Evropská rada

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Petr Zapletal

Klíčová slova: Evropská rada, instituce EU, politika EU, Evropská unie

Související pojmy:

nadřazené - Evropská unie, instituce EU
podřazené -
sídlo Evropské rady, Brussel [1]

Definice

Evropská rada je vrcholným orgánem instucionální struktury současné EU. Definována je pak „setkáváním politických představitelů členských zemí na nejvyšší úrovni.“[2] Cílem této instituce je potřeba konzultovat zásadní otázky evropského integračního procesu. Původně se předpokládalo, že by tyto konzultace měly mít formu nepravidelných setkání, postupem času se však vyvinul pravidelně se opakující mechanismus mezivládně koncipovaných summitů.

Založení

Evropská rada byla představena na jednání zástupců členských států Evropského společenství v Paříži v roce 1974. Na tomto setkání využil francouzský prezident Giscard d´Estaing výhody právě probíhajícího francouzského předsednictví a prosadil schůzky prezidentů nebo předsedů vlád třikrát do roka v rámci Rady a v rámci politické spolupráce. D´Estaignovou motivací bylo „získat globální přístup k problémům a uskutečnit syntézu komunitárních otázek politické spolupráce.“[3] První summit Evropské rady se konal v roce 1975 v Dublinu. Stálou součástí institucionální struktury Evropského společenství se Evropská rada stala přijetím Jednotného evropského aktu v roce 1986. Oficiální pozice v rámci primárního práva ji byla vytyčena v roce 1993 (Maastrichtská smlouva)

Složení a sídlo

Složení Evropské rady je zastoupeno nejvyššími představiteli členských zemí, tj. hlavy států nebo ministerští předsedové, stálý předseda Evropské rady a předseda Evropské komise. Stálý předseda Evropské rady je volen na 2,5 roku s možností znovuzvolení dvakrát po sobě. Aktuálním předsedou Evropské rady je Herman Van Rompuy. Evropská rada se schází minimálně dvakrát ročně v Bruselu (Evropská rada se obvykle schází v Bruselu v budově Justus Lipsius), případná další setkání se konají v předsednické zemi Rady Evropské unie.

Funkce Evropské rady

Postavení Evropské rady v institucionální struktuře Evropské unie je poměrně silné. Její vliv na fungování EU lze rozdělit do tří základních oblastí:

  • artikulace národních zájmů a hledání společného stanoviska

Na půdě Evropské rady jsou představovány zájmy členských zemí. Ze své podstaty je založena na mezivládním principu, který zaručuje rovnost a suverenitu zemí. Cílem ER není přijímání rozhodnutí (v některých případech se to nicméně může stát), ale spíše je jím snaha o hledání společného stanoviska, které je přijatelné pro všechny země. Dochází tak ke tvorbě konsensu a současně Evropská rada vytyčuje i další směřování integračního vývoje (po každém zasedání Evropská rada povinně předkládá Evropskému parlamentu zprávu o jednání).

  • řešení politických krizí

Smyslem Evropské rady je hledání politické vůle, která by pak následně usnadnila práci dalším institucím EU ať již Evropské komise, či Rady ministrů.

  • role iniciátora vzhledem k Evropské komisi

Definování obecné linie integračního vývoje na úrovni summitů, které teprve představuje základní politické hledisko pro následnou iniciativu Komise (možnost iniciovat legislativu je zakotvena v primárním právu EU). Velmi často je proto zmiňována problematika možného zdvojování rolí v institucionální struktuře EU. Toto riziko bylo v průběhu integračního vývoje sníženo díky posilování komunikačních kanálů mezi Evropskou radou a Evropskou komisí.Za normálního stavu projednávají představitelé přesně stanovený plán, který je v podobě tzv. Závěrů Předsednictví (Presidency conclusions) vymezujícím mandátem pro další instituce. Výstupem Rady mohou být také reakce na bezprostřední světové politické otázky, případně mezníky v integračním procesu.

Rozdíl mezi Evropskou radou, Radou Evropské unie a Radou Evropy

Evropskou radu jakožto politický orgán Evropské unie nelze zaměňovat s Radou EU (Radou ministrů), která je legislativním a výkonným orgánem Evropské unie, ani s Radou Evropy, která je nezávislou mezinárodní organizací, odlišnou od Evropské unie.

Poznámky

  1. Zdroj: http://www.cojeco.cz/obrazek.php?cesta=http://www.cojeco.cz/attach/photos/3ab66ac69f287.jpg
  2. FIALA, Petr. Evropská unie. 1.vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, s. 171. ISBN 80-732-5015-2.
  3. GERBET, Pierre. Budování Evropy. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2004, s. 278. ISBN 80-246-0111-7.

Použité zdroje

  • Česká politika v Evropské unii: evropský integrační proces a zájmy České republiky. 1. vyd. Editor Vít Dočkal. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006, 216 s. Sborníky (Mezinárodní politologický ústav), sv. č. 29. ISBN 80-210-4076-9.
  • GALLOWAY, Martin a David WESTLAKE. The Council of the European Union. 3. ed., Paperback. London: Harper, 2006. ISBN 978-095-5114-465.
  • HAYES-RENSHAW, Fiona a Helen WALLACE. The Council of Ministers. 2nd ed. New York: Palgrave Macmillan, 2006,392 p. European Union series (Palgrave Macmillan). ISBN 978-033-3948-651.
  • BLAHUŠIAK, Igor. Instituce EU: Evropská rada. In: [online]. [cit. 2013-01-14]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/90/sekce/evropska-rada/