Cechovní značka

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Monika Krejčová

Klíčová slova: cechovní značka, cechy, heraldika

Synonyma: cechovní znak

Související pojmy:

nadřazené: cechovní heraldika
podřazené:--


Definice

Cechovní znak je symbol jednotlivých řemeslníků tvořený většinou podle heraldických zásad.

Cechy

„Počátky cechů se většinou kladou do 13. století, a to ve všech vyspělých zemích feudální Evropy.[1] (s. 32) Úplné počátky řemeslných sdružení můžeme hledat již v 9. století v Byzanci. Největší rozmach cechů nastává ve 14. a 15. století, kdy dochází ke specializaci řemeslné výroby. Například z truhlářů se vyvinuli stoličníci, lavičníci, postelníci, soustružníci a kolovrátníci. Také v tomto období se z cechů stávají „poměrně silné organizace se značnou mírou samosprávy“.[2] (s. 47) Teprve po určité době se objevují královské majestáty ustanovující cechům znaky.
„V průběhu 18. století cechy ustrnuly ve své životaschopnosti a staly se brzdou rozvoje nově nastupujícího průmyslu. Proto také došlo k jejich rušení, aby mohla být otevřena cesta svobodné živnosti.“[1] (s. 33)

Cechovní heraldika

Tato disciplína heraldiky je považována za nejskromnější převážně z důvodu krátkého trvání oproti ostatním, např. šlechtické nebo církevní.
„Zvláštností cechovní heraldiky je užití tzv. doprovodných neboli druhotných figur, jež jsou umístěny mimo pole štítu, většinou nad hlavou. Snad nahrazují klenot.“[2] (s. 53-54)

Cechovní znaky

„Užití znaků obchodníky a řemeslníky se datuje od 15. století.[1] (s. 32) Mnoha symbolům, které se nám dochovaly, dnes nerozumíme.
Postupně se u některých živností začaly ustalovat tvary a figury, které se pak užívaly všeobecně. Z toho důvodu cechovní znaky nemají lokální zvláštnosti, symbol tesařů nebo obuvníků je stejný jak v Anglii, tak v Německu nebo na Slovensku.
Symbol je barevný a řídí se pravidly heraldické tvorby. Cechovní znak je tvořen štítem se znamením, přilbou a její výstrojí a honosnými kusy. Jsou používány všechny známé tvary štítu.
„K obsahu je možno uvést, že převažují znamení obecná nad figurami heraldickými a znaky jednoduché nad dělenými na více polí. Z figur se nejčastěji vyskytují předměty symbolizující pracovní nástroj řemeslníka, jeho finální výrobek, někdy i surovinu, s níž řemeslník pracuje.“[2] (s. 53) Například krejčí se nejčastěji označovali nůžkami nebo žehličkou. Vyskytují se znaky odvozené od znaku pána nebo vyobrazení cechovního patrona, protože každé řemeslo mělo svého patrona, který byl řemeslníkům nápomocen. Například patron tesařů byl sv. Josef nebo rybářů sv. Petr.
Dalšími součástmi znaku je přilba, většinou kolčí nebo turnajová, přikryvadla a klenot, který bývá shodný s figurou ve štítě. Od 17. století se objevují honosné kusy jako korunky, štítonoši nebo napodobeniny plášťů.

Základní umístění cechovní heraldiky

  • cechovní korouhve - prvotní účel byl válečný, později se přeměnil na reprezentační. Znak cechu byl na korouhvi vyšitý.
  • pečetidla - nejčastější použití cechovních znaků. Používala se z důvodu potřeby cechů vykonávat úřední činnost, tj. vystavovat různé listiny, které musely mít právní hodnotu. Proto potřeba pečetidel, v jejichž středu byl vyryt symbol cechu.
  • cechovní truhlice - sloužily k ukládání cechovních písemností, pečetidel atd.
  • tzv. svolávací tabule - sloužily k svolávání schůze cechu, na nich byly také namalovány cechovní znaky.
  • vývěsní štíty - kovová cechovní znamení velkých rozměrů, která byla zavěšena nad vstupy do domů a do dílen řemeslníků. Například kováři měli zavěšenou na štítu podkovu nebo nožíři nůž.
  • nádoby - cechovní symboly se nachází také na nádobách, např. džbánech, lahvích, konvích, používaných příslušníky daného cechu.
  • knižní malba - miniatury a rytiny dokladují velké množství cechovní heraldiky.
  • stavby - symboly zdobily důležité budovy ve městech, například radnice, brány, věže, kostely atd.

Poznámky

  1. 1,0 1,1 1,2 BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Vyd. 1. Praha : Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7.
  2. 2,0 2,1 2,2 CHROMÝ, Mojmír. Cechovní heraldika. Heraldická ročenka. 1980, s. 45-61. ISBN 80-239-5107-6.

Literatura

  • BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Vyd. 1. Praha : Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7.
  • CHROMÝ, Mojmír. Cechovní heraldika. Heraldická ročenka. 1980, s. 45-61. ISBN 80-239-5107-6.
  • JÁSEK, Jaroslav. Pokladnice cechovní heraldiky. Heraldická ročenka. 1981, s. 17-22. ISBN 80-239-5107-6.
  • NOVÁK, Josef. Cechové znaky. Vyd. 1. Bratislava : Mladé letá, 1975.
  • RYBIČKA, Antonín. Znaky a pečeti cechovní. Památky archeologické a místopisné. 1881, 11, s. 453-470.