Augustin Merta

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

 Augustin Merta (30. listopadu 1914 Ostrava22. června 2006) byl válečný veterán, odbojář, učitel a vědecký pracovník. Narodil se jako pohrobek po vojáku padlém na bojištích první světové války. Věnoval se sociální informatice, teorii a praxi v oblasti rešerše. Ovlivnil několik generací českých informačních pracovníků.[1]

Ing. Augustin Merta, CSc.
Datum a
místo narození
30. listopadu 1914
Ostrava
Datum a
místo úmrtí
22. června 2006

Příčina úmrtí Stáří
Rodinný stav Manželka: Ludmila Mertová
Bydliště Česká republika
Občanství československé
Vzdělání FF UK
Pracoviště
Ocenění 1998 Ocenění odborných aktivit
Známý pro Zakladatel informační vědy
Odbojář Augustin Merta se dostal v roce 1943 do Velké Británie. Nejprve pracoval na londýnském ministerstvu zahraničních věcí, poté odešel na frontu.

Život 


„Byl jsem nadšený cvičenec místního Sokola v Radvanicích a také členem skautského oddílu. Tyto instituce vychovaly ze mne člověka se silným národním cítěním. Říká se tomu vlastenectví, ale já tohle slovo nemám rád. V Sokole byli vedle sebe různí lidé, z různých společenských a sociálních vrstev, všichni jsme si byli navzájem skutečně bratry.“ A.Merta

Narodil se 30.11. 1914 v Ostravě. Byl členem Sokola a aktivním skautem, maturoval na ostravské reálce v době krize. Poté složil zkoušky odborného učitele pro předměty matematika, deskriptiva, kreslení a tělocvik. V letech 1937-1938 ho v době vojenské služby zastihla mobilizace a potupný Mnichov. Ihned po demobilizaci se zapojil do odbojové činnosti v ostravské skupině Obrana národa. Po odhalení skupiny se skrýval po nějaký čas u příbuzných na Hané. Dne 5. května 1942 se dostal s manželkou ilegálně přes rakouské Alpy a Lichtenštejnsko do Švýcarska, kde byli krátce uvězněni. Po německém záboru zbytku Francie pokračovali dál ilegálně přes Pyreneje do Španělska. Po zatčení Frankovou policií byl s celou skupinou uvězněn v Geroně , Barceloně a v koncentračním táboře Miranda del Ebro. Jako tankista se účastnil invaze do Francie a operace obléhání přístavu Dunquerque. V současné době obdržel od francouzské vlády diplom za spoluúčast na osvobození Francie v letech 1944-1945. Po návratu domů byl přijat do zpravodajské sekce ministerstva zahraničí a vystudoval Vysokou školu politickou a sociální. V únoru 1948 byl jako nepřítel socialistického zřízení čtyřikrát vyhozen ze zaměstnání. A zde začínala jeho cesta do VTEI. Politická situace tehdy umožňovala lidem s podobným osudem pracovat v podnicích jako dokumentační a informační specialisté, vzhledem k jejich znalostem cizích jazyků.[2]

 

 

Okolnosti útěku do Švýcarska


Za mnichovských událostí sloužil pan Merta jako četař aspirant na Bruntálsku u minometčíků. Po demobilizaci se vrátil do rodných Radvanic, kde začal znovu učit na měšťanské škole. Pan Merta se stal součástí odbojové organizace Obrana národa a pomáhal organizovat útěky do Polska. Přes polské území vedl po peážní trati vlak z Ostravy na Karvinsko. Osoby, které přecházely hranice, dostaly železniční uniformu. 

„Dělali jsme též zpravodajskou službu, zakreslovali jsme opevnění a hlásili jsme počty vozidel a vojáků. Později se tento způsob přepravy prozradil, museli jsme začít převádět přes hranici v Beskydách. Po naší skupině však šlo gestapo, bylo jasné, že dříve nebo později budeme muset s manželkou utéct, nebo nás zatknou. Byla to jen otázka času.“ Sdělil A. Merta
„Začali jsme se připravovat na útěk přes Rakousko do Švýcarska.“Augustin Merta využil možnosti vycestovat ze zdravotních důvodů do Innsbruku, jeden lékař též zapojený do odboje mu napsal falešné doporučení k ozdravnému pobytu v Rakousku. „S manželkou jsme však vystoupili už v Feldkirchu. Dva dny a dvě noci jsme přecházeli hřeben na švýcarských (respektive lichtenštejnských) hranicích... Zaručil se za nás doktor Jaromír Kopecký ze Ženevy, původně zástupce u Společnosti národů, který působil ve Švýcarsku jako zástupce československé exilové vlády. Švýcarské orgány nám předaly jízdenky do Ženevy... V Ženevě jsem vypracoval pro doktora Kopeckého podrobnou zprávu o stavu odboje proti nacistům na severní Moravě.“

Spolu se skupinou dalších devíti Čechoslováků pan Merta ilegálně překročil švýcarsko-francouzskou hranici u Annemasse. Odjeli do Marseille, kde se měli setkat s další spojkou na cestě k československé armádě. Do Švýcarska přišel se svojí manželkou, do Francie již odcházel sám, cesta přes Francii by pro ni byla příliš nebezpečná. Manželka Augustina Merty pak do konce války pracovala v Ženevě pro doktora Kopeckého jako jeho osobní asistentka a šifrantka zpráv pro londýnskou exilovou vládu.

„Dostali jsme falešná jména Čechoslováků, kteří měli legální dokumenty, ale byli buď nezvěstní, nebo během válečných zmatků padli. Měli jsme dostat tranzitní vízum do Spojených států. Dostal jsem jméno Francois Mrvicka – František Mrkvička.“[3]

 

Aktivity


1937–1939 Absolvoval vojenskou prezenční službu.

1939 Po demobilizaci v březnu 1939 se zapojil do činnosti ostravské skupiny odbojové or-ganizace Obrana národa, která prováděla zejména zpravodajskou činnost a převáděla vojenské a politické osobnosti do Polska. Po odhalení skupiny se po určitou dobu ukrýval u příbuzných v Přáslavicích na Hané.

1942–1944 S manželkou Ludmilou se ilegálně přes rakouské Alpy a Lichtenštejnsko dostal doŠvýcarska, kde byli krátce uvězněni v Buchsu. Po intervenci vedoucího Československé kanceláře při Společnosti národů v Ženevě dr. Jaromíra Kopeckého byli oba propuštěni a spolupracovali s kanceláří až do podzimu 1942. Protože se A. Merta hlásil do československé zahraniční armády, byl pověřen ilegálním převodem skupiny osmi vedoucích vojáků československé armády do Marseille. Po německém záboru zbytku Francie ovšem museli pokračovat dále ilegálně přes Pyreneje do Španělska, kde však byla celá skupina zatčena frankovskou policií a uvězněna v Geroně a Barceloně a později převezena do koncentračního tábora v Miranda de Ebro v Katalánsku. Na jaře 1943 byl tábor rozpuštěn a A. Merta se spolu se skupinou 60 Čechů a Slováků dostal přes Gibraltar konvojem do Velké Británie, kde vstoupil do česko-slovenské zahraniční armády. Odsud byl přidělen do zpravodajské sekce československého ministerstva zahraničí, měl několik relací v češtině a angličtině v československé sekci BBC. Na jaře 1944 se na vlastní žádost vrátil do československé zahraniční armády.

1944–1945 Jako tankista se účastnil invaze do Francie a operace obléhání přístavu Dunkerque. Byl vyznamenán válečnými medailemi Za chrabrost, Za zásluhy, Za členství v Čs. obrněné brigádě ve V. Britanii, Junácký kříž. Po válce obdržel Pamětní medaili k 20. výročí osvobození ČSSR (1965), Pamětní medaili k 50. výročí ukončení 2. světové války (1995), Medaili k 55. výročí konce 2. světové války (2000).

1945–1948 Po návratu do Československa byl přijat do zpravodajské sekce ministerstva zahraničí, kde pracoval až do února 1948, kdy se jako bývalý voják západní československé zahraniční armády stal jedním z terčů politické perzekuce a byl propuštěn (do roku 1963 byl z tohoto důvodu propuštěn celkem ze čtyř zaměstnání).

1945–1949  Studoval Vysokou školu politickou a sociální, kterou ukončil v roce 1949 získáním titulu inženýra.

1949–1963  Působil v informačních a patentových střediscích v resortech strojírenství a zdravotnictví. Pracoval v n. p. Kovofiniš (vedoucí dokumentace), n. p. Vývoj, Technicko-organizačním výzkumném ústavu strojírenském – TOVÚS (vedoucí studijního oddělení) a n. p. Chirana (vedoucí střediska VTEI a patentů).

1953–1972  Externím učitelem na katedře knihovnictví a vědeckých informací Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) – předmět Rešeršní teorie, metodika a technika.

1961–1963 Postgraduální studium patentového inženýrství na Vysokém učení technickémv Brně.

1963–1968 Po částečné rehabilitaci československých zahraničních vojáků působil jako výzkumný pracovník ve Středisku pro vynálezy a vědecké informace ČSAV kde mj. realizoval tříletý průzkum komunikace informací na většině pracovišť akademie. Návrh vzešlý z tohoto průzkumu nebyl pro nezájem vedení a ústavů akademie realizován.1967–1970 S kolektivem spolupracovníků realizoval státní výzkumný úkol L-1-09 „Výzkum systému VTEI v ČSSR“, jehož výsledků bylo využito při formulování programu státní informační politiky pro období 1971–1975.

1968 Vědeckým tajemníkem ústředního ředitele ÚVTEI; v tomtéž roce Fakultě sociálních věda publicistiky Univerzity Karlovy (FSVP UK) předložil na oboru logiky svou kandidátskou disertační práci Společenské aspekty komunikace odborných informací ve vědě.

1970  23. dubna obhájil na FF UK svou kandidátskou disertační práci a 7. května mu byl udělen titul kandidáta filozofických věd. V tomtéž roce byla obhájená práce vydána ÚVTEI (pod zkráceným názvem Společenské aspekty komunikace odborných informací.

1971 Odchod do odbojářské penze.

1971–1975 V rámci programu P-18 státní informační politiky se podílel na řešení „Projektu informatické výchovy uživatelů VTEI“, který na- vazoval na projekt řešený v letech 1968–1970 v rámci státního výzkumného úkolu L-1-09, jenž byl zaměřen na popis a analýzu soudobého stavu vzdělávání uživatelů informací v Československu i zahraničí.

1972–1984 Interním vědecko-pedagogickým pracovníkem katedry knihovnictví a vědeckých informací FF UK (předměty sociální informatika, teorie a praxe rešerší).

1984–1990 Externím spolupracovníkem katedry knihovnictví a vědeckých informací FF UK.

1988 1. vydání Anglicko-českého slovníku informatiky (spoluautorka Dagmar Mertová).

1994 2. vydání Anglicko-českého slovníku knihovnictví a informatiky (spoluautorka Dagmar Mertová).

1998 Ocenění odborných aktivit udělením Pamětní medaile Univerzity Karlovy v rámci oslav650. výročí jejího založení.

1999 Od francouzského ministerstva obrany ob- držel diplom Za spoluúčast na osvobozeníFrancie v letech 1944–45. A. Merta má hodnost plukovníka v. v.

2006 22. června v necelých 92 letech umírá.

 

Příběh syna Vladimíra Merta 


Augustin Merta válčil proti nacistům v zahraničních jednotkách, velel tankovému průzkumnému družstvu v roce 1944 u Dunkerqueu, jeho syn Vladimír Merta, slavný folkový písničkář, oslovil svými proti režimními texty tisíce lidí, kteří se pak proti komunistům postavili v roce 1989. Vladimíra Mertu komunistická Státní bezpečnost sledovala od poloviny 70. let minulého století do sametové revoluce takřka nepřetržitě.[4] 

 

Vědecký pracovník 


Díky politické rehabilitaci mohl začít působit ve Středisku vědeckých informací a patentů v ČSAV. Od roku 1968 vedl Ing. Augustin Merta odbor výzkumu v UVTEI. [5] Od roku 1953 začal externě učit na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na katedře knihovnictví a vědeckých informací, kterou tehdy vedl doc. Jaroslav Drtina. V roce 1967 ukončil kandidaturu věd na FF UK a od roku 1970 byl interním vědeckým pracovníkem katedry. Publikoval přes 150 prací doma i v zahraničí. Působil v mezinárodní redakční radě časopisu Information Processing and Management (1960-1992). Byl členem komise Informační teorie FID, expertem informačního odboru UNESCO a členem vědecké rady Mezinárodního institutu vědeckých informací a informace. Přednášel na mnoha odborných konferencích a seminářích doma i v cizině. Spolu s manželkou PhDr. Dagmar Mertovou sestavili Anglicko-český slovník knihovnictví a informatiky, který má přes 14 000 hesel a vyšel ve dvou vydáních (UVTEI 1988 a LEDA 1994).[6]

 

Význam pro informační vědu 


V roce 1963 vzniká první kniha, kde zhodnotil vztah mezi knihovnictvím a oblastí VTEI. Viděl možnou spolupráci. Bylo jisté, že VTEI využívalo bibliografických znalostí a bibliografie samotné, aby mohl být vypracován průzkum. Jádro problému však zůstávalo stejné, tedy informovanost zaměstnanců.

Podle něho byla klíčem k dobrým výsledkům shoda studijního technika, který třídí a srovnává informace z knihovnické a bibliografické základny, s knihovníkem, který je v této základně obstarává a eviduje.

Později už viděl bibliografii jako málo funkční součást informační činnosti. Bibliografie většinou nedokázala propracovat celou pyramidu prací a tak byla nevyhovující.

V časopise Česká bibliografie roku 1976 ukázal, že si uvědomuje vztah bibliografie k informatice. U nás v té době v ČSSR neměla profese knihovníka takový společenský status jako v zahraničí. Docházelo k spolupráci obou legislativně oddělených soustav.

Ve světě se používá označení information science. U nás například informatistika nebo teorie vědecké informaci či sémantická informace.

Roku 1981 vyjádřil A. Merta zklamání ohledně svého projektu, jelikož z něho bylo realizováno jen velmi málo. Už dávno si uvědomoval, že informační služby nemohou fungovat bez technického zázemí, také na to upozorňoval jako jeden z prvních už kolem roku 1959.

S J. Tomanem se podílel i na velkém projektu čtyř metod mechanické selekce informací – INDORES1.

V posledních 20 letech svého života věnoval zvláštní pozornost otázkám terminologie oboru se snahou o její sjednocování. Ta vrcholí dvěma vydáními anglicko-českého oborového slovníku v letech 1988 a 1994.

Roku 1994 vydávají Anglicko-český slovník knihovnictví a informatiky, nové vydání a tento slovník odráží tehdejší stav rozvoje oboru i používané techniky.

Další dílem tohoto autora je kniha s názvem Společenské aspekty komunikace odborných informací, která se soustřeďuje na popis a analýzu komunikačního a informačního procesu.[7]

 

Publikace 


  • Anglicko-český slovník knihovnictví a informatiky - Autor: Augustin Merta, Dagmar Mertová; Žánr: jazyky, lingvistika; Vydáno:1994, Leda [8]
  • Anglicko-český slovník informatiky - Autor: Augustin Merta; Žánr: Jazyky, informatika; Vydáno:1988 [9]
  • Společenské aspekty komunikace odborných info - Autor: Augustin Merta; Žánr: výchova v rodině; Vydáno: 1970 [10]

 

Bibliografie základních článků


Informační věda (sociální informatika)

  • MERTA, A. Myšlenkové směry v oblasti vědeckých informací. Metodika a technika informací, 1967, č. 8/9, s. 1–12.
  • MERTA, A. Je informatika vědeckou disciplinou, nebo pouze technikou práce s prameny informací? Metodika a technika informací, 1968, č. 9, s. 1–12.
  • MERTA, A. Společenské aspekty komunikace odborných informací ve vědě. Praha, 1968. 334 l. Kandidátská disertační práce. Fakulta sociálních věd a publicistiky UK v Praze.
  • MERTA, A. Informatika a její místo ve vědě. Studie projektu L–1–09–1/1. Praha : ÚVTEI, 1969. 21 s.
  • MERTA, A. Společenské aspekty komunikace odborných informací. Praha : ÚVTEI, 1970. 209 s. Elektronická verze publikace: In PAPÍK, R., SOUČEK, M., STÖCKLOVÁ, A. (eds.).Informační studia a knihovnictví v elektronických textech I. [CD–ROM]. Praha : Ústav informačních studií a knihovnictví, 2001.
  • MERTA, A. Informatika ako spoločenskovedná disciplína. In Zborník z teoretického seminára o vzťahoch knihovníctva, bibliografie a informatiky, Banská Bystrica, 19. – 20. máj 1970. Martin : Matica slovenská, 1971, s. 152–159.
  • MERTA, A. Informatika jako věda a praxe. Československá informatika, 1971, roč. 13, č. 2, s. 1–8.
  • MERTA, A. Problém sprostredkovacích činiteľov v komunikácii informácií. In Zborník z teoretického seminára o vzťahoch knihovníctva, bibliografie a informatiky, Banská Bystrica, 19. – 20. máj 1970. Martin : Matica slovenská, 1971, s. 160–168.
  • MERTA, A. Výsledky informatického výzkumu v Československu. Československá informatika, 1971, č. 5, s. 13–27.
  • MERTA, A. Informal communication in science. In Problems of information science. Moscow : VINITI, 1973, s. 34–52. FID 478.
  • MERTA, A. Informatika jako věda a praxe. Metodický zpravodaj [UVTI], 1973, č. 1, s. 5–15.
  • CIGÁNIK, M., MERTA, A. Vývoj k informatice jako vědě. In Česká bibliografie. Sv. 11. Praha : SPN, 1973, s. 251–321.
  • MERTA, A. Informatics as a new branch of science and practice. In Problems of information science. Moscow : VINITI, 1975, s. 257–268. FID 530. Bratková [M3] uvádí jako: Informatics as a new branch of science, technology and praxis.
  •  MERTA, A. Vztah bibliografie k informatice. In Česká bibliografie. Sv. 13. 1976, s. 42–70.
  • MERTA, A. Informační proces a uživatelé. In Obsahová analýza dokumentu a syntetické zpracování informací : sborník přednášek ke specializovanému kursu pro informační pracovníky soustavy VTEI. Praha : Dům techniky ČSVTS, 1980, s. 7–15.
  • MERTA, A. Vědní informatika a automatizované informační systémy. In Automatizované informační systémy ve VTEI a knihovnictví. Praha : Dům techniky ČSVTS, 1980, s. 7–13.
  • MERTA, A. Co očekává informatika od lingvistické vědy a praxe. In Využití lingvistických přístupů v informatice. Praha : Dům techniky ČSVTS, 1982, s. 12–19.
  • MERTA, A. Teorie vědecké informace jako vědní disciplíny. In INFOS’84. Bratislava : ZSKI, 1984, s. 75–85

Informační vzdělávání

  • MERTA, A. Školení pracovníků VI v ČSAV. Zpravodaj pro útvary vědeckých informací ČSAV,1964, roč. 1, č. 2, s. 1–4.
  • MERTA, A. Úvodem k tematickému číslu MTI o výchově informačních pracovníků. Metodika a technika informací, 1970, č. 3, s. 1–2.
  • MERTA, A. Vliv změny komunikačního modelu VTEI na výchovu informatiků v okruhu rekognoskativních informací. In K základním otázkám výchovy knihovníků a informačních pracovníků. Praha : Katedra knihovnictví a vědeckých informací FSVP UK, 1972,s. 111–113.
  • MERTA, A.Projekt systému informatické výchovy uživatelů VTEI v ČSSR : návrhová zpráva pro kolegia min. školství ČSR a SSR a pro závěrečnou oponenturu P 18–333–054. Praha : Katedra knihovnictví a vědeckých informací FF UK, 1975. 63 s.
  • MERTA, A. Československý systém výchovy uživatelů VTEI. Československá informatika,1976, roč. 18, č. 12, s. 324–329. Přetištěno v: Metodickýzpravodaj knihoven Jihočeského kraje , 1978, roč.12, č. 1, příl.
  • MERTA, A. Pedagogický postgraduál pro přednášející informatiky na školách a v doškolovacích zařízeních. In Pedagogické a didaktické metody v informatickém vzdělávání: sborník ze semináře lektorů a specialistů VTEI 2. – 4. května 1977 v Karlových Varech.Praha : ÚVTEI, 1978, s. 25–37.
  • MERTA, A. Realizace projektu informatické výchovy vysokoškolských studentů. In ULBRICHOVÁ, M. (ed.). Výchova studentů na vysokých školách k tvůrčí práci a využívání vědeckých a technických informací : sborník ze semináře konaného 22. září 1978 v Praze.Praha : ÚVTEI, 1979, s. 8–21.
  • CEJPEK, J., MERTA, A. Výchova odborníků pro automatizaci v knihovnách a informačních středisk, NÁRODNÍ KNIHOVNA, 15, 2004, č. 3 181 cích. In INFOS’81 : zborník z 11. informatického se- minára konaného v dňoch 30. marca – 2. apríla 1981 v Starom Smokovci. Bratislava : ZSKI, 1981, s. 148–161.C.

 Uživatelské potřeby

  • MERTA, A. Problémy mechanizace a automatizace vědeckých informací v základním výzkumu. In Automatizace vědeckých a technických informací. Praha : Dům techniky ČSVTS, 1967, s. 79–85.
  • MERTA, A.Rozvoj vědeckoinformační činnosti v ČSAV v letech 1961–1967. Interní studie. Praha :ZK–ÚVI, 1968. 10 s.

Vědecké, technické a ekonomické informace, informační systémy

  • MERTA, A., SPIRIT, J. Správně vést závod znamená sledovat pokrok doma i za hranicemi.Podniková organisace, 1955, roč. 9, č. 3, s. 94–96.
  • MERTA, A. Problém informovanosti pracovníků výrobních hospodářských jednotek. Jemná mechanika a optika, 1959, roč. 4, č. 11, s. 369–373.
  • MERTA, A. Využití vědeckotechnických informací v tvůrčí práci. Praha : Kabinet kreativity Institutu pro rozvoj a realizaci vynálezectví a zlepšovatelství ČVTS, 1976. 46 s.

Vyhledávání informací, automatizace

  • MERTA, A. Rešeršní technika. Metodika a technika informací, 1961, č. 7, s. 29–46.
  • MERTA, A. Citační rejstřík jako účinný rešeršní nástroj. Metodika a technika informací, 1964, č. 11, s. 1–7.
  • MERTA, A. Nebojme se počítačů : (zkušenosti s použitím počítače Gamma pro zpracování a selekci informací metodou koordinovaného heslování). Metodika a technika informací, 1964, roč. 6, č. 5, s. 11–26.
  • MERTA, A. Základní metody vyhledávání rešeršních informací. Zpravodaj pro útvary vědeckých informací ČSAV, 1964, roč. 1, č. 2, s. 6–10.

 

Úspěchy 


  • 1998 Ocenění odborných aktivit udělením Pamětní medaile Univerzity Karlovy v rámci oslav 650. výročí jejího založení.
  • 1999 Od francouzského ministerstva obrany obdržel diplom Za spoluúčast na osvobození Francie v letech 1944–45. A. Merta má hodnost plukovníka v. v.[11]

 

Slavný citát A. Merty 


„Kdyby mladý člověk nebyl tehdy odvedený, tak by se cítil méněcenný. Dnes se mládež chlubí tím, že nejde na vojnu. Myslím, že by se pocit skutečného vlastenectví vrátil i dnes, kdyby došlo ke skutečnému ohrožení národní existence.“[12]

 

Citace


  1. Paměť národa [online]. [cit. 2016-02-02]. Dostupné také z: http://www.pametnaroda.cz/story/merta-augustin-1914-307
  2. Augustin Merta letos slaví významné životní jubileum. 1999. Národní Knihovna, Knihovnická revue [online]. [cit. 2016-02-03]Dostupné také z: http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr9905/9905256.html
  3. Životopisné převyprávění pamětníkových osudů podle jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Dostupné na: http://www.pametnaroda.cz/story/merta-augustin-1914-307
  4. Příběh Augustina a Vladimíra Mertových
    Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/pribehy/_zprava/520507
  5. Augustin Merta letos slaví významné životní jubileum [online]. [cit. 2016-02-03]. Dostupné také z: http://full.nkp.cz/nkkr/pdf/0403/0403169.pdf
  6. Königová, Marie. Vzpomínka na Ing. Augustina Mertu, CSc. Ikaros [online]. 2006(8) [cit. 2016-02-03]. Dostupné také z: http://ikaros.cz/vzpominka-na-ing-augustina-mertu-csc
  7. GRUSOVÁ, Alexandra. Přínos Augustina Merty v oblasti Informační vědy [online]. [cit. 2016-02-13]. Dostupné z: grusovasandra.wz.cz/merta.doc
  8. Dostupné zde: https://search.mlp.cz/cz/titul/anglicko-cesky-slovnik-knihovnictvi-a-informatiky/46354/
  9. https://search.mlp.cz/cz/titul/anglicko-cesky-slovnik-informatiky/28792/
  10. https://search.mlp.cz/cz/titul/spolecenske-aspekty-komunikace-odbornych-info/161730/
  11. AUGUSTIN MERTA – REFLEXE ŽIVOTA A DÍLA PŘI PŘÍLEŽITOSTI JEHO 90. NAROZENIN. NÁRODNÍ KNIHOVNA [online]. 2004(3), 193 [cit. 2016-02-03]. Dostupné také z: http://full.nkp.cz/nkkr/NKKR0403/0403169a.html
  12. Životopisné převyprávění pamětníkových osudů podle jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Dostupné na: http://www.pametnaroda.cz/story/merta-augustin-1914-307


Šablona:Autoritní data
Šablona:Portály