Doménová analýza

Doménová analýza je teorie z oblasti informační vědy, úzce spjatá s organizací znalostí. Za jejího zakladatele je považován dánský vědec a odborník na organizaci znalostí, Birger Hjørland.

Kognitivní a sociálně-kognitivní paradigma

Poprvé se v odborné literatuře objevuje na začátku 90. let 20. století. V oboru informační vědy a knihovnictví tou dobou převládalo kognitivní paradigma, jehož zájem se soustředil na jedince a na kognitivní procesy, odehrávající se v jeho mozku. Individua byla zkoumána jednotlivě, nezávisle na ostatních individuích nebo na jejich sociálním či kulturním kontextu. Znalost byla v rámci tohoto paradigmatu definována jako individuální mentální stav. Z různých důvodů postupně přestávalo tohle paradigma vyhovovat a ve vědeckých kruzích se začala formovat alternativa tzv. metodologického individualismu, jak bylo tohle pojetí též někdy nazýváno.

V roce 1995 publikoval Birger Hjørland, společně s kolegyní Hanne Albrechtsen, studii Toward a new horizon in information science: domain-analysis, v níž poprvé předložil komplexní srovnání kognitivního a nově nastupujícího sociálně-kognitivního paradigmatu. Jeho výhodu viděli především v odlišném předmětu zkoumání, jímž zde nebyl jednotlivec, nýbrž kolektiv, včetně sociálních, kulturních a historických vlivů, které ho pomáhaly utvářet. Tohle pojetí bylo pak také nazýváno metodologický kolektivismus a významně přispělo k chápání informační vědy jako vědy společenské.

Někteří autoři se nicméně ohrazují proti vytyčování ostrých hranic mezi oběma paradigmaty, jelikož se v nich dá najít mnoho společných rysů.

Doménová analýza

V souladu s principy sociálně-kognitivního paradigmatu, v jehož rámci se utvářela, vnímá kognitivní procesy v kontextu skupin individuí, tzv. domén. Přitom vnímá vliv kultury a společnosti na vznik a průběh těchto procesů jako klíčový. Doménu lze charakterizovat jako „sociální síť jednotlivců spojených zájmem o určitý předmět poznání, myšlenkovým paradigmatem, v jehož rámci je k danému tématu přistupováno, a způsobem vzájemné komunikace – diskursem.“

Jinými slovy, jako doménu označujeme libovolný sociální agregát, jenž se skládá z:

1. objektů zkoumání

2. subjektů poznání a tvůrců informačních objektů

3. informačních objektů

4. informačních a komunikačních vztahů mezi objekty zkoumání, subjekty a informačními objekty

5. vztahů souladu či nesouladu mezi objekty, subjekty a informačními objekty, které vznikají na základě informačních a komunikačních vztahů

Hjørland a Albrechtsen ve své studii vycházejí z předpokladu, že kognitivní procesy jsou ovlivněny jak biologickými (tj. vrozenými) faktory, tak v průběhu života těmi kulturními. Doménová analýza staví na domněnce, že ačkoli jsou lidé navzájem odlišní, lze je do určité míry zgeneralizovat právě na základě kulturního prostředí nebo společenské vrstvy, ze které pocházejí a které je ovlivňují, a roztřídit do skupin (domén). Tyto domény potom mají vliv na výzkum informačního chování. Způsob, jaký uživatel vyhledává informace, vychází z jeho subjektivních znalosti zdrojů informací a na jeho osobních zkušenostech. Klasifikace uživatelů do domén usnadňuje tvorbu informačních systémů tak, aby vyhovovaly různým skupinám uživatelů – ideální informační systém by měl odrážet strukturu domény. Znalost domény umožňuje informačním specialistům reagovat na požadavky uživatelů a vytvořit tak informační systém takřka a míru. Dalším příkladem způsobu, jak se může doména promítnout do organizace znalostí v elektronickém prostředí, je folksonomie.

Doménová analýza v praxi

Výzkum č. 1: Projekt Programátorův učeň (Programmer´s Apprentice)

O tomto výzkumném projektu se ve svém textu Domain Analysis: An Introduction zmiňuje profesor informatiky Rubén Prieto-Díaz. Projekt proběhl v listopadu roku 1987 v laboratoři pro umělou inteligenci v Massachusetts Institute of Technology, výzkumníci Charles Rich a Richard C. Waters poté vydali tištěný doprovodný materiál k výzkumu. Jejich záměrem bylo rozvinout podrobnější teorii o práci expertních systémů a pokusit se zautomatizovat proces tvorby programů (za použití umělé inteligence).

Za tímto účelem se pokusili vyvinout program, který by programátorovi pomáhal s tvorbou rutinních prvků. Člověk-programátor totiž nedokáže přemýšlet v tak malých jednotkách (jako to dělá stroj), spíše uvažuje v pojmech, které jsou už známými, obecně užívanými kombinacemi více prvků – tzv. klišé. Kodifikace těchto klišé a tvorba jejich knihovn je jeden z procesů doménové analýzy. Klišé musí být nejprve identifikováno (nejlépe nějakým druhem analýzy četnosti výskytu), poté upraveno a zestručněno do reprezentativní formy, ve které může být později znovu použito.