Autobiografie

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Martina Sehnalová

Klíčová slova: literatura faktu, životopis

Synonyma: vlastní životopis, paměti

Související pojmy:

nadřazené - literatura, literární žánry, biografie, literatura faktu
podřazené - fiktivní autobiografie, konfese, apologie


Autobiografie je epický literární žánr. Jedná se o formu biografické prózy, ve které je autor hrdinou svého díla. Toto slovo je složeno z řeckých slov „autos“ = sám, „bios“ = život a „grafein“ = psát. V roce 1809 tento termín utvořil anglický romantický básník a biografista R. Southey.[1] Autoři píší autobiografii často na sklonku života, aby shrnuli svoji celoživotní kariéru. Nespisovatelé si k psaní autobiografie občas zvou novináře a spisovatele, aby jejich vyprávění dali určitou formu.

Hlavní rysy

Určujícím rysem autobiografie je niternost, popř. intimita detailů a vyznavačství (konfesijnost), jimiž autor zdůvěrňuje často až mytizovanou představu uznávaného umělce, myslitele, vědce, politika apod. Předpokládá časovou i hodnotící distanci zobrazovaných událostí a zážitků. Velmi typický zde bývá i bilanční charakter, tj. autor se snaží shrnout své dosavadní úsilí. Součástí bývá i jistá didaktická tendence (osobní zkušenost jako model jednání, zdroj poučení, varování před pýchou a sebepřeceněním, směřování ke skromnosti a pokoře, vůle k překonávání překážek atd.)[2]Pro autobiografie je též typická velká míra subjektivity.

Varianty autobiografie

  • konfese - vyznání
  • apologie - obrana

Fiktivní autobiografie

Jedná se o zvláštní případ autobiografie. Vyvolává dojem autentického životopisu, nicméně je zcela smyšlená, např. Obyčejný život od Karla Čapka [3].Ve fiktivní autobiografii se může jednak jak o osoby naprosto smyšlené, tak i o osoby historické (v tomto případě se jedná často o fiktivní deníky).

Autobiografický román

Nachází se na rozhraní mezi autobiografií a biografickým románem. Autor zde pracuje s vlastím životopisem, ale podrobuje jej "umělecké transformaci" a doplňuje o smyšlené skutečnosti. Tematicky se zaměřuje především na období dětství a dospívání.[4]

Autobiografie v české literatuře

Autobiografie v české literatuře není příliš častý žánr. Avšak pár případů se najde. Za zmínku stojí hlavně Vita Caroli, autobiografie Karla IV. Jedná se o upřímné vylíčení Karlova mládí a prvních let jeho vlády. Napsána byla původně latinsky, ale již ve 14. století byla převedena do češtiny.[5] Mezi další autobiografie v české literatuře patří také Vlastní životopis J. A. Komenského (ačkoliv se zachovalo jen torzo). Zájem napsat autobiografii pojal i Josef Jungmann, ale omezil se jen na pár vzorků. Dá se říci, že v dnešní době začíná být psaní autobiografií čím dál populárnější.[6]Autobiografie vydávají nejen spisovatelé a umělci, ale také podnikatelé, politici, modelky a další známé osobnosti.

Poznámky

  1. MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, s.28. ISBN 807185669x..
  2. MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, s. 28-29. ISBN 807185669x..
  3. MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, s.29. ISBN 807185669x..
  4. MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, s.29. ISBN 807185669x..
  5. BALAJKA, Bohuš et al. Přehledné dějiny literatury: dějiny literatury české a slovenské s přehledem vývojových tendencí světové literatury. [Díl] 1. 1. vyd. Praha: SPN, 1970. str.49. Knižnice všeobecného vzdělání. Kostka.
  6. MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, s. 30. ISBN 807185669x.

Použitá literatura

  • MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, 699 s. ISBN 807185669x.
  • BALAJKA, Bohuš et al. Přehledné dějiny literatury: dějiny literatury české a slovenské s přehledem vývojových tendencí světové literatury. [Díl] 1. 1. vyd. Praha: SPN, 1970. 463, [1] s. Knižnice všeobecného vzdělání. Kostka.