Digital Native

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Dominika Kopčanská

Klíčová slova: Digital Natives, generace současných studentů, digitální technologie, vzdělávání

Synonyma: digitální domorodci

Související pojmy:

nadřazené: -

podřazené: -




Pojem Digital Native

Pojem Digital Native poprvé použil americký autor, řečník, poradce a herní designér v kritických oblastech vzdělávání a učení, Marc Prensky, [1] ve svém článku „Digital Natives, Digital Immigrants“ publikovaném v roce 2001. [2] Tento termín lze přeložit do češtiny jako digitální domorodec. [1]

Charakteristika Digital Native

Do kategorie digitálních domorodců patří dnešní studenti, a to od dětí předškolního věku až po studenty vysokých škol. Ačkoliv mezi jednotlivými generacemi vždy existovaly určité rozdíly, až dodnes se jednalo spíše o změny stylistické (styl oblékání, mluvy, hudby). Současná generace studentů se však změnila mnohem výrazněji a také i v jiných oblastech než všechny generace předchozí. Důvodem těchto změn je příchod a rapidní rozšíření digitálních technologií v několika posledních desetiletích. [3, s. 27]

Současní studenti jsou úplně první generací, která vyrostla ve světě všudypřítomných digitálních technologií. Strávili celý svůj život obklopeni počítači, videohrami, mobilními telefony, digitálními hudebními přehrávači a mnoha dalšími digitálními technologiemi, které zcela samozřejmě používají. Tyto technologie se staly nedílnou součástí jejich životů. [2, s. 1]

Skutečnost, že se děti narodily v době plné digitálních technologií a používaly je od útlého věku, má za následek to, že uvažují a zpracovávají informace jinak než lidé z předchozích generací, kteří vyrůstali v „analogovém světě“. [3, s. 28] Tyto studenty Marc Prensky nazývá digitálními domorodci a považuje je za „rodilé mluvčí“ digitálního jazyka počítačů, videoher Internetu. [2, s. 1]

Nejvýznamnější změny generace Digital Natives

Díky tomu, že jsou současní studenti digitálními domorodci, zpracovávají informace úplně jinak, mají odlišná schémata myšlení. Ve způsobu zpracovávání informací digitálními domorodci můžeme vidět oproti předchozím generacím mnoho rozdílů. Jsou zvyklí přijímat informace mnohem rychleji, preferují multi-tasking, tedy souběžné zpracovávání více úloh. Upřednostňují grafické znázornění informace před textem, náhodný přístup k informacím (např. hypertext). Nejefektivněji pracují tehdy, když mohou být v kontaktu prostřednictvím sítě. Neméně důležitým faktem je také to, že tito studenti dávají přednost hrám před „seriózní“ prací. [3, s. 29]

Kromě těchto navenek viditelných změn patrně nastaly také fyzické změny v mozcích studentů. „Odlišné druhy zkušeností vedou k odlišným strukturám mozku,“ [3, s. 28] říká Dr. Bruce Berry z Baylor College of Medicine. Pro toto tvrzení existuje mnoho silných argumentů, které prokázaly výzkumy z oblasti neurobiologie a sociální psychologie. Ačkoliv ještě nevíme mnoho o tom, jak lidský mozek pracuje, jisté skutečnosti, které byly objeveny poměrně nedávno, nám napomáhají mnohé pochopit. Asi nejdůležitější je vědomí neuroplasticity (tvárnosti) mozku. Bylo zjištěno, že struktura lidského mozku se mění po celý život dle toho, jak je mozek stimulován a že tyto změny mají významný vliv na to, jakým způsobem lidé myslí. Mozek je mimořádně plastický a je neustále reorganizován. [4, s. 1-2] Protože dnešní studenti mají díky digitálním technologiím zcela jiné zkušenosti s vnímáním a zpracováváním informací než jejich předchůdci, je velmi pravděpodobné, že také jejich mozky jsou přizpůsobeny jinak, což zcela určitě vede k tomu, že také myslí a nazírají na svět jinak. Bylo by velmi vhodné této skutečnosti přizpůsobit také způsob, jakým jsou vzděláváni.

Vzdělávání Digital Natives

Lidi, kteří se nenarodili v době digitálních technologií, ale naučili se je používat až v průběhu života, tudíž nebyli těmito technologiemi ovlivněni tolik jako současná generace mladých lidí, nazývá Prensky Digital Immigrants (digitální imigranti). I když se digitální imigranti adaptují do prostředí digitálních technologií a naučí se je nějakým způsobem používat, stále je budou užívat jinak než digitálními domorodci. A to proto, že jsou ovlivněni tím, jak se naučili zpracovávat informace v minulosti. Toto ovlivnění předchozím životem bez digitálních technologií nazývá Prensky akcent digitálních imigrantů), tedy akcentem, který těmto lidem nedovoluje „mluvit“ digitálním jazykem rodilých mluvčích. [2, s. 1-2]

Je pravděpodobné, že největším problémem, kterému v současnosti vzdělávání čelí, je to, že učitelé, kteří jsou digitálními imigranty, vyučují pro současnou generaci digitálních domorodců naprosto nesrozumitelně. „Akcent“ učitelů způsobuje to, že učí úplně jinak, než by měli. [2, s. 2] Většina učitelů totiž studenty vzdělává „starým (pomalým) způsobem“, což není efektivní, protože studenti již uvažují jinak. Výuka se pro studenty stává nezáživnou.

Digitální imigranti, především učitelé a rodiče, obvykle mají velmi málo pochopení pro nové preference a dovednosti, které studenti získali léty cvičení a interakce. Jsou jim cizí a vyučují stále tak, jak byli zvyklí: pomalu, krok po kroku a především seriózně. Nevěří, že se studenti mohou úspěšně učit při sledování televize nebo poslechu hudby, protože oni nemohou. A to proto, že se tímto způsobem neučili během let, kdy se formovala jejich osobnost. [3, s. 29-30]

Současní studenti ale vyrostli v prostředí digitálních technologií. Jsou zvyklí používat Internet, stahovat hudbu, používají mobilní telefony, laptopy, využívají „instant messaging“ atd. Většinu života strávili online. Díky tak rychlému, snadnému a interaktivnímu přístupu k informacím, který mají k dispozici, nemají studenti takovou trpělivost, aby mohli být efektivně vzděláváni starým „pomalým“ způsobem. Učitelé se domnívají, že studenti jsou takoví, jako vždy byli a že je mohou vzdělávat stejnými metodami, jako byli vzděláváni oni. To je ale chyba, protože současní studenti jsou zcela odlišní.

Studenti, kteří jsou vzděláváni takto pro ně „nevhodným“ způsobem, se ve škole často nudí a nedávají pozor, protože výukové metody učitele jim ve srovnání s jejich vlastním způsobem získávání informací ani nestojí za pozornost. Pro učitele je tedy velice těžké získat pozornost studentů a vzdělávat je.

Z toho vyplývá, že by bylo vhodné, aby se učitelé naučili novým způsobům, jak tyto studenty vzdělávat. Otázkou však zůstává, zda jsou toho vůbec schopni. Někteří učitelé akceptují to, že jsou studenti jiní, a pokouší se od nich učit a integrovat se do jejich světa, někteří nikoliv, a stále odmítají nové metody výuky. [2, s. 3]

Použité zdroje

  1. 1) VESELÁ, Lenka. Vzdělávání založené na digitálních hrách (Game Based Learning). Inflow : information journal[online]. 2010, 3, 9, [cit. 2011-03-18]. Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/vzdelavani-zalozene-na-digitalnich-hrach-game-based-learning>. ISSN 1802-9736.
  2. 2) PRENSKY, Marc. Digital Natives, Digital Immigrants. On the Horizon [online]. 2001, 9, 5, [cit. 2011-05-10]. Dostupný z WWW: <http://www.marcprensky.com/writing/Prensky%20-%20Digital%20Natives,%20Digital%20Immigrants%20-%20Part1.pdf>. ISSN 1085-4959.
  3. 3) PRENSKY, Marc. "Don't bother me Mom, I'm learning!" : how computer and video games are preparing your kids for twenty-first century success and how you can help!. 1. vyd. St. Paul, Minnesota : Paragon House, 2006. 350 s. ISBN 1557788588.
  4. 4) PRENSKY, Marc. Digital Natives, Digital Immigrants, Part II: : Do They Really Think Differently? . On the Horizon [online]. 2001, 9, 6, [cit. 2011-05-10]. Dostupný z WWW: <http://www.marcprensky.com/writing/Prensky%20-%20Digital%20Natives,%20Digital%20Immigrants%20-%20Part2.pdf>. ISSN 1085-4959.