Estetika: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání
(Osobnosti české estetiky)
(Hlavní směry estetiky ve 20. století)
 
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 13: Řádek 13:
  
 
==Charakteristika==
 
==Charakteristika==
Estetika je tradičně definována jako „věda o kráse“. Pojem vychází z řeckého ''aisthésis'' - vnímání. Tento výraz je novodobý a poprvé použil německý filozof Alexander Baumgarten (1714-1762) v roce 1750.<ref>PTÁČKOVÁ, Brigita a Karel STIBRAL. Estetika na dlani. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2002, 150 s. ISBN 80-858-3979-2. s. 5</ref>
+
Estetika je tradičně definována jako „věda o kráse“. Pojem vychází z řeckého ''aisthésis'' - vnímání. Tento výraz je novodobý, poprvé ho použil německý filozof Alexander Baumgarten (1714-1762) v roce 1750.<ref>PTÁČKOVÁ, Brigita a Karel STIBRAL. Estetika na dlani. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2002, 150 s. ISBN 80-858-3979-2. s. 5</ref>
Estetika se zabývá především problematikou krásy, vznešenosti, umění a jeho teorie. Netýká se jen filozofie, z které vychází, ale i médií, sportu a mnoha dalších oblastí, které nás obklopují.  Velmi podstatné je i to, že estetika se nezabývá pouze krásou, ale i ošklivosti (někdy označována jako antiestetika). Rozhraní mezi krásou a ne krásou se nazývá axiologický - hodnotový práh. ''„Předmětem estetického zájmu může být cokoli. Vše může být použito, využito a dokonce i zneužito jako prostředek estetického účinku.“''<ref>BERANOVÁ, Věra. První kroky k estetice. Vyd. 2. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2007, 179 s. Acta Universitatis Purkynianae. ISBN 978-80-7044-948-6. s. 16</ref> Pojmem estetický se většinou míní něco příjemného na pohled nebo poslech, ovšem vnímání estetiky je velmi individuální záležitost. Každý má jiný vkus, jiné preference. Nikdy nebyla krása něčím neměnným či absolutním, ale v každé zemi i historickém období měla odlišnou podobu. Navíc o tom, co je hezké nebo ošklivé, často rozhodovala kritéria politická a společenská a ne estetická.<ref>UMBERTO, Eco. Dějiny ošklivosti. Vyd. 1. Praha: Argo, 2007, 455 s. ISBN 978-80-7203-893-0. s. 12</ref>
+
Estetika se zabývá především problematikou krásy, vznešenosti, umění a jeho teorie. Netýká se jen filozofie, z které vychází, ale i médií, sportu a mnoha dalších oblastí, které nás obklopují.  Velmi podstatné je i to, že estetika se nezabývá pouze krásou, ale i ošklivosti (někdy označována jako antiestetika). Rozhraní mezi krásou a ne krásou se nazývá axiologický - hodnotový práh. ''„Předmětem estetického zájmu může být cokoli. Vše může být použito, využito a dokonce i zneužito jako prostředek estetického účinku.“''<ref>BERANOVÁ, Věra. První kroky k estetice. Vyd. 2. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2007, 179 s. Acta Universitatis Purkynianae. ISBN 978-80-7044-948-6. s. 16</ref> Pojmem estetický se většinou míní něco příjemného na pohled nebo poslech, ovšem vnímání estetiky je velmi individuální záležitost. Každý má jiný vkus, jiné preference. Krása nikdy nebyla něčím neměnným či absolutním, ale v každé zemi i historickém období měla odlišnou podobu. Navíc o tom, co je hezké nebo ošklivé, často rozhodovala kritéria politická a společenská a ne estetická.<ref>UMBERTO, Eco. Dějiny ošklivosti. Vyd. 1. Praha: Argo, 2007, 455 s. ISBN 978-80-7203-893-0. s. 12</ref>
  
 
==Estetika jako vědní disciplína==
 
==Estetika jako vědní disciplína==
Základy k estetice položil už [[Aristoteles]] ve svých spisech Rétoria a Poetika. A součástí filozofie byla až do konce 19. století. Teprve potom se stávala součástí dalších věd, či se dokonce emancipovala. Může být členěna na teoretickou a praktickou disciplínu.<ref>BERANOVÁ, Věra. První kroky k estetice. Vyd. 2. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2007, 179 s. Acta Universitatis Purkynianae. ISBN 978-80-7044-948-6. s. 29</ref> Teoretická se zabývá především systémy a dějinami estetiky, praktická pak uměleckou kritikou, či estetickou výchovou. Lidé, kteří zkoumají estetiku, se ale nezabývají pouze definováním umění, zajímá je také, proč lidé kupují umělecká díla, kolik jsou schopni za ně zaplatit, nebo kde se umění sbírá a vystavuje.
+
Základy k estetice položil už [[Aristoteles]] ve svých spisech Rétoria a Poetika. A součástí filozofie byla až do konce 19. století. Teprve potom se stávala součástí dalších věd, či se dokonce emancipovala. Může být členěna na '''teoretickou''' a '''praktickou''' disciplínu.<ref>BERANOVÁ, Věra. První kroky k estetice. Vyd. 2. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2007, 179 s. Acta Universitatis Purkynianae. ISBN 978-80-7044-948-6. s. 29</ref> Teoretická se zabývá především systémy a dějinami estetiky, praktická pak uměleckou kritikou, či estetickou výchovou. Lidé, kteří zkoumají estetiku, se ale nezabývají pouze definováním umění, zajímá je také, proč lidé kupují umělecká díla, kolik jsou schopni za ně zaplatit, nebo kde se umění sbírá a vystavuje.
  
 
==Dějiny estetiky==
 
==Dějiny estetiky==
Řádek 28: Řádek 28:
  
 
===Estetika novověku===
 
===Estetika novověku===
Během renesance se, v duchu tehdejšího individualismu, klad větší důraz v estetice na subjektivitu. Naproti tomu v baroku nenalezneme prakticky žádnou teorii či nauky estetiky. Baroko se však zakládalo na dynamičnosti, efektnosti, bohatosti a iluzi. Klasicismus poté navázal na antiku a renesanci. Krása měla být objektivní, závislá na dobrých proporcích, měla být zachována míra a harmonie forem. Při ocenění krásy byl nejdůležitějším aspektem vlastní rozum. Během osvícenství se pak estetika vyděluje jako samostatná věda.
+
Během renesance se kladl, v duchu tehdejšího individualismu, větší důraz na subjektivitu v estetice. Naproti tomu v baroku nenalezneme prakticky žádnou teorii či nauky estetiky. Baroko se však zakládalo na dynamičnosti, efektnosti, bohatosti a iluzi. Klasicismus poté navázal na antiku a renesanci. Krása měla být objektivní, závislá na dobrých proporcích, měla být zachována míra a harmonie forem. Při ocenění krásy byl nejdůležitějším aspektem vlastní rozum. Během osvícenství se pak estetika stává samostatnou vědou.
  
 
===Hlavní směry estetiky ve 20. století===
 
===Hlavní směry estetiky ve 20. století===
Ve 20. století se setkáváme s mnoha směry estetiky, která řeší různé oblasti lidského života.  Mezi hlavní patří [[fenomenologie]], [[psychoanalýza]], [[marxistická]] estetika, [[existencialismus]], [[formalismus]], [[strukturalismus]], ale i [[feminismus|feministická]] estetika a [[postmoderna|postmoderní]] estetika.
+
Ve 20. století se setkáváme s mnoha směry estetiky, které řeší různé oblasti lidského života.  Mezi hlavní patří [[fenomenologie]], [[psychoanalýza]], [[marxistická]] estetika, [[existencialismus]], [[formalismus]], [[strukturalismus]], ale i [[feminismus|feministická]] estetika a [[postmoderna|postmoderní]] estetika.
  
 
==Příbuzné obory==
 
==Příbuzné obory==
Estetika je také naukou o estetických jevech. Tyto jevy lze nalézt prakticky všude. K jejich nalezení se používá mnoho různých oborů. Například filozofie, psychologie, sociologie, etika nebo lingvistika.<ref>PTÁČKOVÁ, Brigita a Karel STIBRAL. Estetika na dlani. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2002, 150 s. Na dlani. ISBN 80-858-3979-2. s. 5</ref>
+
Estetika je také naukou o estetických jevech. Tyto jevy lze nalézt prakticky všude. K jejich nalezení se používá mnoho různých oborů. Například filozofie, psychologie, sociologie, etika nebo lingvistika.<ref>PTÁČKOVÁ, Brigita a Karel STIBRAL. Estetika na dlani. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2002, 150 s. ISBN 80-858-3979-2. s. 5</ref>
  
 
==Osobnosti české estetiky==
 
==Osobnosti české estetiky==

Aktuální verze z 24. 4. 2013, 19:20

Autor: Marie Ondrášková

Klíčová slova: filozofie, umění, krása

Synonyma: krasověda, teorie umění, filozofie umění

Související pojmy:

nadřazené - filozofie
podřazené - ---

Charakteristika

Estetika je tradičně definována jako „věda o kráse“. Pojem vychází z řeckého aisthésis - vnímání. Tento výraz je novodobý, poprvé ho použil německý filozof Alexander Baumgarten (1714-1762) v roce 1750.[1] Estetika se zabývá především problematikou krásy, vznešenosti, umění a jeho teorie. Netýká se jen filozofie, z které vychází, ale i médií, sportu a mnoha dalších oblastí, které nás obklopují. Velmi podstatné je i to, že estetika se nezabývá pouze krásou, ale i ošklivosti (někdy označována jako antiestetika). Rozhraní mezi krásou a ne krásou se nazývá axiologický - hodnotový práh. „Předmětem estetického zájmu může být cokoli. Vše může být použito, využito a dokonce i zneužito jako prostředek estetického účinku.“[2] Pojmem estetický se většinou míní něco příjemného na pohled nebo poslech, ovšem vnímání estetiky je velmi individuální záležitost. Každý má jiný vkus, jiné preference. Krása nikdy nebyla něčím neměnným či absolutním, ale v každé zemi i historickém období měla odlišnou podobu. Navíc o tom, co je hezké nebo ošklivé, často rozhodovala kritéria politická a společenská a ne estetická.[3]

Estetika jako vědní disciplína

Základy k estetice položil už Aristoteles ve svých spisech Rétoria a Poetika. A součástí filozofie byla až do konce 19. století. Teprve potom se stávala součástí dalších věd, či se dokonce emancipovala. Může být členěna na teoretickou a praktickou disciplínu.[4] Teoretická se zabývá především systémy a dějinami estetiky, praktická pak uměleckou kritikou, či estetickou výchovou. Lidé, kteří zkoumají estetiku, se ale nezabývají pouze definováním umění, zajímá je také, proč lidé kupují umělecká díla, kolik jsou schopni za ně zaplatit, nebo kde se umění sbírá a vystavuje.

Dějiny estetiky

Antická estetika

Řecká estetika se snažila dospět od chaosu a nerovnováhy k řádu, syntéze a harmonii. Typický byl ideál kalokagathie (spojení krásy a dobra v jednom principu). Mezi antické filozofy, kteří se zabývali estetikou patřili například Pythagoras ze Samu, Platón, Aristoteles nebo Plotínos.

Středověká estetika

Období středověku se zaměřilo na matematickou a symbolickou koncepci estetiky. Většina problémů byla přejata z antiky, nově však bylo začleněno i křesťanské vnímání světa. Středověkou estetiku můžeme rozdělit do dvou období - období patristiky (do 9. století) a období scholastiky (do 14. - 15. století). Osobnostmi estetiky tohoto období byli například Aurelius Augustinus nebo Tomáš Akvinský.

Estetika novověku

Během renesance se kladl, v duchu tehdejšího individualismu, větší důraz na subjektivitu v estetice. Naproti tomu v baroku nenalezneme prakticky žádnou teorii či nauky estetiky. Baroko se však zakládalo na dynamičnosti, efektnosti, bohatosti a iluzi. Klasicismus poté navázal na antiku a renesanci. Krása měla být objektivní, závislá na dobrých proporcích, měla být zachována míra a harmonie forem. Při ocenění krásy byl nejdůležitějším aspektem vlastní rozum. Během osvícenství se pak estetika stává samostatnou vědou.

Hlavní směry estetiky ve 20. století

Ve 20. století se setkáváme s mnoha směry estetiky, které řeší různé oblasti lidského života. Mezi hlavní patří fenomenologie, psychoanalýza, marxistická estetika, existencialismus, formalismus, strukturalismus, ale i feministická estetika a postmoderní estetika.

Příbuzné obory

Estetika je také naukou o estetických jevech. Tyto jevy lze nalézt prakticky všude. K jejich nalezení se používá mnoho různých oborů. Například filozofie, psychologie, sociologie, etika nebo lingvistika.[5]

Osobnosti české estetiky

V českém prostředí nevznikaly žádné velké filozofické ani estetické systémy. Všechny myšlenky, které pronikaly do Čech, ovlivňovaly pouze malou skupinu vzdělanců. Prvním velkým představitelem estetiky byl František Palacký (1798-1876). Mezi další osobnosti můžeme zařadit Josefa Durdíka (1837-1902), Miroslava Tyrše (1832-1884), Otokara Zicha (1879-1934) nebo Zdeňka Nejedlého (1878-1962).[6]

Poznámky

  1. PTÁČKOVÁ, Brigita a Karel STIBRAL. Estetika na dlani. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2002, 150 s. ISBN 80-858-3979-2. s. 5
  2. BERANOVÁ, Věra. První kroky k estetice. Vyd. 2. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2007, 179 s. Acta Universitatis Purkynianae. ISBN 978-80-7044-948-6. s. 16
  3. UMBERTO, Eco. Dějiny ošklivosti. Vyd. 1. Praha: Argo, 2007, 455 s. ISBN 978-80-7203-893-0. s. 12
  4. BERANOVÁ, Věra. První kroky k estetice. Vyd. 2. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2007, 179 s. Acta Universitatis Purkynianae. ISBN 978-80-7044-948-6. s. 29
  5. PTÁČKOVÁ, Brigita a Karel STIBRAL. Estetika na dlani. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2002, 150 s. ISBN 80-858-3979-2. s. 5
  6. PTÁČKOVÁ, Brigita a Karel STIBRAL. Estetika na dlani. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2002, 150 s. ISBN 80-858-3979-2. s.56-133


Použitá literatura

  • BERANOVÁ, Věra. První kroky k estetice. Vyd. 2. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2007, 179 s. Acta Universitatis Purkynianae. ISBN 978-80-7044-948-6.
  • BLECHA, Ivan. Filosofie. 4. oprav. a rozšíř.v. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, 277 s. ISBN 80-718-2147-0.
  • FREELAND, Cynthia A. Teorie umění. Praha: Dokořán, 2011, 190 s. Bod (Dokořán). ISBN 978-80-7363-164-2.
  • PTÁČKOVÁ, Brigita a Karel STIBRAL. Estetika na dlani. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2002, 150 s. ISBN 80-858-3979-2.
  • UMBERTO, Eco. Dějiny ošklivosti. Vyd. 1. Praha: Argo, 2007, 455 s. ISBN 978-80-7203-893-0.
  • UMBERTO, Eco. Dějiny krásy. Vyd.1. Praha: Argo, 2005, 439 s. ISBN 80-720-3677-7.
  • ZUSKA, Vlastimil. Estetika: úvod do současnosti tradiční disciplíny. Vyd. 1. Praha: TRITON, 2001, 132 s. ISBN 80-725-4194-3.