Autorský zákon: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání
m (4 revize: IMPORT B: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/))
 
Řádek 166: Řádek 166:
  
 
4. OSA [online]. 2010 [cit. 2010-06-11]. Kdo jsme a co děláme?. Dostupné z WWW: <http://www.osa.cz/page3.php?t=5>.
 
4. OSA [online]. 2010 [cit. 2010-06-11]. Kdo jsme a co děláme?. Dostupné z WWW: <http://www.osa.cz/page3.php?t=5>.
 +
 +
[[Kategorie:Ochrana duševního vlastnictví]]

Aktuální verze z 27. 2. 2012, 01:08

Autor: Jiří Krišpin

Klíčová slova: autorské dílo, práva osobnostní, práva majetková, volné užití, kolektivní správa, DILIA, INTERGRAM, OSA

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - právo, státní legislativa, sbírka zákonů České republiky

podřazené - ochrana vlastnického práva

Čím se zabývá autorský zákon

Dne 1. prosince roku 2000 se stal účinným zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, jenž je obecně označován jako Autorský zákon a spolu se svými pozdějšími změnami (zákony č. 81/2005 Sb., č. 61/2006 Sb., č. 216/2006 Sb., č. 186/2006 Sb., č. 168/2008 Sb., č. 41/2009 Sb.) se zabývá následující problematikou:

a) právem autora k jeho autorskému dílu,

b) právy souvisejícími s právem autorským (což jsou práva výkonného umělce, výrobce zvukového a zvukově obrazového záznamu, rozhlasového nebo televizního vysílatele, zveřejnitele dosud nepublikovaného díla a nakladatele k jejich dílům),

c) právem pořizovatele k jím pořízené databázi,

d) ochranou práv podle tohoto zákona,

e) kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským.

Samotný zákon se přitom dělí na dvanáct částí (z nichž první obsahuje sedm hlav), přílohu a poznámky.

Autorské dílo

Autorské dílo je výsledkem tvůrčí práce svého autora a musí být zveřejněno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě a to i elektronické, přičemž nezáleží na délce jeho trvaní, velikosti, důvodu vzniku nebo významu. Je jím např. dílo jakým je kniha, socha nebo fotografie, ale také překlad knihy či původní počítačový program. Zákon přitom ochraňuje jak dílo zcela dokončené, tak i dosud nehotové spolu s jeho názvem a jmény postav, které v něm vystupují. Za dílo však není považována myšlenka, denní zpráva nebo pouhý údaj.

Výjimky ze zákona z hlediska veřejného zájmu

Z ochrany právem autorským jsou z hlediska veřejného zájmu vyjmuty:

a) díla úřední jako právní předpisy, rozhodnutí, obecní pamětní knihy a státní symboly,

b) díla vycházející z tradiční lidové kultury, u kterých není pravé jméno jejich autora obecně známo nebo se nejedná o dílo anonymní či pseudonymní.

Autorství díla

Autor

Za autora díla zákon považuje:

a) fyzickou osobu, která dílo stvořila,

b) fyzickou osobu, která tvůrčím způsobem dílo jakým je např. encyklopedie vybrala či sestavila,

c) osobu uvedenou na díle,

d) osobu uvedenou v rejstříku předmětů ochrany.

To platí i pro osobu, která své dílo zveřejnila pod pseudonymem, který však nezastírá její pravou totožnost. Pokud ji však podle něj nelze určit nebo má dílo anonymního autora, zastupuje jej osoba, jenž dílo zveřejnila, což je např. nakladatel, dokud se skutečný autor k svému výtvoru nepřihlásí.

Spoluautorství

Pokud je autorů jednoho díla více, patří jim všem společně a nerozdílně. Z toho vyplývá, že o nakládání s ním rozhodují všichni spoluautoři a pokud některý z nich odmítá rozhodnutí ostatních, může být jeho souhlas vymožen soudní cestou. Tu však může zvolit i jediný z autorů. Ošetřeno je i dělení případných výnosů z díla. Velikost jejich podílů je jednotlivým osobám přiznávána dle rozsahu práce, kterou na díle vykonali. V případě, že toto nelze zjistit, dělí se zisk rovným dílem. Za spoluautora však nemůže být považován ten, kdo k dílu přispěl pouze radou, poskytnutím materiálu technické či dokumentační podoby, nebo podnítil zahájení jeho tvorby.

Vznik autorského práva k dílu

Okamžik vzniku díla v jakékoliv vnímatelné podobě je i okamžikem vzniku autorského práva k tomuto dílu. Toto právo pak svému vlastníkovi nezaniká ani po zničení, nebo postoupení věci, jež dílo vyjadřuje, jiné osobě. Ta získává jen právo věc užívat (pokud to však není dohodnuto jinak). Její povinností však není věc ochraňovat a udržovat – nevyplývá-li to ze smlouvy nebo ze zákona, který takto např. chrání architektonicky a historicky cenné stavby.

Výlučná práva osobnostní a majetková

Autorské právo se rozlišuje na výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková.

Práva osobnostní

Výlučná práva osobnostní garantují právo autora zveřejnit výsledek své práce, být uveden jako tvůrce a vyžadovat nedotknutelnost díla, které nesmí být upraveno bez jeho souhlasu. Těchto svých práv se autor nemůže vzdát ani je na někoho převést, zanikají až jeho smrtí. I tehdy však není dovoleno, aby si je někdo nárokoval, a dílo musí být stále uváděno pod jménem svého autora, pokud je známo. Tuto povinnost pak mají za autora právo vyžadovat osoby autorovi blízké (např. příbuzní) nebo právnická osoba starající se o správu autorských práv.

Práva majetková

Výlučná práva majetková zajišťují autorovi: Moci své dílo užít a to jak v jeho původní podobě, tak zpracované do jiné podoby či souboru i propojené s jinými díly nebo prvky, udělovat jiné osobě svolení k výkonu tohoto práva a požadovat po majiteli věci, jimiž je dílo vyjádřeno, aby mu ji zpřístupnil. Toto právo však nesmí majitele věci omezovat a ten není ani povinen dotyčnou věc autorovi předat, na jeho žádost však musí zhotovit fotografii nebo kopii (kterou hradí autor) a odevzdat mu ji. Právem dílo užít se přitom rozumí:

a) právo na rozmnožování díla,

b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla,

c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla,

d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla,

e) právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla,

f) právo na sdělování díla veřejnosti, do kterého se započítává:

1. právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla,

2. právo na vysílání díla rozhlasem či televizí,

3. právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla,

4. právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla.

Mezi autorova výlučná práva majetková však také patří ještě právo na odměnu při opětném prodeji díla uměleckého a právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu. Právo na odměnu při opětném prodeji díla uměleckého stanoví, že pokud se autorovo originální umělecké dílo, které přenechal jiné osobě, stane předmětem opětného prodeje, při němž figuruje osoba zabývající se obchodem s uměleckými díly (např. galerista, dražebník) a kupní cena za dílo činí 1 500 EUR a více, náleží autorovi odměna, která je mu vyplácena přes správce autorských práv. Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu pak určuje, kdo je prostřednictvím správce autorských práv povinen platit autorovi díla odměnu za jeho rozmnožování pro vlastní potřebu. Jsou to: výrobci, dovozci nebo příjemci přístrojů určených k rozmnožování děl (např. vypalovacích mechanik nebo tiskáren), prázdných datových nosičů (např. CD a DVD-ROMů)a poskytovatelé reprografických služeb za odměnu.

Délka existence majetkových práv

Majetkových práv se autor díla nemůže sám o sobě vzdát, nelze je však ani převést na druhou osobu či je postihnout soudním rozhodnutím (což však neplatí pro pohledávky z nich vzniklé, nebo pro autorovo rozhodnutí se odměny vzdát, popřípadě ji převést na druhou osobu). Tyto práva jsou ale přiznávána i autorovým dědicům (fyzickým a právnickým osobám) a to po dobu 70 let po jeho smrti (počítáno od prvního dne roku následujícího po roce, v němž autor zemřel). V případě, že je tvůrců díla více, je pak lhůta odpočítávána až po úmrtí posledního z nich a u audiovizuálního díla po smrti poslední žijící osoby, která při jeho vytváření figurovala jako režisér, scénárista, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro užití v onom konkrétním díle.

Volné užití díla bez souhlasu autora

Dle autorského zákona se jeho porušení nedopouští ten, kdo:

a) užívá autorské dílo pro osobní potřebu, přičemž ho nezneužívá k hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu,

b) pro osobní potřebu zhotovuje jeho záznam, vytváří jeho rozmnoženiny nebo ho napodobuje,

c) na objednávku pro osobní potřebu fyzické nebo vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby zhotoví tiskovou kopii díla,

d) v nezbytném rozsahu užívá díla k opravě nebo předvedení technického zařízení.

Další možnosti volného užití

Bezplatně lze také užít autorské dílo mimo jiné v rámci:

a) citace – avšak vždy v odůvodnitelné míře společně se jménem autora, názvem díla a pramene, z něhož se čerpá,

b) školní výuky nebo vědeckého výzkumu – který se odehrává jen v nezbytné míře společně s uvedením autora, jména autora a zdrojového pramene,

c) propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje – v míře nezbytné, s uvedením autora, jména díla a pramene,

d) užití díla umístěného na veřejném prostranství – čím se rozumí zachycování tohoto díla např. fotografií nebo kresbou a další užití tohoto zachycení,

e) úřední a zpravodajské licence – do které spadá jak užití díla v nezbytné míře pro účely veřejné bezpečnosti nebo soudního jednání, tak v aktuálním zpravodajství,

f) užití díla v rámci občanských či náboženských obřadů nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné správy, v rámci školních představení a užití díla školního – což je užití díla při náboženských obřadech, akcích orgánů veřejné správy, školních představeních a také tehdy, když škola, která nikoliv k hospodářskému či obchodnímu prospěchu využívá dílo vytvořené svým studentem ve výukovém procesu,

g) knihovní licence – do které patří půjčování díla ze svých sbírek za účelem studia a výzkumu a vytváření rozmnoženin díla z důvodu archivace, náhrady zničeného originálu a půjčování,

h) licence pro zdravotně postižené – čímž je myšleno vytváření kopií díla určených pro zdravotně postižené a jeho šíření mezi nimi, pro nevidomé a slabozraké pak opatřování audiovizuálního díla slovním doprovodem a jeho rozšiřování.

Kolektivní správa práv

Kolektivní správa práv je činnost, jíž se mohou zabývat jen k ní oprávněné právnické osoby, které jsou k tomu pověřené Ministerstvem kultury a ze zákona za nositele práv spravují jejich autorská majetková práva a s právem autorským související majetková práva k dílům zveřejněným, k tomu nabídnutým, hereckým výkonům, audiálním a audiovizuálním záznamů. Těmito právy jsou:

a) právo na odměnu za použití zaznamenaného uměleckého výkonu nebo zvukového záznamu buď za účelem obchodním, nebo veřejné produkce, za zhotovování tiskových rozmnoženin pro osobní potřebu osoby fyzické, právnické či fyzické podnikající, za opětný prodej originálního uměleckého díla, za půjčování díla nebo jeho kopie,

b) právo na odměnu za pronájem díla, jeho kopie či zaznamenaného uměleckého výkonu,

c) právo ke kabelově přenášeným dílům a výkonům ať už živým nebo zaznamenaným kromě těch, jež byly vydány k obchodním účelům či náleží vysílateli (např. rozhlasové a televizní stanici).

Subjekty zabývající se kolektivní správou práv

Divadelní, literární, audiovizuální agentura (DILIA)

Hlavní cíl občanského sdružení DILIA, jímž je zajišťování ochrany autorských práv, se větví na dvě části. První z nich je kolektivní správa, která se specializuje na uzavírání smluv o zastupování autorských práv, smluv s provozovateli kabelových televizí, veřejnoprávních televizí, rozhlasových stanic a smluvních dohod s výrobci, dovozci a provozovateli kopírovacích zařízení. Dále sem však spadá i vyjednávání recipročních smluv se zahraničními organizacemi zabývajícími se ochranou autorských práv a rozdělování získaných odměn jejich vlastníkům. Druhou částí hlavní činnosti společnosti je pak agenturní činnost, při níž jsou zprostředkovávány licenční smlouvy týkající se užití děl tuzemských a zahraničních tvůrců. Krom toho se však společnost v oboru agenturní činnosti věnuje i např. vydávání textů divadelních děl a konzultačním a informačním činnostem.

INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů

Společnost INTERGRAM, která sdružuje výkonné umělce a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů se zabývá vykonáváním kolektivní správy práv těchto subjektů k jejich uměleckým výkonům a audiálním či audiovizuálním záznamům.

Ochranný svaz autorský (OSA)

Ochranný svaz autorský, založený v roce 1919 je občanské sdružení, jež v současné době v rámci své hlavní činnosti, jíž je kolektivní správa autorských práv k hudebním dílům a zhudebněným textům, zastupuje více než 5 800 skladatelů, hudebních textařů, nakladatelů a dědiců autorských práv. Repertoár děl těchto vlastníků, z nichž pro ně OSA od případných uživatelů (např. hudebníků hrajících na zábavách), získává autorské poplatky, se blíží počtu 300 000.

Použité zdroje

1. Česká republika. Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In •Sbírka zákonů, Česká republika. 2000, částka 36/2000 Sb. , č. 121, s. 1658-1685.

2. Dilia [online]. c2004 [cit. 2010-06-11]. O nás. Dostupné z WWW: <http://www.dilia.cz/view.php?cisloclanku=2004103101>.

3. Intergram [online]. 2010 [cit. 2010-06-11]. O nás – společnost Intergram. Dostupné z WWW: <http://www.intergram.cz/?page=o_nas>.

4. OSA [online]. 2010 [cit. 2010-06-11]. Kdo jsme a co děláme?. Dostupné z WWW: <http://www.osa.cz/page3.php?t=5>.