Dekadentní literatura

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Kateřina Kašíková

Klíčová slova: dekadence

Související pojmy: fin-de-siècle, symbolismus, 19. století

Definice

Dekadence může být charakterizována jako životní pocit spisovatelů konce 19. a počátku 20. století, znechucených upadající měšťanskou společností. Ovlivněn byl filozofickými díly A. Schopenhauera, F. Nietzscheho a H. Bergsona. Pro dekadenci je typický vypjatý subjektivismus a důraz na fantazii, vnější svět je považován za nicotný a klamný. V dekadentním pojetí života převládá pesimismus a nihilismus. Typická je rovněž stylizovaná aristokratická póza. Dekadentní erotika se vyznačuje amorálností, perverzností a narcisismem, literární díla zachycují únavu, pasivitu a neochotu i neschopnost jednat. Hlavními představiteli dekadence v české literatuře byli Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček a Arthur Breisky. [1, s. 32]

Počátky

Počátky dekadence můžeme nalézt ve Francii. Tento pojem vstoupil do kulturního a literárního povědomí jako posměšně ironický výraz, jejž vymysleli dva francouzští básníci, Henri Beauclair a Gabriel Vicaire, autoři sbírky parodistických veršů „Déliquescences, poèmes, décadents“, která vyšla v roce 1885 s udáním autora „Adoré Floupette, poète décadent“. Tímto výrazem měla být zesměšněna skupina francouzských básníků, jež se hlásila svým nonkonformismem programově k odkazu Charlese Baudelaira. [2, s. 120] Ovšem ani jeden z nich netušil, že jejich posměšná přezdívka bude onou skupinou básníků přijata a stane se jejich oficiálním označením.

Další směry

Dekadentní literatura má velmi blízko k symbolismu. Symbolismus je původně francouzské umělecké hnutí, konstituované v 80. letech 19. století a ovlivňující vývoj poezie a zčásti i dramatu a prózy v mnoha dalších zemích, zejména koncem 19. a na počátku 20. století. Pro symbolismus je charakteristický odvrat od společenské problematiky. Vnější svět pro symbolistického autora představuje pouze látku k vyslovení obecně platného uměleckého podobenství. Symbolismus usiluje o odhmotnění poezie, snaží se dobrat tajemství ukrytého v nitru věcí. Výrazovými prostředky symbolické poezie jsou náznak a symbol. Symbolismus měl značnou zásluhu na rozvoji básnické obraznosti, na zduchovnění a odpolitizování poezie. Jedním z jeho představitelů v české literatuře je Otokar Březina. [2, s. 44]

Dekadence ovlivnila i další směry jako parnasismus, impresionismus, novoromantismus, naturalismus a expresionismus. [3, s. 47]

Autoři

Francie

Charles Baudelaire (Květy zla)

Barbey d’Aurevilly

Stéphane Mallarmé

Lautréamont (Zpěvy Maldoroovy)

Joris Karl Huymans (román Naruby)

Maurice Barrès (propagátor tzv. egotismu – kult já)

Maurice Maeterlinck

Anglie

Oscar Wilde (Obraz Doriana Graye)

John Davidson (básník)

Alfred Edward Husman

Rusko

Fjodor Michailovič Dostojevskij (Zápisky z podzemí)

Vladimír Sergejevič Solovjov

Fjodor Sologub

Dmitrij Sergejevič Merežkovskij

Zinaida Nikolajevna Gippiusová

Polsko

Stanislaw Przybyszewski

Čeští autoři

Irma Geislová (sbírka Imortely)

Jaroslav Kvapil (Padající hvězdy, Růžový keř)

Otakar Auředníček

Jaromír Borecký (Rosa Mystica)

Arnošt Procházka (zakladatel Moderní revue, autor stati o české dekadenci, která byla uveřejněna v Neumannově Almanachu secese v r. 1896)

Jiří Karásek ze Lvovic (sbírky Zazděná okna, Kniha aristokratická, Sexus necans, Mimo život, Gotická duše)

Karel Hlaváček (Pozdě k ráno, Mstivá kantiléna)

Emanuel z Lešehradu (Smutné kraje, Květy samoty, Metempsychosy)

Artur Breiský

Použitá literatura

  1. Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti. 1. vyd. Praha: Reader's Digest Výběr, 2001. 608 s. ISBN 80-86196-29-1
  2. MED, Jaroslav. Symbolismus - dekadence (Ze studie k připravovaným Dějinám české literatury). Česká literatura. 1985, 33, 2, s. 119-126. ISSN 009-0468.
  3. VLAŠÍN, Štěpán a kol. Slovník literárních směrů a skupin. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977. 352 s.