříve byl feminismus chápán i jako boj žen za emancipaci, a to formou přednášek, letáků či jiných prostředků, kterými se ženy snažily zapůsobit na veřejnost. Postupně se feminismus rozdělil do několika směrů.

Historie

Hnutí feminismu se dá rozdělit na období 3 vln.

První vlna:

Za první vlnu hnutí se považuje období mezi 18. století do 50. - 60. let 20. století. Mezi hlavní body, kterých feministky chtěly nejprve dosáhnout, patřila základní lidská práva a také občanská a politická práva, která by byla ukotvena v zákonech. V 60. letech feministky navazují na vznik hnutí občanských práv, které vede Martin Luther King. Poté se však cíle feministek trochu mění. Feministky se soustředí spíše na genderalizaci a mužské násilí. Muž je chápán jako zdroj útlaku a zdroj vykořisťování žen. První významné ženské jméno tohoto období je jméno Mary Wollstonecraft, která napsala roku 1792 dílo Vindication of the Rights of Woman (Obrana práv žen, čes. r. 1904). Tato žena kladla důraz na osamostatnění žen, snažila se, aby ženy i muži měli stejné postavení. Stala se zakladatelkou liberálního feminismu. Na našem území se feminismus rozvíjel díky Elišce Krásnohorské, která založila první dívčí gymnázium v Evropě. V USA se feminismus dostal do povědomí už koncem 19. století, a to otázkou otrokářství a volebního práva.

Druhá vlna:

Druhá vlna feminismu byla po druhé světové válce. V té době se jednalo hlavně o studentská hnutí. „Ženy začaly pociťovat, že sice mohou vystudovat téměř jakoukoli školu, ale poté se již nemohou kvalifikovaně uplatnit. Začaly proto zakládat své vlastní nezávislé organizace, které se zabývaly převážně feministickými otázkami“ [2]. Právě jedním ze symbolů USA v 50. a 60. letech se staly obrázky šťastných manželek v domácnosti. Tehdejší funkcí žen bylo být ozdobou celé domácnosti. V 80. letech se začaly ženy chápat ne jako slabina mužů, ale jako rovny mužům.

Třetí vlna:

Třetí vlna feminismu se táhne prakticky dodnes. V tomto období se hlavně mluvilo o genderu. Nemluví se už o právech žen, ať už politických či pracovních, ale o postavení žen jakožto sexuálních rozdílů. Existují rozdíly mezi muži a ženami a dle feministek je toho důvodem k diskriminaci. Dle nich je svět postaven na patriarchálním modelu, kdy svět ovládají muži. Jejich momentální vizí je to, že se změní chápání ženy, i když k tomu podle nich nové zákony nepřispívají.

Proudy feminismu

Feministické hnutí se rozdělilo do několika hlavních proudů, kdy jejich základní myšlenky se od původního záměru neliší, tedy ženy mají být rovné mužům. Jejich odlišnosti jsou v pojetí, jak toho chtějí dosáhnout. Mezi feministické proudy patři:

1. Směry, jejichž cílem je upozornit na rozdíly mezi ženami a muži a snaží se o to, aby obě pohlaví měly stejné možnosti zastoupení v činnostech v naší společnosti:

Liberální feminismus: Za zakladatelku liberálního feminismu je považována Betty Friedan, která publikovala roku 1963 knihu Feminine Mystique. Sama ale „netušila, jak velkou vlnu vzedmutí mezi americkými ženami tímto vyvolá“ [3]. Tento směr feminismu vychází z liberální politiky a jejich hlavním cílem je úprava zákona ohledně rovností muže a ženy. Jejich hlavními body jsou otázky rovných podmínek v politice, při studiu a ohledně interrupcí.

Marxistický feminismus a socialistický feminismus: Příčina nerovnosti mezi muži a ženami je podle marxistického feminismu spatřována v rozdělení společnosti, kdežto socialistický feminismus zase propojení patriarchátu a kapitalismu. Ale na čem se oba proudy shodnou je to, že útlak žen není dán ničím jiným než tím, že ženy jsou zkrátka ekonomicky závislé na mužích.

Rozvojový feminismus: Tento druh feminismu se snaží poukázat na určité problémy žen a to v oblasti rozvojových zemí


2. Další směry jsou takové, které poukazují na genderově motivovaný odpor:

Radikální feminismus: U radikálního feminismu existují dvě skupiny - jsou tu buď kulturní feministky nebo libertariánky. Ale obě skupiny se primárně zabývají pornografií, sexualitou či lesbismem. Libertariánky tvrdí, že tím, že ženy mají děti, nemohou plně rovinou svou vlastní osobnost.

Lesbický feminismus: Tento směr feminismu prosazoval ženská práva a mimo jiné i právo žen se rozhodnout, zda budou žít s muži. Nebyly to ženy, které byly přitahovány ženami. Spíše byly chápány jako ženy toužící po separaci.

Psychoanalytický feminismus: Tento druh feminismu hlásá, že rozdílnost chování pohlaví se začíná vyvíjet už od narození a že má významný vliv na postavení ve společnosti.


3. Další teorie, které je důležité zmínit, jsou směry generově orientované, ale na základě vzpoury:

Multikulturní feminismus: Zde se řeší otázky diskriminace žen, které ale zároveň souvisí s existencí etnických menšin.


4. Další směry jsou:

Spirituální feminismus: Tento směr kritizuje patriarchální náboženství, protože odmítá ženy.

Anarchofeminismus: Anarchofeminismus řeší otázky rovnosti muže a ženy v otázce kapitalismu, především v její kritice.

Kyberfeminismus: Tento směr feminismu poukazuje na to, jak v oblasti informačních technologií a počítačů jsou zastoupeni především muži.

Ekofeminismus: Tento druh feminismu se soustřeďuje na to, že v naší společnosti mají muži nadvládu.

Použitá literatura

  1. Feminismus [online]. 2003 [cit. 2010-11-29]. Slovníček pojmů. Dostupné z WWW: <http://www.feminismus.cz/slovnicek.shtml#F>.
  2. Vitalia [online]. 2009-2010 [cit. 2010-11-29]. Feminismus není sprosté slovo. Dostupné z WWW: <http://www.vitalia.cz/clanky/feminismus-neni-sproste-slovo/>.
  3. GITA-genderová tisková a informační agentura [online]. 2006-2009 [cit. 2010-11-29]. Vybrané proudy feministického hnutí. Dostupné z WWW: <http://www.ta-gita.cz/prehledy-a-statistiky/prehledy4/>.
  4. Different life/Práva zvířat/Lidská práva [online]. 2000-2009 [cit. 2010-11-29]. Feminismus. Dostupné z WWW: <http://www.differentlife.cz/pravalidska05.htm>.
  5. Web.telecom [online]. 17.11.2003 [cit. 2010-11-29]. Feminismus: ideologie směřující k totalitarismu. Dostupné z WWW: <http://web.telecom.cz/cmincmin/feminismus.htm>.
  6. ZVĚŘINA, Jaroslav. Revuepolitika [online]. 2009-2010 [cit. 2010-11-29]. Feminismus a jeho současné podoby. Dostupné z WWW: <http://www.revuepolitika.cz/clanky/630/feminismus-a-jeho-soucasne-podoby>. ISSN 1803-8468