Elektronické volby

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Kateřina Petrová
Klíčová slova: eGovernment, volby
Synonyma: e-volby, e-voting
Související pojmy:

Nadřazené – eGovernment, eParticipace, eDemokracie
Podřezené - ----


Charakteristika:

Elektronické volby jsou volby, při kterých občané (voliči) volí prostřednictvím počítače a internetu. Ale také například s použitím digitální televize či pomocí SMS zpráv. Volební hlas se zde vyskytuje pouze v elektronické podobě. V zahraničí je již částečně tento způsob hlasování využíván, a to zejména v Nizozemsku, USA, Spojeném království, Švýcarsku a Estonsku.[1]

Typy elektronických voleb:

Elektronické volby můžeme rozdělit do dvou typů:
1. Poll-site electronic voting – tyto volby se stejně jako "klasické" volby odehrávají ve volebních místnostech ve stanovený čas a datum, ale na rozdíl od nich jsou využívány elektronické zařízení, definované zákonem. Hlas voliče je tedy zde sice elektronický, ale jinak neřeší problém občanů, kteří se v stanovený den nemohou dostat do volební místnosti. Tento typ e-voleb je využívaný hlavně v USA.
2. Remote electronic voting (e-voting dle terminologie EU) – tyto volby se také odehrávají v přesně stanovený čas a datum, ale na rozdíl od předchozích je možno hlas odevzdat na libovolném elektronickém zařízení splňujícím technické požadavky kompatibility s volebním systémem. Toto zařízení se může nacházet kdekoliv a umožňuje tak hlasovat lidem z domova i ze zahraničí.[2]

Výhody a nevýhody e-voleb:

Výhody:

"E-volby umožňují eliminovat nevýhody „klasického“ systému voleb, tedy zejména:

  • Vysoké procento neplatných hlasovacích lístků;
  • nízký komfort voličů (a s tím spojené snižování volební účasti);
  • nízká dostupnost voleb pro znevýhodněné spoluobčany;
  • nemožnost autokorekce odevzdaného hlasu voličem;
  • vysoké náklady."[3]

Vedle toho elektronické volby poskytují i řadu specifických výhod:

  1. Vyšší voličská účast – Možnost volit z domova by byla výhodná pro občany, kteří se nemohou dostavit do volební místnosti ať už z časových nebo zdravotních důvodů. Také je tato možnost výhodná pro voliče, kteří se nacházejí v jiné zemi než právě v ČR. Tito voliči se totiž nyní musí v termínu voleb dostavit na nejbližší zastupitelský úřad, který bývá často dosti vzdálen od jejich bydliště v dané zemi. Elektronická forma voleb by také mohla přilákat mladé voliče, kteří nejsou spokojeni se stávající formou voleb.
  2. Rychlost sčítání a vyhodnocování hlasů – Přepočítávání elektronických hlasů je nesrovnatelně rychlejší než přepočítávání papírových volebních lístků. Díky čemuž by mohly být výsledky voleb známy již několik minut po skončení voleb.
  3. Menší finanční náklady – Přes prvotní investice do vývoje a zavedení elektronických voleb by tyto volby měly být levnější než ty stávající. Toho se docílí díky snížení nákladů na pracovní sílu v podobě lidí, kteří sedí ve volební místnosti a přepočítávají hlasy a díky tomu že nebude nutné tisknout papírové volební lístky.
  4. Přiblížení voličů k politikům, možnost snadných referend – Elektronické volby umožňují snadnější vyhlášení referend a tím větší vliv a vyjádření občanů na politiku. Umožňují také vyhlásit více referend najednou při zachování ceny, jako za jedno referendum.

Nevýhody:

- Podle ústavy ČR je nutné aby volby splňovaly několik podmínek, se kterými by mohli mít e-volby nemalé potíže. Volby musí být tajné (nesmí se dá zjistit kdo koho volil), přímé (nikdo nesmí hlasovat v zastoupení), rovné (každý voličský hlas má stejnou váhu) a všeobecné (týkají se všech voličů).

  1. Nebezpečnost – Velkým problémem e-voleb je jakým způsobem zajistit ochranu systému před různými viry, které by buď mohli změnit hlas voliče, a nebo zjistit citlivé údaje o něm. Jako jsou například voličovy osobní údaje (rodné číslo, bydliště, věk), ale také údaje o tom jak volil.
  2. Účast voličů se nezvýší – Účast na volbách se zvýší pouze krátkodobě, ale z dlouhodobého hlediska zůstane volební účast stejná, protože ten koho volby nezajímají, nebude volit ani elektronicky.
  3. Riziko volby pod nátlakem, kupování hlasů – Riziko, které se objevuje u všech typů voleb, je zde podpořeno tím, že voliče při volbě fyzicky nikdo nevidí a tudíž není jistota jeho svobodného rozhodnutí.
  4. Vysoké náklady – Prvotní náklady na vývoj a zavedení e-voleb budou značné. Také bude nutné vytvořit kvalitní kampaň pro seznámení občanů s formou e-voleb a také občany vzdělat v tom jak v novém systému volit, což bude vyžadovat vysoké investice.
  5. Vyčleňování obyvatelstva – Sociálně nebo jinak znevýhodnění občané, kteří nemají dostatečný přístup k informačním technologiím, by byli značně znevýhodněni, až úplně vyloučeni z voleb. To by porušovalo pravidlo o všeobecnosti voleb, kdy musí být volit umožňěno všem občanům bez rozdílu.[4]

Elektronické volby v Evropě:

Jak je tedy zřejmé, před zavedením e-voleb je nutné vyřešit několik závažných problémů. Nejlepším způsobem jak předejít mnoha potížím při zavádění e-voleb v ČR je poučit se z příkladů jiných zemí, které e-volby již z různě velkým úspěchem zavedli. V roce 2004 vydala Rada Evropy nezávazné doporučení členským státům k začlenění e-volebních systémů do národních volebních legislativ. Ve většině evropských zemí probíhají různé projekty nebo testy možných systémů e-voleb, a to buď na národní, nebo místní úrovni. Praktické zkušenosti s e-volbami mají například ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, Nizozemí, Velké Britanii, Španělsku a Estonsku. Právě v posledně zmiňovaném Estonsku je například k této formě volby zapotřebí mít pouze připojení k internetu, čipem vybavený občanský průkaz a elektronickou čtečku.

Použitá literatura:

  1. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Úvod do eGovernmentu v České republice: právní a technický průvodce. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2007, 172 s. ISBN 978-808-7041-253.
  2. ŠINDELÁŘ, Petr. Elektronické volby. Magazí egovernment: e-democracy [online]. 2006, č. 4, str. 14. Dostupné z: http://www.egovernment.cz/archiv/PDF%204-06/4.pdf.
  3. ŠINDELÁŘ, Petr. Elektronické volby. Magazí egovernment: e-democracy [online]. 2006, č. 4, str. 15. Dostupné z: http://www.egovernment.cz/archiv/PDF%204-06/4.pdf.
  4. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Úvod do eGovernmentu v České republice: právní a technický průvodce. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2007, 172 s. ISBN 978-808-7041-253..

Další zdroje: