Doménová analýza

Doménová analýza je teorie z oblasti informační vědy, úzce spjatá s organizací znalostí. Za jejího zakladatele je považován dánský vědec a odborník na organizaci znalostí, Birger Hjørland.

Kognitivní a sociálně-kognitivní paradigma

Poprvé se v odborné literatuře objevuje na začátku 90. let 20. století. V oboru informační vědy a knihovnictví tou dobou převládalo kognitivní paradigma, jehož zájem se soustředil na jedince a na kognitivní procesy, odehrávající se v jeho mozku. Individua byla zkoumána jednotlivě, nezávisle na ostatních individuích nebo na jejich sociálním či kulturním kontextu. Znalost byla v rámci tohoto paradigmatu definována jako individuální mentální stav. Z různých důvodů postupně přestávalo tohle paradigma vyhovovat a ve vědeckých kruzích se začala formovat alternativa tzv. metodologického individualismu, jak bylo tohle pojetí též někdy nazýváno.

V roce 1995 publikoval Birger Hjørland, společně s kolegyní Hanne Albrechtsen, studii Toward a new horizon in information science: domain-analysis, v níž poprvé předložil komplexní srovnání kognitivního a nově nastupujícího sociálně-kognitivního paradigmatu. Jeho výhodu viděli především v odlišném předmětu zkoumání, jímž zde nebyl jednotlivec, nýbrž kolektiv, včetně sociálních, kulturních a historických vlivů, které ho pomáhaly utvářet. Tohle pojetí bylo pak také nazýváno metodologický kolektivismus a významně přispělo k chápání informační vědy jako vědy společenské.

Někteří autoři se nicméně ohrazují proti vytyčování ostrých hranic mezi oběma paradigmaty, jelikož se v nich dá najít mnoho společných rysů.

Doménová analýza

V souladu s principy sociálně-kognitivního paradigmatu, v jehož rámci se utvářela, vnímá kognitivní procesy v kontextu skupin individuí, tzv. domén. Přitom vnímá vliv kultury a společnosti na vznik a průběh těchto procesů jako klíčový. Doménu lze charakterizovat jako „sociální síť jednotlivců spojených zájmem o určitý předmět poznání, myšlenkovým paradigmatem, v jehož rámci je k danému tématu přistupováno, a způsobem vzájemné komunikace – diskursem.“

Jinými slovy, jako doménu označujeme libovolný sociální agregát, jenž se skládá z:

1. objektů zkoumání

2. subjektů poznání a tvůrců informačních objektů

3. informačních objektů

4. informačních a komunikačních vztahů mezi objekty zkoumání, subjekty a informačními objekty

5. vztahů souladu či nesouladu mezi objekty, subjekty a informačními objekty, které vznikají na základě informačních a komunikačních vztahů

Hjørland a Albrechtsen ve své studii vycházejí z předpokladu, že kognitivní procesy jsou ovlivněny jak biologickými (tj. vrozenými) faktory, tak v průběhu života těmi kulturními. Doménová analýza staví na domněnce, že ačkoli jsou lidé navzájem odlišní, lze je do určité míry zgeneralizovat právě na základě kulturního prostředí nebo společenské vrstvy, ze které pocházejí a které je ovlivňují, a roztřídit do skupin (domén).

Tyto domény potom usnadňují tvorbu informačních systémů tak, aby vyhovovaly především uživatelům – ideální informační systém by měl odrážet strukturu domény. Znalost domény umožňuje informačním specialistům reagovat na požadavky uživatelů a vytvořit tak informační systém takřka a míru. Dalším příkladem způsobu, jak se může doména promítnout do organizace znalostí v elektronickém prostředí, je folksonomie.