Existencionalismus

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Dominika Kopčanská

Klíčová slova: existencialismus (existencionalismus), filozofie, lidská existence, lidská svoboda

Synonyma: filozofie existence

Související pojmy:

nadřazené: filozofie

podřazené: existencialisté, existenciální filozofie, existenciální umění

Vznik existencialismu a někteří jeho představitelé

Existencionalismus, jinak také existencialismus, je velmi významný filozofický a umělecký směr, který vznikl mezi dvěma světovými válkami v Německu v díle Martina Heideggera (1889-1976) a Karla Jasperse (1883-1965). Po druhé světové válce se rozšířil zejména ve Francii, kde je spojen především se jmény Jeana-Paula Sartra (1905-1980), Alberta Camuse (1913-1960) a Gabriela Marcela (1889-1973). Tento směr ovšem zasáhl ve 20.-60. letech 20. století značnou část Evropy. Někteří existenciální filozofové vycházeli z myšlenek Sørena Kierkegaarda, Georga W. F. Hegela či Karla Marxe. [1, s. 50] Ačkoliv je existencialismus označením pro několik filozofických proudů, všechny sdílejí určité základní myšlenky.

Základní myšlenky existencialismu

Ve filozofii existence je prezentován jako ústřední problém vztah člověka ke světu, k sobě samému i ostatním lidem. Člověk si nezvolí, kde, jak a komu se narodí, to je mu dáno. Je také svobodný, aniž by o tom rozhodoval. Existencí se zde nemíní pouze fakt, že člověk je. Existence znamená to, že si člověk svou vlastní existenci uvědomuje. Být člověkem neboli existovat znamená tedy něco jiného, než být zvířetem či rostlinou. [2, s. 374] "Existence předchází esenci." [3] (J. P. Sartre; esence znamená bytí). Další hlavní tezí existencialismu je to, že člověk je za svůj život a své jednání zodpovědný a každý člověk má taktéž svůj vlastní svět, který není podobný světu kohokoli jiného. Je tom tak proto, že každý člověk svět vnímá jinak, dle toho, v jakých pozicích je situován. Svět je sice sám o sobě objektivní, ale lidský vztah k němu je subjektivní. Zároveň ale záleží i na soužití s druhými, kdyby jej nebylo, jedinec by se mohl stát ještě osamělejším.[4] V existenciálním pojetí nemá život a priori žádný smysl. Není ničím, to my mu dáváme nějaký smysl, a hodnota je právě tím smyslem, který mu vybereme.[5, s. 29]

Existencialismus a svoboda

Existencionální pojetí svobody vystihuje tvrzení J. P. Sartra, jednoho z nejvýznamnějších představitelů tohoto směru - "Svoboda, toť vyhnanství, a já jsem odsouzen být svobodný." Svoboda v tomto pojetí není žádným ideálem, je člověku dána a je součástí jeho existence. Před svobodou nelze utéci sám k sobě ani k druhým. „Svoboda je založena na tom, že existence je především projektem a volbou.“ Toto souvisí také s tím, že každý z nás sám za sebe denně rozhoduje o své budoucnosti na základě množství možností, které se mu v dané chvíli nabízejí. Člověk se svobodnému rozhodnutí nikdy nemůže vyhnout. Se svobodným rozhodováním je úzce spjatá odpovědnost, která se projevuje jako úzkost.[4]

Existenciální pojetí vědy

Základní snahou existencialismu je podat reálné svědectví o člověku. Tento problém nikdy nemůže být předmětem zkoumání vědy, protože lidská existence je konkrétní, neopakovatelná a nezávislá na vnějších podmínkách a zákonech. Vystupuje zde čiré lidské konkrétno, a to téměř vždy jako izolované, rozechvělé a rozpolcené individuum, jehož údělem je být sám. Skutečná věda by neměla nic racionálně vysvětlovat a interpretovat, vytvářet umělé teorie. Podle existencialistů by jediná možná opravdová věda musela být vědou individuálna. Taková věda ale samozřejmě neexistuje, všechny vědy jsou tedy v podstatě protiexistenciální. [4]

Existenciální umění

Existencialismus se projevil především v literatuře. Stěžejními žánry jsou filozofický román a absurdní drama. Významnými autory existenciálních románů jsou Albert Camus či Jean Paul Sartre, autory dramat např. Eugene Ionesco a Samel Beckett. Existencialismus ovlivnil také filmovou tvorbu, a to režisérů Michelangela Antonioniho či Ingmara Bergmana.Projevy existencialismu lze sledovat i u takových autorů, jako jsou Franz Kafka či Fjodor Michajlovič Dostojevskij. [6]

Použité zdroje

  1. HOLZBACHOVÁ, Ivana. Dějiny společenských teorií. 2. vyd. . Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2000. 106 s. ISBN 80-210-2357-0.
  2. GAARDER, Jostein. Sofiin svět : Román o dějinách filosofie. 5. vyd. . Praha : Albatros, 2006. 430 s. ISBN 978-80-00-017-48-8.
  3. KYPRÝ, Vladimír . Ke vztahu existenciálně filosofické koncepce člověka a existenciálně filosofické koncepce hodnot. E-LOGOS : ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY [online]. 1995, 1, [cit. 2010-06-12]. Dostupný z WWW: <http://nb.vse.cz/kfil/elogos/history/hod.pdf >. ISSN 1211-0442.
  4. VÁŇA, Vladimír . O lidském údělu z pohledu existencialismu. E-LOGOS : ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY [online]. 1994, 1, [cit. 2010-06-12]. Dostupný z WWW: <http://nb.vse.cz/kfil/elogos/history/exist.htm>. ISSN 1211-0442.
  5. BENDLOVÁ, Peluška. Hodnoty v existenciální filosofii Gabriela Marcela. 1. vyd. Praha : 1. vyd. , 2003. 150 s. ISBN 80-200-1070-X.
  6. CoJeCo : Vaše encyklopedie [online]. 2000, 16. 2. 2005 [cit. 2010-06-12]. Existencialismus. Dostupné z WWW: <http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=25392&s_lang=2&title=existencialismus>.