Digitální repozitář

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Věra Adámková

Klíčová slova: digitální dokumenty, ochrana digitálních dat

Synonyma: digitální úložiště dokumentů

Související pojmy:

nadřazené - digitalizace, archivace
podřazené - přístupnost dat, dokumenty, elektronická data, ochrana digitálních dokumentů, úschova dat, metadata




Charakteristiky

Výraz repozitář vznikl z anglického slova „repository“ a znamená: schránka, skladiště, pramen. [4, s. 455] Digitální repozitář je tedy „Informační systém určený k digitální archivaci, tj. zajišťující uložení, ochranu, integritu, autenticitu a zpřístupnění digitálních dokumentů v dlouhodobém horizontu.“[3]

Dokumenty jsou využívány určitou skupinou uživatelů, a proto je nutné dodržovat pravidla přístupu k digitálním objektům tak, aby byla naplněna všechna zákonná opatření vyplývající z autorských práv a případných dalších omezení pro jejich zpřístupňování. Velký důraz je také kladen na důvěryhodnost informací poskytovaných v rámci digitálního úložiště. Z toho důvodu jsou stanovena přesná pravidla pro jeho provozování a navržen systém kontrol a technického zabezpečení. [1] „Uživatelé musí mít důvěru v to, že objekty, tak jak je z repozitáře dostávají, jsou autentické, přesné, úplné, tj. právě v takovém stavu, v jakém byly do repozitáře vloženy, resp. v takovém stavu, v jakém je stanoveno (např. v representation information), že mají být.“[1]

Každoročně dochází v rámci celosvětového projektu Ranking Web of World Repositories k hodnocení repozitářů ve dvou kategoriích, z nichž jedna se zaměřuje na všechny světové repozitáře a druhá pouze na institucionální repozitáře.


Struktura digitálního úložiště:

A. Organizace - strategie budování a řízení, personální zajištění, licenční smlouvy, kontrakty, finanční zajištění, dokumentace apod.

B. Funkce, postupy, metody - získávání, archivace a správa dokumentů, strategické plánování, správa dat a přístupů

C. Cílová skupina uživatelů a využitelnost informací - vymezení cílové skupiny uživatelů, zajištění metadat odpovídajících jejim potřebám, způsob využtí dokumentů

D. Technologie, technická infrastruktura - zabezpečení technologií odpovídajících charakteru a významu úložiště, ochrana dat a krizový plán[6]

Význam budování repozitářů

Digitální repozitáře jsou vytvářeny pro určité typy dokumentů (např. vysokoškolské práce) nebo pro různé organizace, které tyto dokumenty v elektronické podobě shromažďují, spravují a zpřístupňují určité skupině koncových uživatelů. V České Republice jsou digitální repozitáře využívány především v oblasti:

- vysokých škol (absolventská a vědecké práce)

- výzkumných ústavů (výzkumné zprávy, odborné postupy apod.)

- knihoven a archivů

Všechny dokumenty uložené v digitálním repozitáři bývají řazeny do souborů, ke kterým jsou následně připojena také jejich popisná metadata, usnadňující vyhledávání dokumentů nejen v samotném repozitáři, ale také prostřednictvím jiných vyhledávačů.

Digitální repozitáře spolu komunikují pomocí nejrůznějších protokolů. Tím je zajištěna nejen vzájemná výměna informací o jednotlivých archivovaných dokumentech, ale dochází i k jejich lepší vyhledatelnosti a tím i dostupnosti pro potencionální zájemce.

Používané technologie a postupy

K zajištění provozu digitálních repozitářů se využívají vhodné softwarové a hardwarové technologie, které umožňují důvěryhodné uchovávání uložených dokumentů a optimální podmínky pro jejich zpřístupňování. Jedná se o technologie DPS (Digital preservation system / Document preservation system), což je počítačový systému pro střednědobé a dlouhodobé ukládání dokumentů.

S neustálým rozvojem softwarových technologií přicházejí firmy s novými dokonalejšími archivními systémy podporujících dlouhodobou ochranu digitálních dokumentů. Všechny respektují standardy OAIS a patří mezi ně i řada opensource nástrojů (Fedora Commons, DSpace, a v poslední době vznikají další jako Archivematica nebo RODA ) i nejnovější generace proprietárních systémů (IMB DIAS, ExLibris Rossetta, Tessella SDB). [1]. Některé z nich (např. DSpace) jsou již s úspěchem používány i v českém prostředí.

Digitální repozitáře většinou využívají architektonický model OAIS (Open Archival Information System), v němž jsou popsány entity a procesy umožňující funkci repozitářů. Tento model podporují všechny dostupné softwarové systémy pro správu digitálních úložišť. [5]

Použitá literatura

1.HUTAŘ, Jan. Národní digitální knihovna [online]. 4.10.2010 [cit. 2011-01-06]. Dlouhodobá ochrana digitálních dat. Dostupné z WWW: <http://www.ndk.cz/ochrana-digitalnich-dat>.

2. RESSLER, Miroslav. Informační věda a knihovnictví : Výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. Výběr z hesel v databázi TDKIV. 1. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická a Národní knihovna ČR, 2006. 161 s. Dostupné z WWW: <http://aleph.nkp.cz/cze/ktd>. ISBN 80-7080-599-4.

3. ŘEŠETKA, Miroslav . Anglicko-český, česko-anglický slovník. 8. dopl. Olomouc : FIN PUBLISHING, 2002. 1311 s. ISBN 80-86002-79-9.

4. Reference Model for an Open Archival Information System (OAIS) : An Initiative of NASA in Cooperation with ISO and the Consultative Committee for Space Data Systems (CCSDS) - 1995-2002 [online]. [Cit. 2008-11-21]. Dostupný z WWW: http://www.dlib.indiana.edu/education/brownbags/fall2003/metsbb/oais.htm.

5. STOKLASOVÁ, Bohdana. Perspektivy důvěryhodného digitálního úložiště v rámci Národní digitální knihovny. Knihovna [online]. 2006, roč. 17, č. 2, s. 49-55 [cit. 2010-10-27]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna62/stoklas.htm>. ISSN 1801-3252.