Behaviorismus

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Michaela Sedláková

Klíčová slova: chování, reakce, podněty, reflexy

Synonyma: psychologie chování

Související pojmy:

nadřazené - psychologie
podřazené - neobehaviorismus

Charakteristika

Behaviorismus je jedním ze směrů psychologie. Mimo jiné je tento pojem také používán v souvislostech s ekonomií a sociologií. Pojem behaviorismus pochází z anglického slova behavior (chování). Jak toto slovo napovídá, tento směr se zabývá především chováním organizmů. Zkoumá podněty (stimuly) a reakce na ně. Behaviorismus jako takový se dělí na dva směry:

  • Psychologický behaviorismus
    • Zde panuje názor, že by mělo být studováno chování organizmů. Mezi nejznámější zastánce psychologického behaviorismu patří John Watson (1878-1958) a F. B. Skinner (1904-1990). Další jsou například Edwin Guthrie, Edward Tolman, Clark Hull, Kenneth Spence.
  • Filozofický behaviorismus
    • Filozofický behaviorismus je těžší charakterizovat. Oproti psychologickému behaviorismu se vyvíjí na počátku dvacátého století. V podstatě se zabývá filozofií mysli, významem termínů a tím, jak se naučíme používat jednotlivé termíny. Sem patří Bertrand Russell, Gilbert Ryle, Ludwig Wittgenstein a další. [4]

Definice

„Behaviorismus je velkým směrem americké psychologie 20. století. Inspirován pozitivistickým ideálem vědy odmítl metodu introspekce jako nevědeckou a předmět studia psychologie omezil na objektivně pozorovatelná fakta, tedy především na studium chování. Z hlediska behaviorismu je lidská mysl černá skříňka (black box), k níž objektivními metodami vědeckého zkoumání nelze proniknout.“ [1, s. 149]

„Behaviorismus je myšlenkový směr, v jehož centru zájmu stojí chování, jeho pozorování a analýza. Psychologie je podle pojetí behaviorismu čistě objektivní, experimentální přírodní věda. Jejím cílem je předvídání a ovládání chování." [5]

Předchůdci

Ruská reflexní škola byla inspirací pro behavioristy. Její představitelé jsou I. M. Sečenov a I. P. Pavlov. I. M. Sečenov přistupoval ke studiu psychiky objektivně a materialisticky. Napsal dílo Mozkové reflexy. Zavádí v něm pojem reflexní oblouk namísto pojmu asociace. Vysvětluje ho jako proces, který začíná smyslovým podrážděním, následuje mozková aktivita a svalová akce. Reflexy rozděluje na bezděčné (např. kýchnutí) a úmyslné (jsou řízeny vyššími mozkovými centry). [1] Nositel Nobelovy ceny I. P. Pavlov se stal světově proslulým hlavně díky klasickému podmiňování. Známý je díky pokusům se psy. Zkoumal jejich reflexy, když jim bylo dáváno naprosto běžně krmení. Psi začali slinit, když ucítili krmení. Poté jim těsně před krmením pouštěli metronom. Po několikerém opakování této činnosti se u psů docílilo toho, že začali slinit jen při samotném spuštění metronomu. I. P. Pavlov zavádí pro rozlišení reflexů tyto pojmy:

  • Nepodmíněný podnět evokuje určitou vrozenou reakci bez předchozího učení. V Pavlovových experimentech bylo nepodmíněným podnětem navlhčené mleté maso se suchary.
  • Nepodmíněný reflex je nenaučená, vrozená odezva na nepodmíněný podnět, tj. slinění.
  • Podmíněný reflex je původně neutrální stimul (např. tikání metronomu, rozsvícení světla, zvonění), který během učení získal schopnost vyvolávat vrozenou salivační reakci.
  • Podmíněný reflex je původně nepodmíněná reakce (slinění), kterou vyvolal podmíněný podnět (tikání metronomu)." [1, s. 152]

F. B. Skinner

F. B. Skinner (1904-1990) se narodil v Pensylvánii. Jeho pojetí behaviorismu se nazývá radikální. Skinner totiž prosazoval názor, že postupy při zkoumání reflexů zvířat se dají stejně používat u lidí. Člověk je determinován objektivně, není podle něj svobodnou bytostí iniciující vlastní aktivitu. Je determinován vnějšími stimuly. Lidskou mysl nazývá černou skříňkou. Nezajímají ho vnitřní pocity, motivy ani pudy člověka. Snaží se přesně zjistit, jaké jsou vztahy mezi prostředím a chováním zkoumaného objektu. Skinner používá pojem operantní podmiňování. Tvrdí, že organismus produkuje spontánní chování, které není vyvoláváno rozlišitelnými podněty. Tyto prvky chování nazývá operanty. Definuje pozitivní a negativní zpevnění. Pokud je operant zpevněn, roste tím pravděpodobnost výskytu takového chování v budoucnu.[6]

Literatura

  1. PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Vyd. 1. Praha : Grada, 2006. 328 s. ISBN 802470871-X.
  2. The Gale Encyclopedia of Psychology [online]. Ed. Bonnie Strickland. 2nd. Detroit : Gale, 2001 [cit. 2011-01-02]. Behaviorism, p. 72-73. Dostupné z WWW: < http://go.galegroup.com/ps/i.do?id=GALE%7CCX3406000079&v=2.1&u=masaryk&it=r&p=GVRL&sw=w/>. ISBN 978-0-7876-7745-9.
  3. FARROW, E. Pickworth. Some Notes on Behaviorism. The American Journal of Psychology [online]. 1927, 38, 4, [cit. 2011-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.jstor.org/stable/1414409>. ISSN 00029556.
  4. International Encyclopedia of the Social Sciences [online]. Ed. William A. Darity. 2nd. Detroit : Macmillan Reference USA, 2008 [cit. 2011-01-02]. Behaviorism, p. 274-281. Dostupné z WWW: <http://go.galegroup.com/ps/i.do?id=GALE%7CCX3045300175&v=2.1&u=masaryk&it=r&p=GVRL&sw=w>. ISBN 978-0-02-866117-9.
  5. Behaviorismus. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 10.6.2006, last modified on 5.12.2010 [cit. 2011-01-02]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Behaviorismus>.
  6. Operantní podmiňování. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 14.8.2010, last modified on 30.12.2010 [cit. 2011-01-02]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Operantní_podmiňování>.