Evidence knihoven

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Eva Ogrocká

Klíčová slova: evidence, knihovnictví, knihovní zákon

Synonyma: přehled

Související pojmy:

  • nadřazené: knihovnictví, knihovní zákony, spolupráce knihoven
  • podřazené: seznam evidovaných knihoven

 

Evidence knihoven

V současné době evidenci knihoven vede Ministerstvo kultury České republiky. Jedná se o soupis knihoven všech typů, které se evidovaly a zavázaly se k plnění knihovního zákona. Podle databáze knihoven MKČR je zaevidováno 6110 knihoven. Seznam evidovaných knihoven je dostupný na internetových stránkách Ministerstva kultury ČR.[1]

 

Historie evidence knihoven

Zákon o jednotné soustavě knihoven

Už od konce 19. století stoupaly požadavky společnosti na literaturu i na knihovnické služby. Zároveň možnosti jednotlivých knihoven byly značně omezené. Vznikla proto myšlenka vytvoření celostátní jednotné soustavy knihoven, ve které by mohly knihovny účinně spolupracovat. Tuto myšlenku mělo podpořit vydání Zákona o jednotné soustavě knihoven (2. knihovnický zákon) č. 53/1959 Sb. ze dne 9. 7. 1959.

Jak uvedl Jiří Cejpek, bylo potřeba vydat nový knihovnický zákon, protože Zákon o veřejných knihovnách obecních a městských z roku 1919 již dávno zastaral.[2]

Některá ustanovení Zákona o jednotné soustavě knihoven rozvedla vyhláška ministerstva školství a kultury ze dne 25. 6. 1963 o evidenci knihoven jednotné soustavy, o meziknihovní výpůjční službě a o přednostním právu knihoven při získávání literatury, časopisů a jiných sbírkových materiálů.

Druhý knihovnický zákon nařídil knihovnám přihlásit se do evidence u okresních výborů, v jejichž obvodu působí. Vyhláška ministerstva z roku 1963 určila konečné datum pro splnění této povinnosti, a to 1. 10. 1963, a stanovila další podrobné pokyny. [3]

Mimo jiné vyhláška stanovila zásady meziknihovní výpůjční služby a zavedla okružní meziknihovní výpůjční službu. Tím byla podpořena spolupráce mezi jednotlivými knihovnami a zvýšena efektivita distribuce knih k uživatelům.

Po deseti letech od evidence knihoven v roce 1963 proběhla kontrola evidence knihoven jednotné soustavy. Výsledky shrnula Marie Huberová ve zprávě Výsledky kontroly evidence knihoven jednotné soustavy v Jihomoravském kraji. Kontrola evidence byla provedena v letech 1972 a 1973. Cílem kontroly bylo získání celkového přehledu o jednotlivých knihovnách, knihovních sítích a jejich soustavě.

Ke kontrole evidence se v Jihomoravském kraji přihlásilo celkem 5770 knihoven. Při porovnání s evidencí z roku 1963 přibylo více než sto knihoven. Huberová však upozorňuje, že ona jednotná soustava knihoven není zdaleka jednotná, protože velká část odborných, zvláště technických knihoven se k evidenci nepřihlásila.[4]

Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb

Evidencí knihoven se dále zabývá Zákon 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb.

Podle § 5 tohoto zákona je evidence knihoven informačním systémem přístupným veřejnosti. Návrh na zápis do evidence podává provozovatel knihovny. Tento návrh musí obsahovat identifikaci osoby provozovatele a jeho firmy, dále adresu, název a druh knihovny, popř. její specializaci. K návrhu se připojuje knihovní řád dané knihovny.

Do evidence je zapsána pouze ta knihovna, která prokáže, že zaručuje rovný přístup k veřejným knihovnickým a informačním službám. (§ 6)[5]

Květa Cempírková v příspěvku Evidence knihoven podle zákona 257/2001 Sb. uvádí, že toto dokazování rovného přístupu není jednoduché, protože v zákoně nejsou pojmy rovný přístup a všem zcela jasně definovány.[6]

Ministerstvo kultury uvedlo tři hlavní důvody pro registraci do evidence:[7]

  • evidované knihovny mohou žádat o dotace ze státního rozpočtu
  • při revizi knihovních fondů mohou evidované knihovny využít výjimky ze zákona o účetnictví (563/1991 Sb.)
  • evidované knihovny zastupuje Národní knihovna ČR při jednání s ochrannými autorskými organizacemi a s kolektivními správci autorských práv.

 

 

Použité zdroje

  1. Seznam evidovaných knihoven [online]. [cit. 2013-06-13]. Dostupný z WWW: <http://www.mkcr.cz/cz/literatura-a-knihovny/evidence-a-adresar-knihoven-evidovanych-ministerstvem-kultury-a-souvisejici-informace-443/>.
  2. CEJPEK, Jiří: Československé knihovnictví, poslání a organizace. 2. vydání, SPN: Praha, 1967, s.69.
  3. Tamtéž, s. 71.
  4. HUBEROVÁ, Marie: Výsledky kontroly evidence knihoven jednotné soustavy v Jihomoravském kraji. I. část. KJM: Brno, 1973.
  5. Knihovní zákon 257/2001 Sb. [online]. 2001 [cit. 2018-02-19]. Dostupný z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx?q=257/2001&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy>.
  6. CEMPÍRKOVÁ, Květa:
  7. Informace k evidenci knihoven včetně změn platných od 1. 1. 2008 [online]. [cit. 2013-06-13]. Dostupný z WWW: <http://www.mkcr.cz/cz/literatura-a-knihovny/evidence-a-adresar-knihoven-evidovanych-ministerstvem-kultury-a-souvisejici-informace-443/>.