Etika

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Kamila Brablíková

Klíčová slova: etika, dějiny etiky, antická etika, středověká etika, novodobá etika

Synonyma: morálka

Související pojmy:

   nadřazené - ---
   podřazené - deskriptivní etika, normativní etika, metaetika, aplikovaná etika


Obsah [skrýt]

   * 1 Charakteristika
   * 2 Dějiny etiky
   * 3 Rozdělení - základní přístupy
   * 4 Použitá literatura


Charakteristika


Etika – tento pojem je odvozen od řeckého slova ethos = mrav, zvyk, obyčej, charakter a běžně se používá pro vědní disciplínu, část praktické filozofie, která se zabývá morálními jevy. [4] Etika je tedy filozofickou disciplínou. V nejširším pojetí je studiem lidského chování, je ovlivněna obecnými otázkami o životě a jeho smyslu. „Zabývá se tím, co je správné a co nesprávné; zkoumá mravní rozhodnutí lidí a způsoby, kterými se je snaží odůvodnit. Klade si otázky typu: Co nás v našem životě nutí používat jazyk morálky? Co je dobro?, Co je zlo?, Jaký je smysl mého konání?, Jak mám jednat?, Co je svědomí, Co je povinnost?, Co je spravedlnost?, Proč platí v našem životě právě takové normy a ne jiné a jak jsou legitimizovány a legalizovány? Proč zdůvodňujeme některé morální soudy právě takovou a ne jinou metodou? Proč mám jednat tak a tak?“[3, s. 12] Etika je jako předmět velmi obsáhlá. „Na jejím utváření se podílí také sociální, politická a náboženská kultura, ve které se vyvinula. Není oblasti života, do níž mravní rozhodování nějak nezasahuje, a stejně neexistuje oblast života, ve které by se etika nedala uplatnit.[1, s. 11]

Rozdělení - základní přístupy


Čtyři základní přístupy:

- deskriptivní etika – věda o morálce, obsahuje historii, sociologii a psychologii morálky, pouze popisuje mravní jednání a hodnoty

- normativní etika - hovoří o mravních normách, kodexech a principech, hledá odpovědi na to, zda je něco morálně správné či nikoli a snaží se najít zdůvodnění, pojednává o tom „co má být“

- metaetika - zkoumá jazyk etiky logicky a lingvisticky, snaží se zjistit, co lidé svými výroky míní [2]

- aplikovaná etika – řeší konkrétní, praktické otázky, které se týkají etických rozhodnutí z hlediska teorií etiky. K nejvýznamnějším oblastem aplikované etiky patří etika života a smrti, lékařská etika, etika sexuality a vztahů, bioetika, právní etika, obchodní etika, etika životního prostředí feministická etika [1]

Dějiny etiky


„Etická moudrost se vytvářela v myšlení lidstva, filozofiích i náboženstvích v průběhu dějin. Znát tyto kořeny, z nichž dodnes čerpáme, ověřovat je zkušeností, klást nové otázky – to je úkolem etiky.“[4, s. 126] Ve smyslu přemýšlení o tom, jací mají lidé být, existovala etika již v nejstarších dobách. Jejím hlavním rysem byla závislost mravních názorů a náboženství.

Antická etika„starořecká kultura sehrála jednu z nejdůležitějších rolí při utváření myšlení a celkového způsobu života obyvatel evropského kontinentu.“ [6, s. 9] Mezi tři základní pojmy antické etiky patřilo dobro, blaženost a ctnost. „V antice bylo k výchově ctnostného člověka zaměřeno celé vzdělání, kdo o ni neusiloval, neměl šanci v intelektuálním ani veřejném životě. Ctnost je celkové zaměření člověka k dobru, pozitivní rys charakteru, dobré bytí člověka jak v rovině osobní, tak i společenské.“[4, s. 127] V antice si cenily čtyř základních ctností: rozumnosti, statečnosti, zbožnosti a spravedlnosti.

Středověká etika - byla ovlivněna křesťanstvím, mravní příkazy a normy považuje za zjevené.[2] Základem této etiky se stalo poselství Ježíše Krista, který odsuzoval bohatství jako zdroj nespravedlnosti. Řešení bídy viděl v solidaritě, sdílení a pomoci. „Úcta k lidské důstojnosti i v těch nejponíženějších situacích lidské bezmoci je novým prvkem, který křesťanství vneslo do dějin. Na tomto základě se začíná budovat sociální pomoc - špitály, hospice apod.“[4, s. 128]

Novodobá etika - usiluje o nezávislost na náboženství, opírá se o rozumové důvody. V popředí stojí otázka po oprávnění morálky. [5, s. 23]

Použitá literatura


1. THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 167 s. ISBN 80-7178-806-6.

2. BUREŠ, Radim. Základy etiky. 1. vyd. Praha : S & M, 1991. 31 s. ISBN 80-900096-5-4.

3. BRÁZDA, Radim. Úvod do srovnávací etiky. Radim Brázda. Vyd.1. Praha : Koniasch Latin Press, 1998. 177 s. ISBN 80-85917-46-7.

4. ADAMOVÁ, Lenka, DUDÁK, Vladislav. Základy filozofie etiky : Pro střední školy. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1995. 149 s. ISBN 80-7168-221-7.

5. BLÁHA, Arnošt Inocenc. Ethika jako věda : úvod do dějin a theorie mravnosti. 1. vyd. Brno : Atlantis, 1990. 102 s. (Prosum). ISBN 80-7108-023-3.

6. HODOVSKÝ, Ivan, SEDLÁK, Jiří. Z dějin morálních teorií : (Antologie z etiky I). 2. opr. a rozš. vyd. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. 183 s. ISBN 80-7067-428-8.