Autorské právo

Z WikiKnihovna
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

AUTORSKÉ PRÁVO A ELEKTRONICKÉ DODÁVÁNÍ DOKUMENTŮ


Autor: Radmila Malá


Klíčová slova: autorské právo, elektronické dokumenty, EDD, dodávání dokumentů

Synonyma: Elektronická meziknihovní výpůjční služba

Související pojmy: Kolektivní správce práv autorů, Autorské právo



Definice EDD

Elektronické dodávání dokumentů (EDD – electronic document delivery) je dle definice České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) – služba doručení plného textu dokumentu v elektronické podobě..[1]

Můžeme také říci, že se jedná o druh výstupu mezinárodní nebo vnitrostátní meziknihovní výpůjční služby, kdy knihovna zprostředkovává vypůjčení kopie elektronickou formou v souladu se závaznými pravidly platnými v mezinárodní nebo vnitrostátní meziknihovní výpůjční službě.

Kolektivní správce práv autoru – Dilia formuluje termín Elektronické dodávání dokumentů následovně: „Elektronické dodávání dokumentů“ je služba knihoven, která umožňuje klientu knihovny získat požadovaný dokument na požádání elektronickou cestou, a to výhradně pro účely výzkumu a soukromého studia a za sjednanou autorskou odměnu dle aktuálního sazebníku. Na základě knihovnou poskytnuté elektronické rozmnoženiny si její klient zhotoví finální uživatelskou rozmnoženinu, a to dle jeho volby v elektronické podobě ve formátu netextového souboru nebo v tištěné podobě.[2]

Kolektivní správce práv autorů

Dilia – kolektivní správce práv autorů a Národní knihovna ČR spolupracují za účelem vypořádání autorských práv knihovnami při elektronickém dodávání dokumentů (EDD) společně uzavřely kolektivní smlouvu. Na základě této smlouvy DILIA poskytuje knihovnám zastupovaným NK licenci k tzv. elektronickému sdělování děl.

Oprávnění k užití děl elektronickým sdělováním je v kolektivní smlouvě omezeno na území České republiky. Služby EDD se proto na základě kolektivní smlouvy s DILIA neposkytují do zahraničí.[3]


Povinnost knihoven zajišťující EDD

Knihovna má povinnost poskytovat službu EDD v souladu s kolektivní smlouvou a pravidly pro poskytování služeb EDD, je povinna zasílat DILIA povinné údaje o užití děl elektronickým sdělováním prostřednictvím FTP serveru NK, zaplatit autorům prostřednictvím DILIA autorskou odměnu za udělení licence k EDD dle daného sazebníku odměn.

Elektronické dodávání dokumentů zajišťují v České republice knihovny – Národní knihovna v Praze, Státní technická knihovna v Praze – Virtuální polytechnická knihovna, Státní vědecká knihovna v Hradci Králové a Centrum informačních a knihovnických služeb VŠE společně s knihovnou Ekonomického institutu – Econlib, e-PK Elektronická pedagogická knihovna, eDDO-dodavatelské centrum pro společenské a přírodní vědy.

Digitální kopie je zhotovena až na základě žádosti klienta na určitý dokument. Virtuální polytechnická knihovna nemá všechny dokumenty digitalizované, ale funguje “on-demand“. Uživatel je povinen v určitém termínu zhotovit z digitálního dokumentu tiskovou rozmnoženinu, která bude sloužit jeho osobní potřebě a elektronickou podobu dokumentu musí neprodleně zničit. Aby nebyl porušen autorský zákon, dostává uživatel pouze oprávnění k užití díla pro vlastní osobní potřebu, ne však pro jakékoliv hospodářské účely. Uživatel nesmí dokumenty dále kopírovat, šířit, upravovat a je odpovědný za případné porušení autorského zákona.

Objednávka, příjemka i konečný dokument je vyřizováno elektronicky. Jedná se o službu doručení plného textu v elektronické – digitální podobě. Na základě uzavřené smlouvy mezi uživatelem a Virtuální polytechnickou knihovnou si uživatel zřídí tzv. uživatelské konto, na které je povinen si vložit finanční obnos na pokrytí úhrady EDD. Jedná se o chráněný prostor na serveru STK Praha. Uživatelské konto zaručuje autorskoprávní ochranu dokumentů, ochranu knihovny i samotného uživatele. Po ověření totožnosti uživatele, vydá knihovna uživateli přístupové heslo. Z právního hlediska nahrazuje heslo podpis uživatele. Uživatel se smluvně zavazuje, že neposkytne své přístupové heslo jiné osobě ani neumožní přístup další osobě ke svému uživatelskému kontu.


Ochrana autorského práva

Ochrana autorského práva je zajištěna Zákonem o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 121/2000 Sb. Tento zákon upravuje:

práva autora k jeho dílu

práva související s právem autorským

právo pořizovatele k jím pořízené databázi

Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem,…[4]

Autorem díla je fyzická osoba, která dílo vytvořila, případně, jde-li o dílo souborné, tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala. V případě, že dílo vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů, autorské právo přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. O nakládání s dílem rozhodují spoluautoři jednomyslně.[5]

Autorské právo dle autorského zákona č. 121/2000 Sb. je rozděleno na dvě části: majetkové a osobnostní. Osobnostní práva náleží autorovi, autor se jich nemůže vzdát a nezanikají ani po jeho smrti. Mezi osobnostní práva patří právo autora na nedotknutelnost díla. Majetková práva se vztahují na užití díla. Mezi tato práva patří právo na rozmnožování díla, právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla, právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla. Výjimku tvoří pouze volná užití podle §30 autorského zákona a zákonná licence. Do této kategorie spadá i samotná služba EDD.


Literatura

  1. Databáze Národní knihovny.Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV). [online]. [cit. 2010-03-05]. Obsah je dostupný <http://sigma.nkp.cz/F/H1UPPQ2JBMNR3TLTMS9FCHP2PCQ644FYE92V28DBUQI1KTDXXH-29439?func=full-set-set&set_number=037102&set_entry=000001&format=032>
  2. Dilia – divadelní, literární,audiovizuální agentura. [online]. [cit. 2010-03-05]. Obsah je dostupný <http://www.dilia.cz/view.php?cisloclanku=2009013005>
  3. Dilia – divadelní, literární,audiovizuální agentura. [online]. [cit. 2010-03-05]. Dostupné na www: http://www.dilia.cz/view.php?cisloclanku=2009012003&rstema=29
  4. 121/2000 Sb Zákon ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Národní knihovna v Praze. [online].[cit. 2010-03-05].Dostupné na www: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/x00-121.htm
  5. Dilia – divadelní, literární,audiovizuální agentura. [online]. [cit. 2010-03-05]. Dostupné na www:<http://www.dilia.cz/view.php?cisloclanku=2006062701>
  6. JURMANOVÁ VOLEMANOVÁ, V. Autorské právo v digitálních knihovnách. Brno. 2004. 94 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity. Katedra Ústav České literatury a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce RNDr. JUDr. Vladimír Šmíd, CSc.





AUTORSKÉ PRÁVO A POČÍTAČOVÉ PROGRAMY


Autor: Lenka Otipková

Klíčová slova: Autorské právo, právo, počítačové programy, šíření software

Nadřazené pojmy: Autorský zákon


Zákon

Úplné znění zákona č.121/2000 Sb. § 2 zní: „Předmětem autorského práva je dílo literární (umělecké, vědecké), které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.“

Ze znění zákona vyplývá, že myšlenky a základní algoritmus, na kterém je program založen, ze zákona chráněn není. Chráněn není ani jakýkoli samostatný prvek programu (např. prvek sloužící jako článek propojení s jiným programem). Autorům děl zákon pouze poskytuje záruku, že jejich práva budou zákonem chráněna, obecně respektována, soudně vymahatelná a pro případ porušování i sankcionována.

Pokud počítačový program, souhrnně software, splňuje podmínku, že je původní, tzn. že je autorovým vlastním duševním výtvorem, lze jej považovat za dílo. Program může být ve formátu strojového nebo zdrojového kódu či rovnou jako spustitelný program. Program, a to včetně všech přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako literární dílo. Toto právo na ochranu autorství je nepřevoditelné a veškerá práva na užívání vyplývají z autorského zákona a zákonech s ním souvisejících.

Právní ochrana počítačových programů v ČR vychází z přijaté Bernské úmluvy na ochranu literárních a uměleckých děl a Dohody TRIPS (Trade Related- Apects of Intellectual Poperty Rights). Další smlouvy, ze kterých se vychází v zákonu o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským jsou tzv. „internetové smlouvy“. Pocházejí od světové organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Poperty Organization = WIPO), a byly přijaty na diplomatické konferenci v roce 1996.

Autorské právo

Autorská práva dělíme na :

osobnostní- chránící nemateriální zájmy autora

majetková- zajišťující autorovi nárok na přiměřenou odměnu ze společenského užití díla.

Programátor, který vytvoří program, k němu disponuje právem tzv. autorským. Je jeho vlastníkem a to znamená, že s programem může nakládat podle vlastního uvážení. Má tedy i právo jej zničit nebo na základě tzv. licenčních smluv veškerá svá práva převést na jinou osobu. V ustanovení § 30 je řečeno, že za nelegální užití počítačových programů, které vyžadují licenci, se považuje i užití pro osobní potřebu (na rozdíl od uměleckých a jiných děl). Zákon však pojem „užití pro vlastní potřebu“ přesně nedefinuje. Chápeme, že jeho porušením je pořizování kopií, rozšiřování či dokonce prodej a jakékoli činnosti ve prospěch osoby jednající. Autorské právo může autor uplatnit na počítačový program v jakémkoli formátu, včetně těch programů, které jsou považovány za součást hardwaru.

Licence

Co se týče šíření programů, existuje velké množství specificky upravených typů. Například freeware, open source code, shareware aj. Každý tento program je dílem, ke kterému autor disponuje autorským právem, ale liší se zněním licenčních podmínek. Pro open- source code je charakteristickým rysem zveřejnění jeho zdrojového kódu. Pro programy jiného typu zákon zveřejnění/nezveřejňování zdrojového kódu výslovně neupravuje. Poskytování tohoto softwaru koncovým uživatelům je upraveno pomocí licenčních smluv. Podmínky licenční smlouvy si samozřejmě určuje sám programátor (autor), a tak určuje jakým druhem počítačový program bude. Poskytovatel dává uživateli oprávnění program užít a to v rozsahu a způsoby uvedenými v licenční smlouvě. Pokud je program poskytovaný pouze ve formě spustitelného programu, nemá nabyvatel právo se domáhat zdrojového kódu. Pokud uživatel oprávněně nabyl rozmnoženinu programu, pak aniž by porušil autorova práva, může s programem nakládat téměř jakkoli v rámci jeho využití, ale vždy pouze pro osobní potřebu.


Legální užívání

Autorské právo je trvalejšího rázu. Právo vzniká zároveň se vznikem programu. Uvádím zde několik výňatků z autorského zákona, co se týče porušování autorských práv. Zákon se mění při každé novelizaci a co chvíli je upravena definice, co je již neoprávněné užití.

Do autorského práva oprávněný uživatel programu nezasahuje, pokud (§ 66):

„rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je- li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny programu, činí- li tak při zavedení a provozu programu nebo opravuje- li chyby počítačového programu“

„zhotoví si záložní rozmnoženinu počítačového programu, je- li nezbytná pro jeho užívání“

„zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba funkčnost programu za účelem zjištění myšlenek a principů na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu (..) činí- li tak při činnostech k nimiž je oprávněn“

„rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového programu (..) je- li to nezbytné k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými programy (..)“

Nelegální užití počítačového programu je jakékoli porušení výše uvedených bodů, nebo bodů v uzavřené licenční smlouvě.

Dílo (počítačový program) lze beztrestně užít bez souhlasu autora pouze v případech:

v rámci volného užití

v rámci tzv. Zákonné licence

Postih

Při nelegálním používání počítačových programů hrozí tři typy sankcí:

1.Občanskoprávní (§ 40. AutZ)

2.Veřejnoprávní

a) Postih za přestupek na úseku kultury (§ 32 zákon o přestupcích)

b) Postih za trestný čin porušování autorského práva (§ 152 trestního zákona)

V případech porušování autorských práv ve vztahu k počítačovým programům se těžko určuje, zda je dané jednání ještě přestupkem nebo již trestným činem. Čin se posuzuje podle stupně nebezpečnosti daného jednání pro společnost. Závažnost porušení autorského práva vymezuje trestní a přestupkový zákon.

Ze zákona o přestupcích, § 32 odst 1. „Přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně užije autorské dílo (..)“

§ 152 trestního zákona: „(1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu (..), bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci bude pachatel potrestán, a) získá- li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch (alespoň 500 000 Kč), nebo b) dopustí- li se takového činu ve značném rozsahu.“

Použitá literatura

Zákon č.121/2000 Sb. ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)

BOLTAR, Jan. Právní ochrana počítačových programů. 2008, dostupné z WWW: http://www.epravo.cz/top/clanky/pravni-ochrana-pocitacovych-programu-55220.html

DOLEČEK, Marek Mgr.. Autorské právo- výjimky a omezení práva autorského. 2009, dostupné z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/pravo-autorske-vyjimky-a-omezeni-opu/1000818/51244/

RAMBOUSKOVÁ, Lucie Mgr. a spoluautor POLČÁK, Stanislav. Autorský zákon a počítačové programy. Československé sdružení uživatelů TeXu, 2001, dostupné z WWW: http://www.cstug.cz/slt/01/rambouskova.html

AUJEZDSKÝ, Josef. Novela autorského zákona a počítačové programy. 2006, dostupné z WWW: http://www.e-advokacie.cz/cz/clanky/autorske-pravo/novela-autorskeho-zakona-a-pocitacove-programy.html

PŘIBYLOVÁ, Daniela. Autorské právo a počítačové programy. 1998, dostupné z WWW: http://www.ikaros.cz/node/196

MATĚJKA, Michal. Postih porušování autorského práva běžnými uživateli software aneb je nevýdělečné používání nelegálního software pro osobní potřebu opravdu trestným činem? 2003, dostupné z WWW: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=147455