Demokracie

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Martina Snozová

Klíčová slova: Stát, volby, svoboda projevu

Synonyma: Polyarchie

Související pojmy:

nadřazené - Formy vlády
podřazené - Přímá demokracie, zastupitelská demokracie



Charakteristiky

„Pojem demokracie je mnohoznačný. Neoznačuje jen formu státu, ale i určité postupy a procesy. Slovo demokratický/á/é jsme začali používat i k označování jiných korporací než je stát např. kraj, obec, advokátní komora, případně i politická strana či hnutí. Fakt, že tento pojem neužíváme jen ve vzájemném vztahu ke státu, ale rozumíme mu i v jiných souvislostech, napovídá, že stát není jeho základním znakem. Všechny námi užívané významy však mají mnohé společné:

  • existenci sobě rovných svobodných subjektů
  • účast na správě společných záležitostí
  • rozhodování většiny
  • uznávání určitých společných hodnot a sdílení cílů (svobodná média, přístup k informacím)
  • dodržování základních zásad a procedur (dělba moci, kontrola)„ [1, s. 7]


„Demokratický proces je takový, v kterém občané diskutují a následně rozhodují veřejných záležitostech, které se týkají celé společnosti. Základním principem je zásada, jež praví, že ke všem členům je nutno přistupovat tak, jakoby byli naprosto stejně způsobilí podílet se na procesu rozhodování o směrech působení společnosti. Ať už je postavení členů v jiných oblastech života jakékoli, pokud jde o systém vládnutí, musejí být ve sdružení všichni považování za politicky rovné." [2, s. 15]

Ve svém nejužším pojetí pojem demokracie představuje vládu lidu (vládu většiny).

„Ze státovědného pohledu charakterizují demokracii především tyto znaky:

  • účast občanů na tvorbě a provádění státní politiky, na kontrole činnosti orgánů státní moci a správy a na výběru členů zastupitelských orgánů státu;
  • podřízení menšiny většině v procesu přijímání a plnění politických rozhodnutí při respektování politických názorů menšiny;
  • politickou a právní rovnost občanů v procesech navrhování kandidátů a volby poslanců zastupitelských orgánů státu a kontroly jejich činnosti;
  • určitý politický a právně garantovaný soubor občanských svobod a práv, zabezpečujících jednotlivcům a sociálním skupinám možnost účasti na tvorbě státní politiky a správě společenských záležitostí.“ [1 s. 10 - 11]

Modely demokracie

(Demokracie je zde chápána jako politický proces)


Majoritní demokracie (westminsterský model):

  • Výkonná moc je většinou soustředěna do rukou jednobarevné vlády, vláda je dominantní nad parlamentem, je zde praktikován většinový volební systém poměrné většiny, nepsaná ústava, převažuje zde zastupitelský typ demokracie

Konsociační demokracie:

  • Způsob rozhodování, na němž se podílejí všichni ti, kterých se rozhodování týká, existence velkého počtu politických stran, vzájemné veto, volební systém je proporcionální.

Konsensuální demokracie:

  • Hlavními rysy tohoto typu demokracie jsou: dělba moci, federalizmus, volební systém poměrného zastoupení, veto menšin a psaná ústava.

Teorie polyarchie:

  • Kontrola nad politikou je v tomto případě svěřena vládním úředníkům, volených a odvolávaných ve volbách. Právo volit mají všichni dospělí. Je také povoleno vytvářet různá sdružení a politické strany.

Formy demokracie

Demokracie přímá:

  • Lid vykonává státní moc přímo, bez volení zástupců, vyslovením své vůle (např. referendum). Všichni občané jsou si v rozhodovacím procesu rovni a hlas každého má stejnou váhu. V dnešním světě je však prakticky nemožné použít v moderním státě přímou demokracii zcela. Hlavním důvodem je špatná aplikovatelnost na rozsáhlejší územní jednotky.

Demokracie zastupitelská:

  • Státní moc je zde vykonávána prostřednictvím lidem zvolených zástupců (např. parlament). Tato forma demokracie je nejrozšířenější především pro její snadnou aplikovatelnost na rozsáhlé územní jednotky.

Použitá literatura

[1] FRÖHLICH, Radek. Demokratičnost UNIE, členských států a ČR po přijetí Lisabonské smlouvy. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra ústavního práva a politologie, 2010, 77 s. Vedoucí diplomové práce doc. JUDr. Jiří Kroupa, CSc.

[2] VAŠEK, Jan. Informační a komunikační technologie a nové formy participace. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Katedra veřejné ekonomie, 2007, 91 s. Vedoucí diplomové práce Ing. David Špaček