Daktyloskopie

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Jana Šuráňová

Klíčová slova: otisk prstu, identifikace

Synonyma: dermatoglyfika

Související pojmy:

nadřazené - identifikace osob
podřazené - otisk prstu, papilární linie

Charakteristiky

Daktyloskopie je nauka o obrazcích papilárních linií vytvořených na vnitřní straně článků prstů, na dlaních, na prstech nohou a chodidlech. Daktyloskopie umožňuje identifikaci osob především pomocí otisků prstů.

Historie

Za průkopníka daktyloskopie je označován český přírodovědec Jan Evangelista Purkyně, který jako první popsal základní vzory papilárních linií na koncových článcích prstů a klasifikoval je do 9 vzorů. Za tvůrce pojmu daktyloskopie je považován Juan Vucetich, jehož daktyloskopický klasifikační a subklasifikační systém se rozšířil po celém světě. Ve 20. století se již daktyloskopie stala všeobecně uznávanou ve světě a nyní slouží především jako hlavní důkazní materiál soudního řízení.

Zákonitost daktyloskopie

  1. Neměnnost - Obrazce papilárních linií jsou relativně neměnné v průběhu života.
  2. Neodstranitelnost - Papilární linie nelze odstranit, pokud není odstraněna celá kůže.
  3. Individuálnost - Na světě nenajdeme dvě osoby se stejnými papilárními liniemi, a to i u jednovaječných dvojčat.

Kriminalistická daktyloskopie

Daktyloskopie je druhou nejstarší metodou využívanou v kriminalistické praxi pro identifikaci osob. „Jde o proces porovnání daktyloskopických identifikačních znaků na dvou objektech, kdy je původ jednoho znám a původ druhého se zjišťuje. Jedná se o porovnání daktyloskopických identifikačních znaků na otisku prstů známé osoby s daktyloskopickou stopou z místa činu nebo s otiskem prstu neznámé osoby. Cílem je určení vzájemné shody mezi identifikačními znaky na identifikujících objektech.“[1]

Daktyloskopický otisk umožňuje:

  • identifikaci osob (pachatelé trestné činnosti nebo podezřelí)
  • identifikaci mrtvol neznámé totožnosti
  • identifikaci osob, které nemohou nebo nechtějí prokázat svou totožnost
  • rozhodnutí o tom, která část pokožky zanechala otisk

Vznik daktyloskopických stop:
Otisk vzniká fyzickým kontaktem částí lidského těla s papilárními liniemi a určitým předmětem. Přilnavost otisku závisí na povrchu předmětu. Existuje několik způsobů, jak zanechat stopu[2]:

  • objemová stopa – otisk papilárních linií způsobí deformaci předmětu (vosk, plastelína, …)
  • odvrstvená stopa – na papilární linie je přenesena látka z povrchu předmětu (barvivo, krev, stopy v prachu)
  • navrstvená stopa – na předmět se nanese látka, která se dříve zachytila na povrchu papilárních linií (barva, prach, krev)
  • latentní stopa – neviditelná stopa tvořena potem nebo jinou chemickou látkou

Metody vyhledávání daktyloskopických stop[1]:

  1. Fyzikální – základem této metody je princip rozdílné přilnavosti složek potu k pevným částečkám hmoty vyvolávající látky (grafit, fluorescenční, bronzové nebo magnetické prášky)
  2. Chemická – základem je chemická reakce mezi složkami potu a chemikálií za vzniku barevné sloučeniny (ninhydrin, DFO)
  3. Fyzikálně–chemická – základem je přichycení chemické sloučeniny v místech kde se nachází daktyloskopická stopa (jodová pára, kyanoakrylát)
  4. Speciální

Systémy pro identifikaci

AFIS 2000 – (Automatic Fingerprint Identification Systém) je automatický počítačový identifikační systém od americké firmy Printrak, určený ke klasifikaci, ukládání, porovnávání a kódování digitalizovaných záznamů otisků prstů tzv. daktyloskopických karet v databázi systému.
AFIS-BIS – je nový identifikační systém, který navíc dokáže srovnávat otisky dlaní a je kompatibilní se všemi státy EU[3].

Poznámky

  1. 1,0 1,1 STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, str. 31 - 55. ISBN 978-80-7380-052-9.
  2. JEDLIČKA, Miroslav. Kriminalistická daktyloskopie. In: Kriminalistika.eu: Kriminalistika a příbuzné obory [online]. [cit. 2014-05-27]. :Dostupné z: http://kriminalistika.eu/daktyl/daktyl.html
  3. Kriminalistická daktyloskopie. POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY. Policie České republiky [online]. [cit. 2014-05-27].

Použitá literatura

  • STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, str. 31 - 55. ISBN 978-80-7380-052-9.
  • Kriminalistická daktyloskopie. POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY. Policie České republiky [online]. [cit. 2014-05-27].
Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/celorepublikove-utvary-kriminalisticky-ustav-praha-zpravodajstvi-test-2.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d